poslal mag
Profesionalita v křesťanské hudbě
Je to vůbec možné? Odpovíme si že ano. Vždyť známe mnoho zahraničních souborů a skupin, které jsou profesionální. Je možné dosáhnout profesionality v našich luzích a hájích? Tady už bude odpověď rozpačitá. Asi si bude také nutné vysvětlit pojem profesionalita. Už ze slovního základu je profesionálem ten, který má z dané věci obživu. No a aby neumřel hlady musí onu činnost vykonávat velmi kvalitně. V českých církevních luzích a hájích se slovo profesionalita významově přeneslo na hodnocení kvality. Když je někdo profesionální znamená že je to kvalitní. Profesionální web, profesionální video a tak podobně. V tomto rozměru významu slova profesionální lze být dosti skeptický vůči hudebnímu dění v církvi v Čechách a asi také i na Slovensku.
Proč nad touto věcí přemýšlím. Inu proto, že můj skeptický pohled na profesionalitu hudby v církvi byl tuto neděli tj. 13.dubna 2003 značně otřesen.
Již dříve se ke mým uším doneslo, že v Bratislavě (není to sice Česko, ale myslím že to nevadí) mají nějaký muzikál. A je to dokonce křesťanský muzikál. A právě v neděli 13. dubna měl tento muzikál být také v Litoměřicích. Neodolal jsem a vypravil jsem se tedy v neděli do Litoměřic, do sboru BJB. Především toto místo zaujme tím, že oproti zvyklostem v protestantských sborech, kde jsou většinou modlitebny, se jedná o klasický kostel. Fakt normální kostel s vysokou špičatou věží, která je vidět ze širokého okolí. Prostorové řešení vnitřku kostela však již typické není. Pro jednoduchost si představte loď kostela, horizontálně rozdělenou. V horní části sál. V dolní pomocné prostory.
Celý soubor dorazil ne místo již dopoledne. Zajímavý obrázek se naskytl, když z autobusu a z dodávky začaly proudit stovky kilogramů materiálu do útrob kostela. Toto stěhování proběhlo velmi rychle a vypadalo to, jako když někdo přesně naprogramoval to mraveniště lidí a každý z tohoto souboru věděl, co má dělat. Hromada materiálu se záhy změnila ve stupňovité jeviště obklopené technikou. Bylo jí tam opravdu poměrně dost.
Protože jsem v kostele nebyl celou dobu příprav, přišel jsem až před začátkem koncertu, který začínal v 15 hodin. Potemnělost sálu způsobená překrytím všech oken ještě více znásobila mou zvědavost. Pak to začalo. Na jevišti se objevil celý soubor v počtu asi 20 mladých lidí.
Jako základ celého muzikálu „Stratený syn“ bylo vzato podobenství o marnotratném synu z Lukáše 15, 11-32. Celý muzikál trval asi 80 minut a pochází z pera hudebníka a autora Slávo Kráľa. Přestože autor již nepatří do generace nejmladších je celý muzikál prodchnutý mládím a temperamentem zpěváků. Muzikál mne zaujal citlivostí zpracovaného tématu, kdy se autor neodchýlil od biblické předlohy. Je tvořen 19 písněmi, ve kterých se vystřídalo několik stylů, od rapu až po klasický sborový zpěv. Hned na začátku je několik typických hitovek, které se vryjí do paměti tak, že je „slyšíte“ ještě dlouho po koncertě. Rytmus rapu rozhýbal celý sál v písni „Zloděj“, aby posléze mohl zaznít romantický zamilovaný duet „Hľadajme hviezdu“. Překvapil mě zvuk pokladny ala Pink Floyd podbarvený brnkáním cimbálu v písni „Peniaze“. A stále gradující dramatizace tématu marnotratného syna v písni „Zrada“, „Otec môj“. V písni „Syn môj“ zápasí marnotratný syn se zlodějem (raper) a poté odchází k otci, kde se mu dostává mohutné uvítání v „Otvárajte brány“. „Nie všetci sa radovali“ a „Čo z toho mám“ jsou písně bratra marnotratného syna. Pak už přišlo finále v podobě známé písně „Nebo tak Bůh miloval svět“ a sestřihem hlavních melodií muzikálu zkombinovaný Hadelovým Mesiášem.
Moderní hudba okořeněná chutným kořením rapu, romantiky, klasiky, libreto na známé téma, kterému může rozumět každý mladý člověk. Dramaturgie, která muzikál vygraduje až do samotného finále. Výborné pěvecké výkony sólistů a dokonalé technické zabezpečení. Choreografie, která učinila muzikál velmi živým a svěžím. Zvuk, který už jsem dlouho neslyšel a který v podstatě nevnímáte jako samostatnou složku, ale jako součást muzikálu. Světla, která dobarví celkovou tvář muzikálu. Tak to je muzikál „Stratený syn“.
Slávo Kráľ spolu s celým týmem tvořeným samotnými zpěváky, sólisty, paní režisérkou Hankou Gallovou, choreografkami, techniky a designery nasadili laťku profesionality na v našich zemích nečekanou úroveň. Po představení bylo možné zakoupit kazety a CD se studiovou nahrávkou muzikálu. Byly také k mání videokazety s premiérou muzikálu v Bratislavě. Viděl jsem i plakáty. Vše v jednotném designu od Rodo Jankoviče. I to, že hodinu po skončení produkce byl sál v původním stavu svědčí o profesionálním přístupu celého týmu. Prostě bylo vidět, že celý soubor funguje jako dobře naolejovaný stroječek.
Myslím, že by muzikálu prospěla internetová prezentace.
Tím, že jsem byl v Litoměřicích na muzikálu „Stratený syn“ jsem získal mírný optimismus v pohledu na vývoj křesťanské hudby v Česko/Slovensku
Martin Gabriel
