Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Doubravka.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 16086, komentáře < 7 dní: 258, komentářů celkem: 390020, adminů: 60, uživatelů: 5031  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 317 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Frantisek100
oko
zeryk

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Informace z jednání VV BJB dne 22. listopadu 2021
·Seznam vypuštìných novozákonních veršù v Pøekladu Nového svìta
·Pastoral brothers – kde konèí vtipnost?
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106926990
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Elity a autorita
Vloženo Čtvrtek, 22. březen 2012 @ 12:27:45 CET Vložil: Stepan

Zamyšlení poslal Nepřihlášený

Nedávno jsme zakusili jev v českém národě vskutku pozoruhodný: Národní smutek nad skonem bývalého prezidenta Václava Havla. Troufnu si tvrdit, že většina z nás podobné celonárodní truchlení nikdy nezažila a patrně už také nikdy nezažije. Až při pohřbu bývalého prezidenta vyšlo najevo, jak mnoho lidí ho ctilo a jak velkou byl morální autoritou.

    Bylo to o to překvapivější, že žijeme v době, která autoritám nepřeje. Vidíme jich kolem sebe minimum. Málokdo z vrstvy lidí, které se říká elity, si vysloužil naši bezpodmínečnou úctu. Zvláštním způsobem na to nedávno poukázal v jednom článku Roman Joch, když srovnával kapitána potápějícího se Titaniku Edwarda J. Smitha s kapitánem nedávno se potopivší lodi Concordia Francescem Schettinem. Zatímco kapitán Titaniku si byl vědom svých povinností a staral se především o záchranu žen a dětí, aby nakonec klesl se svou lodí ke dnu, kapitán Concordie loď zbaběle opustil a pak se ještě vymlouval. Před sto lety byli lidé totiž vychováváni k zodpovědnosti – a k osobní cti. Mnozí z těch, kteří jsou dnes počítáni mezi elity, myslí především na sebe a na vlastní cti jim, jak je patrné, příliš nezáleží.

   Na druhé straně se lidem čestným věnuje celkem málo pozornosti. Mezi politiky jsme měli několik málo čestných lidí – jedním z nich byl (či vlastně doposud je) senátor Petr Pithart. Občané této země jsou sice ochotni nadávat na lidi zkorumpované, nejsou ale ochotni vzdát příslušnou čest lidem nezkorumpovaným (Petr Pithart již počátkem devadesátých let korupci ohlásil a byl za to málem sám popotahován). A obecně je znám postoj Hradu k Liboru Michálkovi: Bylo mu dáno jasně najevo, že za poctivost ho z těchto kruhů žádná pochvala nečeká.

    Stručně řečeno, autority nepožívají ve společnosti velké vážnosti (Václav Havel byl výjimkou, která, zdá se, potvrzuje pravidlo). Otázkou ovšem je, co je slepice a co je vejce: Jsou autority v nevážnosti, protože i slušní jsou pomlouváni a celková atmosféra v západní civilizaci nepřeje jakékoli autoritě, takže i slušný a schopný člověk je jaksi automaticky v podezření, anebo je tomu tak, že autority jsou v nevážnosti, protože zklamaly opravdu všechny?

    Čím jsem starší, tím víc mě trápí, když církev kopíruje tento svět. A zdá se mi, že v posledních letech jakoby i v církvi patřilo slovo autorita mezi sprostá slova.

    Nedávno jsem musel hájit jednoho vedoucího, proti němuž se zvedla vlna odporu, protože navrhl vyloučení jistého člověka ze sboru. Okamžitě byl vystaven obvinění, že jednat tvrdě, zbrkle, bez milosti, atd. Nakonec to vypadalo, že odsouzen by měl být on, nikoli onen vylučovaný člověk, který církev rozvracel, šířil nesmyslné drby a vědomě lhal.

    Zákonictví je odporná věc, měli bychom se mu vyhýbat a neměli bychom je trpět. Boj proti zákonictví nelze ale přehnat do té míry, že bychom všechny zákony zrušili. Zákonictví je dokladem toho, že se něco zvrtlo. Zvrtl se odpor vůči hříchu: Třeba se začalo dbát na vnější formu, nikoli na vnitřní obsah, hříšník byl zostuzen, ale nebyla mu dána šance k nápravě apod. Bylo by ale chybou domnívat se, že když Ježíš řekl cizoložné ženě, kterou k němu přivedli zákoníci: „Ani já tě neodsuzuji,“ chtěl tím říci: „Mezi manželstvím a cizoložstvím už není žádný rozdíl.“ Církev si musí stále dávat pozor na zákonictví, ale nesmí se bát říci, že je rozdíl mezi věrností a zradou, mezi šlechetností a podlostí, mezi pomluvou a žehnáním, mezi hříchem a svatostí.

