Pokud by Kristovo tělo bylo po zmrtvýchvstání identické s tím, které bylo pohřbeno, bylo by přirozené. Jednalo by se vlastně o jakousi specifickou resuscitaci mrtvoly. Tento výklad je podle mého nározu problematický z toho důvodu, že i kdybychom připustili, že Kristus se svým přirozeným tělem nějakým způsobem dokázal procházet zavřenými dveřmi, dokonce i vstoupit do nebe, pak by ovšem musel se svým hmotným tělem někde být. Nevylučuji, že někde v nekonečném vesmíru se svým hmotným tělem, které měl před svým zmrtvýchvstáním, skutečně je, avšak tato alternativa se mi zdá problematická. A to přesto, že  je nepřímo podporována výpovědí sv. prvomučedníka Štěpána, který prohlásil, že vidí Krista po boží pravici. 
    Pokud by Kristus vstal s oslaveným tělem, pak se mi nabízejí dvě alternativy: Buď bylo oslaveno tělo, které měl před zmrtvýchvstáním, pak ale problém s hmotností jeho těla zůstává nerozřešen. Nebo mu Bůh stvořil nové tělo oslavené, pak zůstávají nerozřešené problémy s materiálními projevy jeho těla.

     Sv. Pavel nám píše, že se zasévá tělesné, vstává duchovní. Tentýž apoštol uvádí, že Kristus je první z těch, kdo vstal z mrtvých, a že i my vstaneme z mrtvých jako Kristus. Pokud tento výklad zpětně aplikujeme na Krista, nabízí se mi nejpravděpodobnější alternativa, že Kristus vstal z mrtvých nikoli v tom těle, v němž byl pohřben, tedy tělesném, ale v těle novém, duchovním, tedy oslaveném. Pak ale stojím před otázkou, kam se podělo Kristovo tělo, které apoštolové Jan a Petr v hrobě nanašli? Zde se nechci pouštět do bezbřehých nebiblických spekulací, proto otázku nechávám otevřenou.

     Nedávno se objevila zpráva, že nějaký archeolog objevil hrob s tělesnými pozůstatky Krista a jeho rodiny. Hned se zvedla v církevních kruzích vlna kritiky v tom smyslu, že Kristus vstal z mrtvých, tudíž nemohou být nikde pozůstatky jeho těla. Dokonce se objevily názory, že pokud by zjištění archeologa se ukázalo jako pravdivé, je ohrožena křesťanská víra. I když podle mého laického názoru je prakticky nemožné spolehlivě individuálně identifikovat kosterní pozůstatky staré téměř 2000 let, když navíc není k dispozici ani srovnávací biologický materiál, ale i kdyby, čistě hypoteticky, se skutečně nějak podařilo nezpochybnitelně prokázat, že kosterní pozůstatky patří Kristu a jeho rodině, pro křesťanskou víru by to nebyla žádná tragedie.  Naopak, nepřímo by se tím dokázalo, že Kristus vstal v novém, oslaveném těle, zatímco jeho hmotné tělo mělo přirozený osud mrtvého lidského těla.

     A možná by to pomohlo odpovědět i nám na naši nebeskou budoucnost. Je jisté, že z těl našich zemřelých zbyde jen málo, postupně nic. Máme-li být vzkříšeni s tělem, Bůh nám zřejmě stvoří nová těla oslavená, a to  nezávisle na tom, jaké tělesné pozůstaky z nás zbydou, pokud vůbec něco zbyde. Takže když my máme vstát z mrtvých v tělech oslavených, rozdílných od našich hmotných těl, která podlehnou časem totální zkáze, možná z toho lze zpětně dovodit, že i Kristus vstal nikoli ve svém hmotném těle, ale v těle novém, oslaveném.
     Kéž mi Pán promine mou troufalost, s níž si dovoluji psát tyto své úvahy o jeho přečistém těle.