Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Patricie.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16173, komentáře < 7 dní: 307, komentářů celkem: 395980, adminů: 60, uživatelů: 5073  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 148 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
martino

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108512890
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: K církevním restitucím - poučení ze Slovenska
Vloženo Čtvrtek, 12. červenec 2012 @ 19:02:26 CEST Vložil: Olda

Církevní restituce poslal Nepřihlášený

Včera (na své 41. schůzi) měla Poslanecká sněmovna parlamentu na programu projednání Zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Kvůli kauze CASA se k tomuto bodu nedospělo. Schvalování návrhu, který je již ve třetím čtení, se očekává v nejbližší době. Pokud projde a prezident ho podepíše, České republice by mohlo hrozit to, co se stalo na Slovensku – stát se do velké míry vzdá sekulárního, od náboženství nezávislého charakteru. Zákon sice zdánlivě někdy v budoucnu zajišťuje odluku církve od státu, jenže slovenský příklad svědčí, že k tomu vůbec nemusí dojít.

Je zřejmé, že římskokatolický klérus hraje v zákulisí politiky významnou roli, a to nejen na Slovensku nebo v Česku. Obecně platí, že s majetkem roste moc a vliv, je proto krátkozraké a naivní si myslet, že vše skončí získáním nemovitého majetku v hodnotě 59 miliard korun a finanční náhrady v celkové výši 75 miliard Kč navyšované o inflaci, splácené v ročních splátkách po dobu třiceti let. Souběžně s tím budou po dalších sedmnáct let církvím ze státního rozpočtu hrazeny náklady na platy, provoz a opravy majetku mimo kulturního děditství ve výši 1,445 miliard korun ročně, z toho římskokatolické církvi (dále ŘKC) připadne asi 950 mil Kč, přičemž 4. rokem počínaje by se měla tato částka snižovat o 5 %.

To jsou již notoricky známá fakta, jimiž ale výčet nekončí. Z veřejných zdrojů podle pravidla rovnosti budou zvlášť hrazeny církevní školy, sociální, zdravotní a charitativní služby a starostlivost o kulturní památky. Církve i nadále budou moci požadovat granty na podporu svých veřejných aktivit, jakou byla například letošní Národní svatováclavská pouť (380 000 Kč), nebo Noc kostelů (580 000 Kč). Všechny podobné veřejné akce i běžné mše jsou přitom spojeny se sbírkami nepodléhajícími dani, stejně jako jiné dary nebo první prodeje nemovitostí. Majetky a příjmy církvi jsou a budou nekontrolovatelné.

To není domněnka, to je zkušenost. Ze Slovenska, které je v tomto ohledu o krok dále, i když je těžké říci, že jde o po-krok. K hlavní vlně restitucí církevního majetku na Slovensku došlo již v roce 1993, což se samozřejmě nijak neprojevilo na omezení veřejného financování církví. Na základě platného zákona stát nadále hradí platy duchovních i církevní administrativu, cestovní a jiné náklady spojené s výkonem bohoslužeb a jiných náboženských úkonů. Finančně také zajišťuje opravy církevních památek a všechna zařízení pro výchovu duchovních.

Stejně jako v ČR, i na Slovensku mají církevní školy, ústavy sociální péče a pod. vzhledem ke státnímu rozpočtu rovnoprávné postavení jako ty státní, a jsou podle toho i financovány. Informace o vlastních příjmech církví, jejím nakládání s movitým i nemovitým majetkem nebo o tom, jaký je jeho rozsah, jsou ale tabu (např. zde nebo zde).

V ČR se nyní argumentuje tím, že církevní restituce by měly zajistit odluku církve od státu. Na Slovensku to v plném rozsahu de facto možné není ani po restitucích, zablokovala to Základná zmluva medzi Slovenskou republikou a Svätou stolicou, která se začala připravovat již v roce 1997 za vlády Vladimíra Mečiara, ale podepisoval ji v listopadu 2000 Mikuláš Dzurinda. Tato základní smlouva podmiňuje přijetí čtyř vykonávacích smluv, z nichž dvě kontroverznější – o financování ŘKC a výhradě svědomí – zatím přijaty nebyly, i když se klérus o to vytrvale snaží.

Je poučné se na formulace základních ustanovení podívat, protože jde o dokument, jaký by bezesporu vyhovoval i české ŘKC. Protože se Osel věnuje vědě a tedy svým způsobem vzdělávání, uvádíme jen několik vět týkajících se školství:

5. Slovenská republika vytváří podmínky pro katolickou výchovu dětí ve školách a školských zařízeních v souladu s náboženským přesvědčením jejich rodičů. Tento závazek zahrnuje povinnost plnit požadavky rodičů na umožnění katolické náboženské výchovy na všech stupních základních škol a ve všech druzích a typech středních škol a školských zařízení a podporu katolických výchovných organizací a hnutí mladých.

6. Katolická církev má právo vyučovat náboženství na všech školách a školských zařízeních, jež jsou součástí výchovně-vzdělávací soustavy Slovenské republiky… Učitel náboženství má v pracovněprávním vztahu stejné postavení jako učitelé jiných vyučovacích předmětů, když splňuje předpoklady stanovené právním řádem Slovenské republiky pro učitele příslušného druhu a typu škol. Nevyhnutnou podmínkou pro výkon pedagogické činnosti učitele katolického náboženství ve všech školách je jeho pověření Katolickou církví.(poznámka: je pak otázkou, jaké má ředitel školy pravomoci takového učitele propustit například z důvodu, že vyučuje v rozporu s poznatky biologie, fyziky…).

7. Osoby s katolickým vyznáním mají ve výchovně-vzdělávacím procesu právo uplatňovat své přesvědčení, pokud jde o výchovu k rodičovství, v souladu se zásadami křesťanské etiky. (pozn.: to může v praxi znamenat odmítání jakékoli antikoncepce, aniž by to mohlo být učiteli vytčeno).

Je to varování. Mezinárodní smlouva se Svatou stolicí (Sancta sedes) má větší právní sílu než zákony státu. Slovenská republika ji dokonce nemůže ani vypovědět, může se pro to rozhodnout jenom Vatikán. Jenže proč by to dělal? Dikce této smlouvy způsobila, že na všech typech slovenských základních a středních škol museli zavést povinně volitelný předmět – náboženskou výchovu, která alternuje s předmětem etická výchova pro děti nevěřící nebo jiných konfesí. Často ale oba předměty vyučuje stejný učitel schválený ŘKC. Na vysokých školách ŘKC zřídila svá pastorační centra.

Před několika dny nám jeden slovenský čtenář kromě jiného napsal: „Sám som zažil, keď nám okolo roku 1994, keď bolo pri moci KDH (Kresťansko-demokratické hnutie), rozdelili základnú školu na štátnu a cirkevnú časť. S prekvapením som o necelých 15 rokov zistil, ze už tam majú aj gymnázium a podľa očakávania štátna škola zanikla úplne.“ Myslíte si, že v ČR se o stejné neomezené a mezinárodní smlouvou zajištěné možnosti šířit své učení zbohatlá katolická církev snažit nebude? Vždyť je to nejschůdnější cesta k získání nových mladých oveček do zdecimovaného stárnoucího stáda.

Mladé věřící církev nevyhnutně potřebuje, zejména kdyby v budoucnu mělo přece jenom dojít k odluce od státu. Na rozdíl od Slovenska, totiž české ŘKC prudce klesá počet těch, kteří se k ní otevřeně hlásí. Za dvacet let (mezi sčítáním lidu v roce 1991 a 2011) z 39 % na 10,26 %, což představuje úbytek o téměř 3 miliony věřících.

Argumentace, že v dotaznících se ke své konfesi mnozí nepřihlásili, je sporná alespoň u praktikujících, tedy bohoslužby pravidelně navštěvujících věřících. Ti totiž byli svými duchovními vyzýváni, aby se k víře a k církvi přiznali. Spíše je otázkou, kolik z těch, co se k ŘKC hlásí, využívá jejich pastoračních služeb, tedy chodí pravidelně, alespoň jednou do měsíce, na mši. K této otázce motivuje porovnání z Francie, kde se ke křesťanské víře hlásí 65 % obyvatel, ale těch praktikujících je jenom 4,5 %. (strana 74 zde).

Navíc průměrný věk českých věřících roste. A to je situace, jež je pro ŘKC kritická. Klérus dobře ví, že pokud si nyní, v politicky pro něj velmi vhodné konstelaci, neprosadí své, v budoucnu by to mohlo být ještě složitější. Z materiálu Analýza problematiky majetkového vyrovnání státu a církví v ČR, postoje aktérů a vládní návrhy zákona z roku 2007 a 2011 (ke stažení zde) vyplývá, že s velkou pravděpodobností po restitucích bude následovat Smlouva s Vatikánem (bod 2.4 na straně 6: „Smlouva by podle optimistických odhadů mohla být ratifikována ještě v tomto volebním období, tj. do roku 2014. V zájmu politické reprezentace je, aby smlouva byla dokončena.“) Všichni důležití – premiér, ministr financí, ministr školství i ministryně kultury (oba posledně jmenovaní byli do svých funkcí uvedeni jen nedávno, po odvolání jejich předchůdců) restituce prosazují a lze předpokládat, že budou podporovat i přijetí smlouvy s Vatikánem.

