Cesta, kterou máme jít, vede samozřejmě neznámou krajinou. Je v naší lidské přirozeností, že prohlásíme: dejte mi spolehlivou mapu, já už to dokážu nějak zvládnout. Dobře, tady je perfektní mapa, je v ní srozumitelně vyznačen každý detail. Sáhneš po mapě a vydáš se na cestu. Chvilku to vypadá nadějně, ale dřív než jsi se nadál, je tady tma a uhodí zima, rozpoutá se bouře. Sotva zahlédneš, že jsi zrovna na okraji propastného srázu a na jednou nevíš, kde vlastně je sever, kde jsou všecky světové strany, nevíš, bude-li příští krok znamenat cestu vpřed nebo vzad, nebo dokonce zkázu, a rázem jsi v koncích a je ti ouzko. Co je ti platné, že máš výbornou mapu, když si zůstal bídně trčet ve smrtelném nebezpečí? A tu se tě zeptá tichý, laskavý hlas: „Mohu ti pomoci?“ A ty řekneš: „Ach, ach, Pane Všemohoucí a dobrotivý, jak velice, jak velice tě potřebuji!“ A v tom okamžiku víš, že Duch svatý je po tvém boku a říká ti: „Tady je má ruka, drž se mě s důvěrou, já tě povedu.“ Od té chvíle všecky hrůzy ustupují, celá situace se brzy změní, octneš se na rovné cestičce, slunce svítí, ptáci zpívají, nu - a ty si řekneš: „Nu vida, ono to vlastně ani nebylo tak zlé, možná, že bych to také sám dokázal.“ A tu se obrátíš k Duchu svatému a řekneš: „Já jsem na začátku vyšel podle takové velice dobré a spolehlivé mapy. Zastavme se chvilku, já se teď chci do té mapy podívat, abych viděl, kde to vlastně jsme.“ Vytáhneš znovu svou mapu, začneš ji zkoumat a potom prohlásíš: „Á, tak teď už tomu rozumím a už vidím. Vidím, že vlastně teď jsme tuhle, podívej se.“ Jenomže ono je ticho, zdvihneš oči, a ejhle, nikdo už u tebe není, a bude to stát mnoho trápení, než znovu uslyšíš ten tichý hlas, který ti řekne: „Když to chceš zvládnout sám s mapou, tak nepotřebuješ mne.“ Copak se nic takového nikomu z vás nikdy nepřihodilo? Když to dokážeš sám s mapou, proč obtěžovat Ducha svatého? Jenomže pravda zní, že sám nedokážeš nic. Řekneš-li Duchu svatému: „Tady máme na cestu dobrou mapu,“ Duch svatý ti odpoví: „Já žádnou mapu nepotřebuji.“ Musíš si prostě vybrat: buď mapu, anebo průvodce. Vybereš-li si průvodce, on s tebou bude stále na každém kroku, na všech cestách. Ale nemůžeš jít kousek cesty podle mapy a potom zase kousek s průvodcem. Pamatuj, že v novém životě na cestě víry a milosti, jsi na každém kroku stoprocentně závislý jen a jen na Duchu svatém. Vždyť ty se všemi svými schopnostmi tady vlastně už dávno nemáš co dělat. Jak to píše Pavel (6. kap. Římanům, verše 3, 4): „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce, i my vstoupili na cestu nového života.“ Je nám tedy zřetelně řečeno, že Pan Ježíš Kristus byl vzkříšen slavnou mocí svého Otce a tou slavnou moci nebeského Otce je míněn Duch svatý. Ježíš nevzkřísil z mrtvých sám sebe. Zůstal dokonale závislý na Otci, který ho vzkřísil z mrtvých Duchem svatým. A právě tak naprosto jako Ježíš závisel na Duchu svatém, aby ho vzkřísil z mrtvých, máme na něm totálně záviset i my. Aby on sám nás učinil schopnými žít novým životem. Jakže to říká Pavel: „Abychom, jako Kristus byl vzkříšen slavnou mocí svého Otce i my vstoupili na cestu nového života.“ Potřebujeme zůstat v naprosté závislosti na Duchu svatém, tedy na pouhé milosti Boží v každém okamžiku, za všech situací, na všech cestách. Bez Ducha svatého nic trvale platného nemůžeme dělat. Ono je dost těch, kteří poznali Ducha svatého a přijali jeho moc, ale potom se prostě pokusili žít ten nový darovaný život sami a mám za to, že tito lidé patří k těm nejmrtvějším. Oni jsou ještě mrtvější než ti, kteří Ducha svatého nikdy nepoznali. A nezapomeňme, že nám hrozí to veliké nebezpečí, že si zvolíme Ducha svatého jako svého průvodce, tedy že budeme řečeno biblicky - chodit v Duchu, a potom si řekneme: „No tak doufám, že teď už to dál zvládnu sám s tou mapou!“ Nezvládneš nic!