Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a dnes je Státní svátek - Mahuléna.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 15081, komentáře < 7 dní: 532, komentářů celkem: 314096, adminů: 60, uživatelů: 4809  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 108 návštěvník(ů)
a 9 uživatel(ů) online:

wollek
Melissokomos
JirkaB
Willy
Milka
timg
rosmano
martino
unshaken

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Babiš chce, aby církve spadaly pod ministerstvo financí
·Výsledek voleb jako ovoce Církevních restitucí
·Novodobá kalvinistická liturgie
·27 lidí zastřeleno v baptistickém kostele v Texasu
·Baptisté v Evropě o homosexualitě
·Exekutiva Evropské baptistické federace o manželství
·Stručný přehled názorů na milénium
·Co je to hermeneutika Ducha?
·500 let cesty od reformace k náboženskému smíru
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 18. října 2017

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
90 698 579
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Teologie: Utrápený charismatik I.
Vloženo Úterý, 01. červenec 2003 @ 19:59:28 CEST Vložil: Bolek

Charismatici poslal Krestan

Utrápený charismatik I.

 2. písemná práce ke 2. odborné zkoušce na Evangelické teologické fakultě University Karlovy,  Obor: Pastýřská péče

Vzhledem k možnostem systému je práce rozdělena na čtyři články. Pokud chcete v průběhu čtení nahlédnout do obsahu číslovaných poznámek v závorkách, otevřete si v novém okně čtvrtý článek s poznámkami zde.

Ruben Kužel

 



1. Utrápený charismatik

Utrápený charismatik - toť protimluv. Charismatik - mladý radostný křesťan - má přece rozesmátá ústa od ucha k uchu. Právem si přivlastňuje Hospodinovo požehnání, na které má nárok, takže vykazuje prosperitu ve všech oblastech svého života. A kdyby snad měl nějaké problémy, či někdy nepropadal kolektivnímu jásotu, pak má duchovní deku. To se však dá napravit: činit pokání, nechat si najít a vymíst příslušného démona. A zase ústa od ucha k uchu. Hospodin plní, co je povinen. Charismatik si ve své autoritě bere, na co má nárok. A přivstane-li si, dovolí Bohu jednat již časně ráno. Všechno funguje, jak má. Všechno je OK.

Až do chvíle, než se škleb jásotu změní ve škleb rozbitých úst. Dokonalý systém začne zadrhávat, praskat a rozsypávat se. A člověk jemu oddaný také.

Právě s těmito lidmi v různém stadiu rozkladu - i opětné konsolidace - jsem se začal intenzivně setkávat od října 1991 v Jablonci nad Nisou a okolí, kam jsem byl poslán dělat kazatele Jednoty bratrské. A tak jsem se musel začít zabývat něčím, co mě nikdy nezajímalo: charismatickým hnutím. Zejména charismatickým sborem v nedalekém Liberci, který funguje pod vedením Evalda Ruckého a pod hlavičkou Jednoty bratrské.

Z mnoha vyprávění a dostupných materiálů jsem se snažil zjistit, z čeho jsou lidé, kteří prošli charismatickým sborem, tak zdeptáni, vystrašeni a znechuceni.

Při hledání rad, co lze pro tyto lidi udělat, jsem se u teologů i lékařů setkával převážně s údivem.

Pokračoval jsem v pátrání po tom, co trápí lidi, kteří prožili část svého života v charismatické organizaci.

Pokusil jsem se zachytit specifické rysy charismatického učení. Zejména ty, které obtěžkávají mysl člověka, znesvobodňují ho a vedou k dezintegraci osobnosti.

2.1. Církev a Boží království

Církev je společenství sourozenců - brášků a sestřiček. Ti jsou probuzení, obrácení či znovuzrození - prožili silný zážitek, který nazývají křtem Duchem. A jsou vybaveni nadpřirozenými dary Ducha: především glosolálií, mocí k vymítání démonů a k uzdravování, viděními a přímými slovy od Pána. Skutečnou, živou církev tvoří členové charismatického hnutí. Z těchto lidí sestává Boží lid. Věřící jsou nabádáni, aby kvůli aktuálním modlitbám sledovali, co se děje v Božím lidu - informace o tom získají v charismatických zdrojích: v časopise Život víry (vydávaném Křesťanskou misijní společností), Probuzení a sborových oznámeních. (1) "V Praze, stejně jako v každém jiném městě, vidí Bůh pouze jednu místní církev. Do ní patří všichni znovuzrození křesťané." (2)

Vlastní církevní organizace je ztotožněna s královstvím Božím. Můžeme se dočíst, že zaměstnanci sboru věnují všechen čas "budování Božího království" (3) a že členové Božího království jsou řízeni centrálně přes jednotlivé autority - hierarchicky. (4) Zpráva o zakládání kazatelské stanici popisuje "jak postupuje Boží království ve Stráži." (5)

Při této eklesiologii je logické, že základní povinností křesťana je členství v charismatickém sboru, které je podmínkou jeho vztahu s Bohem. "Buď patříš Ježíši - a pak jsi v místním sboru a zapojen v církvi,nebo jsi vně, což jinými slovy zn. - jsi vydán satanu." (6) Pokud se plně nevydáš Bohu, "budeš stát na okraji církve, jednou nohou v Božím království a druhou ve světě a až zaútočí satan, který obchází jako lev řvoucí, pohltí Tě." (7)

Záměna sboru za království Boží je výbornou základnou pro udržování členstva v činnosti, v poslušnosti a vůbec ve sboru. "Sám Ježíš se vyjadřuje o církvi jako o zřítelnici svého oka. To neznamená nic jiného, než že kdo je v církvi, je chráněn anděly, krví Ježíše Krista a spočívá na něm Boží milosrdenství a Boží ochrana. Mimo církev je "temnota, duchovní smrt, prokletí." Vyloučení neukázněného hříšníka znamená tedy vydat ho zpět do rukou satana, tak aby pocítil nekající hříšník Boží soudy a realitu svého nedobrého jednání a znovu se v pokání mohl navrátit zpět do Božího království. Satan, který na něj dostane právo, jej svým trápením, nemocemi a bídou přivede do nouze, a nebude-li jeho srdce trvale zatvrzelé, může znovu dojít odpuštění a přijetí u Boha." (8)

Z Božího království pod vládu satana se člověk dostane nejen vyloučením, ale i odchodem ze sboru z vlastní vůle. Nemá-li k tomu objektivní důvody. Ty jsou tři: 1. přestěhování, 2. sňatek s partnerem z jiného společenství. V obou těchto případech však musejí zůstat neporušené vztahy a kontakty se sborem, vědomí, že "nic nás vzájemně duchovně neodděluje". (9) Za 3. je dovolen odchod ze sboru tradiční církve.

Ovšem tomu, kdo by chtěl odejít z charismatického sboru, je vyhrožováno peklem. Z principu se nepřipouští, že by ve sboru mohlo existovat něco, co někomu legitimně vadí a kvůli čemu odejde. Vždy je vinen on sám, zejména jeho nevyřešené osobní problémy, jeho zranění, jeho neodpuštění, jeho duchovní krize, jeho vyhasnutí, jeho zbabělost a přetvářka a vina jeho srdce. (10) Tyto viny nejsou pouze důvody odchodu, nýbrž jsou to viny v plném slova smyslu - jsou to hříchy, které odpadlíka vydávají satanovi, aby ho trápil nemocemi a bídou. "Ježíš se plně staví za autoritu místního sboru v daném místě a odchod z tohoto společenství, jehož důvodem je tvoje vlastní zrada vůči druhým, je zároveň zradou Pána Boha a Jeho vykupitelského díla." (11) "Odchod ze společenství na základě neporozumění si ve vztazích bratří a sester znamená také odchod z Božího království pod vládu satana." (12)

Ale i takový odpadlý hříšník má ještě šanci. Stačí, když odvolá. Stačí, když se zlomí a popře svoje názory (ke kterým došel třeba studiem Písma) a s prosíkem se pokorně vrátí zpět do lůna jediné svaté církve charismatické. Odejdeš-li totiž ze sboru, svědomí ti bude stále "připomínat, že jsi nejednal správně, a pak záleží na odvaze tvého ducha, zda budeš činit pokání a vrátíš se zpět k obecenství, nebo ne. A návrat zpět znamená i návrat k Bohu. Jeden muž kdysi moudře řekl:"Mimo církev není spásy." a za tímto výrokem plně stojím." (13)

"Chci také říct ještě k tomu bodu, že tam je ten duch pýchy a sebeklamu, že jsem se setkal s lidmi, kteří odcházeli ze společenství a říkali mi:"Ale já jsem se s Pánem nerozešel. Já sice nebudu s vámi už mít nic společného, ale já si dál půjdu s Pánem." A tak každému takovému člověku říkám:"Tak to jsi na velkém omylu, protože Ježíš zůstane v tomto sboru, ale ty půjdeš od něj." Je to otázka zvláštního duchovního sebeklamu, že si někteří myslí, že když odejdou ze společenství, že pořád s Pánem Ježíšem budou." (14) A když se setkáte s lidmi, kteří odešli "a oni vám třeba řeknou:"No, Pán zůstane se mnou, nemysli si, že jedině vy máte ten patent na to, že Bůh bude s vámi." Tak mu můžete klidně v moudrosti bázni Boží říct: "Ne, Bůh zůstane tady s námi. Ten Bůh, kterého my vyznáváme, zůstane s námi, ale ty zůstaneš sám." ... A jednou na nebi to pozná, právě na nebi to jednou pozná, jenže to už bude pozdě." (15)

Boží přítomnost je vázána na charismatický sbor. Kdo chce být s Bohem, musí být ve sboru. Ale není to tak jednoduché. Samo členství ještě není dostatečnou zárukou Boží přízně a ochrany. Ještě je totiž třeba nebýt na okraji sboru,ale v jeho centru. Ďábel přichází a vždycky si vezme někoho z kraje sboru. Kdo stojí na kraji společenství, je velice snadno pro satana lapitelný, protože "tam té ochrany je nejméně". (16)

Nebezpečí nehrozí jen od ďábla. Také Bůh svým ohněm sežehne ty, co jsou na okraji sboru. Neradno sedět vzadu při promluvě pastora, neradno být na okraji sboru,protože "když přichází Boží oheň, tak spálí okraje". "Tak by mohl vyšlehnout takový plamen a spálit to, co je na krajíčku, co je na okraji toho našeho společenství."(17)

Samozřejmě, že to je zdůvodněno biblicky: Ve 4M 11,1-3 jsme četli, že Izraelci si stěžovali. A Hospodin zasáhl zvláštním, tvrdým způsobem. "On použil oheň jako svůj soud a sežehl a spálil a pohltil okraj tábora. To znamenalo, že desítky a možná stovky lidí tam uhořelo. Když si to představíme až do konce, znamenalo to, že desítky a možná stovky lidí v tom okamžiku tam někde shořelo, shořelo na popel, za živa. Ten plamen najednou vyšlehl - to byl tvrdý Boží soud a sežehnul je. A určitě není bezvýznamné, že to bylo na pokraji toho tábora. Proč Hospodin nevyšlehl ten plamen z prostředka tábora? No protože v prostředku toho tábora to nebylo potřeba. Tam ti lidé si nestěžovali. Většinou ti, kteří si stěžují na těžkosti a kteří se dostávají do různých takových rebélií, se dostávají na kraj, na kraj." (18) Všechno nečisté, to nejhorší, to zkažené se dostává na kraj společenství.

