JUDAISMUS

Množství posvátných knih obsahuje obrovské množství zákazů. Např. v Deuteronomiu je zákaz transvestitismu mezi ženou a mužem. Zákon svatosti knihy Liviticus zakazuje homosexuální styk. Jeho uskutečnění je zločin zasluhující smrt. Častým příkladem uváděným jako důkaz špatnosti homosexuality je biblický Jahvistický příběh o sodomských mužích, kteří chtěli přinutit dva Lotovy hosty proti jejich vůli k souloži. Lot jim místo hostů dal své panenské dcery. Následujícího dne Jahve Sodomu zničil. Kniha Soudců uvádí podobný příběh kmene Benjaminů. Jeho konec není znám.

Zatímco v Bibli je homosexuální styk zakázán, diskutuje se v současné době v amerických židovských časopisech o tom, zda homosexuálové mohou vést synagogální úřady nebo uzavřít sňatek před rabínem. V New Yorku již dokonce existuje synagoga pro gaye.

KŘESŤANSTVÍ

Nejčtenější částí tohoto "sexuálního života kultur" najde své čtenáře právě následující část věnovaná homosexualitě a křesťanství. Již na začátek předznamenávám, že církevní názory nejsou jen negativní. Opak je pravdou a své si najdeme i v Bibli.

Konference anglikánské církve v Lambethu se roku 1908 vyslovila proti každému zabránění početí a ještě roku 1930 shledala, že kontrola porodnosti je výrazem osobní poživačnosti a že metoda "neplodných dní" by se neměla cenit výše, než mechanické zabránění početí. Teprve roku 1958 dovolila lambethská konference plánování rodiny "hygienicky, esteticky a medicínsky dokonalými prostředky". Anglikánský biskup z Canteburry, George Carey, zasazující se o kontrolu porodnosti, vyzval všechny křesťanské církve, aby regulovaly růst obyvatelstva. Na rozdíl od římskokatolické církve, ještě koncem května 1992 Vatikán rezolutně odmítl každé spojování růstu populace s problémy životního prostředí, zdůraznil Carey 2. června 1992 v Ženevě, že populační exploze je spolu s dalšími faktory příčinou ekologické katastrofy. Proto se plánování rodiny a kontrola porodnosti musí stát záležitostí všech křesťanských církví.

K odmítnutí homosexuality apoštolem Pavlem se připojilo více koncilů. "Sodomitskou neřest mužské a ženské homosexuality" jako hřích proti přirozenosti odsoudil zejména učitel církve svatý Tomáš Akvinský (1225-74). Naopak v mnoha křesťanských církvích se homosexuální sklony už nepovažují samy o sobě za amorální.

Podle starého římskokatolického církevního zákoníku (CIC) z roku 1918 mohli být laici (c. 2357 §1) kvůli homosexualitě odsouzeni za infamii (bezectnost), klerikové vyššího svěcení mohli být suspendováni a dokonce odstaveni (c. 2359 §2). V trestním právu nového církevního zákoníku platného od roku 1983 se však homosexualita v rubrice trestných činů už neuvádí.

Katolický "Holandský katechismus pro dospělé" (1966) se vyjadřuje o "homosexuálních bližních" následovně: "Existují také lidé, jejichž erotika nemůže směřovat k druhému pohlaví, ale pouze - nebo někdy převážně - k pohlaví, k němuž sami náležejí. Není v moci těchto lidi - ať jde o muže nebo ženu - aby se po dobrém nebo po zlém necítili přitahováni druhým pohlavím. Homosexualita je neznámého původu. On - nebo ona - touží v lidské osamělosti po přátelství." Evangelický "Katechismus pro dospělé" Spojené evangelickoluteránské církve Německa považuje homosexualitu za psychopatologický "krajně naléhavý problém", kdežto "Pamětní spis evangelické církve v Porýní" z roku 1970 konstatuje, že homosexualita sama o sobě není perverzí, nemocí ani hříchem. Tím je pouze tehdy, když není zvládnuta s mravní zodpovědností.

V nizozemské Reformované církvi už nesmějí být homosexuální muži nebo ženy, kteří se ucházejí o církevní úřady, odmítáni nebo vylučováni z Večeře Páně, jak rozhodl většinou hlasů synod největší protestantské církve Holandska v Doomu v polovině června 1989.

Také Evangelická církev Pomořanská jako první zemská církev v Německu už nechce v budoucnu homosexuální teology vylučovat z úřadu faráře. Po kontroverzní diskusi církevní vedení rozhodlo většinou jednoho hlasu, že zemská církev "je principiálně nakloněná ordinaci homosexuálů". Církev amerických baptistů, "Southern Baptist Convention", jmenovala jako první homosexuálního uchazeče pastorem. Ačkoliv "Jižní svaz baptistů", jedna z nejkonzervativnějších protestantských církví USA, homosexualitu odmítá jako hříšnou, hlasovala obec v Chapel Hill pro její uznání - jednotlivé obce jsou ve svém rozhodování na ústředním svazu nezávislé - protože Ježíš vyzdvihl všechny "slabé a zatížené". Všichni křesťané, "uznávající Ježíše jako svého pána a spasitele", akceptují homosexuály jako rovnoprávné občany nezávisle na jejich sexuální orientaci.

