Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Chvály v našich sborech bývají většinou střídmé, v nebohatém nástrojovém obsazení (většinou klavír, kytara). Ale nenechte se zmýlit. V mnoha našich sborech se začal napříč církvemi rozmáhat trend, který nás nutí opět přehodnotit náš pohled na chvály. Mnozí se domnívají, že přišel ze západu.

O co se jedná? Nedávno jsem hovořil se svými slovenskými přáteli, kteří u nás měli nedávno možnost navštívit několik sborů. Velmi se podivovali nad průběhem shromáždění a zejména jejich hudební složkou. Doslova říkali, že ty naše chvály jsou "voĺaké čudné". Ihned jsem opáčil, že je to pořád lepší než kdyby byly nečudné. Velmi jsme se tomu zasmáli, ale během následujícího rozhovoru jsem si uvědomil, v čem se naše pohledy liší. Mí slovenští přátelé byli doslova konsternováni formou a aranžemi chval v našem sboru. Vedlo mne to k dalšímu zamyšlení, ve kterém se pokusím shrnout základní poznatky v této oblasti, které mohou být podnětem pro samotné účinkující a vedoucí chval i nám. Masturbace potetovaných křesťanských metalistů! Nepřišlo vám někdy, že kytarová sóla při chvalách mohou působit nepatřičně? Těm, kteří nyní souhlasně přikyvují, jsou určeny následující řádky. Mnohým, a to asi určitě oprávněně, vadí ve chvalách neúměrně dlouhá kytarová sóla, která jsou v odborných kruzích nazývána familiérně jako "kytarová onanie". Tato, a to se nebojme říci, kytarová masturbace, mnohdy bývalých hráčů heavy-metalu, je naprosto cizorodým prvkem, který by se měl, dle mého názoru, zredukovat na minimální mez, nejlépe se této neřesti zcela určitě úplně vyhnout. Toto neúměrné prodlužování mnohdy krásných a obohacujících písní má za důsledek neúměrné prodlužování krásných a obohacujících písní. Je nabíledni, že chvály mají sloužit především, a to zejména, k chválení, uctívání, meditaci, prožitku, což je díky dlouhým heavy-metalovým onanistickým výlevům na pražcích kytar ostřílených rockových muzikantů s mnohaletými zkušenostmi nedá. Nehledě na to, že mnohdy, a to se dá dokázat, podobnými, ba dokonce úplně stejnými heavy-metalovými tónovými postupy uctívají Boha i božího Nepřítele. Jak je psáno, nelze sloužit dvěma pánům (viz. Lukáš 16. kap anebo smluvní vstupní podmínky nového zaměstnance McDonald´s). Jak může z jednoho nástroje současně znít haleluja i (nevhodný výraz, nahrazen automaticky systémem)? Nemůže. Dovolím si tedy položit otázku: Tak co tam teda zní? Může být takový hráč dobrým služebníkem? Může. Ale nelze sloužit dvěma pánům. Mnoho skvělých hudebníků má s tím své zkušenosti a ne všichni zvolili správně. Zemřeli na to např. Curt Cobain, Jimmi Hendrix, Paul McCountry, Johnny Lee Hooker. A jsem si jist, že určitě brzy umřou: Michal Pavlíček, The Edge, Slash, Wanastovi Wjecy, Michal Homolka a další. Kdyby se někdo ptal, tak Petr Wagner ne, protože ten na kytaru, a to vůbec není osobní zášť, neumí. Jak se tedy k tomuto problému, jako křesťané, máme postavit? Písmo mluví jasně: Nelze sloužit dvěma pánům. Myslím, že v tomto kontextu je tedy zcela evidentní, že dlouhá kytarová sóla v leckdy, o mnoho kratších, chválicích písních jsou zcela zbytečná a neopodstatněná. A to jsme se ještě nedotkli skutečnosti, že tato neúměrně dlouhá kytaristická sóla neslouží k oslavě Boha, ale člověka. Na koho se lidé při této produkci dívají a komu tleskají? Je to smutné, ale, ruku, vážení, na srdce, člověku. Bouřlivé ovace sklízí hráč, zatímco ta pravá a správná chvála zůstává Bohu odepřena. Ozdobou takovýchto kytaristů bývají mnohdy i jejich vlastní tety (každý druhý má tetu, většina je úplně potetovaných) a další příbuzenstvo, kteří často sólo svými povzbudivými výkřiky jako: sólo!, zabrnkej!, hréj!, hoblúj! sami mnohdy neblahé kytarové sólo vyprovokují, i když to situace příliš neumožňuje a sólo se tam vůbec nehodí, například v polovině refrénu, na začátcích a koncích slok a před každým refrénem a po každé písni. Leckdy to vypadá, že sólo trvá stále, a to nezávisle na hraných písních, a to včetně těch pomalých. Je to prostě zbytečnost a mělo by se s tím začít konečně něco dělat. Zamyslet by se měli především, a to na prvním místě, sami kytaristé, i baskytaristé, kteří často zcela beztrestně sólují s nimi. Měli by si totiž uvědomit, že toto neúměrné prodlužování mnohdy pěkných a hodnotných písní, nehledě na to, že chvály mají sloužit především, a to zejména, k chválení, uctívání, meditaci, prožitku, je často neúnosně dlouhé, zbytečné a věci rozhodně neprospívá, spíš naopak. Bohužel, skutečnost je daleko horší. Dovolím si tedy položit otázku: Co s tím můžeme udělat, my, běžní posluchači chval, kterým dlouhá heavy-metalová onanistická kytarová i baskytarová sóla, kazí již tak pěkný dojem z prožívaných chvil. Na to je snadná odpověď. Je třeba dát onanistickým kytaristům jasně najevo, že o dlouhá heavy-metalová kytarová sóla nestojíme a že stojíme hlavně o naplněné chvíle prožité v Boží blízkosti, které se dají jen stěží zakoušet během dlouhých heavy-metalových kytarových onanistických sól vyzdvihujících umění hráče a ne pravou chválu k poctě Toho jediného, který si ji zaslouží, ne jako ti kytaroví heavy-metaloví masturbanti, kteří si myslí, že když umí něco na kytaru zahrát, že to musí pokaždé ukázat v dlouhých heavy-metalových kytarových onanistických sólech při chvalách. Text redakčně zkrácen.