Nechce-li být člověk zaživa sežehnut, musí: "1.přijmout autoritu Božího slova, 2.přijmout autoritu toho místního vedení, 3.udělat krok ve víře a vyjít z toho okraje sboru doprostřed - tzn., že je potřeba, aby sis našel společenství užší než jenom nedělní nebo středeční shromáždění. Je potřeba, abys měl domácí skupinku, kde můžeš druhé povzbuzovat a kde také sám můžeš být druhými korigován a napomínán. Když se někdo stane vlastnictvím Pána Ježíše, tak by se ho napomenutí ve své podstatě nějak nemělo dotýkat v tom smyslu, ne že by to bylo lhostejné, ale měl by mít z toho radost. Vždyť je to radostné, když tě někdo může upozornit na to, co dělám špatně a co bych mohl dělat lépe. Vždyť jsem Kristovým majetkem, já už nemám na sebe žádné právo. A když se někdo zraňuje nebo je zraňován tím, že ho druhý napomíná, tak zřejmě asi nepatří Pánu." (19)

Lidi, rozdělení do domácích skupinek k jednotlivým vedoucím, se dobře napomínají, hlídají a indoktrinují. Kontrolu nad jednotlivcem usnadňuje také zpověď. Na schůzích pastýřů obsahovala zpověď i líčení intimního soužití s manželkou. Podává-li člověk o sobě takto detailní informace, ztrácí svou nezávislost na tom, kdo je zná.

Přidá-li se k tomu strach opustit organizaci, o níž se tvrdí, že je královstvím Božím, je člověk dobře ovladatelný.

Při ztotožnění charismatických sborů s královstvím Božím je velmi nebezpečné tvrzení, že "Boží království se skutečně šíří násilím." (20)

2.2. Vztah charismatické organizace k jiným církvím

V charismatickém sboru se zřetelně pěstuje vědomí výlučnosti a nadřazenosti probuzených křesťanů i probuzených sborů. (21) Křesťanské církve jsou označovány jako církve tradiční a jsou přirovnávány k židovskému prostředí, které je dobré k tomu, že z něho přicházejí do církve lidé, kteří již v sobě mají kořeny náboženství a nemají světské problémy. (22)

Ostatní církve jsou formálně nazývány křesťanské, ovšem fakticky jsou pokládány za mrtvé. Tak se např. dočteme, že v Semilech - kde kromě katolické církve a sboru CČSH funguje společná stanice železnobrodského sboru JB a libštátského ČCE - začal Pán pracovat až se skupinkou obrácených bratří a sester. (23) Protože v dosavadní kazatelské stanici nepůsobí Pán, musel charismatický liberecký sbor založit v Semilech svou stanici. Takže nyní má Jednota v Semilech dvě kazatelské stanice. Při evangelizaci v Novém Městě pod Smrkem uvěřil člověk,"který chodil celé dětství do CB, ale Ježíše nepoznal." (24)

Vztah ke katolickým křesťanům je také vyjádřen jasně: je jim třeba zvěstovat evangelium. A je třeba bojovat proti duchu katolicismu.(25) Při evangelizaci v Semilech: "Mnozí z nás se také setkali s místními katolíky, kteří nás zahlcovali náboženskou teologií. Chvála Pánu za to, že i jim jsme směli svědčit." (26)

Charismatici si jsou vědomi toho, že nepatří k tradici protestantské ani katolické, nýbrž že tvoří další samostatný proud, hlásící se ke křesťanství. Někdy i otevřeně napíší, že rozlišují protestanty, katolíky a charismatiky. Tak se dočteme, že v nové záplavě křesťanských knih "si dnes již bez problémů vybere stejně dobře jak protestant tak katolík, či charismaticky orientovaný křesťan." (27)

Jindy však tvrdí, že jedině charismatické hnutí uplatňuje reformační principy a má tedy právo i povinnost ovládnout celé reformační církve, jež pod vlivem liberální teologie opustily reformační učení. "Domnívám se," píše O.Halama - člen Úzké rady JB - "že charismatická obnova je výzvou i cestou současnému protestantismu, tedy i nám (Jednotě bratrské), k návratu k reformačním principům."(28)

Zástupce libereckého sboru na synodu dokazoval bezpředmětnost návrhu na organizační oddělení charismatických a reformačních sborů slovy: My se modlíme za všechny sbory, my chceme, aby všechny sbory prožívaly to, co my. (29) Nechtěně tak vyjádřil přesvědčení o vlastní nadřazenosti, pro níž není možný rovnocenný partnerský vztah.Obsedantní snaha o charismatické ovládnutí jiných sborů je někdy vyjádřena zaobaleně. "Modli se za celou církev: Za probuzení v tradičních sborech, za jednotu, za to, aby povstali služebníci, vyznávej nad církví:(Mi4,1-2)" (30)

Existují i jiné církve než charismatická společenství. Ty jsou však mrtvé - Bůh v nich nepůsobí, nekoná své dílo. "V našem městě je, pokud vím, asi 6 nebo 7 církví, které uznávají a vyznávají Pána Ježíše Krista jako Spasitele. ... Já věřím, že Pán Bůh dá probuzení i do všech ostatních společenství a že Boží dílo poroste i mimo náš sbor v tomto městě." (31)

Účastníci charismatické konference v pražském Paláci kultury byli nabádáni, aby usilovali o proměnu svých sborů ve sbory charismatické, pokud již takové nejsou. "Jestliže v tvém sboru je jiná orientace, než taková, jakou cítíš tady, než to, co mluví k tvému srdci, začni se intenzivně za to modlit, aby tví bratři a sestry prohlédli. Aby vzali tu Boží orientaci, aby vzali ten duchovní pohled, aby začli naplňovat Boží vůli. Ty všechny ostatní věci, které s tím souvisí, se samy přidají." (32)

Věřící jsou vyučováni, že jejich sbor - Bohem vyvolený - je jedním z nejpožehnanějších sborů. Slibuje se v něm jistota spasení, požehnání, zdraví, prosperita, bohatství, vláda nad městem, prostě bezproblémový, úspěšný život. Zároveň jsou lidé vyučeni, že jim nepomůže návštěva jiných sborů, protože ty jsou mrtvé a Duch svatý v nich nepůsobí. A navíc z církví povstanou lidé, kteří proti charismatikům budou "vést tvrdý a dlouhý boj." (33)

A přece z probuzeného sboru, kterému Bůh zajišťuje vše nejlepší, odchází řada lidí. Někteří jsou dokonale imunizováni vůči křesťanství, takže s žádnou církví nechtějí mít nic společného.

Jiní by však rádi křesťanství zachovali v nějaké jiné podobě. Jenomže jsou naučeni, že jiná podoba křesťanství než charismatická je méněcenná, bezcenná. Když tato forma zklamala, jsou bezradní, oklamáni, opuštěni, deprivováni. Učení o mrtvých necharismatických sborech jim velmi znesnadnilo hledání křesťanského společenství. Některým i uzavřelo. Přestože již několik let postrádají obecenství a touží po něm, nejsou schopni ani navštívit některé sbory ve svém městě, natož najít v nich zázemí.

Třetí skupinu tvoří lidé, kteří měli dost sil a odvahy, aby i přes mnohé předsudky z výše zmíněné indoktrinace navštívili jiné sbory. Někteří v nich postupně nalezli svůj domov, někteří je navštěvují občas. A někteří zřejmě nenalezli, co hledali.

Vztah k jiným církvím či sborům je záměrně nejednoznačný. Oficiálně jsou respektovány, aby jejich členové nebyli odrazeni. Prakticky jsou pokládány za mrtvé, jsou s despektem přehlíženy a znevažovány, aby vynikla jedinečnost charismatického sboru. Tím je dán předpoklad poslušnosti vlastních členů. Vědí, že nemají kam odejít. A ostatním křesťanům se nabízí možnost prohlédnout, že jejich víra je neúplná, že nejsou znovuzrozeni. Ale ještě nejsou zcela ztraceni: je tu charismatický sbor, který zvěstuje plnost evangelia, a v němž lze poznat Pána Ježíše.

2.3. Autority zaštítěné Bohem i ďáblem

Věřícím s odlišnými názory jejich nadřízení oznamují, že jsou ve vzpouře vůči autoritě.Zvláštní a závažný hřích: být ve vzpouře vůči autoritě. A také nebezpečný. Člověk si ho odskáče. "Vzpoura proti Božímu služebníku má vždy následky!" (34)

Frekventovaný výraz autorita označuje funkcionáře všech stupňů hierarchie charismatického sboru: od vedoucích domácích skupinek, přes členy pracovních skupin (pořadatelská, hudební, diakonská,...), prorocké školy, biblické školy, staršovstva a pastýře (původně stínové staršovstvo) až po pastora. "Přijímejte autority vám dané... Ve sboru zachováváme princip poslušnosti příslušných autorit." (35)

Lidé jsou nuceni, jak jsme již viděli, zůstávat pod vládou místního kléru - autorit. Neboť kdyby odešli, zachvátilo by je peklo. A zůstanou-li, jsou jako obyčejní věřící závislí na svých vůdcích a jejich názorech. "Modlete se denně za ducha moudrosti a zjevení pro své autority, bez toho se nedostanete dál." (36)

Funkcionáři mají Bohem zajištěné právo požadovat na věřících, aby měnili či opouštěli své názory podle přání vedení. Uposlechnutí kléru odmění sám Hospodin. "Poslouchej ty, kteří jsou ti předloženi a modlí se za tebe, protože budeš požehnaný a budeš požehnáním. I kdyby se ti stalo, že by ti někdo z nich sděloval, že určité tvé názory nejsou správné a potřebuješ je změnit, buď v tom ochotný k naslouchání. Pamatuj, že pro tvou poslušnost ti bude Bůh žehnat více, než když bys musel procházet trnitou cestou osobního poznávání a za cenu obětí sis získal vlastní názor." (37) Tedy poslušnost církevních prostředníků. Podřízenost šamanům přinese požehnání. Kdepak osobní hledání a vlastní názor. "Pán Bůh potvrzuje autoritu ve sboru a žehná těm, kteří jsou ochotni pod autoritou žít a přijímat ji." (38)

Charismatičtí funkcionáři si osobují právo na duchovní vládu a pravomoc, jež se vztahuje na křesťany i vnější okolí. (39) Prakticky se to projevuje například tak, že staršovstvo vyhlásí: Nikomu nedoporučujeme, aby se stýkal s lidmi, kteří z našeho sboru odešli. Kdo by se o to pokusil, toho varujeme, že "se staví proti rozhodnutí staršovstva, dostává se sám mimo oblast duchovní ochrany RS." (40)

Duchovní vláda došla až k přesvědčení, že charismatický sbor je spoluspasitelem. "Je úžasné vědět, že Liberec a jeho okolí skrze Boží milosrdenství a za účasti naší duchovní spoluvlády může být spasen a zachráněn pro věčný život."(41)

A Křesťanská misijní společnost potřebuje modlitby "za růst její autority ve světském prostředí". (42)

Při vytváření atmosféry poslušnosti a strachu samozřejmě překáží svobodné myšlení. Při řízení sboru na principu vůdce musí z cesty byť i jen pomyšlení na demokracii. Nepřekvapí tvrzení, že "Boží království ani církev nemohou být řízeny demokratickým způsobem. Je jen jeden Pán a Mistr a my všichni jsme bratři. Ježíš předal apoštolům autoritu vůdců a sám jasně zdůraznil, že na nebi se bude dít to, co učedníci učiní na zemi." (43) Všichni jsou bratři, ale někteří mají to štěstí, že jsou vůdci. Tomu se říká teokracie - vláda těch, kteří o sobě tvrdí, že k tomu, aby vládli druhým lidem, je určil Bůh.

"Boží království je strukturálně řízené teokraticky, nikoli demokraticky. ... Ježíš Kristus jako Král a Panovník je hlavou Církve a členové Božího království jsou údy Těla Kristova. Řízení je tedy centrální, přes jednotlivé delegované autority ( z jeho pověření) dál směřované až k posledním částkám celého tohoto úžasného organismu." (44) Demokracie v církvi nemá co dělat, neboť je lidským výmyslem. Místo ní je nastolena teokracie - totalitní systém nedotknutelných nomenklaturních kádrů, kteří nemohou a nesmějí být kontrolováni či kritizováni. Nedotknutelnost funkcionářů tohoto hierarchického systému zajišťuje sám Hospodin. Tak například hudební "skupina přijala od Pána požehnání ke službě z rukou Rady starších, stojí za ní i Boží souhlas. Budete-li její práci kritizovat, padne na vás Boží hněv! To píši naprosto otevřeně a vážně!" (45)

Je logické, že takto zaštítěné autority uplatňují svou moc. Osobují si právo zasahovat i do partnerských vztahů.Nenechá-li si člověk duchovní autoritou rozbít svůj citový vztah k partnerovi, dostane se do duchovního úpadku, čehož okamžitě využije ďábel. "Vzniká posedlost, doprovázená vztekem, zlobou a nenávistí ke všem, kteří se pokusili pomoci mu a narušit jeho vazby. Nakonec může dojít i k úplnému uzavření se před Bohem a k duchovní smrti." (46) Zdá se, že charismatický funkcionář, jenž má k ruce Boha i ďábla, nestrpí žádnou autonomní oblast života věřících. Žádnou oblast, v níž by člověk byl svobodný a nezávislý na vůdcích.

Na pravomoce autorit je kladen značný důraz. A není divu: vždyť na nich závisí Boží požehnání. "Kde starší sboru, kazatelé a vedoucí domácích skupinek dbají na kázeň a disciplínu svých "oveček", tam potom Bůh dává požehnání, tam také roste Boží moc, tam také lidé budou více uzdravováni, osvobozováni a bude přibývat více zdravých Božích služebníků." (47)

Vedení musí rozlišovat lidi podle jejich názorů. Rozdělit lidi na ty, kdo mají "dobré názory", a na ty, kdo mají "vlastní názory." Člověka s vlastními názory je třeba zlomit, vést k pokání - někdy dokonce veřejnému. Jestliže si člověk své názory zachová, "kázeň nepřijímá, tak musí ven z tohoto společenství a musí se mu zakázat chodit do toho sboru, bez toho to prostě nejde." (48)

Je nutno činit pokání, zřeknout se svých názorů a postojů. A přijmout autoritu vůdců. "Když přijímáme autoritu Božího slova, tak přijímáme také autoritu těch místních bratří, kteří jsou ve vedení toho společenství." (49)

Dlouholetý člen libereckého sboru a staršovstva, jenž se nepodřídil charismatickým novinkám, mi vyprávěl, že za ním přišel pastor a sdělil mu, že je vyloučen. Bez vědomí staršovstva. Když se dotyčný dožadoval svého kartotéčního lístku, dozvěděl se, že kartotéka byla zlikvidována.

Jedna sestra líčila, jak byla vyloučena ze studií na biblické škole za podpis petice synodu JB, která upozorňovala na teologické a etické problémy v libereckém sboru (Příloha I.) a za informování kazatele svého nového sboru o tom, co prožívala v charismatickém společenství.

Další sestře přišel oznámit - po názorových neshodách a tříměsíční absenci - vedoucí domácí skupinky, že je vyškrtnuta z církve. Činil tak v jejím bytě, za přítomnosti dcery, která tím byla traumatizována a odmítá kontakt s církví.

Někomu bylo dopřáno seznámit se s vyloučením písemně. Viz Příloha II. Stojí za přečtení.

Jistě neušlo vaší pozornosti, že vylučovací dopis byl dán na vědomí "i jiným církvím Ježíše Krista". Jenže pořád jsou tu ještě sbory necharismatické. Ač mrtvé, dost živě kazí charismatickou kázeň. Neboť člověk vyloučený z církve či od večeře Páně může najít zázemí jiného křesťanského sboru. "On to má velice jednoduché, protože on si řekne: když mi to nedají tady, tak mi to dají jinde. A jde třeba do evangelické církve a tam mu to velice rádi dají, a nebo jde do husitské církve a tam to také dostane. Není žádný problém a ten člověk je stále přesvědčen, samozřejmě, že žije s Bohem. Takže napomínání - to se velice těžko uplatňuje. A já musím říct, že, díky Pánu, ještě v Československu na tom nejsme tak jako na západě, kde v jednom stotisícovém městě, jako je Liberec, je sto sborů. Takže ten člověk si tam může vybrat 99 dalších, když ho odněkud vyloučí nebo usměrňují. A tím pádem ta církev ztrácí autoritu v té místní oblasti." (50) Ale já věřím, že i ostatní sbory se změní v probuzené. Je důležité pěstovat kázeň spolu s ostatními sbory, abychom měli místní autoritu ve městě. (51)

Těším se na uplatňování disciplíny a kázně, které budou uznávat všechny církve. "Těším se na to, že pokud nám Pán ukáže, že ten člověk nestojí pevně a není věrný Pánu a v něčem se prohřešil, že nenajde útočiště v jiném společenství, že nenajde domov v jiném společenství. ... Bude úžasné, že tady vznikne takový duchovní respekt, že když jedno společenství to rozsoudí před Pánem, že ty ostatní to přijmou a budou to respektovat. A tak nenalezne hříšník žádné zastání. Než jedině v pokání zpět u nohou Pána Ježíše Krista. A tak poroste autorita Božího lidu v Československu." (52)

Pastor charismatického sboru a jeden z šéfů Křesťanské misijní společnosti je posedlý touhou po úplné moci nad lidmi. Těší se, až mu budou lidé vydáni na milost a nemilost, až nikde, v žádné církvi nenajdou zastání. Až se budou muset pokořit u nohou jeho a dalších vůdců.

To je smysl a výsledek učení o autoritách: totalitní moc, která ovládá celý život člověka a před níž není úniku, neboť ji zajišťuje nebe i peklo.

2.4. Osobní zjevení přímo od Pána

Každý znovuzrozený křesťan, který žije před Bohem v pokoře a poslušnosti, může dostávat a přijímat zjevení přímo od Boha. Ve formě proroctví, vidění, vize či přímého slova od Pána. Je-li potřeba jeho rozsouzení, jsou k tomu kompetentní ti, kdo mají nějaké funkce ve sboru.

Zvláště pak Prorocká škola, jež má za úkol:

1. Přijímat konkrétní slova od Pána pro sbor. Rozsuzovat proroctví, která přijdou do sboru.

2. Vést modlitební život sboru, Modlitební stráž a připravit modlitební telefonní řetěz s napojením na celostátní síť.

3. Chránit sbor před šířením nesprávných učení - spolupracovat s vedoucími domácích skupin.

4. "Stavět se do duchovního boje při okultních akcích pořádaných v našem městě. Vést intenzivní zápas před akcemi našeho sboru. Být v bojové pohotovosti během nich." (53)

Podívejme se na některá proroctví, která prý zjevil Pán:

"Kdo vás požehná, mne požehná.

Kdo vás příjme, mě přijme.

Kdo odejde od vás, odejde ode mě.

Kdo se zřekne mě, zřekne se vás." (54)

"Tak vás učiním svatými.

Jen ten, kdo je s vámi je se mnou. Kdo mě přijal od počátku, ten mě zná.

Jako zřítelnici oka vás budu chránit,

Cokoli svážete na nebi, bude svázáno na zemi.

Hledám ty, kteří příjmou kázeň, protože nebude jiná moc, než ta, kterou dám církvi.

Nebude jiné zjevení než to, které dám církvi,

nebude jiné spasení než to, které dám církvi." (55)

"Povstane nová církev, která bude mocná. Povstanou velké sbory. Překonáte mocnost rozdělení. Potřebuji vás stále na modlitbách. Miluji, když jste nadšení, ale hlavně stálí. Buďte vytrvalí v modlitbách." (56)

"Skrze církev budu mít mocný vliv na vládu. Budete lid mocný v modlitbě. Modlete se jeden za druhého, napomínejte se, povzbuzujte." (57)

"Chci slyšet vaše modlitby. Jsem připraven poslat armády andělů. Já jsem zvítězil. Mé je vítězství, má je pravda." (58)

"Trápí mě nemocní vašeho města, očekávejte ve společných přímluvách, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti. Nepouštějte se do ničeho bez jasného světla. Raději se opozděte jako Jonáš, ale nepředbíhejte mne. Mám pro vás lehkou efektivní práci se znameními a zázraky na každém místě, kam vás pošlu, ale vy jí musíte najít." (59)

"Vaše sláva je mou slávou, vaše touha je mou touhou, proto jděte, plesejte na cestách, vaše cesty jsou cestami mými." (60)

"Očekávejte brzy, do půl roku, mohutný příval vod. Vody čisté, ale i špinavé. Ta, která dává život, bude mezi vámi, ta která ho nedává, bude utápět bezbožné." (61)

V červnu l992 byla zveřejněna vize, kterou pro ten rok přijala na modlitbách ve víře Rada starších: "bratři a sestry dají Pánu Bohu do jeho pokladnice 1 000 000 korun." (62)

Pro rok 1993 má pastor detailnější vizi.

"Příjmy: příspěvky od členů a přátel sboru 1 500 000 Kčs

sbírky na stanicích a ve sboru 100 000 Kčs

sbírky na stavbu 1 770 000 Kčs

CELKEM 3 370 000 Kčs" (63)

V prorocké škole měli vidění tří černých bojovníků na vzepjatých koních, nad nimiž svítila čára v podobě neonové trubice. Druhý člověk přijal výklad: "Bílá čára je Boží milost, která brání duchovním mocnostem v obsazení našeho města. Boží milost je uvolňovaná na základě našich modliteb. Velký význam pro naše město má i modlitební stráž. Tři černí jezdci jsou duchovní mocnosti, připravené obsadit tento kraj. První jezdec představoval duchovní mocnost okultismu, druhý jezdec mrtvou náboženskou ideologii bez osobního poznání Ježíše Krista jako spasitele, třetí jezdec byl prezentovaný satanismem, rasismem hnutím skin - heads, silně podporovaný heavy - metalovou hudbou, brutálními filmy a alkoholem. Buďme bdělí, stůjme pevně na modlitbách a nedovolme obsadit náš kraj těmito mocnostmi." (64)

Někdy má člověk zjevení, které uchovává v tajnosti. Tak pastor píše o svém vidění: "Ukázal mi desetitisícové sbory radostných Božích dětí plných požehnání a zralosti. Pochopil jsem, proč zde chce založit biblickou školu. Mohl jsem ve víře spatřit křesťanské mateřské školy, základní školy, obchodní centra, zaopatřené staré lidi, centrální misijní střediska vysílající Duchem svatým naplněné a vystrojené pracovníky do celé východní Evropy. Viděl jsem ještě celou řadu dalších úžasných skutečností, které nyní ani nemohu zveřejnit, ale jistě se naplní v čase, kdy Pán bude chtít." (65)

Charismatici si povážlivě osobují nárok přímých zjevovatelů Boží pravdy a vůle nejenom vedle, nýbrž i proti zjevení, které se stalo v Ježíši Kristu, a o němž svědčí Písmo.

2.5. Duchovní svět démonů

Svět, který stvořil Hospodin a v němž se udála inkarnace, je relativizován až zpochybňován silným důrazem na jiný - duchovní svět. Někdy se výslovně uvádí, že náš hmotný, stvořený svět je pouze odleskem skutečného světa duchovního. I tehdy, není-li tato teze vyslovována, platí však základní princip, že vše v našem světě je určováno démony ve světě duchovním. A tak je nutno poznat a ovládat duchovní svět s jeho neviditelnými bytostmi. ( I když šamani někdy démony vidí.)

Manipulováním duchovními bytostmi lze ovlivnit události v tomto tělesném světě. Svět lze tedy ovládnou tak, že ovládneme svět duchovní, který přenese naši vůli do světa hmotného a ovlivní dění na zemi. "Všechno na tomto světě - každý člověk, každá bytost - je ovládáno, vedeno nebo ovlivňováno duchovními bytostmi v neviditelném světě." (66)

"Kdyby lidé porozuměli existenci tohoto druhého světa - duchovního světa - a pochopili, že je to svět, ve kterém přebývá Bůh - svět bez začátku nebo konce - stala by se víra snadnou a přirozenou záležitostí. Důvodem, proč můžeš počítat, že věci jsou hotovy dřív, než se ukáží jako skutečnost v hmotném světě, je to, že jsou hotovy ve světě duchovním. Uvěříš-li, že v duchovním světě opravdu hotovy jsou, stanou se skutečností i zde." (67)

Důležitým úkolem křesťanů je vést duchovní boj. Pro duchovní boj je důležité poznat, jakou má Boží lid autoritu v duchovní oblasti. "Všechna autorita, která byla dána Kristu, náleží skrze něho i nám a můžeme ji uplatňovat. Pomáháme mu při uskutečňování jeho díla na zemi. A jednou ze složek jeho díla, kterou Boží slovo svěřuje nám, je přemáhání ďábla! Kristus vlastně nemůže konat své dílo na zemi bez nás! Někdo namítne: "On se beze mě obejde, ale já ho potřebuji." Ne, neobejde se bez tebe o nic víc, než ty bez něho." (68)

Hagin píše, že mu Ježíš prý řekl:"Především: když jsem vstal z mrtvých, řekl jsem, že je mi dána veškerá moc (autorita) na nebi i na zemi. (Mat 28,18). Slovo moc znamená autoritu. Svou autoritu jsem ale ihned udělil Církvi na zemi a mohu působit jen prostřednictvím Církve, protože já jsem Hlava Církve." (69)

Podobně zní i "Proroctví: Duch svatý praví:"Moc na zemi, která je vložena ve jméno Ježíše Krista, ta, kterou získal, když přemohl nepřítele, náleží Církvi. Proto užívejte této autority, protože patří vám na této zemi:a v tomto životě budete vládnout skrze Ježíše Krista."" (70)

Duchovní boj je zdůrazňován často a silně jako jeden ze stěžejních úkolů křesťana. Je třeba vstoupit do autority věřícího a lámat moc duchovních sil (71),vymítat (72), svazovat a vyhánět satanovy služebníky (73): duchy, démony, mocnosti, kterými se to všude jen hemží. Například: duch pýchy a sebeklamu (74), duch sebevraždy (75). duch materialismu (76), duch nemoci (77), duch nacionalismu (78), duch kouření (79), duch vzpoury a kritiky (80). "Další duchovní svázanosti způsobuje Šintoismus, Budhismus a humanismus." (81) Také je nutno bojovat "proti okultismu, který ovládá řízení našeho státu" (82), proti duchům jiných náboženství (83) a proti mocnosti smrti (84). Satan se však projevuje rozmanitě: komplikuje cestu Božím služebníkům (85), útočí v podobě průjmu (86) nebo větru a deště (87). Satan také přivádí na člověka trápení, nemoc a bídu. (88)

Démoni mučí dokonce i dítě, které je ve vzpouře vůči svému okolí. U dítěte, které je vystaveno nadměrným požadavkům či nedostatku lásky "vzpoura vznikne tak, že dítě v dětském věku reaguje, nechce-li se dostat "pod kola", tím, že se automaticky proti takovému jednání vzepře. V dětech je takový obranný mechanismus, kterým se brání vlivům zvenčí. Prakticky se to projeví tak, že dítě najednou přestane jíst, nespí, nechce se učit, pracovat, je líné, neposlouchá, churaví, je plačtivé, v extrémních případech se dítě i samo poraní nebo má náhlé záchvaty mdloby. To všechno jsou formy obrany. Nejde tedy o psychologické fáze vzdoru. Je to však chorobná reakce dítěte, kterou si kope vlastní hrob. Možná, že krátkodobě dosáhne svého cíle, je mu dopřáno varování před nadměrnými požadavky, avšak ve světle Božího slova reaguje převráceně a vydává se nevědomě do světa démonů. Nepřítel získá nebiblickým chováním dítěte právo na jeho mučení a narušení jeho duše. Následkem toho je u mnohých dětí výslovný strach, zábrany, což jsou jasné důkazy démonického působení." (89) Kdo se nechová podle představ a směrnic šamanů, vydává se do moci démonům, kteří ho budou týrat. Byť by i vybočil z řady oprávněně a nevědomě jako dítě.

Také v moderní teologii, která patří mezi nejzhoubnější pověry, "je někdy ve hře i démonské vedení." (90)

Zvláště významní jsou v charismatické démonologii teritoriální duchové. Duchovní mocnosti zla nad různými městy, krajinami, společenskými skupinami lidí či národy jsou velmi rozdílné. Každá mocnost má své teritorium. (91) Své teritorium má ovšem také charismatický sbor, jehož autorita má dopad na danou lokalitu. (92) A tak nutně dochází k duchovnímu boji a k obsazování území. "Bůh chce starším sboru dát klíče města, které má být spasené a zachráněné pro Boží království, a do kterého je ustanovil za služebníky a správce nad Jeho dílem. Tak postupně, krok za krokem dochází k dobývání území a k zabírání jeho částí pro Boží království. V jednotlivých rodinách, ulicích, čtvrtích i nakonec celého města." (93)

Často je třeba za teritoriálními duchy vylézt na kopec, jak se na správnou lokální modlu sluší. Na Řípu probíhal o velikonočním pondělí "duchovní boj a rozvazování okultních tradic spojených s tímto místem." (94) V Jizerských horách a na Ojbíně se dály modlitby za prosperitu kraje - a vznikl Euroregion, který "nabízí možnost šíření evangelia, ale i propojení mezi soukromými křesťanskými výrobními firmami a obchodními společnostmi." (95)

Také příprava na evangelizaci v Semilech se odehrávala na kopečku: Vyrazili jsme "na jeden kopec, ze kterého bylo vidět celé město. Tam jsme se přimlouvali, aby Pán dal mocně zaznít svému slovu, aby otevřel dosud zavřená srdce a stavěli jsme se proti všem mocnostem, které by chtěly bránit Božímu působení. Satanovi se to zjevně nelíbilo, kromě zimy byl silný vítr a do toho chvílemi pršelo. Ale Pán nám dal krásné zaslíbení skrze obraz, který se nám naskytl během modliteb: déšť ustal, obloha se začala čistit a než jsme skončili, svítilo slunce! Slunce Kristovy lásky ozářilo území, které jako Boží děti máme opanovat." (96)

"Po celou dobu jsem cítil, že ve Frýdlantě je potřeba prorazit určitou duchovní bariéru. Modlili jsme se za to s bratřími z Prorocké školy a Pán nám zjevil konkrétní duchovní mocnosti, které už po léta nad Frýdlantem vládly a ovládaly myšlení lidí. Přijali jsme od Pána, že duchovní situace ve Frýdlantě má vztah k zámku, který se tyčí nad celým městem. Jednali jsme s správkyní zámku a ona nám zařídila zvláštní osobní prohlídku. Šly s námi čtyři průvodkyně a vyprávěly nám věci, které se návštěvníkům běžně neříkají. A to nejen z historie dávné, ale i zcela nedávné. Po dalších modlitbách a zjeveních jsme se rozhodli jet jednu sobotu do Frýdlantu, modlit se na místě a lámat moc těchto duchovních mocností. Pán nás vedl ke zcela konkrétním krokům a vyznáním a provázel nás mnohými znameními. Jsem přesvědčen, že duchovní vláda moci temnoty byla nad Frýdlantem zlomena." (97) Tentokrát se šamanům dostalo tajemného zjevení nejen od Pána, ale i od průvodkyň. A odnesly to nebohé zámecké mocnosti.

E.Rucký vzpomíná, jak začalo obsazování Liberce: První, co jsem si po příjezdu řekl:"Tohle je země, kterou mi Hospodin dal. Kamkoli šlápnu - to místo bude moje." (98) Následovalo obcházení různých úředních budov ve městě i okolních kopců, kde byly mýceny mocnosti. Pán nám ukázal, že země, ve které žijeme, je pod prokletím předchozích generací. A tak jsme se rozhodli, že zlomíme kletbu, která nad tou krajinou vězela - podle Gal 3,13n.

V duchovním světě nastala změna, honili jsme vesmírné bytosti a nebe se začalo pročišťovat. Zlikvidovali jsme některé astrální body okultistům. Jedna mocnost se okultistům ztratila na faře. A tak jsme vedli válku s okultisty. Těm se zlomil větrníček na stole. Nám padaly věci z okna. Jednou večer k nám přijelo auto, otevřely se dveře, ale nikoho jsme neviděli, pouze jsme slyšeli kroky. Ukradli nám spodní prádlo, ale do 24 hodin ho vrátili, protože nemohli vůbec působit pro ty naše věci, které u sebe měli. A pak začaly Boží soudy: jeden okultista ochraptěl a do týdne v Liberci na sídlišti vybouchl dům tak, že byl úplně rozmetán. A v tom bytě byla kni***** s okultní literaturou. A my jsme žasli nad tím, jak si to Pán vzal do své režie a jak začal jednat. (99)

Duchovní boj byl tentokrát potvrzen objektivní autoritou - okultisty. A nadto umožnil demonstrovat základní princip sekty: Kdo se nám nepoddá, toho bůh či ďábel zničí.

