Grano Salis - Boj o potraty

Boj o potraty
Je snaha některých poslanců prosadit omezení (nikoli absolutní zákaz) potratů předem odsouzená k nezdaru? Donedávna se zdálo, že ano. Ve světle skutečnosti, že se podařilo prosadit omezení potratů v USA, však už vše vypadá trochu jinak. Boj o potraty je skutečně nesmiřitelným světonázorovým bojem – nemá cenu, abychom si to zastírali. Na jedné straně stojí přesvědčení, že lidský život je posvátný a že člověk je člověkem od početí vajíčka a spermie. Na druhé straně je přesvědčení, že sama definice a pak i cena lidského života může být předmětem hlasování.

Empiricky se ovšem vše zdá nasvědčovat tomu, že ano. Byly doby, kdy se potraty sice také prováděly, ale všichni zúčastnění jaksi prožívali, že jde o něco velmi nepatřičného. S legalizací potratů se tento pocit začal postupně vytrácet, až se vytratil téměř úplně. Vedlejší (a mám nyní na mysli zejména psychické) účinky potratů se tím ovšem nevytratily. I když žena, která se rozhodla pro potrat, dělá něco, co už ztratilo punc společenské nepřijatelnosti, i když je k tomu nezřídka lékaři vyzývána, přece mnohdy i po letech trpí výčitkami svědomí – a to zdaleka nejde jen o ženy, které vyrůstaly v křesťanském prostředí. Jako pastor bych o tom mohl vyprávět. Pokud bychom si dejme tomu uzákonili, že musíme utratit vlastní matku, pokud je vážně nemocná, společensky neproduktivní a dosáhla věku 75 let, pak by to jistě vyvolalo bouři nevole. Nicméně pokud by to bylo skutečně uzákoněno, postupně by nevole slábla a společnost by si na to patrně také zvykla. Ostatně, nespravedlnosti páchané na Židech se v německé společnosti nesetkávaly s nějakým zvláštním odporem. Vhodná ideologická podpora, vhodná legislativa, případně i určité zastrašování oponentů prostě v průběhu času udělají své. Několik desítek let povolených potratů se společností již své udělalo. Je možno argumentovat, že nízká porodnost v českém národě je jistě způsobena jinými faktory: především pádem komunismu a změnou životního stylu. Nicméně ta změna životního stylu je zcela v souladu s tím, kam směřovalo povolení potratů: rodina a mateřství ztrácí hodnotu, a marně budeme řešit otázku, co bylo dříve: slepice nebo vejce. Ztrácí mateřství hodnotu, protože jsou potraty akceptovatelné, nebo jsou potraty akceptovatelné, protože mateřství ztrácí hodnotu? Myslím, že člověk nemusí být nutně křesťan, aby si všiml, že národy, které akceptují potraty, nakonec upadají a vymírají. Nejinak je tomu s národem českým. V podstatě se zde množí jen dvě skupiny lidí: křesťané a Romové. Ne náhodou jsou to právě ty skupiny, pro které jsou potraty rozhodně méně přijatelné než pro většinovou společnost. Vidím určitou souvislost mezi uctíváním sexu na straně jedné a rostoucí neplodností (mužů i žen) na straně druhé. (Už jste slyšeli o těch mlýnech, které melou pomalu, ale jistě?) Mnohokrát bylo řečeno, že prý „represe nic neřeší“. Nuže, represe rozhodně neřeší všechno. Pokud někdo dává přednost svému „užívání“ a komfortu před péčí o děti, pak ho zákaz potratů sám o sobě určitě nezmění. Změnu lidského charakteru ostatně od zákonů snad nikdo nečeká. Nicméně zákony jsou současně určitými signály, na čem společnosti (nebo danému národu) záleží. Zákon povolující potraty říká, že počatý život moc velkou hodnotu nemá. Aniž si to uvědomujeme, snižuje i hodnotu těch, kterým bylo dovoleno se narodit. I hodnotu naši. Zákon zakazující potraty vysílá signál, že život hodnotu má, a tím mimoděk zvyšuje i tu naši. Dan Drápal, senior církve Křesťanská společenství

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace