poslal abednego Vjezd do Jeruzaléma
Bylo to, zavzpomínal Jan, muselo to (a byl už starý) být určitě na ty Velikonoce, kdy jsem byl ještě tak mladý.
Ježíš, jak nám řekla jeho matka, nebyl v Jeruzalémě tak neobeznámený. Měl jeho mapu v malíčku, už ve dvanácti letech měl takový orientační smysl, který jej dovedl všemi zákruty cest až do chrámu. Byl v něm jako doma, jako u maminky, vlastně u Otce, jak se dal slyšet. On na cestách nezabloudil, s cestáři i jinými obyčejnskými povoláními měl soucit, sám byl a je tou Cestou. Cesty ho vedly i k pohanům!
Jeruzalém byl velké město, existoval už nemýlím-li se tisíc let, pokračoval Jan. To město pokoje, nebeského pokoje. Pokoj může přece přijít jen z nebe, odtamtud přišel i on - Slovo stavší se tělem. Byl docela oblíbený u lidí, jak třeba probudil toho Lazara z jeho ,,lazaretu", to si získal jméno. Považovali jej za kouzelníka. Učedníci věděli víc, ale asi též nechápali.