Je na veřejnosti, která, když už připustí navrácení nedostatečně prokázaných majetků (což se stalo i na Slovensku), aby uhlídala, co z takové případné smlouvy pro stát a jeho všechny občany bude plynout. Česká ŘKC není zcela nezávislá a svéprávná, v jistém smyslu je českou „pobočkou“ Vatikánu, který má to nejvyšší rozhodovací právo v silně hierarchické instituci, jež se řídí vlastními „demokratickými“ pravidly.

Církevní městský stát, o jehož vznik se zasloužil Benito Mussolini, například před několika dny předvedl svou nadřazenost odvoláním arcibiskupa Róberta Bezáka z pastoračního řízení z církevního hlediska důležité slovenské Trnavské arcidiecéze. Znenadání a bez udání důvodů. Takové zprávy na veřejnost samozřejmě proniknou, o případných finančních tocích směrem k Svaté stolici se však nedoví žádný nepovolaný.

Bohatství a nároky Vatikánu neodpovídají nejen jeho velikosti, ale zejména samotnému učení, jenž po světě šíří. Přesto se také, jako jiné evropské státy, nachází v červených číslech. Velkorysé restituce povýší římskokatolickou církev na tu s přehledem nejbohatší nestátní organizaci státem nadále podporovanou nejen přímo finančně, ale i formou dalších výhod, zároveň však veřejně nekontrolovatelnou. Majetek z ní udělá i jednoho z největších zaměstnavatelů.

Jak se zabrání, aby nedocházelo k diskriminaci na základě jiné víry nebo (nedejbůh!) nevíry? Může například církevní škola přijmout učitele ateistu? Teoreticky může, podle zákona o rovnosti občanů by i měla, ale s největší pravděpodobností to neudělá. Nekoreluje to s prvořadým cílem – šířením a upevňováním víry mezi mládeží. Tento důležitý úkol tlačí ŘKC k otevírání vlastních církevních základních případně i středních škol, jejichž financování však zůstane v povinnostech státu. Protože limitujícím faktorem počtu školních zařízení je počet dětí příslušné věkové kategorie, bude potřebné dohlédnout, aby školy církevní nevznikaly na úkor cíleně rušených škol státních, jejichž důsledně sekulární charakter musí být uchráněn.

Náboženství v 21. století do škol spravovaných státem, jenž se hlásí k demokracii a sekularizmu, nepatří. Ani jako volitelný předmět. Jenže myslí si to i současný ministr školství, autor knih Katolicismus a politika, Die Verborgene Kirche (Skrytá církev) a Laboratoř sekularizace? Připadají vám tyto obavy přehnané? Zkuste si na chvíli představit, že Vatikán vybral vás. Vyzdvihl mezi vyvolené, postavil do čela české ŘKC a zavázal povinností všemožně se snažit o majetkové a finanční zajištění i posílení vlivu vaší církve. Nejenže se vám začnou střípky událostí skládat do srozumitelné mozaiky, ale poměrně lehce odhadnete pravděpodobnou strategii a scénář dalšího vývoje.

Církevní restituce i případná smlouva s Vatikánem a jejich možné důsledky jsou mnohem závažnější, než předražený tender na letouny CASA, na které si po několika letech vzpomene už jen málokdo. Politická rozhodnutí ve vztahu k římskokatolické církvi mohou společnost ovlivnit na mnoho desetiletí, což z hlediska délky lidského života je v podstatě na věky věků. Amen.

