poslal max
Široká a úzká cesta
„ Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá „ Mt 7: 13 – 14
U babičky v Březí měli na zdi pověšený idealistický obraz dvou cest. Jedna byla široká, ulice plná atrakcí, ale nahoře končila v pekelném ohni. Ta úzká byla taková branka v kamenném parkánu před tou širokou bránou a vedla po kamenité stezce do nebe.
Ten obraz se stal moji noční můrou. Říkal jsem si : Tak já jdu tou širokou bránou a přitom vím, že bych se měl vrátit a nastoupit na tu úzkou cestu. Po nějaké době jsem to pak udělal a uvěřil ve svého Spasitele, prošel úzkou bránou a začal stoupat, obrazně řečeno, k nebi .
To, že je tato brána úzká nevadí. Nejde o pohárové střetnutí Letohradu se Spartou, nejde o promítání nového kasovního trháku v kinech ani nemá přijet nějaká hudební hvězda !
Dnes mě nejvíc na tomto textu zajímá závěr citátu: „…..a málokdo jí nalézá „ , Žilka překládá :“ … a málo je těch, kdo jí nalézají „
Proč je tak málo těch kdo jí nalézají ? Nedávno jsem četl „ Blackwellovu encyklopedii moderního křesťanského myšlení“ heslo „Jiná náboženství a křesťanství“ kde autor hesla uvádí tři typy theologických odpovědí na křesťanství na problematiku existence jiných náboženství.
PLUARISMUS podle něj jsou všechna náboženství rovnocennými a platnými cestami k jediné božské skutečnosti tedy Bohu.
EXKLUZIVISMUS, považuje za spasené pouze ty, kdo přijímají evangelium, vyznávají Ježíše jako svého Pána a Spasitele a následují ho
INKLUZIVISMUS podle něho Kristus přináší světu spasení, Boží milost je přítomná také v božím stvoření a v dějinách. Tyto náznaky Boží milosti však nacházejí svůj výraz a naplnění teprve v milosti učiněné tělem, v Ježíši Kristu. Pozitivně hodnotí poznání jiných svět.náboženství, ale současně hájí důležitost Ježíšovi mise
Pokud bych měl hodnotit tyto tři přístupy tak já zastávám exkluzivní přístup k problematice jiných náboženství a spasení od hříchu a následků hřícha s přesahem do věčnosti.
Vedl jsem asi roční diskusi na NETu i k tomuto tématu a můžu vám říci, že žádný z nás diskutujících svůj názor nezměnil. Když už odpůrci pod tíhou biblických odkazů nevěděli kudy kam, tak vždycky zpochybnili pravost Bible.
Čtením encyklopedie a dalších teologických knih jsem zjistil, že velká většina pisatelů jde zcela zbytečně za onu jednoduchou zvěst o spasení z milosti. Jdou jakoby dál, do oblastí, které nejsou podstatné pro hladovějící a žíznící duše.
Jednou jsem četl takovéto přirovnání : Jde chlapík v noci lesem domů.Je tma a mlha,dobře nevidí a sejde z cesty .Nemá ani tušení ,že se dostal až k hluboké rokli.Udělá chybný krok a padá v hrůze dolů.Bezděky se zachytí za kořen jednoho stromu ,který tu kdysi rostl . Jak tam zděšeně visí ,začne volat o pomoc : Pomóc - je tam někdo kdo by mi pomohl ? Za malou chvíli se ozve hlas : “ Jmenuji se Ježíš Kristus a mohu ti pomoci,.Udělej přesně to, co ti povím ! “ Díky Bohu,udělám všechno co mi řekneš ! Co mám dělat ? “ Pusť se “ zazní shora .Nastane ticho na několik okamžiků a visící člověk zavolá : Je tam ještě někdo jiný ?
U Jana v 10 kap. je jiný obraz – Pastýře kterým je Pán Ježíš a ovčince s ovcemi kterými jsou spasení lidé. To, že jsou ovce v ovčinci symbolizuje jejich exkluzivitu před těmi kdo v něm nejsou. Podívejme se jak je to jednoduché …. J 10:1 „ Amen, amen, pravím vám; Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič“ . Ve v.7 čteme „ …já jsem dveře pro ovce (lépe „ pastýř ovcí“) ..v.9 „ Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn (spasen), bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu“ Žilka překládá v.9 takto : „ ..Já jsem dveře. Kdo vchází mnou, bude spasen; bude bezpečně vcházet i vycházet a najde pastvu“
Ichtys
