Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Autor listu Židům psal Židům, kteří vyznávali Pána Ježíše jako svého Krále a Spasitele. Jenže oni stále ještě byli Židé a pravděpodobně i jako Židé uvažovali. Navíc mnohé roky obětovali zvířecí oběti, podle způsobů svých otců, jak to přikazovala svatá slova Starého Zákona. Nechtěli a nemohli se dát lehce přesvědčit, aby se zřekli přinášení oběti, které vlastně Boží slovo přikazovalo. Pravděpodobně mohli mít k dispozici pouze některé z listů Nového Zákona a jen těžce se smiřovali s myšlenkou, že by kázání tehdejších křesťanských kazatelů bylo na stejné úrovni jako Starý Zákon. Vyznávali víru v Ježíše jako Mesiáše, ale jejich mysl byla zaměřena na jeho význam podle Starého Zákona. Pisatel listu jím bude muset dokázat, že nejenom jsou chrámové oběti zvířat nedostatečné, ale i ukončené a jsou nahrazené jedinou obětí.

Židům 10,1-6:

Poněvadž Zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samu podobu těch skutečností, nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny, nikdy učinit dokonalými ty, kdo s nimi přistupují. Což by nepřestali obětovat, kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí hříchu, když jsou jednou očištěni? Ale v těch obětech je každoročně připomínka hříchů, neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy. Když tedy vchází do světa, praví: 'Oběť a obětní dar jsi nechtěl, připravil jsi mi však tělo; nelíbily se ti celozápaly a oběti za hřích.

Nejdříve ukazuje, že nutnost tyto oběti každoročně opakovat je ukázkou jejich nedostatečnosti, neboť Zákon je pouhý stín budoucího dobra. Na tomto základě nemůžou každoročně se opakující oběti nikoho učinit dokonalým. Někdo z těch Židů by se mohl zeptat, „jak jsi na to přišel“? Jednoduše z toho, že stále stejné oběti musely být každoročně opakovány. Což by nepřestali s oběti ti, jejichž svědomí by bylo jednou pro vždy očištěno? Každý dospělý Žid se musel jednou ročně zúčastnit obětní ceremonie na Den smíření. Tento samotný fakt dokazuje, že oběti zvířat nikdy nikoho nezdokonalili tak, aby již neměl žádné vědomí hříchu.

Tito Židé si můžou číst v Žalmech a teď i tady: „Oběť a obětní dar jsi nechtěl“, pisatel tohoto Žalmu znal Boží srdce a zjistil důležitou věc, přestože byly tyto oběti konány stovky let podle příkazu Boha, přesto nebylo Boží srdce uspokojeno. Nikdy neměl zálibu v obětování nevinných zvířat, „nelíbily se ti celozápaly a oběti za hřích.“ Proto bylo třeba oběti úplně jiného druhu, „připravil jsi mi však tělo.“   

Židům 10,7-10:

Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem - v svitku knihy je napsáno o mně - abych vykonal, Bože, vůli tvou.' Když napřed říká: 'Oběti a obětní dary' a 'celozápaly a oběti za hřích jsi nechtěl, ani se ti nelíbily' - tedy ty, které se obětují podle Zákona -, potom řekl: 'Hle, tu jsem, abych činil [, Bože,] tvou vůli.' To první ruší, aby ustanovil to druhé. V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy.

Duch svatý si tady dovolil text žalmu rozvinou plněji a pro dobu Nového Zákona srozumitelněji. „Já jdu, protože Starozákonní oběti byly nedostatečné – tělo jsi mi připravil, v kterém mám konat tvou vůli“. Jako kdyby tady pisatel říkal: „Všimněte si pořadí a přesností Písem; nevytrhujte verš z jeho souvislostí, studujte celý obsah.“

„Jdu činit to, co Ty vlastně chceš mít učiněné. Jdu činit Tvou vůli.“ Tak On odstraňuje – ruší první a ustanovuje druhé. Uvedenými slovy dokazuje, že první věci, ty oběti, jsou odstraněné a zastaralé příchodem Toho, který přišel učinit to, co Bůh skutečně chtěl mít učiněné dlouhý čas.

Starozákonní oběti byly těla a krev zvířat a nemohly nikdy dokonale očistit svědomí obětujícího. Vraťme se k předcházející kapitole, kde je dílo Kristovo vyjádřeno slovy: „který skrze Ducha věčného sebe samého obětoval“; vidíte tu potřebu, aby bylo nějaké duchovní spojení navázané mezi Bohem, který je Duch a námi, kteří jsme padli a byli duchovně mrtví? Aby navázal spojení mezi Bohem, který je Duch a našimi duchy, Kristus obětoval Sebe skrze věčného Ducha. V této kapitole uvažujeme o obětování Jeho těla. Na stole, v den památky Páně, jsou dva prvky, první je chléb, o které Pán Ježíš řekl: „Toto je mé tělo“ tady znázorněné chlebem. Obětováním tohoto těla, těla Ježíše Krista, jsme posvěcení; (všimněte si toho důrazu: on neříká, že jsme posvěcení obětování Ježíše Krista, ačkoliv by to byla pravda, on říká jasně a pečlivě, že „jsme posvěcení obětování těla Ježíše Krista jednou pro vždy“)

Porovnejte si ve své mysli oběť těchto zvířecích obětí a oběť zvláště způsobeného těla našeho Pána Ježíše. A přesto jsou někteří, kdo porovnávají mrtvoly zvířat s obětí toho dokonalého bezhříšného těla Ježíše. Jak může někdo mít odvahu anebo troufalost pokračovat v přinášení obětí zvířat, když už jednou Pán Ježíš obětoval Své tělo Bohu?