    Není pochyb o tom, že církev si musí dávat pozor na lidi autoritářské, na různé samozvance, na nenapomenutelné pastory. Neměli bychom ale zapomenout, že nebezpečí hrozí i z druhé strany. Nebezpečný je i církevní vedoucí, který se bojí říci, že hřích je hřích, který se nezastane pomlouvaného, protože se bojí, aby ho pomlouvající (a jeho přátelé) neoznačili za příliš autoritářského, a jehož hlavní starostí je, aby se všem stále líbil. 

    Je v zájmu každého církevního vedoucího, aby měl alespoň dva nebo tři bratry, kterým dovolí, aby vůči němu byli naprosto otevření, a které aktivně poprosí, aby ho napomenuli, kdyby viděli, že něco dělá špatně. („Aktivně poprosí“ znamená, že je o to výslovně požádá, nikoli že bude mlčky předpokládat, že tak učiní sami.) Je ale v zájmu členů sboru (i denominace), aby dovolili autoritě vyrůst. To znamená, že od člověka v autoritě nebudou čekat instantní dokonalost. Pokud vědí, že jsou lidé, kteří daného vedoucího napomínají, nemusejí hned přezkoumávat a zpochybňovat každé jeho rozhodnutí.

    Tento svět je plný nedůvěry. Když se člověk obrátí k Ježíši Kristu, neznamená to, že se nedůvěry automaticky zbaví. Církev je ale místo, kde se učíme si důvěřovat. Jistě to neznamená, že naivně přehlížíme očividné prohřešky. Měli bychom se ale zbavovat vší nedůvěry, která nemá žádný reálný základ. Podaří-li se nám vytvořit společenství důvěry, budeme požehnáním i pro okolní svět.

    Jsem přesvědčen, že církev by neměla svět kopírovat, ale měla by naopak udávat tón. Tak tomu bylo v prvních staletích. Církev naplňovala svůj program a nepřizpůsobovala se světu – svět se musel přizpůsobit jí. V posledních staletích se to obrátilo: církev jakoby neustále doháněla svět. Pak ovšem pro něj těžko může být nadějí.

    Je třeba zásadního obratu. Jsem přesvědčen, že vyrostou-li skutečné autority v církvi, objeví se i v národě. V nesnadných dobách, kterým kráčíme vstříc, je budeme věru potřebovat.

Dan Drápal

Zdroj: http://www.dan-drapal.cz


Podobná témata

Charismatici

"Elity a autorita" | Přihlásit/Vytvořit účet | 2 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Elity a autorita (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Čtvrtek, 22. březen 2012 @ 21:25:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zařadit Václava Havla mezi autority - to určitě ano. Ale dávat obdiv svévolníkovi - to křesťanům nepřísluší. I to křesťanům zcizené a podle skutků na hlavu obrácené "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" nebylo dozajista míněno tak, jak to chápou křesťané. Neboť jak může hovořit o lásce svévolník? Nanejvýš jako o sexu nebo jako o čemsi vyprodukovaném chemismem hormonů a endorfinů. Podle ovoce je poznáte.



Re: Elity a autorita (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 23. březen 2012 @ 09:13:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Odpočinutí věčné dej jim ó Pane a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočívají ve svatém pokoji. Amen. Panu prezidentu Havlovi, jeho první ženě Olze a všem zesnulým předkům a příbuzným. Na tom že svět kamenoval pravé a Boží proroky a oslavoval a s nadšením naslouchal falešným není nic divného a platí to i mimo oblast náboženství, ve světském životě. Havlovi nebyli proroci. Koho z nás nikdy ani trochu nezamrzel a nepopudil pohled na dobrého a poctivého člověka který ho jakkoliv morálně převyšuje nechť hodí kamenem. Kdo neměl chuť na něm hledat chyby a třísky. Falešná autorita tohoto světa sice přitahuje ale nenaplňuje. Proto se lidé někdy nepochopitelným způsobem vracíme k té skutečné, někdy až po smrti. Nic na tom nemění ani fakt že si na tom někdo "přihřeje" své vlastní záměry a zkusí zvýšit svou popularitu.
Panu Havlovi vděčím za jedno z nejkrásnějších období svého života, kdy se mu povedlo obrátit k pravdě a lásce celý národ a možná i za život jako takový Za to že pomohl zabránit krveprolití a občanské válce. Přes všechny politické dohody se domnívám že by to bez něho neprošlo tak hladce a věřím že přitom plnil vůli Boží. Pochybuji že by nám prospělo pár masakrů a občanská válka jako v Jugoslávii a nevidím přínos ani v tom že by při tom mohli zahynout někteří představitelé komunistického režimu. Spíš naopak. Ten z nás kdo chce vylepšovat společnost musí vždycky začít u sebe a používat výhradně nebo alespoň zejména duchovní zbraně.



Stránka vygenerována za: 0.20 sekundy