Grano Salis - Boží soud oddělí věrné od nevěrných.

Matouš 25:31-46 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´ Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?´ Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´ Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.´ Tehdy odpoví i oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?´ On jim odpoví: `Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.´ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.

Drazí přátelé! Byl jednou jeden sadař, který vysadil velký sad plný ovocných stromů. Staral se o všechny stromky po mnoho let – dával jim vláhu, pravidelně je ošetřoval, zastřihával jim větve, chránil je před škůdci. Když nastala doba sklizně, šel onen sadař do svého sadu. V pravé ruce nesl proutěný koš, v levé ruce pak ostrou sekyru. Ze stromů, které se ukázaly jako zdravé a dobré, sebral tolik krásného ovoce, že jimi naplnil svůj košík. Stromy pak, které se ukázaly jako špatné a prohnilé, vyrval i s kořeny, nasekal z nich sekyrou hromadu dříví a klestí a vhodil je do připraveného ohně. Celou cestu domů se potěšoval pohledem na svůj koš plný šťavnatých plodů. Měl radost, že jeho dlouholetá práce v sadu se mu vyplatila. Jistě jste v tomto příběhu poznali, o kom je řeč. Ano, o sadaři, jímž je Bůh, a o stromech, jimiž jsme my, lidé. Den sklizně je pak soudný den Boží. O Božím soudu vypráví Ježíš i v našem dnešním biblickém úryvku. Z něj je patrné, stejně jako z úvodního příběhu o sadaři, že Boží soud oddělí věrné od nevěrných, aby věrní zdědili nebeské království a nevěrní šli do věčného ohně. Jednou z prvních věcí, které si můžeme v Ježíšově popisu posledního soudu všimnout, je časová posloupnost událostí. Před Ježíšem, sedícím na trůnu své slávy, jsou shromážděny všechny národy, všichni lidé všech dob. Král Ježíš nejprve rozděluje veškeré lidstvo na dva tábory, na věrné a na nevěrné. A teprve potom jim oznamuje svůj rozsudek – věrným, které nazývá “požehnaní mého Otce”, dává království; nevěrné, které oslovuje “prokletí”, posílá do věčných muk. Z toho je patrné, že Ježíš již dávno před dnem soudu ví, kdo z nás patří do které skupiny. Nepotřebuje si vyslechnout nikoho, nemusí si prolistovat stohy omluv, posudků, důkazů. On ví nade vší pochybnost, kdo má skutečnou víru ve svém srdci a kdo ji nemá. Ježíš zná každého z vás osobně, a to dokonce lépe, než se znáte vy sami. Dobře ví, zda ve vašem srdci vládne víra, kterou vám dal Duch Svatý, a nebo zda jste své srdce před Božím Duchem zatvrdili. Aby však bylo všem přítomným na soudu jasné, proč je Ježíš zařadil do té či oné kategorie, vynáší Kristus na světlo lidské skutky. A vaše skutky jsou jako ovoce, které plodí vaše srdce: Pokud je ve vašem srdci víra v Ježíše jako ve Spasitele, pokud se pevně držíte Jeho vykupitelského díla, jste jako dobrý strom, který nese krásné plody. Jsou to například plody v podobě nezištné péče o lidi nuzné a potřebné. Jsou to vždy skutky, které jako věřící lidé konáte nikoli pro svůj dobrý pocit, ale z lásky ke Kristu. Nevnímáte své skutky jako něco, čím byste si mohli zasloužit život v nebeském království, neboť jste si vědomi toho, že nebeský život vám již náleží díky Ježíšovým zásluhám. Proto se věřící v den soudu jakoby podivují nad Ježíšovými slovy chvály. Druhým stavem srdce je nevíra v Krista, spoléhání se na vlastní dobrotu a spravedlnost. Pokud zůstane vaše srdce zatvrzelé