 |
Právě je 78 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano Frantisek100
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 115688252 přístupů od 17. 10. 2001
|
|  |
Hledání: Dan Drápal: Etika nesouhlasu
Vloženo Sobota, 14. duben 2012 @ 20:51:14 CEST Vložil: Stepan |
poslal Joker Někdy jsem se setkal s tím, že když jsem upozornil na nějaké „vady na kráse“, slyšel jsem argument, kolika lidem nějaký služebník či nějaký sbor pomohl. Tedy slyšel jsem pozitivní svědectví. Když jsem upozornil na věrohodná negativní svědectví, slyšel jsem: „Jak můžeš takhle soudit Božího služebníka?!“ Well, to pozitivní hodnocení, které přináší můj partner v rozhovoru, je přece také soudem! Člověk, který se takto rozhorluje, chce brát v potaz pouze dobré ovoce a zavírat oči před špatným. To není moudrý ani spravedlivý postoj.
Křesťané spolu ne vždy souhlasí. Není na tom nic divného – je přece psáno, že „z částky poznáváme“, nebo, řečeno s Ekumenickým překladem, „poznáváme částečně“. Nesouhlas mezi křesťany není žádná tragédie; jde však hodně o to, jakým způsobem spolu nesouhlasíme. Právě při našem nesouhlasení se může ledacos vyjevit.Chci se v tomto článku zamyslet nad způsoby našeho nesouhlasení. Nebudu zastírat, že impulsem k těmto úvahám je kontroverze, do níž jsem sám vstoupil reakcí na článek Aleše France v časopise „Zápas od duši“, kritizující kurzy Alfa. Nebyl jsem jediný, kdo na tento článek zareagoval. Nebudu zastírat, že nepatřím mezi brouzdače po internetu – ne proto, že bych byl nějak zásadně proti, ale patřím už přece jenom ke starší generaci, zvyklé spíše na noviny, časopisy a knihy. Ale občas mi někdo pře-pošle nějaký článek, a tak mi kdosi přeposlal i Francovu reakci na mou kritiku. (Od France samotného jsem repliku nedostal, ač sám jsem mu svůj článek poslal.) Nevím, zda někde vyšla či vyjde v tištěné podobě.Po otištění Francova článku v „Zápase o duši“ mi někteří sourozenci poslali různé rozhořčené články na jeho adresu. Rozhořčení bylo dle mého názoru na místě; ne všechno však, co v těch článcích bylo, bylo správné. Přestože Aleš Franc je kritikem nepříjemným a dle mého názoru často zavádějícím a nespravedlivým, s některými kritikami na jeho adresu nesouhlasím. I proto tento článek.Mám za to, že Francovi nelze vyčítat sám fakt, že někoho nebo něco písemně kritizuje, pokud to, co kritizuje, vyšlo rovněž písemně. Není žádný důvod, proč by měl před písemnou reakcí na otištěné články usilovat o osobní setkání s člověkem, jehož chce kritizovat. Pokud někdo něco veřejně vydal, musí počítat s tím, že se mu případně dostane i veřejné kritiky.Rovněž nelze souhlasit s tím, že je-li nějaká věc v zásadě dobrá a jsou na ní nějaké vady, nemá se o těch vadách psát, aby se neporušilo i to dobré. Zde už ne-mám na mysli pouze polemiky Francovy nebo s Francem; často jsem slyšel tento ná-zor od stoupenců Hnutí víry, kteří s tímto zdůvodněním odmítali jakoukoli kritiku někdy evidentních a vskutku ve svých důsledcích nebezpečných úletů. Je-li někdo divotvorce, neznamená to, že má patent na pravdu. Není třeba mu rovnou přisuzovat špatné motivy či úmysly. I nechtěný a neúmyslný blud ale může velmi uškodit.Křesťanské prostředí je nutno stále kultivovat. Nemáme-li zůstat ghettem (a bohužel jím mnohdy jsme a světu se tak k mému žalu mnohdy právem jevíme), musíme být schopni přinést své názory, postoje a stanoviska na „tržiště“ a souhlasit s tím, že budou vystaveny kritice. Jinak myšlenkově zakrníme a nebudeme nikoho zajímat.Však zpět k Francovi. Nemám mu za zlé, že se kriticky písemně ozývá. Co mi vadí, a co považuji za neetické, je, že nepodává o lidech či jevech, které popisuje, věrohodné svědectví. A to přes to, že jeho články jsou zpravidla doprovázeny bohatou a pečlivou dokumentací.Chci-li nějakému autorovi či nějakému směru či hnutí porozumět, musím se pídit po tom, jak ono rozumí samo sobě. Ano, v nějakém hnutí se mohou vyskytnout bludy; lecjaký autor může být v něčem pomýlený. Pokud ho ale chci hodnotit, pak si musím položit otázku, oč mu jde. A zde se právě Franc – a bohužel někdy nejen on – mnohdy trefuje značně vedle. Lépe řečeno, ani se vlastně trefit nechce a shledává pouze doklady, které mají daného člověka či hnutí nějak znemožnit. Je to škoda; činnost, které se chce věnovat – totiž ochrana církve před bludy – je něco potřebného a užitečného, i když se to nikdy nemůže stát centrem našeho zájmu. Absolutní pomíjení otázky, o co daným lidem jde, ba někdy dokonce podsouvání motivů, které daní lidé nikdy neměli, činí jeho práci nevěrohodnou a neužitečnou, a to i kdyby přinesl dokladů dvakrát tolik.Např. štěkání na Alfě by vskutku byl jev, nad kterým by bylo záhodno se pozastavit. Ovšem tehdy, kdyby pro Alfu hrál nějakou roli. Neříkám: podstatnou roli, vědomě píšu: nějakou roli, třeba nepodstatnou. Ale štěkání na Alfě nikdy žádnou roli nehrálo; ať si Franc píše cokoli; to, oč šlo Nicky Gumbelovi a Sandy Millarovi a lidem kolem nich, bylo, aby co nejvíce lidí poznalo Krista. Hledali – a dle mého názoru našli - metodu, která je přiměřená dnešní době. Ve Francově článku se konstatuje, že jde o přístup nekonfrontační, a skoro jako by to bylo špatně. Je legitimní bavit se o tom, zda má naše zvěstování být konfrontační nebo nekonfrontační, jaké jsou meze Alfy, zda skutečně nehrozí nebezpečí, že zvěst o Kristu nebude zkreslena, pokud od kon-frontace upustíme zcela, apod. Ale vytvářet v čtenářích dojem, že Alfa je o štěkání, to je prostě zavádějící. Franc dělá špatně svou práci, protože není schopen – nebo si nechce – položit otázku, co je na daném jevu centrální. A protože střílí tak vedle co se týče Alfy, protože před pár lety střílel tak vedle co se týče KMS, stává se celá jeho pilná práce nevěrohodnou. Je mi to líto. Jsou jevy, o nichž toho tolik nevím, jako třeba mormoni nebo davidiáni. Mít o nich a jejich myšlenkách spolehlivá svědectví by bylo užitečné. Ale kdyby o nich něco napsal Franc, ani bych to nečetl, protože si myslím, že v jejich případě by střílel podobně vedle jako v případech, které znám zblízka.Možná k tomuto omylu studování sekt nějak svádí. Vzpomínám si na dobu, kdy jsme ještě byli v evangelické církvi, tedy na osmdesátá léta. Občas se u nás objevil dar jazyků. Nebylo to příliš často, ale vzbuzovalo to obrovský zájem u lidí mimo náš sbor. Pro nás to nikdy nebyla centrální otázka – naši kritici se nás ale neustále vyptávali na tuto věc. Marně jsme se snažili vysvětlit, že v našem sboru jde především o zvěstování evangelia a „chození ve světle“. Leckterý z našich kritiků se „vozil“ zásadně na věcech, které pro nás byly zcela okrajové.Myslím, že my křesťané se musíme naučit kriticky myslet. Nemusíme tolerovat bludy u svých odpůrců. Měli bychom ale být šlechetní a velkorysí, a na rozdíl od svě-ta, který zásadně chce jen najít chybu a často vědomě zveličuje případné chyby pro-tivníků, bychom měli vyjít od otázky, co daný člověk/hnutí chce říci. Bohužel, Aleš Franc spíše než Eirénaia (velkého křesťanského myslitele z konce druhého století, který napsal knihu „Proti kacířstvím“) připomíná Janu Bobošíkovou. Ani té nelze upřít dobrou přípravu.Článek naleznete zde: http://dan-drapal.cz/index.php/cz/politicke-clanky/8-etika-nesouhlasu
|
Podobná témata
 |
|
Re: Dan Drápal: Etika nesouhlasu (Skóre: 1) Vložil: unshaken v Neděle, 15. duben 2012 @ 18:48:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Z knihy (resp. dílka) Aleše France "Historie a pozadí Kurzů Alfa" lze najít podstatné části na http://www2.reformace.cz/zod/kurzy-alfa-evangelium-pro-treti-tisicileti-cislo-78 (originál se mi nepodařilo najít).
Lze mít ke Kurzům Alfa různé výhrady. Bylo by dobré, abychom se modlili, aby tyto kurzy vedly k získání dalších věřících. Ptal jsem se organizátora, jak dopadly tyto kurzy ve velkém městě, jakým je Hradec Králové. Jaký počet nových tváří přišlo, když počet adresně oslovených byl určitě několik set. Následovalo zklamání, které zažíváme velmi často. Na prvním setkání jich byli 3, na druhém 5.
Buďme rádi, že žeň je alespoň nějaká.
Ke Kurzům Alfa můžeme mít různé výhrady. Jako moje manželka, když mi někdy začne argumentovat, proč nějaká věc nejde udělat. Odpovím ji, že jsem tu proto, abych vymyslel, jak to udělat a ne proto, abych vymyslel, proč to udělat nejde. Neslyšeli jste totéž i od svých blízkých, neslyšeli jste to na svém pracovišti?
Jsme tu proto, abychom vymysleli, jak evangelizovat a ne proto, abychom vymýšleli důvody, proč tak evangelizovat nejde.
Pokud něco kritizujeme, musíme také říci, jak to udělat lépe nebo alespoň jinak. |
|
|
Re: Dan Drápal: Etika nesouhlasu (Skóre: 1) Vložil: rive v Pondělí, 16. duben 2012 @ 17:22:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
" ochrana církve před bludy – je něco potřebného a užitečného ... se nikdy nemůže stát centrem našeho zájmu"
koukol bude mezi pšenici přece až do žně!
Myslím, že varování o tom, kdo má pověření TRHAT ten plevel mezi obilím, je dostatečně alarmující - má chránit před "škodlivou"horlivosti.
rive
|
|
|
Re: Dan Drápal: Etika nesouhlasu (Skóre: 1) Vložil: Farel v Úterý, 17. duben 2012 @ 09:52:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Kdyb bylo Franců tolik co Drápalů a jeho emanací, možná by to byl článek netendenční. Takto však je to jen pokračování linie strany. Možná kdyby pan Drápal požádal několik bývalých členů (tedy mimo mě :-), aby napsali článek o KS a pak je zde uveřejnil, že by se dozvěděl víc jak od France. Mám ale obavy, že má v této věci rozdělěné vnímání, stejně jako rodič. Jeho děti, ať jsou jakékoli jsou přece jen jeho děti, a tady přestává kritika působit a nastupuje lví hruď a kdo je ten, kdo by se jich dotýkal. Franc ať je jakej je dokáže rozlišit evnagelium od zákonictví a pokud budou na KS postech lidé, kteří se živí lidmi a ne tím, že jim mají pouze pomáhat růst a dospívat a navíc krytí kritikem kritiků, aby se jim nic nestalo, tak zvláště pro mě tohle Drápalovo hodnocení France nic neznamená. Určitě si Bůh může popužívat i Alfakurzy aby se lidem dostalo do podvědomí Boží slovo. Je to ale zase o těch kteří je provozují, jestli se na nich jen prezentují nějací zasloužilí a to většinou ano. Tady je ale hlas páně Drápalův jaksi bez poznání a kritika se jaksi nedostává. Myslím, že poukaz na to že kritici u drápalovců kritizují věci okrajové je opět jen smeč od problému, kterým je výkrm. A výkrm je poslání všech společenství, které Franc kritizuje. Spolků, ve kterých se všichni výkrmem zabývají, ale nerostou. Vůdce krmí sám sebe, ale neroste, ovce jsou krmeny a uči se krmit, ale nerostou, a to je dle mého jádro pudla, které je předmětem kritiky a které panu Drápalovi uniká. Nač jsou potom alfa kurzy, když je tam většinou implementován stejný systém ? A Franc je jen ten který na to poukazuje, on není ani jeho tvůrcem, ani je ho realizátorem (tak si může o motivech pro jeho vytvoření jen domýšlet). Jen vidí, že to slouží něčemu jinému, než jak se to navenek snaží vypadat. Vidět do halvy původcům Alfy je velmi nesnadno, ale počet uživatelů, kteří propagují výkrm a sebevýkrm, převažuje nad těmi, kteří chápou a realizují svobodný a respektovaný růst idividualit.
čus
Farel Joe
|
|
|
|
|