Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Milena.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 16092, komentáře < 7 dní: 502, komentářů celkem: 390382, adminů: 60, uživatelů: 5032  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 35 návštěvník(ů)
a 7 uživatel(ů) online:

oko
Jan21
LD
luteran
Dzehenuti
redifon
martino

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Informace z jednání VV BJB dne 22. listopadu 2021
·Seznam vypuštìných novozákonních veršù v Pøekladu Nového svìta
·Pastoral brothers – kde konèí vtipnost?
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106982764
přístupů od 17. 10. 2001

Život církví: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu
Vloženo Středa, 29. říjen 2003 @ 11:22:56 CET Vložil: xvejvodam

Společnost poslal M

CÍRKEV A STÁT O tom, jak služebníci Ježíše Krista slibovali věrnost komunistickému režimu… Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá. /Jak 4,4/

Národní shromáždění schválilo návrh zákona dne 14. října 1949 o platech, důchodech, nem. pojištěních, apod. duchovních. Až na pět výjimek všichni duchovní platy přijali. Koncem r.1949 a na počátku r.1950 složili duchovní v celé republice sliby věrnosti na národních výborech. Podle platného zákona č. 218/1949 Sb. mohou duchovenskou činnost vykonávat jen ti občané, kteří k tomu mají předchozí státní souhlas (příslušného KNV) a složí slib věrnosti tohoto znění: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věrný Československé socialistické republice, jejímu socialistickému zřízení, a že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti a celistvosti. Budu jako občan socialistického státu svědomitě plnit povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu lidu.” /Z knihy: Náboženství v dějinách i v současnosti, 1961; str. 371-373/ Vykonání slibu představených nekatolických církvi do rukou p. předsedy vlády. V pondělí dne 20. března t.r. /1950/ shromáždili se v sídle předsednictva vlády v Praze nejvyšší představitelé a hodnostáři nekatolických církví v ČSR, a sice: za církev československou biskup patriarcha Dr. František Kovář, biskup Dr. Miroslav Novák, Jan Ámos Tabach, Ferdinant Stibor; za evangelickou církev českobratrskou synodní senior Dr. Viktor Hájek; za církev pravoslavnou metropolita exarcha Jelevferij a biskupové Čestmír a Alexej; dále senior církve evangelické a. v. ve Slezsku a na Moravě Dr. Josef Berger; vrchní rabín židovské obce Dr. Sicher; superintendant metodistů Václav Vančura; pak biskup Václav Vančura a biskup Karel Reichel z Jednoty bratrské; František Zdychanec, předseda Jednoty českobratrské; představený unitář Dr. Hašpl; představený baptistů Jan Říčař a představený adventistů Josef Doubravský. Shromážděné představil panu předsedovi vlády přednosta 1. odb. kanceláře Předsednictva vlády Dr. Josef Krásný, načež p. předseda vlády Antonín Zápotocký přednesl proslov o významu slibu. Po jeho projevu přečetl Dr. Josef Krásný, přednosta odboru, formuli slibu, kterou všichni přítomní církevní hodnostáři potvrdili slovem "slibuji" a podáním ruky p. předsedovi vlády. Ve svém projevu p. předseda vlády zdůraznil, že slib zavazuje k podporování lidově demokratické republiky v jejím úsilí o výstavbu socialistické republiky. Panu předsedovi vlády odpověděl jménem přítomných církevních hodnostářů patriarcha Dr. Kovář a ujistil, že církev, jejichž představitelé dnes slibovali, budou usilovat o co nejsvědomitější splnění vykonaného slibu. Po slavnosti se rozloučil p. předseda s přítomnými hodnostáři a přál jim úspěch v jejich práci. /Přítel lidu, 1950/

