Jak vznikla církev? Na tuto otázku existuje řada velice promyšlených odpovědí. Jednu vám nabízíme:  

Oni se ti apoštolové sešli v té horní místnosti, dveře dobře zavřeli - báli se chrámové stráže a lidí - a přemýšleli: "Co teď? Máme z ostudy kabát! A kdo ví, jestli nás teď nezatknou! A ještě nám ty blbé holky budou valit klíny do hlavy, že neleží v hrobě. Teď, když musíme přemýšlet." (Omlouvám se za ten prostý slovník, ale to víte - rybáři.) A přišli na to (snad Petr, on byl tak od podlahy). "Už vím! Řeknem, že vstal z mrtvých! Je nás jedenáct, tolika svědkům přece musí věřit. Zvlášť, když řeknem, že je to tajemství, které sdělíme jenom vyvoleným. Ještě na tom vyděláme." A začali se plácat po zádech a gratulovat si a jak tak jásali, napadlo je, že by se přece jenom mohli pomodlit - co když ten Bůh přece jenom je. A modlili se. A modlili se. A modlili se... (Už jim z toho hrabalo. On když žid jednou začne, tak neví, kdy přestat.) Najednou řekne Jan (ten byl hodně duchovní): "Bratři, já něco vidím!" Natanael (ten taky): "Ano, ano! Já taky! Co vidíš ty?" Jan: "Jakýsi oheň! Cosi jako ohnivý jazyk. Je přímo nad tvojí hlavou! (Pro čtenáře: Viděli jste "Dobyvatele ztracené archy"? Tak nějak to vypadalo.) Natanael: "A nad tvojí taky!" Jakub: "Co to vidíte?"... atd. atd. (Ještě 8x.) Jan: "A hele, ten muž, co jde po ulici. Nepřipomíná vám Pána? Mně teda ano. To gesto teď..." Petr: "To je znamení z nebe! Pojďte, vyrazíme do ulic!" A šli. A lidé věřili (oni ti židé...). A věřili v celé Evropě (ti řekové taky...). Saul jim trochu zamíchal karty, měl nějaké vlastní myšlenky. Ale v podstatě všechno OK. Tak si to vsugerovali, že za to všichni položili život. Za ideu. Jednoho ukamenovali, dalšího sťali. Tamtoho pověsili na kříž, jiného stáhli z kůže. Je neuvěřitelné, co všechno člověk vydrží, když má ideu. Jan to jediný přežil, sice ho vařili v kotli, ale přežil (autosugesce má netušené možnosti). Pravda, zbláznil se a měl už pak vidiny do konce života. Oslík