Démoni také s oblibou sídlí v gramofonových deskách, kazetách a knihách. Ty je tedy třeba pečlivě podle instrukcí probírat a závadné ničit. Člověk, který to dělal, vyprávěl, jak dobrý pocit uspokojení za nedlouho vystřídal několikaletý pocit prázdnoty.

Lidé, u nichž je objeven démon, se u nás zatím nelikvidují fyzicky (obžalobu charismatiků z upalování jsem zaznamenal jen na Filipínách (100) ), ale pouze psychicky. Jsou podrobeni exorcismu - až několikahodinovému řvaní za mírného fyzického násilí. Není divu, že někdy je tato forma teroru natolik účinná, že se člověk skutečně zhroutí a skončí na psychiatrii. Člověk, který měl dojem, že některé body učení vůdce se rozcházejí s Písmem, vyprávěl, že vymítání mělo formu zatracování na věky věků. Tedy exorcismus jako způsob psychické likvidace nepohodlného člověka. Exorcismus jako nástroj moci.

Učení o všudepřítomných démonech, s nimiž je nutno bojovat na každém kroku, je výbornou metodou vymývání mozků. Člověk začne vidět démony a cítit jejich vliv všude a ve všem. Přestane rozumně myslet. Všechno dění a každou situaci odvozuje z duchovního světa démonů, který vše ovládá. A tak se intenzivně vrhá do boje s démony. A objeví-li se nejistota, strach či problémy, bez přemýšlení, jaksi automaticky, vyhledá jedinou možnou pomoc: šamana - nadřízenou autoritu, která najde chybu v životě nešťastníka (často nějakou okultní svázanost) a umí lépe vymítat démony. Démonologie značně stupňuje závislost prostého člena na šamanech. Démonologie se stává účinným nástrojem moci funkcionářů nad lidmi.

pokračování zde


 
Příbuzné odkazy
· Více Charismatici
· Novinky od Bolek


Nejčtenější článek Charismatici:
Nová publikace: Skrytá tvář charismatismu


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4
Hlasů: 1


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Utrápený charismatik I." | Přihlásit/Vytvořit účet | 42 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: danik v Středa, 16. červenec 2003 @ 19:40:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To je sice hezky.
Vetsina veci by se dala vysvetlit presne opacne (napr. to s jedinou cirkvi - resenim je neplest Cirkev (souhrn vsech Bozich deti) a Sbor (jedna z mnoha skupin Bozich deti). Pak muzeme rict, ze existuje jen JEDINA CIRKEV vsech bozich deti (bez ohledu na jejich cleneni ve sborech/denominacich). No a je po problemu.
Co bych ale hlavne chtel pripomenout a ?doporucit k prepracovani je vase pouzivani slov "Charizmatik" a "clen/vedouci sboru v charizmaticke casti JB" jako synonima. Charizmatici jsou ve vestine denominaci, nektere denominace/sbory jsou tim vyrazne, ale slovo charizmatik je odvozene od charizmata (dary Ducha Sv.) a ne od Jednota-bratrska-Liberec, ze? Takto totiz hrozi, ze vyvolate jeste vetsi zmatek nez uz je.



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: danik v Středa, 16. červenec 2003 @ 19:42:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jinak hodnotim pozitivne mnozstvi materialu, o nez se opirate. Jen se mi nepodarilo najit jejich elektronickou podobu... Je nekde k videni?



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: danik v Středa, 16. červenec 2003 @ 19:58:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
---CITAT---
Existují i jiné církve než charismatická společenství. Ty jsou však mrtvé - Bůh v nich nepůsobí, nekoná své dílo. "V našem městě je, pokud vím, asi 6 nebo 7 církví, které uznávají a vyznávají Pána Ježíše Krista jako Spasitele. ... Já věřím, že Pán Bůh dá probuzení i do všech ostatních společenství a že Boží dílo poroste i mimo náš sbor v tomto městě." (31)
--CITAT - KONEC --
Autor pouziteho vyroku mel patrne na mysli to, ze Buh da probuzeni, ze se budou lide obracet a prichazet i do ostatnich sboru, tedy ne jen naseho/charizmatickeho. Takze tohle jako argument neni moc ciste...



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pisnicka v Neděle, 20. červenec 2003 @ 20:24:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
to danik:
Chtěla bych jenom zareagovat na tvoji poznámku: "Co bych ale hlavne chtel pripomenout a ?doporucit k prepracovani je vase pouzivani slov "Charizmatik" a "clen/vedouci sboru v charizmaticke casti JB" jako synonima. Charizmatici jsou ve vestine denominaci, nektere denominace/sbory jsou tim vyrazne, ale slovo charizmatik je odvozene od charizmata (dary Ducha Sv.) a ne od Jednota-bratrska-Liberec, ze? Takto totiz hrozi, ze vyvolate jeste vetsi zmatek nez uz je. "

Myslím si, že člověk je buď křesťan a člen nějaké církve nebo není křesťan. Každý křesťan má nějaké charisma - dar, kterým může sloužit Bohu a církvi i lidem kolem sebe. Křesťané si však neříkají charismatici, protože podle této logiky by si také museli říkat třeba křtěnci, protože každý křesťan je pokřtěn, modlitebníci, protože každý křesťan se modlí, atd.

Slovo "charismatik" ale má obecně v ekuméně úplně jiný význam než "křesťan" (jak by bylo tedy logické), ale označuje ty křesťany, kteří o sobě říkají, že jsou jakýmisi "nadkřesťani", že jsou lepší a živí oproti mrtvým křesťanům, kteří se kvalitativně nadřazují nad křesťany, což je naprosto nebiblické. Tito podivní lidé, kteří se pohybují v mnohých církvích si o ostatních myslí a zcela otevřeně prohlašují, že tito jsou mrtví a jen pokud přijmou jejich učení, budou probuzení. Až všichni křesťané jednou budou charismatiky, pak prý přijde probuzení. Je to smutná úchylka, kterou si charismatici svým vyvyšováním zlepšují sebevědomí a ukájejí svoje frustrace.

Pro normální křesťani je slovo charismatik označení pro politováníhodná individua, kteří pobloudili ve své pýše, a pro ty z nás, kteří mají s charismatiky špatné zkušenosti, pak to slovo má i pejorativní nádech, ano bývá i vnímáno jako nadávka pro nositele tohoto patologického učení.



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pisnicka v Pondělí, 21. červenec 2003 @ 22:50:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
to mperda: á, jedna potrefená husa se ozvala! :-)

Stačí, abych se podívala na tvoje stránky na http://sweb.cz/bonnke-praha02/ a je mi všechno jasný...

Jedna fotka zavšechny: zde

Divila bych se, kdybys s touto studií souhlasil, když jseš v tom až po uši....

Rubene, řekl jsi nahlas, to co oni v církvích předávají jen zasvěceným a spolehlivým lidem...




Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: moshe v Pondělí, 21. červenec 2003 @ 23:15:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dostal za to Krestan aspoň zápočet?

Co na to některý ze zde přítomných profesorů?



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: bolek v Středa, 23. červenec 2003 @ 07:14:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nedá mi to, abych se neozval k Daníkově poznámce v komentáři ke komentáři Pisnicky, kde Daník říká: "Nicmene zatim na me granosalis pusobi jako server zrizeny ke kritizovani charizmatiku !"

Za projekt GRANO SALIS NETWORK mohu řící, že portál Grano Salis není koncipovaný jako prezentační prostor jednoho názorového a věroučného směru. Ale jedná se o ZRCADLO EKUMÉNY, tedy dáváme zde příležitost všem, kdo chtějí se nějakým způsobem vyjádřit k otázkám víry. Každý může tak učinit vložením článku nebo komentáře. Team Grano Salis nijak strukturu článků a jejich zaměření neovlivňuje, provádí jen "údržbu". Jestli Daníku zde nacházíš mimo jiné i články, které nesouhlasí s tzv. "charismatickým" učením, pak je to tím, že jsou v ekumeně lidé a skupiny lidí, kteří mají na to svůj názor a chtějí ho zde prezentovat. Mají na to právo stejně tak jako ty a další charismatici, aby jste zde zveřejnili názory svoje. Prosíme, tedy, nebuďme paranoidní a nehledejme záměry tam, kde nejsou.

Co se týče grafických upoutávek na úvodní straně na některé články, vybíráme vždy takové, které upozorňují na věci, o kterých se moc nemluví a chceme upoutávkami na ně upozornit, aby neunikly zájmu čtenářů a případné diskusi, která je vždy užitečná.



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: krestan v Středa, 23. červenec 2003 @ 08:27:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bolku, obdivuju tvoji trpělivost, se kterou znovu a znovu vysvětluješ notoricky známé informace, které si každý návštěvník může přečíst na hlavní stránce, pokud ovšem není v rauši vytržení.

Daniku, asi se setkáváš jen s těmi správnými lidmi v ekumeně. I když přiznávám, že je charismatiky zamořena kdejaká církev. A je také pravda, že vedení církví je trpí a nic si vůči nim nedovolí (politika?). Grano Salis je výjmečné tím, že dává prostor i myšlenkám a názorům, které by si jinde ani neškrtli. Tím je unikátní a jsem rád, že tu je. Tvoje vyjádření o proticharismatickém zaměření portálu jen svědčí o tvém šoku, že tady není cenzura, na kterou jsi zvyklý. Vícenázorový server tě asi musí řádně šokovat. A to je jen dobře. Kdyby otevřel byť i jen několika málo lidem oči pro diskusi a svobodný projev názorů v církvi, tak je jeho přínos neocenitelný.

A propos, na konkrétní argumenty a fakta reagovat jen povrchním a obecným odsouzením, že jde o věty vytržené ze souvislosti, které byly myšleny jinak, je ubohé. Posměch a odsuzování bez argumentace je typickým projevem totalitních společenství blouznivých charismatiků. Doporučuji méně být mimo smysly a více a pozorněji číst. A možná, dá-li Pán, snad i trochu zapřemýšlet. :-)



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Stepan (redakce@granosalis.cz) v Středa, 23. červenec 2003 @ 21:52:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Chtěl bych jen doplnit, že uděláme vše proto, aby portál GRANO SALIS zůstal nezávislým a nebudeme zde zavádět žádnou cenzuru nebo filtr pro určité názory nebo věroučné směry.

Na případné tlaky k jejich zavedení nebudeme reagovat. Články budou i nadále zveřejňovány tak, jak budou docházet.

GRANO SALIS chce být zrcadlem ekumeny a bude i nadále odrážet všechny proudy, názorové i věroučné spektrum i problémy, kterými ekumena žije. Není naším úkolem je hodnotit, odsuzovat nebo jinak diskvalifikovat. Naším úkolem je jen ono zrcadlo držet, aby mohlo odrážet dění, kterým ekumena žije.



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Spuntik v Středa, 23. červenec 2003 @ 22:48:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

to danik: Jste tu dva, kteří tu razí procharismatické názory. To bych mohl klidně říct, kdybych myslel jako ty. Já onálepkuju tebe a ty onálepkuješ mě. A nemyslící ovečky, které půjdou za námi, šoupmnou takto označené "vadné" křesťany bezmyšlenkvitě do šuplíku a tím pro ně skončí. Ale takhle se nikam nedostaneme. Je třeba si naslouchat a hledat příčiny špatných zkušeností s charismatiky.

Já mám s charismatiky taky dost špatné zkušenosti. Prošel jsem si s nimi své a řeknu vám, bylo to dost hustý. Nejhorší bylo, že jsem vnitřně cejtil, že něco v jejich učení není v pořádku, ale neuměl jsem to pojmenovat. Když teď čtu některé články, jak to probíhalo v JB, nebo ty studie a přednášky (Charismatická církev sjednocení? Biblické a nebiblické důrazy v charismatickém hnutí, Skupinkový megasbor, Kurzy Alfa i tento seriál), tak se mi to všecko znovu promítá a otevíraj se mi oči, rozumím souvislostem, prostě všechno zapadlo do mozaiky a já vím proč se tak chovali. Kdybych měl tyto informace už tenkrát, tak bych si ušetřil zbytečně ztracená léta bloudění a hledání argumentů. Jsem rád, že si to tady můžu přečíst a snad to někomu taky pomůže.




Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: dandy v Středa, 06. srpen 2003 @ 14:43:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To co čtu je velice smutné. Když se křesťané nálepkují a hlavně soudí. ( "..nesuďte a nebudete souzeni.." )
Celá písemná práce br.Rubena je založena na zkušenostech v "charismatickém" sboru - Jednoty bratrské v Liberci.
Tento pohled je jistě zajímavý, ale rozhodně není objektivní. Chci říci, že toto téma není zpracováno z širšího pohledu na charismatické hnutí, nýbrž pohledem návštěvníka jednoho sboru. Je to jistě zajímavé, ale v mnohém neobjektivní.

Reakce na Spuntik: píšeš - "Já mám s charismatiky taky dost špatné zkušenosti. Prošel jsem si s nimi své a řeknu vám, bylo to dost hustý." Soulasím, ale chci ti říci, že když se ptali M.Ghándího, proč není křesťanem, odpověděl. Stal bych se křesťanem nebýt křesťanů. Podobně když se ptali jednoho hlavního rabbi v Izraeli, proč židé nepřijali Ježíše Krista, odpověděl. Židé, by již dávno přijali svého mesiáše - Ježíše Krista nebýt křesťanů. parafrázuji - Židé si s nimi (křesťany) prožili své a řeknu vám bylo to dost hustý - holocaust, křižácké výpravy, nápisy na sborech - židům vstup zakázán, atd.
Souhlasím s tebou - "Je třeba si naslouchat a hledat příčiny špatných zkušeností s charismatiky." dodávám ne s charismatiky, protastanty, katolíky, babtisty,.... ale s Křesťany.
Reakce na Pisnicka v Neděle: píšeš - "Pro normální křesťani je slovo charismatik označení pro politováníhodná individua, kteří pobloudili ve své pýše, a pro ty z nás, kteří mají s charismatiky špatné zkušenosti, pak to slovo má i pejorativní nádech, ano bývá i vnímáno jako nadávka pro nositele tohoto patologického učení."
Normální křesťani - krásný název. Co je normální ? Myslím, že normální křesťan je ten, kdo je následovníkem JK, kdo neodsuzuje svého bratra - neposmívá se, ... ale který se vyznačuje chararkterem Pánova učedlníka - "... a oni na vás poznají, že jste mými učedníky, budete-li mít lásku jedni k druhým..."



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Spuntik v Středa, 06. srpen 2003 @ 22:17:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dandy, ty jsi charismatik? Pokud ano, pak by to po tvém komentáři vypadalo, že jediní správní křesťané s pochopením pro druhé (mimochodem baptisti se píšou s p) jsou charismatici. Písnička určitě tady charismatikům nechtěla nadávat a posmívat se jim, ale mluvila o náladách v církvích proti určitému způsobu chování některých charismatiků. Záměrně říkám některých, protože nechci odsuzovat všechny do jednoho pytle. Lidé jsou určitě různí, ale jejich učení, kterému věří a priori odsuzuje právě ostatní křesťany. I když věřím, že v tom babylonu různých i protichůdných názorů mezi charismatiky nemusí dnes platit to, čemu se ještě včera věřilo.

Souhlasím s Písnickou, že pojmenování charismatik může mít u různých křesťanů různý významový nádech, ale většinou jsou zřetelné dva hlavní pocity: neznalý obdiv s touhou to poznat a nebo opodstatnělá nedůvěra podpořená ovocem, které přinesly některé skupiny chyrismatiků.

Vysvětlete mi ale, když tvrdíte (vy charismatici), že to o čem zde čteme je jen dílo charismatiků z Jednoty bratrské ale ostatní charismatici jsou O.K., jak to je v souladu s Božím slovem: Po ovoci je poznáte. Nemůže dobrý strom nést zlé ovoce a zlý strom dobré ovoce.

Jste-li všichni charismatici a věříte dobrému učení (dobrý strom), jak můžete tedy nést tak zlé ovoce, jako je převrat v církvi, jako je "přelézání plotů" do jiných denominací, jako je "misie" mezi křesťany, jako je sbor = "pračka" na lidi, kteří jím projdou a končí na psychiatrii, atd.

Jistě se dá vylepšit si svoje image na úkor ostatních křesťanů. Když zveličíme jejich vlastní poklesky a chyby.

Jako normální křesťané věřím, že usilujeme o lásku k lidem, ale scestná učení, která jim ubližují milovat nedokážeme.



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lolik v Pondělí, 11. srpen 2003 @ 18:55:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak jsem po čase koukl na Grano a přečetl jsem si tuto diskusi. Je zajímavé jak charizmatici křičí, že je to neobjektivní, že citáty jsou vytrženy z kontextu a podobně. To ovšem tuplovaně nechápu, proč některý zde křičící charizmatik, a možná i některý jiný charizmatik, proč tedy nepošlou do Grana nějaký článek. Ještě jsem tady od nich nic kloudného nenašel. Mají stejnou možnost jako každý jiný.
Jenže já vím proč sem nic nepošlou. Protože jsou vychováni k tomu moc nepřemýšlet a tiše přijímat to co jim řeknou autority. No a postavit se se svým názorem vedle autority, neřknuli nad svoji autoritu, to už je velké provinění.
Mimochodem, myslím si že slovo "charizmatik" má dnes trochu přenesený význam. Ano souhlasím že to slovo má původ v charizmatech. Souhlasím že charizmata patří do života církve. Jenže jsme v Čechách a toto vše se dá říci prostým slovem dary, nebo obdarování. Při bohoslužbach se také tato česká slova používají. No a jestliže je nutné nějakou skupinu lidí charakterizovat, tak to většinou bývá slovem, které označuje vlastnost této skupiny. Domnívám se tedy, že "charizmatik" je označení správné a v podstatě vystihující vlastnost člověka nebo skupiny. Jsou zde také letniční kvůli důrazu na události letnic, jsou zde baptisté kvůli křtu ponořením. My lidé holt musíme škatulkovat, abychom se v tom vyznali.
A tak si také myslím že křesťané - necharizmatici, jistě v naprosté většině nebudou popírat přítomnost a vlastně i nutnost charizmat v církvi.



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: BenHur v Pondělí, 11. srpen 2003 @ 19:27:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nejsem členem charismatického sboru či denominace, přezto se považuju za charismatika. Nemyslím si, že by mnohé charismatické skupiny činily vůli Boží, a vím o čem mluvím... Přezto považuji celou tuto "práci" za výplod neznalosti, netolerance a nenávisti. Asi polovina tvrzení zde uvedených je pravdivých a ta druhá je dítě vylité s vaničkou v záchvatu inkviziční euforie vytýkané "nepříteli". Které tvrzení je překrouceno z kterého důvodu nechávám na vědomí i svědomí autora. Je to škoda, stačila by ta polovina, lépe zdokumentovaná, pak by ta práce mohla někomu pomoct oddělit zrno od plev. Ale oheň proti ohni? Osobně pamatuji sbor JB v Liberci a E.R. a vím v jakém kontextu které věty ríkal. To, že s ním dnes nesdílím většinu názorů neznamená, že nikdy neučinil nic dobrého a že byl mimo už v době začátků. A nic ve zlém proti "tradiční" cirkvi, ke které se také mimochodem počítám, možná že charismatiky Bůh vzbudil pro vlažnost a ghetovitost našich sborů či farností, které o ty "hnusné pohany", kteří se přišli podívat na bohoslužby. A když už se mlátit Biblí tak žalmem 133.



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: krestan v Pondělí, 11. srpen 2003 @ 20:02:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
to BenHur: napsal jsi:"Nemyslím si, že by mnohé charismatické skupiny činily vůli Boží, a vím o čem mluvím... Přezto považuji celou tuto "práci" za výplod neznalosti, netolerance a nenávisti. Asi polovina tvrzení zde uvedených je pravdivých a ta druhá je dítě vylité s vaničkou v záchvatu inkviziční euforie vytýkané "nepříteli". Které tvrzení je překrouceno z kterého důvodu nechávám na vědomí i svědomí autora. "

To je tak ubohé a podlé. Jak já neznalý poměrů náhodný čtenář tohoto článku mám zjistit, proti čemu charismatici tady soptí? Buď řekněte narovinu co je překrouceno a co odpovídá skutečnosti a nebo napište jak to je podle vašeho pohledu. Ale takhle kopat do autora aniž se slůvkem zmíní nějaký argument, to se nevidí ani ve světských diskusích. Jak by ti bylo, kdyby všichni křesťani z ostatních církví psali takto plané a mlhavé obvinění proti tvé církvi bez jediného konkrétního argumentu? Třeba: "Polovina učení vaší církve je překroucena a vyjadřuje nenávist k lidem. Které dogma a z jakého důvodu to však ponecháváme na svědomí členů vaší církve."

Líbilo by se ti takovéto stínání hlav bez vysvětlení? Ruben Kužel si alespoň dal tu námahu, aby si přečetl a vyhledal a zdokumentoval, co se v tom sboru věří a aby to pojmenoval. Ty jsi mu jen nechutným způsobem, ano nekřesťansky, kopnul do zadku se slovy, jseš hajzl, ale proč, to ti neřeknu, je to na tvým svědomí. Jestli se takhle chová většina charismatiků, tak Pán Bůh s námi!



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: katolik v Pondělí, 11. srpen 2003 @ 20:31:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
BenHure, ať čtu ten článek jak chci, tak mi nepřipadá, že vás autor mlátí po hlavě biblí. Jen říká, čemu věříte. Jestli tomu opravdu tak věříte, pak maria Panno oroduj za vás. Nemá to bohužel s křesťanstvím moc společného.Jestli věříte jinak, než ten Ruben píše, tak ho opravte. A je to. Jak jednoduché...