Vážený čtenáři, už jsi někdy viděl, aby znovuzrozený a Duchem svatým vedený křesťan, služebník Ježíše Krista, sliboval věrnost ateistickému komunistickému režimu? A aby si za svou duchovní činnost, čili službu Kristu, nechával platit bezbožníky? Co se změnilo po listopadu 1989? Takřka nic, až na to, že těmto 19-cti církvím, katolickou nevyjímaje, se dostalo ještě mnohem větších privilegií: jsou nadále financovány penězi daňových poplatníků i svých členů, mohou navíc vystupovat v televizi či rozhlase. Co na to říká Slovo Boží? Izrael coby lid Boží nemohl vejít ve smlouvu s Egyptem, zůstat v něm, tam obětovat a sloužit Hospodinu. Musel Egypt opustit a obětovat na poušti /2M 3,18; 9,13/. Tak i Křesťan, jenž věří Slovu Božímu, je na tomto světě poutníkem, jehož vlast i vláda jsou v nebi, ne tedy na zemi v rámci jakéhosi státu: Naše občanství je ovšem v nebesích, odkud také očekáváme Spasitele - Pána Ježíše Krista. /Filip 3,20/ Zákaz pro lid izraelský nevcházet ve smlouvu s okolními národy vyšel rovněž od Boha /2M 23,31-33; 34,12-16/. Důvody jsou zjevné z uvedených veršů, ale byl i jiný: Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země. A vy budete mi království kněžské a národ svatý... /2M 19,5-6/ Lid zvláštní, království kněžské a národ svatý. S těmito pojmy se setkáváme i v Nové smlouvě /1Petr 2,9; Zj 1,6/, kde se tímto způsobem mluví o Křesťanech, pro které však platí stejné závazky vůči Bohu! Židovský národ vstupoval ve smlouvu s Bohem skrze obřízku a pro cizince, který chtěl přistoupit k Bohu izraelskému platila stejná práva a povinnosti. Křesťan vstupuje ve smlouvu s Bohem skrze křest, čímž se stává “jedním tělem” s Kristem /1Kor 6,17; 12,13-20; Ef 5,30-32; 2Tim 2,3-5/. Jak je pak možné, že dobrovolně a vědomě uzavírá ještě jinou smlouvu se státem, s nevěřicími lidmi, kteří nota bene Křesťanství spíše potlačují než podporují a svými skutky Boha urážejí. Netáhněte jho s nevěřícími. Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou? Jaká je shoda Krista s Beliálem a jaký díl má věřící s nevěřícím? /2Kor 6,14-15; Ef 5,11/ Mnozí věřící však nechápou, co je to duchovní cizoložství a ani o tom nijak nepřemýšlejí. Lidské uspořádání světa je v Bibli označováno pojmem Babylón a víme, že tento byl ve vzpouře proti Bohu. Jakousi zhoubnou „křesťanskou módou” se stává to, že křesťanství touží být v souladu se světem, jeho moderními trendy a materiální filozofií. Jako by za každou cenu chtělo být světem akceptováno; je tu snaha přizpůsobit se a nezaostávat. Vzorem každého Křesťana je Pán Ježíš Kristus. Poslušný Křesťan usiluje o to, aby za jakýchkoliv okolností respektoval a bránil Kristovo učení tak, jak to dělala i Církev Ježíšova z 1. století, zvaná též Církví Apoštolskou. Tato Církev milovala svého Pána, byla Mu vždy věrná i navzdory krutému pronásledování ze strany bezbožné moci. Nikdy nehledala pomoci u nevěřících lidí, u světa. Nikdy neprosila žádnou vrchnost o státní uznání, o povolení konat duchovní činnost a nikdy si za ni nenechala zaplatit. Nikdy žádné světské vrchnosti neskládala slib věrnosti a spoluúčasti na budování nevěrecké společnosti! Usilují křesťané dnešní doby o dokonalé splynutí s touto neposkvrněnou původní Církví, nebo snad ne?? Ve 40. letech minulého století napsal protestantský duchovní Bonhoeffer ve své knize: „Patří k velikým omylům falešné protestantské etiky, že ji láska ke Kristu splývá s láskou k vlasti, s přátelstvím nebo povoláním, že ji hojnější spravedlnost splývá se spravedlnosti občanskou. Tomu Ježíš neučí. Křesťanský postoj se vyznačuje mimořádnosti. Proto se křesťan nemůže ztotožnit se světem. Musí být soustředěn na zvláštnost svého postoje.” (Bonhoeffer: Následování, str. 97) Svádí to k ironií, že dnešní křesťané mají opravdu “zvláštní postoj”, ale žel ne ke světu, leč vůči Slovu Božímu - Bohu. Vás svět nemůže nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé./Jan 7,7/ Monika Raszyková monika.raszykova@centrum.cz


"Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 5 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu (Skóre: 1)
Vložil: Lolik v Středa, 29. říjen 2003 @ 18:35:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Maslím si že je na potřeba tuto záležitost hodnotit z různých úhlů pohledu.
Tenkrát v padesátem roce, kdy pyšně vládli komunisti byla zvláštní doba. Můžeme si dát otázku. Co by se asi stalo, kdyby zmínění církevní hodnostáři slib věrnosti neučinili. Možná je to sekulace, ale domnívám se, že ona církev by byla prohlášena jako státem neuznaná, možná by došlo na represe, možná by musela církev jít do ilegality a nepracovat pod pohrůžkou vysokých trestů.
To, že slib hodnostáři učinili umožnilo církvi jakž takž pracovat, s tím že se objevilo v církvi dost STBáků a bonzáků. To zase umožnilo mnohým z těch STBáků si z církve udělat dojnou krávu a z církve dobře profitovat. No a někteří z nich to dělají dodnes, protože jim to stát umožňuje.
Nevím co by bylo lepší. Slíbit či neslíbit věrnost státu. V každém případě to asi nelze mávnutím ruky vyřešit.



