poslal napo
Odvaha být poslední
Soutěž, soutěž, soutěž! Pořád se s někým srovnáváme: Jsem chytřejší než kolega, hezčí než sousedka, bohatší než bratranec, zbožnější než ten, kdo sedává v kostele vedle mě? Naše doba je tím přímo posedlá: Pořád se srovnáváme s druhými, ustavičně si musíme dokazovat svou vlastní cenu. Jaké blaho, když někdo uzná, že se od nás musí učit, jaké štěstí dostat nějaké vyznamenání - a jaká úzkost být v něčem poslední! Nic naplat, tohle máme v krvi ...
Přečti si Mt 23, 1-12!
Ale ty už se tomu všemu můžeš vysmát. Jeden Otec, jeden Mistr, jeden Učitel - všichni ostatní bratři a sestry. Tak to má chodit mezi křesťany. Nemusíš soutěžit ani v tom, kdo bude pokornější, kdo se víc poníží, prostě vůbec v ničem. Ty totiž víš, že máš nekonečnou a věčnou cenu. Za tebe dal Někdo život, vykoupil tě ze všech otroctví, z otročení vlastní pýše i z otročení všem tvým mindrákům.
Co znamená být druhému bratrem či sestrou? Znamená to dívat se na něj nebo na ni Jeho očima. Zkus to. Pomysli na někoho, koho je ti zatěžko přijmout a ptej se, jaký měl být podle Jeho původního plánu. Ptej se, jaký jednou bude, až On zhojí jeho rány (možná ty jsi zasadil některou z nich), až On setře jeho slzy (možná pláče proto, že jím pohrdáš), až On mu zjeví tajemství, o nichž ty (stejně jako já) nemáš ani ponětí, až bude tančit podle nebeské hudby (o které má na základě našich svědectví naprosto zmatenou představu).
Nezapomeň: správně vidíme jen srdcem.
Pavel Říčan
