poslal Nepřihlášený Ekonomický mejdan první dekády tisíciletí
skončil. V dobách prosperity Evropa včetně Česka nadělala pěkné
dluhy, a teď, když je hůř, se vlády včetně té české snaží
šetřit, šetřit, šetřit. Viděno z nadhledu je to počínání
rozumné asi tak, jako by někdo v parném létě horlivě topil v
kamnech a pak, když přišla zima, z úsporných důvodů přestal
topit docela. Většina Evropanů naštěstí ještě má na čem
šetřit. Na nejchudší občany a na nejzadluženější země však
ledová sprcha nové ekonomiky úspor dopadá už velmi citelně. A
rozčilené nebo zoufalé hlasy se stále hlasitěji ozývají i v
naší zemi.
Asi
tak není náhoda, že obě největší křesťanské církve v dubnu
vydaly prohlášení k současné politické a ekonomické situaci.
Katolická biskupská konference, která má naději získat od vlády
miliardy v restitucích, své
Slovo biskupů k situaci ve společnosti
pojala velmi umírněně a v době, kdy „cesta
nezbytných reforem
nyní tíživě dopadá především na sociálně slabé," nabízí
postiženým především svou blízkost a modlitbu. Proč „nezbytné"
reformy dopadají především na sociálně slabé a zda by nemohly
spíše dopadat například na šizuňky všeho druhu nebo na různé
státní i nestátní monopoly, o tom biskupové raději neuvažují.
Zato
Prohlášení
Synodní rady Českobratrské církve evangelické k aktuální
společenské situaci, jak
odpovídá mnohem menšímu objemu restitucí, je radikální, až mu
jazyk
zadrhává: „Politické elity, které mají formovat společnost a
jít příkladem, vykazují právě nyní velmi neuspokojivé morální
kvality, stejně jako jimi používané praktiky." Nakonec však
evangelíci neurčitě přiznají máslo na vlastní hlavě („cítíme
vinu, že jsme svým mlčením lecčemus nedobrému dali příležitost
vzniknout") a nabídnou ruku ke spolupráci „těm, kteří to
s touto společností myslí dobře," ale neřeknou, jak je
poznat (to říká přece každý, že to myslí dobře) ani jak by
se k vytoužené lepší společnosti mělo dospět.
Není ostatně na církvích, aby ukazovaly
politickou cestu do budoucnosti a přemýšlely o ekonomických
problémech. K tomu účelu máme politické strany a biskupové i
synodálové by se měli především usilovně modlit, aby naše
politické strany tuto úlohu aspoň trochu plnily. Na druhou stranu
citované příklady ukazují, že ani církve nemohou zůstat
stranou ekonomických a sociálních konfliktů, že musejí zaujímat
stanoviska, a tudíž o těchto věcech musejí přemýšlet. A také
že zrovna naše církve mají v tomto ohledu ještě co dohánět.
Jan Spousta
Zdroj: časopis Getsemany - květen 2012
