Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Někteří katoličtí přátelé často upřímně protestují, když konzervativní evangelikálové zveřejňují reformační učení o pohanském původu katolického náboženství. V tomto příspěvku se jim proto nabízí vysvětlení od renomovaného katolického teologa, kardinála Newmana, který hrdě přiznává, že katolická dogmatika "sála mléko z pohanských a královských prsů".

KATOLICKÁ PLNOST Kardinál John Henry Newmann Na všech stranách je slyšet toto: V pohanských filozofiích a náboženstvích se nalézá velká část toho, co obyčejně pokládáme za křesťanskou pravdu, ať už jde o její základy, nebo o některé její aspekty. Tak nauka o Nejsvětější Trojici se vyskytuje na Východě i na Západě. Stejně tak obřady umývání a oběti. Nauka o Logu je platónská; nauka o vtělení je hinduistická, o nebeském království židovská. Učení o andělích a démonech pochází od mágů, spojování hříchu s tělem je gnostické, celibát znali bonzové i buddhističtí mniši v Thajsku, myšlenka kněžského svěcení je egyptská, představa nového zrození se vyskytuje v Číně a v Eleusině, víra v sílu svátosti je pythagorovská, uctívání zemřelých je polyteistické. Toto se nám zhruba předhazuje. M. Milman z toho vyvozuje tento argument: “Toto všechno se nalézá u pohanů a tedy nic z toho není křesťanské.” My naopak raději řekneme: “Toto všechno je křesťanské a tedy nic z toho není pohanské.” Raději řekneme a myslíme, že máme v tomto oporu v Písmě svatém: Už na začátku rozhodil Pán morálního světa semena pravdy po celém povrchu země. Zapustila kořeny rozmanitým způsobem. Jak se stává, dala v poušti zrod rostlinám, snad divokým, ale živým. Stejně tak nižší živočichové, třebaže nemají duši, nesou na sobě známku nehmotného principu, jako i filozofie a náboženství lidí čerpají svůj život z pravých idejí, ačkoli nejsou přímo božské. Čím je člověk mezi zvířaty, tím je církev mezi školami světa. A tak jako Adam dával jména zvířatům kolem sebe, tak se církev rozhlížela od začátku po celém světě, všímala si nauk, které v něm nalézala, a zkoumala je. Začala Chaldejskem, potom byla u Kananejců, sestoupila do Egypta, odtud přešla do Arábie, až se usadila na své vlastní půdě. Potom potkávala kupce z Týru, moudrost Orientu a přepych Sáby. Nato byla odvedena do zajetí do Babylóna a prošla pak řeckými školami. Všude, kam přišla, byla pronásledována nebo vítězila, vždycky byla živým duchem, duchem a slovem Nejvyššího. Seděla mezi učiteli, naslouchala jim a dávala jim otázky (srov. Lk 2, 46). Co říkali správně, to si přisvojovala, omyly opravovala, jejich nedostatky doplňovala, dokončovala to, co začali, rozvíjela jejich myšlenky. Tímto způsobem rozšiřovala dosah svého učení a objasňovala jeho smysl. Ani zdaleka se nezdráháme důvěřovat svému krédu proto, že se v něčem podobá cizím teologiím. Dokonce tvrdíme, že to byl zvláštní prostředek, kterým nám Prozřetelnost dala poznání o Bohu, když umožnila církvi, aby je načerpala, shromáždila z celého světa, a v tomto smyslu “sála mléko z pohanských a královských prsů”. Do kdy byla používána tato metoda, to je historická otázka. Myslíme, že ji velmi přehnali a znetvořili ti, kdo jako pan Milman pokládali její existenci za argument proti katolické nauce. Ale nám dělá tato věc a priori tak málo potíží, že můžeme ochotně připustit (alespoň pokud jde o fakta a ne o teorii), že Balaam byl východní mudrc nebo že Sibyla byla inspirována nebo že Šalamounovi se dostalo vzdělání od syna Mahalova nebo také že Mojžíš byl žákem egyptských hierofantů. Nevadí nám, když slyšíme, že učení o nebeských zástupech pochází z Babylóna, protože víme, že tyto zástupy zpívaly ve vánoční noci. Ať se tvrdí, že pojem Prostředníka se vyskytuje u Filona, jestliže Ježíš opravdu za nás zamřel na Kalvárii. Ani se nebojíme připustit, že i po jeho příchodu byla církev jakousi pokladnicí, kde se rozdávaly věci staré i nové, kde se ukládalo zlato nových poplatníků, aby se očistilo, a kde se na její mince hluboko razil obraz jejího Pána podle potřeb doby. Mezi těmito dvěma teoriemi je značný rozdíl. Přímo bije do očí. Obhájci jedné teorie považují Zjevení za jediný, hotový a ojedinělý čin, který vrhl do světa jisté poselství. My naopak věříme, že božské učení bylo dáno fakticky tak, jak jsme to mohli očekávat podle analogií v přírodě - “v různých dobách a různým způsobem”. Že je mnohotvárné, složité, postupné a že samo sebe doplňuje. Věříme, že při rozboru se nám ukáže, jak je osnova křesťanské nauky “hrozná a podivuhodná”, podobně jako složení lidského těla. Naši protivníci se domnívají, že naše učení záleží v jistém počtu pravd a zásad, vydaných v jisté chvíli v úplně hotovém stavu, které nebyly před Kristovým příchodem postupně rozšiřovány a po jeho příchodu nebyly postupně objasňovány. Odmítají všechno, co nalézají také u farizeů a u pohanů. My naopak připouštíme, že církev, tak jako Árónova hůl, pohlcuje řady kouzelníků. Oni se stále pachtí za původní a mýtickou jednoduchostí, my spočíváme v katolické plnosti.