poslal Bobby
Rituály, zvyky, taky trocha náboženství
Co jsou to rituály? Jsou v dnešní době zapotřebí? Co znamenaly v minulosti?
Rituál nebo zvyk je opakování určité činnosti v daný čas, nebo jako reakce na nějakou činnost, což je dáno buď zvenčí nějakými pravidly, nebo námi samými, jak se sami rozhodneme.
V dávné minulosti rituály pomáhaly uchovávání informací, když nebylo písmo, tak se pomocí rituálů určovalo, kdy se má sít, kdy se mají dělat další činnosti, aby bylo zajištěno přežití.
Později se pravděpodobně změnily na náboženské obřady, nejprve přírodním božstvům, pořád měly stejný význam. Ještě později z těchto rituálů a zároveň s nimi vykrystalizovalo náboženství jako takové. Rituály, které stále sloužily k přežití, ale byly zahrnuty do náboženských knih. Desatero má sice pravdu, ale vychází ze starších knih a zvyků, které už byly vyzkoušeny staletími.
Co přidalo náboženství byl slib posmrtného života, (náboženstvím myslím větší a organizovanější, ne přírodní božstva, nejspíš se budu zmiňovat o křesťanství, je nám nejbližší). Také co jsem odpozoroval od věřících kamarádů, tak mi víra v Boha přijde jako rozdělení zodpovědnosti, neneseš ji sám, pomáhá ti Bůh, v reálu to vypadá tak, že pomož si sám a bůh ti pomůže. Zajímavé je to spíše z psychologického hlediska. Člověku se uleví, když ví, že na všechno není sám, třeba v kritických okamžicích se tak dá překonat neúspěch, tréma a krize. Takže pomoc boží je spíš duchovní, věřícímu člověku se pak lépe prochází životem a ještě má jistotu posmrtného života. Takže samé výhody. Nevýhodou je, nebo alespoň bylo v minulosti, že slibem posmrtného života se lidé udržovali v poddanství, na svém místě a aby se o nic nesnažili, že jejich trpký úděl jim bude po smrti zúčtován. Takže teď ať jsou poslušní.
A jak to funguje dnes? To je otázka, v naší zemi mnoho věřících není, nebo alespoň v porovnání s minulostí. Církev je zdiskreditovaná, ať už komunisty, rozepřemi mezi sebou nebo tím, že nyní je doba, která ctí materiální hodnoty více než duševní. Církev se tomu nedokáže postavit, i na Teologické fakultě UK se učitelé drží spíš svého koryta než nějakých náboženských hodnot.
No ale ještě jsem se nedostal k zásadním problémům, hlavní problém je, že církev (křesťanství) teď není v módě (vše u nás,v situaci ve světě se neorientuji), zároveň je příklon k východním náboženstvím, která v módě jsou, dále plno sekt a menších skupin, což docela dobře ladí s dnešní dobou, kdy je všeho hodně, velký výběr, takže člověk má problémy si vybrat. Také je problém opravdu uvěřit – tak, aby z toho člověk opravdu něco měl. Jen „být věřící“ a občas zajít do kostela je zbytečné.
Tak zpěéééééét k rituálům, to bylo náboženství, táhne se to s člověkem dlouho, zároveň se vyvíjely lidové zvyky. Ústní později písemná tradice, možná začaly dříve než náboženství, možná ne, každopádně se věnují spíše praktickým věcem, kdy co zasadit, sklidit, lidovému umění, hudba, plno dalších tradic a moudrostí. Vše vyplývalo ze života a toho, co se kolem venkovských lidí dělo. Ve městech se také udržovaly zvyky a tradice.
Jenže zvyky a rituály jsou všude kolem nás, když potkám někoho známého tak ho pozdravím, případně provedu jiný uvítací rituál. Ráno a večer si čistím zuby, i to je rituál. Společenské chování, to jsou zvyky a rituály, které jsou napsané a společensky uznávané. Různé národy i různé skupiny lidí mají rituály a zvyky, kterými se rozlišují.
Čím nám jsou rituály prospěšné a čím nám mohou škodit? Hlavní účel rituálů je dodání jistoty, když se to tak dělalo pořád, je to tak správně, když jsem si ráno vyčistil zuby dal si třeba ranní kávu, kuřáci cigaretu, tak můžu s jistotou vykročit do nového dne, pokud to neudělám, tak se budu cítit nesvůj. Dodává jistotu v dnešním až příliš složitém světě.
To bylo dodání jistoty, čím nám ještě mohou být prospěšné? Opakováním nějaké činnosti se můžu zdokonalit, pokud budu zvyklý chodit každý den večer běhat, tak se udržím v kondici a půjdu pokaždé, protože jsem na to zvyklý. I z pravidelného učení se může stát zvyk.
No a čím nám jsou rituály škodlivé. Jak praví přísloví „Všeho moc škodí“, Stejně tak u zvyků, mohlo by se stát, že z celého života se stane zvyk. Pokud jsem zvyklý ráno vstát, udělat ranní rituály, jít do práce, pracovat, jít z práce, sednout si k televizi (a tam prožívat cizí životy), udělat večerní rituály, jít spát… Takhle je možné prožít celý život, tohle byl příklad zvyku podřízeného pracovního dne, ještě si přidejme – jet o víkendu na chalupu, tu opravovat nebo dělat něco na zahrádce a máme zritualizovaný celý život (to není vymyšlený příklad… bohužel až příliš reálný, doufám,že se do takového stavu nedostanu já). Něco takového postihlo i církev, která byla mnoho set let stejná a neměnná.
Tento stav může nastat i přes to, že Evropané jako takoví nemají rádi opakování, třeba hudba, pokud se opakuje stále to samé, tak se začnou nudit. Oproti tomu například v Africe jsou rituály velmi oblíbené, třeba hudba, když to slyší stokrát – dobré, tisíckrát – lepší! Pravda je, že pravidelný monotónní rytmus se v hudbě používá, třeba jako podklad u taneční hudby, proč mít živého bubeníka, když stačí automat? Ale to je spíš návrat k jednoduchosti jako obrana před složitostí světa než libování si v opakování.
Ast