ISLÁM

Islám je nám v našich krajích dosti cizí a vidíme jej jako velmi přísný a ke krajním praktikám zavádějící náboženství. Islámští fundamentalisté, spory na blízkém východě, války... tyto pojmy mají hodně společného s Islámem a jeho bojovníky, kteří aby dosáhli cíle, neznají bratra.

Homosexualita neboli "Liwát" se v Koránu označuje za hanebnost, i když není přímo jmenována. V mekkánských súrách se o homosexualitě hovoří pouze v souvislosti s biblickým příběhem o Lotovi a obyvatelích Sodomy: "jež nepravosti páchalo a jehož obyvatelé byli lidmi špatnými a hanebnými". A je citován Lot, kterého Alláh vyslal ke svému lidu (v Sodomě): "Zdaž budete se oddávat nemravnosti, jíž před vámi se žádný na světě tomto nedopustil? Vždyť vy z vášně své k mužům vcházíte místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje!" Lot je citován ještě jednou, když sodomským vytýká formou řečnické otázky: "Což se chcete jen k mužům z lidstva všeho přibližovati a manželky své, jež pro vás Pan váš stvořil, zanedbávat? Ba, vy věru jste lid přestupníků." Alláh pak připomíná ve svém zjevení Lotovu káravou řeč ještě jednou: "A poslali jsme Lota, a hle, pravil lidu svému: Budete se stale neřestem, jež sami dobře vidíte, oddávat? Což budete i nadále z vášně chodit k mužům raději než k ženám? Ba, vy věru jste lid zpozdilý." Lot je citován ještě na jiném místě: "Vy dozajista pášete takové nemravnosti, jaké nikdo z lidstva veškerého před vámi nedělal. Což budete vskutku vcházet k mužům, přepadávat na cestách a páchat skutky zavrženíhodné?"

VÝCHODNÍ NÁBOŽENSTVÍ

Východní náboženství vymezují čtyři různé způsoby tělesného obcování mezi muži: vzájemné mazlení a hýčkání bez orgasmu, masturbace s orgasmem, orální sex a anální soulož. Podle východních názorů nejsou první dva způsoby považovány za homosexualitu v pravém slova smyslu a muž, který se jich dopustil, se nechápe za homosexuála. Podle hinduistických a buddhistických zásad je orální sex mezi muži nepřípustný třebaže se vyskytují zmínky o staroindických masérech, kteří svým zákazníkům někdy poskytovali i tyto služby.

V Kámasútře se píše o různých druzích orálního sexu mezi muži, ale praví se, že kněží a příslušníci vyšších kast by se neměli nechat "takto poskvrnit". Nadto hinduistické zákoníky zatracují muže, který pozře sémě druha. Anální sex mezi muži byl v Indii neznámý až do muslimských nájezdů. Ani v Číně a Japonsku nepatřil k tradičním sexuálním praktikám. Tantrické a taoistické texty svorně zatracují anální sex mezi muži jako nepřirozený, nezdravý a pro psychiku potenciálně škodlivý.

Jógická nauka stanoví, že pohyb dechu v těle je rozhodujícím činitelem pro vývoj potomkova pohlaví. Nenastane-li před souloží a při ní patřičný soulad nálad, pak se dýchání partnerů nezkoordinuje a převažuje jen na jedné straně jejich těl. Tantra tvrdí, že z takového spojení se může zrodit dítě s nevyváženou sexuální identitou, což může případně vést k homosexualitě. Východní nauky zdůrazňuji význam poloh při souloži pro ovládaní a řízení dechu: praví se, že tak může být rozhodnuto o pohlaví případného dítěte. Nedávný vědecký výzkum hebrejských tradic o užívání rozličných poloh podle toho, zda se má narodit děvče, nebo chlapec, napovídá o platnosti těchto praktik.

V nejstarších obdobích čínských dějin je mužská homosexualita zmiňována jen vzácně. V období dynastie Čchin a rané Chan (221 před n.l.-8 n.l.) však existovala řada homosexuálních princů a císařů, kteří jsou v čínské historii zapsáni jako mimořádní sadisté, mužskou homosexualitu provozovali aktivně. Poslední císaři dynastie Chan byli slabí a zdegenerovaní. Moci se chopili kleštěnci a na lid byly uvaleny tvrdé daně. Strašlivá epidemie zpustošila Čínu a v letopisech je zaznamenáno, že se narodilo nebývalé množství dělí s homosexuálními sklony. Lid pod vedením mocného taoistického vůdce povstal a dynastii svrhl. Od té doby až do příchodu muslimských vlivů se na mužskou homosexualitu pohlíželo nevlídně. Částečně se připouštěla v souvislosti s uměleckými kruhy básníků a malířů. Velký výskyt homosexuality mezi umělci napovídá, že pokud je sexuální energie sublimována a vyjádřena činností vyžadující mimořádnou trpělivost, pak může homosexuál dosáhnout opravdu duchovního pokroku.

NEW AGE

Mezi nová náboženství patří například hnutí New Age. New Age používá mystiku různých tradičních náboženství jako jednotnou a celistvou zkušenost, která se pokouší stavět mezi náboženstvím, kulturou a pohlavími mosty harmonie a přátelství. Symbolem tohoto obrazu je duha. Duha funguje jako světelný kanál ke zprostředkování duchovních energií, symbol věku Vodnáře. Lidská sexualita je chápána jako harmonizující síla a to bez ohledu na sexuální orientaci. Cílem je harmonie a prostředky si člověk upravuje dle individuálních potřeb.