Tato oběť těla Ježíše Krista byla provedena pouze jednou a na vždy. Takže je nejen rozdílná v její přirozenosti, ale je rozdílná i v tomto směru, že je jednou pro vždy. My jsme byli posvěcení skrze obětování těla Ježíše Krista jednou provždy. Tělo Ježíše Krista, našeho Pána bylo obětované za nás všechny, kteří věříme, ale bylo obětované jednou pro vždy za celý čas. Ono bylo obětované jen jednou a nikdy více se to nebude opakovat. Tento jeden čin stačí navždy. Pochopme tuto předivnou věc. Vůle Boží byla, aby obětoval Své tělo. Myslíte, že to učinil dokonalé? (pokud nečiníte Krista hříšníkem a nehovoříte, že On vykonal Boží vůli jen z půlky). Když vykonal Boží vůli, On navždy zdokonalil ty, kteří se posvěcují.

Židům 10,11-14:      

Každý kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy. On však přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl po pravici Boží, a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou. Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni.

Ještě jednou si porovnejte námahu Starozákonních obětí s Jeho jedinou oběti svého těla. Kněží konali svou službu každého dne a přesto tyto oběti nemohly nikdy odstranit hříchy; jaká nesnesitelná dřina a námaha to byla. Ale On přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl po pravici Boží. Dílo bylo dokončeno. Neboť co se týká přinášení oběti za hřích není již více co činit; jediná věc, která se má ještě stát je, aby Jeho nepřátelé byli položeni za podnož Jeho nohou.

Teď se zastavme, většina z nás zná tyto věci a už je prožívá. Ale jsou mnozí věřící, kteří ještě nikdy nepronikli do této slavné skutečnosti, mnozí upřímní věřící ještě považují své spasení za takové, které se zakládá na Starozákonních podmínkách. Když se jích zeptáte, zda se z důvěrou svěřili do Kristovy obětí, odpoví vám, že „ano“. Když se jich ovšem ptáte, zda jim byly všechny jejich hříchy odpuštěné, minulé, přítomné a budoucí, zaváhají a řeknou: „Dobře, věřím že jsou mi odpuštěné všechny hříchy až dosud; ale o těch, kterých se dopustíme později nesmíme předpokládat, přestože se snažíme pravidelně vyznávat své hříchy a doufáme v Boží milosrdenství, že je odpustí.“ Oni si myslí, že je zbožné a bohabojné být neustále v podezření a nejistotě v této věci. Jakoby neviděli a nepoznali rozdíl mezi starým systémem a novým.

Bylo to za Starozákonního systému, že se každým rokem připomínali hříchy, jakoby bylo zákonité vyšetřování hříchů, zjišťování viny a vyžadováni zaplacení pokuty – trestu. Přišli jste jednou, vyznali své hříchy a oběť byla přinesena; ale potom jste přišli za rok podobně, a tak se opakovalo projednávaní této věci; neexistovalo trvalé uspokojení svědomí, a ani nemohlo být; nebo budoucnost vám vždy předkládala potřebu střetnutí se s Božím zákonitým vyšetřováním viny hříchu a uskutečnění trestu.
Jakmile opustíme tyto Starozákonní podmínky, máme něco mnohem lepšího. My máme oběť a spasení, které neprojednává tuto věc stále znovu. Starozákonní obětí byly stále se opakující a opakovali otázku hříchu nepřetržitě. Ale tato jediná oběť za hříchy je navždy. Neopakuje se, a dílo, které ona uskutečňuje je dokonalé. My nesmíme probírat a opakovat otázku viny a trestu podle Božího Zákona.

Nemyslíte si, že já povzbuzuji někoho, aby věřil a potom dále hřešil. Co se týká našeho stavu před Bohem a našeho života v Boží rodině, zjistíme, že náš Otec má disciplínu ve svém domě a dílu. V našem každodenním vztahu k Němu a jeden k druhému, zjistíme, že máme mnoho co vyznávat. Tato naše provinění jeden vůči druhému nám budou odpuštěny pouze pod podmínkou, že my odpustíme našim spolupracovníkům. Pokud neodpustíme my jím, ani nám nebudou odpuštěny naše provinění vůči ním. Ale to je záležitost rodinného života a disciplíny. Co se týká našeho postavení před Bohem a trestného jednání z viny hříchu, a co do našeho práva přístupu před Něho, potom díky Bohu, na naše hříchy a nepravosti On nikdy více nevzpomene.

Židům 10,15-18:    

Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech:   'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli', dodává: 'a na jejich hříchy a jejich nepravosti už nevzpomenu více'. Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích.