Můj milý Vatikáne! Jistě se shodneme v názoru, že rodina je neobyčejně důležitá instituce. Méně se už asi shodneme v názoru na běh času. Tvůj čas věkovité instituce kráčí daleko pomalejšími kroky než můj čas jednoho lidského života. A ještě méně se bohužel shodneme v pohledu na homosexualitu. Souvisí to ovšem mimo jiné právě s během času.

Nevyrozuměla jsem z Písma, jak se na milostné vztahy lidí stejného pohlaví díval Ježíš, ale z historie vím, že například ve starém Řecku byly vcelku běžné. Homosexuální vztahy a svazky se ostatně vyskytovaly v celých dějinách, jen se o nich - mimo jiné Tvou zásluhou nemluvilo. Obávám se, že Tvá včerejší slova o "zvrácenosti" či "deviantním chování" budou mít jediný účinek: popudí proti Tobě nejen ty, kdo patří k homosexuální menšině, a nejen ty, kdo za katolickou církví a jejími věřícími s oblibou hledají jakési spiknutí. Dotčeno - podobně jako já - bude nejspíš i mnoho tolerantních křesťanů, kteří jsou přesvědčeni, že soukromí patří do soukromí a že katolická církev má docela jiné poslání než strkat lidem nos až pod peřinu.