Re: Utrápený charismatik (ke všem bodům) (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: maja v Neděle, 22. únor 2004 @ 16:16:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Uvědomuji si, že mám se svým komentářem zpoždění mnoha měsíců, ale jsem na granosalis poprvé (aspoň pokud mi mé "věčné charismatické vytržení z reálného života" umožňuje vzpomenout si) a jsem zděšená z této studijní práce. Zaprvé by mě zajímalo, co si autor představuje pod "charismatiky"?Vzhledem k tomu, že jen v apoštolské církvi, které jsem členem, a která se nejspíš považuje za letniční a charismatickou církev, je sbor od sboru jiný a lidé v těch sborech se od sebe navzájem velmi liší. Já sama jsem byla členem dvou sborů apoštolské církve. Je pravda, že první z těch sborů (teď už navíc AC opustil a je samostatným sborem) možná určitým způsobem (ale zdaleka ne ve všem) odpovídal této studijní práci, ale rozhodně se to nedá tvrdit o sboru, do kterého jsem se "přivdala" a jehož členem jsem už skoro 4 roky. Takže jsem se velice divila, k čemu mě podle této práce (která mezi charismatiky natož mezi jednotlivými denominacemi vůbec nerozlišuje) má vést můj pastor, starší sboru a jakou mám být. Snažila jsem se do jednotlivých bodů a popisů vtěsnat náš sbor a sebe, ale jednoduše se mi to nedaří. Když s pastorem nebo se starším sboru nesouhlasím a v Božím slově najdu něco, co je jinak než dotyčný řekl, popřípadě než jak jsem to pochopila. Jdu za ním mluvíme o tom spolu a jeden nebo druhý ustoupíme ze svého názoru nebo zjistíme, že pravdu máme oba, někdy si vysvětlíme pouhé nedorozumění, jindy si každý stojíme na svém. Zatím nikdy jsem nebyla pro své názory obviněna z nějakého "duchovního malomocenství" popřípadě nucena k nějakému násilnému sebepřesvědčení (což ovšem ne vždy platilo o sboru, kam jsem chodila předtím, pravda) Taky, co se týče financí, nikdo mě nenutí pomocí kázání a vymývaní mozku odevzdávat peníze, jak jen to jde. I když jsou ve sboru desátky akceptovány, já sama i můj manžel je nedáváme (na základě Biblického studia) a zatím jsme nebyli považováni, přestože o tom mluvíme, za nějaké vyvrhele společenství)
No a takhle bych mohla pokračovat dál a dál, ale nechce se mi, jdu iž s přáteli ven. Mám totiž i plno nevěřících přátel a trávím s něma spoustu času a to nejen proto, že je chci přivést ke Kristu (i když to je můj sen, protože je mám ráda a ani největšímu nepříteli, natož jim, bych nepřála aby skončili v pekle), ale protože mi je s něma fajn. Nezisková křesťanská organizace, ve které pracuju s dětma, je v úzkém kontaktu s jinýma světskýma i křesťanskýma organizacema (např. TOM), dokonce pořádáme i aktivity pro město, CHKO, EU, ČR a rozhodně předtím nevyháníme démony EU, nečistoty apod.
Obávám se, že tuto práci psal člověk plný, v evangelické církvi už tradiční, zahořklosti k letničním církvím. Po svém obrácení jsem byla členkou SCEAV, takže trochu vím o čem mluvím.
Navíc v některých bodech nevím, jestli nejde spíš o to, že autor to až tak s tou Biblí nechce přehánět. Např. pokud jde o křest v Duchu svatém a duchovní dary. Sama jsem si prošla učením o tom, že "to bylo jen pro první učedníky" a víte co, v Bibli to bylo jinak a toto a jiné další nesrovnalosti mě vedly k tomu, že jsem SCEAV opustila a hledala si jiný sbor.
A stejně to hodlám udělat pokud někdo zavede zásadní nebiblické učení v našem sboru. A stejně by to asi udělala většina, protože my jsme takoví charismatici, co si vymýt mozek nedají a nejsou k tomu ani vedeni. Bylo to nedávno, co nás náš pastor zase vykáral a a divil se, proč ho nekontrolujeme s Biblí v ruce a nekonfrontujeme v případě, že by plácal blbiny.
Tak hodně Božího požehnání a seznámení se živým Bohem přeje Majka



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: BenHur v Sobota, 28. únor 2004 @ 02:06:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Charismatici jsou přece ti druzí, které nemáme rádi, protože to dělaj jinak, tvrdí, že líp, a nedej Bůh, možná v tom mají i pravdu.
Pro pro židovské horlivce byli Petr+11 charismatici. Wesley byl charismatik pro evengelíky. Letniční byli charismatici pro metodisty. KS jsou charismatici pro AC. A i oni se už usazují a ožívají jejich charismatici v JB. A i je to potká...



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Vai v Sobota, 20. březen 2004 @ 13:43:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Sice tu píšu komentář už trochu pozdě..ale také jsem tu dnes poprvé.
Myslím, že chápu člověka , který se setkává s "utrápenými charismatiky" a trápí ho, co a kde se s nimi stalo.Nejsem ani kazatel a už vůbec nejsem nějak vzdělaný,myslím v teologii,(-řecky a hebrejsky rozhodně neumím:)člověk.Ale chtěla bych říci , že ten článek by spíš ze mně udělal utrápeného člověka než, že by mi dal svobodu..když už sem tedy v té manipulativní církvi.
Sem ráda, že jsem v KS ale nezlobila bych se kdyby mne Pán poslal jinam. Ale myslím že nejde tak o to kde jsem, ale o to jaký je můj vztah s Pánem. Oslovila mě jedna věc..když sem četla článek , který psala jedna paníí..:Když se člověk setká s Bohem tváří tvář -nemůže zůstat stejný.(myslím že tou dobou byla v Mosambiku)
Nemyslím, že v jiných sborech by Pán nejednal..
A nemyslím že by jiné sbory byly "mimo"..(v našem městě funguje spolupráce)..
Ale věřím tomu, že Pán chce obnovit své tělo a znovu zavést veškeré služebnosti.A to v celé církvi a nikoli jen někde.

Nevím co na některá ta obvinění vůči tomu sboru říci..Ale spíš by mě tedy zajímalo jak by popsal autor svůj sbor ve kterém je..A jak by jeho sbor popsali Ti obávaní charismatici..:-)



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Čtvrtek, 25. březen 2004 @ 23:14:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Vážení,

protože i tady se množí zmatečné komentáře, připomínám, že ,,utrápený charismatik" je práce víc než deset let stará. Autor se při ní inspiroval jedním charizmatickým sborem Jednoty bratrské, z které byl později pro své názory tehdy spíš polocharizmatickou Úzkou radou vypuzen, a to i na základě práce, kterou napsal. Inu, kritika je věc většinou nežádaná.

Tady na GS se článek objevil možná v souvislosti s těžkým konfliktem mezi charizmatickou a necharizmatickou částí Jednoty bratrské, a myslím, že celkem dobře charakterizoval a mnohdy ještě i charakterizuje hodně charizmatických praktik mnohde dodnes přetrvávajících.

Pokud to tedy ve vašich sborech vypadá jinak a lépe, buďte rádi, a doufejte, že tento trend už není náhodný, a že bezohledný charizmatismus se už postupně stává minulostí.

Pokoj všem právě vyoraným přeje Pavel




Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 06. květen 2004 @ 20:20:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdyz dovolite, neda mi to, abych take k tomu neco nenapsal. Predne: nevim, jestli je autorem prispevku autor uzivatel "Krestan". Paklize ano, pak musim rici, ze jde o neobycejny analyticky talent (byt mohu na dilci veci nahlizet odlisne) a pokud za to byl skutecne, jak pise Pavel, odejit z JB, i to je urcitym obrazem o skutecnosti. V jeho komentarich vsak nevidim zadnou zahorklost, i kdyz jsou kriticke. Na druhe strane - kdo nikdy nebyl clenem charismaticke cirkve, ci letnicni cirkve, tezko nekdy pochopi nasi mentalitu. Zapal, misijni opravdova a uprimna zanicenost a snaha o co nejvernejsi zivot podle Pisma je zde prikladna. Jen malokde se lze dnes jiz setkat s pocitem vylucnosti. Letnicni i charismatici si v pocatcich tez museli od tradicnich ledasco skousnout. Vylucovani z cirkvi v 60. a 70. letech nebylo pro letnicni zadnou vyjimkou. Z celeho srdce verim v krest Duchem svatym jako druhou a naslednou zkusenost po znovuzrozeni, potvrzenou mluvenim jazyky. Dnes jiz nevidim zadneho "tradicniho", ktery by mne (az na vyjimky) za to kaceroval jako blazna a uz davno prave toto neni onim "sibolet". Musim vsak s bolesti uznat, ze to, co je nam pravem vytykano, je nase pojeti autority a demonologie. Toho si lze povsimnout na prvni pohled. Letnicni v USA nebo Skandinavii maji evangelikalni pojeti autority, s moznosti demokraticke volby svych starsich. Avsak skupinkove pojeti krestanstvi, tezici prevazne z doktrin Watchmana Nee a jeho "Maleho stadce", se v CR stalo pro letnicni a charismatiky normou. Vzdy mate nekoho, kdo na Vas dohlizi, komu jste "vykazatelni" a zastava se teorie o "poslusnosti ve svem, krome hrichu". O tom, co je hrich, vsak jiz nerozhodujete vy, ale vase autorita. Ta z principu ma vyssi poznani a zjeveni a jedinym zpusobem, jak ji korigovat, je se ji podridit a tim ji vydat do Bozich rukou. Jako vzor zboznosti je podporovat nekoho, kdo sice podle vas nejedna spravne, ale vy pres to - v duvere Bohu - jej nebudete kritizovat, ale naopak jej budete verejne v jeho rozhodnutich hajit. Ve vyjmecnych pripadech muzete svuj nazor autorite sdelit primo, ale pak ustoupit a "cekat na Pana". Verejna kritika uceni je nepripustna. Autorita se uplatnuje ciste pyramidalnim zpusobem. Spicka pyramidy obdrzi od Boha vizi, ktera je soustavou ruznych meziclanku mezi pastorem a cleny prenasena ke kazdemu clenu sboru. Ten ji musi prijmout nebot Buh dava zjeveni vudcum. Neni nahlizeno jako spravne, jestlize si treba sbory zvoli sve zastupce, protoze na nich rozeznaji Bozi povolani. Toto povolani jsou opet schopni rozpoznat jen vudci a sbor musi sve predstavene prijmout systemem dosazeni z vrchu.
Nyni musim kratce zminit vztah k Pismu. Ja sam verim, ze Pismo je neomylne Bozi slovo. Verim, ze je zasadnim a normativnim meritkem pro verouku a praxi sboru. Kdyz mne nekdo presvedci, ze je neco biblicke, pak to budu hajit treba proti celemu svetu, i kdyby to byla na prvni pohled naprosto zjevna hloupost a takovi jsme asi vsichni. Chce-li nas nekdo svest, musi to obalit do Boziho slova, coz se zhusta deje. My proto verime, ze "zeny maji poslouchat sve muze jako Pana ve vsem". Je to v Pismu a kdyz se to spravne poda, pak je zena -s prominutim- jen domacim robotem. Podobne se snazime poslouchat sve predstavene -jsou Bohem povolani, zmocneni a vhodnou citaci vesmes starozakonnich mist (mnohdy bez kontextu) - jsme take vedeni k podobnemu druhu poslusnosti.
Stejne tak demonologie. "Cokoliv svazete...". Kdyz cokoliv, tak cokoliv, vcetne demonu. Poutat demony provazem by bylo smesne a tak je svazujeme usty. Bylo by podivne rici treba psovi svazuji te a myslet si, ze je svazan, ale u demonu tomu tak verime... A v neposledni rade jsou dnes ruzne prozitky, zazitky a manifestace. Kdyz vidime sportovni halu plnou zkrecovanych lidi, valejicih se ve snizenem stavu vedomi po zemi po zazitku hlasite hudby a latinsko-americkeho hutneho kazani, je to pro nas jednani Ducha svateho. Verime z celeho srdce, ze to jsou projevy prichazejiciho probuzeni, ktere sice nikde v Pismu nemame, ale verime proroctvim, ktere o nem neustale mluvi. Co k tomu rici? Nebylo tomu tak vzdy. Kdyz se podivate po celem svete, jsou to dnes prave letnicni a charismatici, kdo se proti tomu ozyvaji (Chambers, Prasch, Wilkerson, Hunt...). Jsem jeden z hnuti, ktere je zde kritizovano a nestydim se za to. Nesmirne mne mrzi, ze z mnohych veci pravem, ale z mnohych nikoliv. Jestli budu kritizovan za modlitbu v jazycich, prorokovani, ve viru v neomylnost Pisma a za viru, ze se demoni i dnes projevuji nebo jestli budu kritizovan za kritiku liberalismu, soucasneho ekumenismu nebo jen za
viru v existenci ohniveho pekla a jedinou cestu spasy skrze Jezise Krista, pak hrde zvednu hlavu a budu diskutovat a tuto pozici z Pisma obhajovat. Jestlize vsak nekdo hnuti a cirkev, kterou mam rad (nechci pouzit primo vyrazu miluji) bude kritizovat za zcestne pojeti autority, extremni demonologie a zbytecne extaticnosti a mnohdy az teatralnosti, nezbyde mi nez sklonit hlavu a s litosti to priznat.... Jeste zde nekdo zminil uceni o obnove sluzebnosti. Asi v dobre vire, ale malokdo vi, kolik bolesti toto uceni zapricinilo. Mame zde apostoly, kteri si hledaji cirkve (misto, aby tomu bylo naopak). Jsou ucitele, kteri si hledaji koho vyucovat. Priserna doktrina a "narodnich apostolech", kteri pak hledaji cesty, jak si "podrobit" cele cirkve, jsou smutnym dokladem toho, proc vznikla i studie, o ktere tady diskuteujeme. Charismaticka vylucnost, je-li jaka, vychazi z toho, ze apostole se citi povolani vest i ostatni krestany z jinych cirkvi a hledaji k nim (v dobre vire) cesty. Cirkev se tak mnohdy stava kolbistem jednotlivych apostolu. Reknu-li to nyni bez prikras a naplno, pak D.D a E.R. se povazovali a byli uznavani za apostoly. Jake je vsak dnes ovoce.... z toho co ctu..... Prosim, omlouvam se kazdemu, koho jsem se timto nejak dotknul, ale nymyslim si, ze bych jako pentekostal mel nejak daleko ke komukoliv zde, kdo respektuje Pismo nebo alespon zasady slusneho chovani. Moc touzim, aby krestane na GS odlozili nekdy i zbytecne emoce a osobni zast. Vidim vsak jako dobre si ujasnit pozice, vzajemne se respektovat a uznat chyby svych cirkvi a hnuti.
Vas Pstyr