Dodatky (další odkazy jsou v hypertextech v článku):

Aktuální právní stav ve financování církevních škol: Financování církevních škol upravuje školský zákon. Podle tohoto zákona je činnost církevních škol a školských zařízení financována ve stejném rozsahu jako činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, s výjimkou výdajů na pořízení či zhodnocení dlouhodobého majetku, pokud jím nejsou učební pomůcky.Církevní školy a školská zařízení jsou financovány přímo MŠMT podle stejných normativů jako školy soukromé, poskytovaná dotace tedy nezahrnuje prostředky k péči o majetek, který je ve vlastnictví zřizovatele. Oproti školám soukromým dostávají některé církevní školy a školská zařízení (např. mateřské školy) zvýšenou část normativu určenou na provozní výdaje. MŠMT tyto prostředky rozepisuje přímo na jednotlivé školy a čtvrtletně je převádí ze svého účtu školám (bez zprostředkování kraji). Církevní školy také mohou vybírat školné, zpravidla tak však nečiní (kromě vyšších odborných škol) (zdroj)

 Ministerstvo kultury ČR – financování církví Historický rozbor vztahu Římskokatolické církvi k církevnímu a církví spravovanému majetku – autor JUDr. Karol Hrádela

Veřejné vystoupení  spisovatelky Lenky Procházkové  6. 7. 2012

Rozhovor s JUDr. Katarínou Zavackou, CSc. z Ústavu štátu a práva Slovenskej akadémie vied, ktorá sa ako jedna z mála v roku 2000 odvážne a hlavne nahlas postavila proti podpísaniu Základnej zmluvy mezi SR a Vatikánom Rozhovor Karola Sudora s bývalým kňazom Miroslavom Kocúrom o „demokratických“ pomeroch v rímskokatolíckej cirkvi – slovenský denník SME

Autor: Dagmar Gregorová---původní článek naleznete na:http://www.osel.cz/index.php?clanek=6354   


"K církevním restitucím - poučení ze Slovenska" | Přihlásit/Vytvořit účet | 7 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: K církevním restitucím - poučení ze Slovenska (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Čtvrtek, 12. červenec 2012 @ 19:41:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Církve i nadále budou moci požadovat granty na podporu svých veřejných aktivit, jakou byla například letošní Národní svatováclavská pouť (380 000 Kč), nebo Noc kostelů (580 000 Kč). Všechny podobné veřejné akce i běžné mše jsou přitom spojeny se sbírkami nepodléhajícími dani, stejně jako jiné dary nebo první prodeje nemovitostí.

Proč by je nemohly žádat? Když můžou žádat spokly zahrádkářů a rybářů, proč by nemohly církve? Když udělají smysluplný projekt, ať ten grant klidně dostatnou! (A ať se rapidně sníží prostředky na granty obecně, ať zůstane více peněz daňovým poplatníkům přímo v jejich peněženkách)

Sbírky mi taky vadí. Má-li být Církev vítěznou královnou, neměla by se chovat jako somrák. Ale nikdo není nucen se těch sbírek zúčastnit, i když to chce leckdy silnou povahu překousnout ty kyselé držky a blbé kecy ostatních, kteří dotovali.

-------

Já jsem sice jak proti církevním restitucím obecně, tak proti jejich současné podobě, vážím si sdílení zkušenností občanů Slovenska, ale základní problém vidím trochu jinde, než autor.

-------

Jen tak naokraj. Jsem rozhodným odpůrcem modliteb ve škole. Jako zaloužilý šprt čestně doznávám, že kdyby mi "procítěné" modlitby zajistily samé jedničky či jepší známkový průměr, modlil bych se tak dlouho a hlasitě, že bych mohl po škole farizeům poskytovat kurzy. Jestli Bůh, víra apod., nato bych skrytě či otevřeně kašlal, splnit požadavky systému a mít to celé na háku má přednost v jízdě.

Na druhou stranu se možná blíží návrat věhlasu církevních škol. Úroveň státního školství jde soustavně zu grunt, a tak se můžeme klidně dočkat stavu, který panuje v mnoha zemích, že církvení školy budou ty jediné, kde se děcka něco doopravdy naučí. A teď nemyslím na modlitbičky a náboženství, myslím matematiku, jazyky a pro život použitelné předměty, už jen proto, že církevní školy budou postupně lákat čím dál více kvalitních kantorů (bez ohledu na konfesi), kteří budou chtít děti skutečně něco naučit a ne jenom si odsedět svých 20h úvazku krotitele dravé zvěře.
Indoktrinace náboženstvím (rozumějme pokrytectvím v blíže neurčené míře), bude poměrně rozumnou cenou za šanci na lepší profesní uplatnění.



Re: K církevním restitucím - poučení ze Slovenska (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 12. červenec 2012 @ 23:17:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pokud vím, tak o tom, že restituce žádnou odluku nezajistí, se (alespoň v jistých církevních vysokých kruzích) vědělo odjakživa. Někdy mne pálí prsty se o tom trochu více rozepsat... :-)



Stránka vygenerována za: 0.27 sekundy