Re: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu (Skóre: 1)
Vložil: Johny v Čtvrtek, 30. říjen 2003 @ 00:04:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dá se jdnoznačně souhlasit s tím, že doba padesátých let byla velmi složitá a odkrývala a tříbila charaktery. To, pokud jde o jednotlivé osoby. A tak najdeme mnoho těch, kteří se profilovali jednoznačně, ti, kteří proplouvali mezi vlnami, aby mohli aspoň něco, jiní alespoň navenek spolupracovali doopravdy.
Faktem je, že i tak režim pracoval neúnavně na útlumovém programu. Nikdo skutečně nemůže říci, kolik lidí by přišlo odvážně na bohoslužby zakázané církve, kolik kněží a pastorů či kazatelů by poůsobilo v ilegalitě a jak dlouho. Padesátá léta ukázala, že ani likvidace není komunistům nijak proti srsti. Proto z této i pozdější doby existuje celá řada statečných, kteří byli internováni a v nelidských podmínkách přežívali, mnozí to zaplatili životem, když nepřežili těžké podmínky nebo mučení.
Dnes, kdy vítr nefouká, není těžké se postavit na pláň a kritizovat ty, co tehdy stáli proti zničující bouři.
A potom - mnoho ovcí by se ocitlo bez svých pastýřů. Nabízí se otázka: je lepší pastýř mrtvý, nebo ten, který aspoň v omezeném rozsahu může pomáhat svým lidem v orientaci, posilovat jejich víru, aby se neztratili v tom rudém marastu? Mnoha lidem šlo o holé přežití, o místo v zaměstnání, aby uživili své rodiny. Nebyla to jednoduchá doba. Já sám pocházím z rodiny, která se v roce 1960 přestěhovala do menšího města. Místním komunistům vstávaly vlasy na hlavě, když zjistili, že rodiče chodí do kostela, táta hrál na varhany, k tomu čtyři děti a málo peněz! I když by se řeklo, že 50. léta už byla za námi, místním komunistům se málem podařilo prosadit, aby stát nás čtyři děti umístil do ústavů, abychom nešířili mezi jejich děti špatný příklad a tmářství. Mnoho nechybělo a bez výčitek svědomí by naši rodinu byli schopni vlastně zničit. Jaká "výchova" by nás asi čekala, je jasné. Můj otec byl vysokoškolským profesorem, ale po martyriu se státní bezpečností (studoval totiž převážně v zahraničí) nakonec dostal na výběr práci v dolech nebo ve stavebnictví. A tak pan profesor míchal maltu a vykonával různé pomocné práce. Teprve když mu bylo šedesát, byl rehabilitován s tím, že může učit na školách 1. stupně. Tak mu lopata zůstala v ruce až do smrti. Já vím, že takových bylo víc, ale skutečně ne každý má na hrdinství a není asi možné to nohým mít za zlé.
Jen Bůh může posoudit, nakolik kdo může nežít a nespolupracovat alespoň v některých oblastech se společností, v níž žije.
Nám křesťanům byla svěřena funkce soli. Jak můžeme mít vliv na společnost, od níž se zcela distancujeme? A co pak s tou solí? Myslím, že je velmim krátkozraké sypat si ji navzájem do očí. Nemyslím si, že se budu zdát lepší, když ty druhé očerním. To není znak velikosti, ta se projevuje docela jinak.



Re: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu (Skóre: 1)
Vložil: moshe v Čtvrtek, 30. říjen 2003 @ 00:33:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Každý bude zkoušen ohněm. Podle svých slov ...

Přijde a už přichází doba, kdy i my si musíme vybírat. Ne podle našich, ale JEHO pravidel.



Re: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu (Skóre: 1)
Vložil: Lolik v Čtvrtek, 30. říjen 2003 @ 09:54:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To Johny: Já s Tebou souhlasím. Bylo dost těch kteří skončili v Jáchymově v uranových dolech nebo taky v hrobě. Asi bude dost duchovních, kteří taději kolaborovali, aby se mohli alespoň v nějakém velmi omezeném měřítku starat o svůj sbor.
Ale asi byli i taci, kteří opravdu práskali, kteří za to mohli jezdit po světě, kdy se jim zamanulo a kteří z toho profitovali i finančně.



Re: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu (Skóre: 1)
Vložil: Johny v Čtvrtek, 30. říjen 2003 @ 20:05:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jasně, tehdy to byli lidé, dneska jsou taky. Vždycky se mezi nimi najdou i zbabělci a lidé vypočítaví. Ale mám bohužel takový pocit, že se AC vpodstatě vyvšuje nad všechny ostatní církve, minimálně se snaží plnit roli soudce, což jí podle mého nepřísluší. Je naprosto jisté, že každý se bude Bohu zodpovídat za každý okamžik svého života. To je také vpořádku, protože On je soudce, který ví o každém skrytém hnutí mysli, o dispozici každého k čemukoli. Jeví se mi jako pyšné, aby jeden hříšník soudil jiné, ačkoli k tomu nemá žádné kvalifikované předpoklady.

Ačkoli, třeba bude mít Hospodin méně práce, když se nebude muset zdržovat souzením výše kritizovaných - vždyť už to tito aktivisté udělali za něho!
Takže jim snad raději poděkujeme?
Bohužel se mi vnucuje otázka, jestli tak přísným odsudkem druhých neodsuzují zároveň i sami sebe. Písmo o tom mluví celkem jasně a zdá se mi to spravedlivé. Nebo to tak pro AC a jiné samosoudce neplatí?



Stránka vygenerována za: 0.16 sekundy