poslal lemond
Jsi tady proto, abys Jemu děkoval
Ezechiel 36, 16-38
Filosofové vymysleli, jaký musí Bůh být, aby byl dokonalý: Prý věčný a tedy beze změny, vševědoucí, nekonečně dobrý, nekonečně blažený.
Marná práce! Živý Bůh, který mluví Ezechielovými ústy, se rozhořčuje a trestá, pak ho jímá lítost, záleží mu na tom, aby lidé nešpinili jeho jméno. Skutečný Bůh, svoboda sama, trhá síť důmyslných lidských pojmů tak, jako trhá orel pavučinu.
"Nedělám to kvůli vám!" Bůh si dá práci s mou špínou, zbaví mě mého kamenného srdce a vrátí mi lidský cit i lidskou soudnost (a jak víme z Nového Zákona, zaplatí za to krví, svede pro mě zápas se smrtí a peklem) - a ono to není kvůli mně?!
On to udělá, nebude ani čekat, až poznám a uznám svou mizérii. Prostě to udělá a já až pak si zošklivím svou špínu a budu se stydět za to, v jakém blátě jsem se to válel.
Bůh nám dá radost a pokoj - a nebude to kvůli nám?! Naše oblíbené heslo je "vše pro člověka". Říkáme tomu humanismus. Prorok vidí dál: Člověče, nejsi tady kvůli svému blahu.
Jsi tady proto, abys Jemu děkoval, Jemu zpíval, Jemu se otvíral, pro Něj abys zapomněl na sebe. Na který kousek sebe pro Něj zapomeneš dnes?
Pavel Říčan