celý život, jste jako špatný strom, který nese špatné ovoce. Ačkoli se vám může zdát, že vaše skutky jsou ušlechtilé, potřebné a konané v dobré vůli, pokud je nekonáte ve víře a pro Krista, jsou v Božích očích zlé. Nejspíš je konáte, abyste si něco dokázali, něco si zasloužili. Nejsou to skutky konané z lásky ke Kristu, proto vyvolají v den soudu Ježíšova slova hanby. Jak vidíte, Boží pohled na dobrotu či špatnost lidských skutků se liší od humanistické představy. Skutečně, i kdybyste nakrmili třeba celou hladovějící Afriku a neudělali byste to ve víře a z lásky k Bohu, je tento váš čin podle Božích měřítek špatný. Vaše motivace by totiž byla Bohu nepřátelská. Bez víry však není možné zalíbit se Bohu, jak je psáno v listů Židům. (Žid 11:6a) Cokoli není z víry, je hřích – je zase psáno v listu Římanům. (Řím 14:23b) A naopak, pokud z lásky k Bohu třeba jen potěšíte květinou neznámou stařenku, je to v Božích očích dobrý skutek. Dokonce vaše každodenní činnosti, práce, výchova dětí, odpočinek, vaření atd. – jsou-li konané s vírou a s Boží láskou v srdci, jsou u Boha líbezné. Vaše motivace při těchto běžných činnostech je totiž Bohu milá. Jak nám říká apoštol Pavel: Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. (1 Kor 10:31) Takový je biblický pohled na otázku víry a dobrých skutků. Obě věci, víra a bohulibé skutky, jdou ruku v ruce. Ježíš praví: Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. … A tak je poznáte po jejich ovoci. (Mt 7:17,18,20) Kdo může konat a koná dobré skutky, je pouze člověk, jenž byl znovuzrozen a obnoven Duchem Svatým, jemuž bylo dáno obřezané srdce na místo jeho kamenného, jenž byl adoptován za Božího syna, ten, jenž věří živou vírou v Krista Ježíše jako ve svého Pána a Spasitele. V něm Bůh působí, že chce a činí, co se Bohu líbí. (Fil 2:13) Avšak člověk, který nemá víru, je duchovně mrtvý, nechce ani nemůže konat dobré skutky, neboť jeho otec je ďábel a on činí, co otec žádá. Je to tak, Boží optika je v tomto smyslu černobílá. Najdou se možná oponenti, kteří budou protestovat slovy: “Vždyť jsou křesťané, kteří se chovají hůř, než nevěřící!” Takovým je třeba říct, že posuzovat dobrotu chování člověka může jen Bůh. Bůh dal každému z lidí do vínku určité dispozice, určité předpoklady. A tak může být nevěřící Karel z lidského pohledu milejší, přívětivější a pracovitější než věřící Radek, který zápasí se svou vznětlivostí, nevlídností a leností. Je však naivní odvolávat se před Bohem na vlastnosti, které nám právě Bůh daroval. Tak se choval neužitečný služebník, který ukryl pánem svěřenou hřivnu v zemi. Žádný užitek svému pánu nepřinesl, a tak přišel o to, co měl a byl uvržen ven do temnot. (Mt 25:14-30) Směrodatné pro Boha totiž je, zda a jak s Jeho dary nakládáme, zda ve víře a v souladu s Boží vůlí či nikoli. A tak Radek, který s důvěrou v Boha obhospodařoval to málo, co mu bylo dáno, který byl věrný nad málem, bude nakonec pochválen, neboť na rozdíl od nevěrného Karla přinesl Bohu užitek. Jste jako stromy v Božím ovocném sadu. Kdo nevěří v Krista Ježíše, je špatný strom, který je možná na pohled silný, odolný a ušlechtilý, ale v čase sklizně vydá jen špatné ovoce. Takový strom bude vhozen do ohně. Kdo však věří v Božího Syna Ježíše Krista, je dobrý strom, který, třebaže je slabý, roubovaný, větrem a škůdci zhyzděný, vynáší dobré ovoce víry. Amen.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace