poslal nor
Čím dar jazyků není - nebiblické
důrazy a jak jim čelit
1) Mluvení jazyky není výlučným znakem tzv. křtu Duchem svatým. Mezi lidmi takzvaně letničními vládne nesprávný názor, že jen ten obdržel tzv. křest Duchem svatým, kdo mluví cizími jazyky. Už jsme viděli, že tomu tak není. Bible a dějiny církve mluví jinak.
2) Pouhé mluvení jazyky není vším, ani cestou ke svatosti. Život v posvěcenosti a oddanosti Pánu je při věřících o v o c e m Ducha, a to i bez daru jazyků. Bible nikde neříká, že bychom byli ve svém Duchovním životě závislí jen na daru mluvení cizími jazyky.3) Pouhé mluvení jazyky není omezeno jen na křesťanství. Upřímní charismatikové ochotně přiznávají, že je i nepravé mluvení jazyky, podvodné, v cizím duchu, a že může být i od ďábla. Dějiny nás učí, že už v době Platónově (4. stol. př. Kr.) byl znám jev glosolálie. Také mezi lidem afrického kmene Zulu a v hinduismu se s tímto jevem setkáváme. Ovšem v cizím duchu. - Jeden nově obrácený hinduista, kterému letniční lidé vytýkali, že prý neuvěřil opravdově, když nemluví jazyky, jim odpověděl toto: "Slyšet mluvit jazyky mohu v místním hinduistickém chrámě dosyta!" Glosolálie se vyskytuje i mezi mohamedány, mormony a u některých spiritistických médií, ovšem taktéž v cizím duchu.
Dnes namnoze i katolické jeptišky mluví v jazycích, a v glosolálii vyvyšují katolický kult Panenky Marie a římského papeže! - Kdo se v tom má vyznat! je jasné, že není vše z Ducha svatého, co se ozve v jazycích. Ne, ne, pouhé mluvení v jazycích není výlučným znamením tzv. křtu Duchem svatým!
4) Mluvení jazyky není znakem duchovního života. Dar jazyků neudělá z člověka světce a neuchrání ho automaticky před tělesností. Sbor v Korintu, který se tolik vyznačoval tímto darem jazyků, současně vykazoval otřesnou tělesnost a nemravnost, jaká nebyla běžná ani mezi pohany. Německý kazatel Dr. E. Lubahn uvádí v jedné své knížce i tyto dva otřesné případy: Znal jednoho nadšeného letničního kazatele, který dovedl neobyčejně přesvědčivě zvěstovat evangelium. Jeho svěží poselství obsahovalo převzácné pravdy. Jenže později se veřejnost z tisku dověděla, že tento bratr žil v cizoložství, v mnohoženství a že byl podvodníkem. Přitom mluvil jazyky až to bublalo.
Druhý případ se stal v roce1964, kdy jedna letniční skupina, velmi agilní a zdánlivě duchovní, se dostala do hrozných lidských řečí, neboť všechna děvčata, jež také tato shromáždění navštěvovala, jedna po druhé otěhotněla. I tato skupina začala duchovně a skončila tělesně. Dar jazyků netvoří žádnou výzbroj či imunitu proti tělesnosti, jestliže při nás nebude i o v o c e Ducha.
5) Mluvení jazyky není darem ke vzdělání církve.Apoštol Pavel, jak už víme, hodnotí např. dar proroctví daleko výše než dar jazyků, a to z důvodu potřebného vzdělávání církve. Dar jazyků může být jen tam přínosem pro církev, kde se jazyky hned vykládají. Jinak glosolálie má mlčet ve shromáždění církve (1K 14,28).
Nelze tedy souhlasit s těmi, kteří z jediného daru, a to ještě posledního, chtějí vytvářet jediné znamení naplněnosti Duchem svatým. Vždyť je více darů Ducha, a každý z nich je znamením plnosti Ducha. Jen darem se zamysleme nad zprávou ze Sk 6, kde také i dar organizování v církvi je darem Ducha svatého a znamením p l n o s t i Ducha. V téže kapitole se mluví i o plnosti víry, např. při Štěpánovi. Ale nikde se o Štěpánovi neříká, že měl dar jazyků. Měl však plnost Ducha svatého a dar prorocké řeči. Je nad čím se zamyslet.
Nejjistějším znamením toho, že člověk uvěřil a tudíž obdržel dar Ducha svatého, nejsou dary, nýbrž ovoce Ducha, kdy prvořadým ovocem je láska. Proto Pán Ježíš neřekl: "lidé podle toho poznají, že jste mými učedníky, budete-li mít dar jazyků, nýbrž podle toho, budete-li mít lásku jedni k druhým!" Ve stejném duchu mluví i apoštol Pavel: "Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, nic nejsem." Kdo chce tedy mluvit o darech Ducha, ten nesmí opomenout tuto známou 13. kapitolu o lásce, která je organickým středem mezi oběma kapitolama o darech Ducha. Při posledním soudu nebudeme tázáni po našich duchovních darech, nýbrž po o v o c i Ducha (Mt 7,21nn, 25,31-46).
R. Novák
autor je kazatelem Bratrské jednoty baptistů
