Kontrasty: Revoluce ve skanzenu
Vloženo Čtvrtek, 06. listopad 2003 @ 09:38:17 CET Vložil: xvejvodam |
Revoluce
ve skanzenu
Je pozoruhodné, jak se naše média, pokud jde o církev , dokážou zajímat
jen o jevy okrajové, a podstatné změny, k nimž v křesťanstvu v posledních
padesáti letech dochází, nechávají zpravidla zcela bez povšimnutí.
Ve večerní reportáži ČT 1 byly záběry na dvě skupiny lidí – opět,
oba záběry byly na detaily, které jsou možná působivé, pro podstatu věci
však nejsou relevantní. Nejprve na odpůrce biskupa – homosexuála, držící
transparent „Bůh nenávidí homosexuály“. To samozřejmě není pravda, každý
pořádný křesťan ví, že Bůh homosexuály miluje. Pak na jeho zastánce,
držící transparent „Bůh miluje všechny lidi“. To samozřejmě pravda
je; není ovšem pravda to, co si nosiči tohoto transparentu zřejmě myslí,
totiž že když Bůh všechny miluje, tak také souhlasí s jejich jednáním.
Bůh homosexuály miluje, ale je proti homosexuálnímu jednání.
Redaktorka Daniela Drtinová se pak marně snažila z děkana evangelické
teologické fakulty Pavla Filipiho dostat kloudné slovo. I na přímý dotaz,
jak se Písmo staví k homosexualitě, dokázal neodpovědět. Jaký protiklad k
Ježíšovu příkazu „Budiž vaše řeč ano, ano, nikoli, nikoli“!
Článek Pavla Pošusty v MFD (4. 11.) mluví o „revoluci v církvi“. Je
to ovšem revoluce v církvi, která pro opuštění Božího slova ztrácí
relevantnost a proto ztrácí i věřící. Pošusta zmiňuje i to, že africké
anglikánské církve (které, jako většina církví v Africe, rostou) s
rozhodnutím americké episkopální církve nesouhlasí. Bohužel, náš čtenář
prakticky nemá možnost se dovědět o tom, co se děje v církvích v Africe,
Latinské Americe, Jižní Koreji, Číně… A tak má za to, že křesťanství
je asi něco takového, co předvedl pan profesor Filipi v České televizi.
Církev je často volána k tomu, aby se přizpůsobila světu. Nuže,
schvalování homosexuality je v západním světě na vzestupu, církvi, přidej
se! Empirie ovšem učí, že kdykoli se církev přidávala ke světovým trendům,
ztrácela relevantnost. Kristus rozhodně nevedl své následovníky k tomu, aby
se světu přizpůsobili. Přizpůsobit se světu není nic těžkého, koho a
proč by ale potom taková církev zajímala?
Co se týče homosexuality, pak v naší společnosti panuje celá řada klišé
a zjednodušení, a smysluplná debata se vlastně nevede. Mluví se o čtyřprocentní
menšině. Proč ale právě čtyřprocentní? Záleží na způsobu, jakým
jsou otázky kladeny. Nechte mne formulovat otázky, a dodám výsledky, které
se budou pohybovat od 1,5 do 10 %.
Zastánci homosexuality vynaložili především v osmdesátých a v první
polovině devadesátých let mnoho úsilí na to, aby dokázali, že
homosexualita je daná geneticky. S obrovskou slávou pak oznámili výsledky určitých
dílčích výzkumů, které byly patřičně medializovány, a tak nyní panuje
všeobecné přesvědčení, že člověk se homosexuálem rodí. Bližším
prozkoumáním oněch výsledků, které měly genetickou danost homosexuality
dokázat, ovšem musíme dojít k závěru, že ji vlastně vyvracejí. Z žurnalistů
si ovšem dá málokdo práci s tím, aby se podstatou těchto výzkumů nějak
zabýval.
V ideologizované atmosféře, kde je každý tlačen do pozice „pro“
nebo „proti“, se nedaří příliš dobře přístupu, který chce přijít
věci na kloub. V Písmu je celá řada míst, které homosexuální jednání
jednoznačně odsuzují. Na druhé straně Ježíš nepřišel, aby svět
odsoudil, ale svět zachránil. Nikoho ovšem nelze zachránit proti jeho vůli.
Křesťané věrní Písmu budou homosexuálům podávat pomocnou ruku, pokud o
ni budou stát. Neznamená to ale, že budou schvalovat homosexuální jednání.
Dan Drápal
senior Církve Křesťanská společenství
|