Ježíš se svými učedníky slavili den před ukřižováním hod beránka, kterým si lid Izraele připomínal a zpřítomňoval vyjití z egyptského otroctví. Tento hod měl ustálená pravidla, která dodržoval každý žid. Povězme si teď, jak asi vypadal stůl, kolem něhož se učedníci s Ježíšem shromáždili a připomeňme si symboliku, kterou rozmístění u stolu znamenalo.

K popisu jsem využil pořad „Pri studnici Jákobovej“, který v srpnu 2010 odvysílalo Radio 7 Sk (TWR Slovakia). Tento pořad pochází převážně od mesiánských židů, tedy těch etnických Izraelitů, kteří přijali Ješuu (Ježíše) jako svého spasitele. Popis je příkladem toho, jak můžeme z mála informací vytvářet docela konkrétní předpoklady. Ale pokud byl zasedací pořádek u poslední večeře poněkud jiný, než je zde popsáno, na naší víru to nebude mít žádný vliv.

Slavnost paschy, tedy slavnost vyjití Izraelského lidu z otrockého područí v Egyptě, byl nejdůležitější židovský svátek. Patřilo k němu, aby stůl a vše na něm a kolem něj bylo připraveno tak, jak bylo obvyklé pro ty bohaté. To znamenalo v té době lehnout si při stolu. Nelze přesně rekonstruovat některé detaily stolování, ale s určitostí se dá říci, že k hostině měli stůl ve tvaru U (?), který nazývali triklinium. Byl umístěný blízko u země, aby bylo lidem kolem něho umožněno ležet na levé straně a jíst pravou rukou. Každý, kdo ležel u stolu se díval jedním směrem, což působilo problém mluvit s těmi, kdo byli za zády.

V dalším popisu je použito namísto slova „ležet“ ze zvyku slovo „sedět“, ačkoliv ani jeden termín není úplně správný.

Levé rameno stolu, který si můžeme představit jako trojúhelník, bylo určeno pro nejdůležitější hosty. Příčné rameno bylo určeno pro dost důležité hosty a na pravém rameni bylo místo pro méně důležité osoby s posledním místem na konci, které se nazývalo místo pro sluhu. Pokud nebyl žádný sluha přítomen, pak na tomto místě ležel ten, kdo obsluhoval ostatní, pokud potřebovali přidat jídlo nebo doplnit nápoj.

I pro jiná místa stolu byl určen zasedací pořádek. Na druhém místě levé strany stolu bylo místo vyhrazené pro hostitele. Bylo zvykem, že na krajní pozici levé strany stolu, tedy vedle hostitele, byl nejlepší přítel hostitelův. A proč tak? Tato osoba současně chránila hostitele, kterým mohl být třeba král nebo důležitý úředník. Proto také člověk na prvním místě jedl též jako první, aby odzkoušel, zda pokrm není otrávený. Podobně i tento přítel na první místě sloužil jako živý štít při případném útoku na hostitele.

Místo číslo tři bylo tradičně pro nejčestnějšího hosta. Proto se místa po pravici a levici hostitele považovala za nejdůležitější.

Dr. Fleming, zabývající se biblickým výzkumem přemýšlel a podle evangelijních zpráv usoudil, jak asi seděli učedníci u stolu.

Ježíš seděl jako hostitel na levé straně, na místě číslo dvě. Jan byl na místě číslo jedna (Jan 13:23). Uvažuje se o tom, že na místě číslo tři byl Jidáš – podle Ježíšovy odpovědi na Janův dotaz na zrádce - „kdo omočí se mnou ruku v míse, ten mě zradí“.Což nebylo možné u jiného učedníka, než sedícího na místě tři. Pokud vyloučíme samotného Jana.

Zde se pozastavme. Jaká symbolika – nejčestnější místo vyhradil Ježíš svému zrádci. Ani ve dni zrady nezapomněl na své poslání. Žel, Jidáš spáchal sebevraždu dříve, než bylo spásné Ježíšovo dílo dokonáno.

Petr, který s Janem zajišťoval celou večeři, byl nejspíš na posledním místě, tedy na místě služebníka. Ne, že by si to místo dobrovolně zvolil. Určitě si myslel, že dostane jedno z čestných míst. Ale byl hluboce dotčen Ježíšovou volbou nejčestnějšího místa pro Jidáše, urazil se a sám si místo posledního u stolu vybral. Ale možná to bylo i tak, že si Petr vzpomněl na Ježíšova slova „raději si sedněte na poslední místo a čekejte, až vás hostitel sám posadí...“. Toho se však nedočkal. Kdyby v té chvíli věděl...

A Petr byl určitě v šoku ještě jednou, když namísto něho vzal Ježíš nádobu s vodou a ručník a umýval všem nohy. Uvědomil si, jak jeho pýchu Ježíš svým služebným příkladem pokořil. Petr byl logicky také posledním, ke kterému Ježíš přišel umýt nohy. Byl však tak zahanben, že odmítal od Ježíše omytí přijmout. V této chvíli ani nechápal, co Ježíš míní slovy „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš“(Jan 13:7). Zakrátko však pochopil: Když došla řeč na toho, kdo zradí, byl to právě ten, který seděl na nejčestnějším místě, o které Petr tak usiloval. Umíme si představit, jak se jeho zarputilé přesvědčení o ponížení rázem proměnilo v nevýslovné štěstí. Neseděl totiž na místě zrádce.