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: haluska v Neděle, 11. červenec 2004 @ 22:08:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jó, kydat hnůj na druhé, to lidi umíte dobře!



Utrápený KŘESŤAN (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: miroslav v Úterý, 23. srpen 2005 @ 18:27:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Prohlížím si české křesťanské weby a je mi z toho nesmírně SMUTNO.
Kolik času a energie je zde věnováno vzájemnému kydání hnoje na sebe navzájem. Hledejme to co nás spojuje (pokud to není Kristus, tak už nic), hledejme Jeho království, ostatní Nám bude přidáno.
Někde jsem tady zaregistroval výtku, že o sobě jedna strana nedává moc vědět, tak ať se nediví (tuším, že to bylo na stranu "charizmatiků", to ale není podstatné), ale třeba je to tím, že místo mlácení prázdné slámy a hledání rozbrojů právě hledají Boží království a zvěstují evangelium.
DĚLEJME VĚCI PODSTATNÉ, pro které jsme povoláni. Nejde přeci o naše ego (roznášení "své" pravdy), ale o zvěstování Krista nevěřícím. Čekají na to!



Re: Utrápený charismatik I. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Sobota, 24. říjen 2009 @ 19:50:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Rozumím autorovi, ale jde o směsici všeho možného - osobní zkušenosti, předsudků, oprávněné kritiky, svých pocitů atd. Všiml jsem si v diskusi toho, co píše Daník ( na začátku, pak mě to přestalo bavit). Myslím Písnička předvedla klasickou,stokrát ohranou písničku. Taky jsem byl takový než jsem jednou okusil a kdo jednou okusí, už nechce jinak. Taky souhlasím s tím, že granosalis má tendenci jít proti tomuto směru. Např. vzpomenu na několikaměsíční nabídku na hlavní straně o manipulacích v charismatickém hnutí. Vážení a milí, co to dát pryč a zkusit se otevřít Duchu svatému naplno, mít s ním osobní vztah tak jako s Otcem a Synem ? Doporučuji, nechte si evangelikální kořeny, poučte se s chyb charismatického hnutí 90-tých let minulého století a uvidíte co to s vámi udělá. Církev Boží by se měla vydat cestou charismaticko - evangelikální, jinak to dopadne všelijak. Na jedné straně vyhaslé nebo extremní charismatické sbory, na druhé uspinkaní, vyhaslí křesťané plní volnočasových aktivit, ale bez moci ! Církev byla vždycky "charismatická" ... o tom už tady někdo taky psal. Vemte si jen stokrát omílaný křest Duchem svatým. Co to je vlastně za pojem ? Když už tak bych řekl "křest do Ducha". Ale ani to není nejlepší výraz. O Letnicích byli apoštolé a další křesťané v místnosti Sk. 2:3 -4    " A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat"
Ježíš ve Sk.1:5 říká " Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní." Podstata je v NAPLNĚNÍ Duchem sv. Ty "jiné jazyky" nebyla řeč jako angličtina, francouština apod., ale "glosolálie" - blábol. Ve srozumitelné řeči mluvili až venku ! Pitvat ten text je určitá marnost a ztráta času. Není to tak podstatné a není to o ničem, jen to vede k hádkám. Učení o "dvojím uvěření" ( dvě zkušenosti - nejprve přijetí Krista jako Spasitele a pak pokřtění Duchem sv. s mluvením jazyky), které učil např. Derek Prince a upachtěně ho vysvětluje ve své knize " Základy" je prostě špatně ! Myslím, že dnes ho ani charismatici nehlásají .....taky jsem tam četl reakce na to, že charismatici ostatními křesťany pohrdají. Ano, setkal jsem se s tím taky a to mě bránilo v přístupu k Duche sv. nejméně 15 let. po revoluci ( 1989). Je to škoda, ale myslím si, že už je to na ústupu. Je biblicky jasné, že při znovuzrození jsme "znamenání Duchem sv." ke dni vykoupení Ef.1 kap. a "pokřtěni do jednoho Těla Kristova" 1 Kor. 12 kap. To je součást spasení z milosti. To borci o Letnicích prožili neopakovatelnou událost - seslání Ducha sv. na zem. Co se ale opakuje a má opakovat je "letniční zkušenost" a ta souvisí s naplňováním se Duchem sv. !  Když se na to vážení evangelikálové podíváte tahle, tak je to přijatelné, ne ? To je přeci biblická pravda, že se potřebujeme naplňovat a naplňuje se Duchem sv. každý křesťan, ať charismatik nebo evangelikál. Některá naplnění jsou tak mocná ( silná), že člověk začne blábolit jiným jazykem, modlí se jeho "duch" ( duch člověka) pod působením Ducha sv. a pak mohou přicházet a přichází jisté myšlenky do "duše" ( duše člověka) a odkrývají skryté věci Božího srdce. Pozor, samozřejmě, musí být v souladu s Písmem. Vlastně je to obráceně - nemodlím se česky, svým rozumem ( duší), ale modlím se tak, že nepřemýšlím nad tím co řeknu, protože mluvím hatmatilkou. Ale i tomuto modlení Bůh rozumí ( Duch sv.) a začne se mnou komunikovat jako chce ON a ne jak chci JÁ. Přitom nejde o žádné vytržení mysli, člověk nevypne vnímání okolo sebe, nic takového. Tím se stane, že k nám Bůh promlouvá silněji než když se v jazyku křesťan nemodlí. To je moje osobní zkušenost a nechci jinak. Není to nic nebiblického, nikdo nemá bránit mluvit jazyky atd. Nevede mě to k žádné pýše naopak; Duch sv. mě pěkně vede k Otci a Pánu Ježíši tak jako nikdy předtím, působí ve mně a skrze mě větší mocí ( Boží silou), věřící je tím posvěcován, ale tak, že věci které dříve nezvládal  ( nějaké tělesnosti apod.) odchází pryč a bez potřeby bojovat s nimi vůlí ....prostě to nemá chybu. Tak o co gou ! Doporučuji méně kritizovat a vyzkoušet. Není to cesta pro každého protože je náročná. Ten křesťan, který chce něco ve svém životě změnit tak se na tuto cestu může vydat. Nikdo nemusí "zahodit" učení otců a biblické výklady. Nikdo nemusí znásilňovat Boží slovo aby vysvětlil nevysvětlitelné postoje. Samozřejmě, že nás to s původním sborem rozdělilo, ale pro dobro obou skupin. Každá to dělá jak umí a měli bychom se učit spolupracovat mezi sebou. To zatím moc nejde, protože charismatici a evangelikálové ještě nepochopili, že nemají patent na rozum ani na víru, ani na Boží moc, protože Bůh byl a bude vždy suverénní a bude konat vždy svou vůli. I pohled na "duchovní boj" je jedno velké vzájemné nepochopení......už toho nechám, věřím, že naše společenství se přes všechny zkoušky a překážky přenese a ukáže cestu dalším křesťanům. Věřte, že někdo tam nahoře vůbec nemá zájem, abychom "přežili" a hádejte kdo to je ........




  







 





Všeheréza (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Photius v Pondělí, 28. únor 2011 @ 10:42:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Prepodobný Justín Popovič nazval stav v západných reformovaných kresťanských denomináciách priliehavým slovkom - VŠEHERÉZA.
Po prečítaní tohoto článku ma napadlo,že lepší príklad na by pre tento stav bolo ťažko nájsť.Celý stav roztrieštenosti západného protestantského kresťanstva je hrôzostrašný.Každá denominácia učí niečo iné,niet jednoty vo viere ani vo vedení,boj o moc spôsobuje nové a nové trieštenie denominácií a k tomu nové spirituality(ako napr. charizmatizmus a letničiarstvo) nemajú moc spasiť a uzdraviť duše ale ich ešte viac zraňujú.O tom kto  stojí za tými všetkými rozkolmi,bojmi o moc,pochybnými hnutiami,nemusím snáď písať.každý vie že je to Boží odporca-satan.Jediným spôsobom ako vyliečiť choré kresťanstvo na Západe je návrat k jednote a pravej viere,k pravým sviatostiam,k pravým apoštolským nástupcom.To sa mimo RKC a Pravoslávnej cirkvi inde nedá nájsť.



Stránka vygenerována za: 1.91 sekundy