poslal Bobby O potraty nebojujeme
Jsou témata natolik kontroverzní, že zaručují dostatečný zájem čtenářů (nejen) NP a rovněž roz-sáhlou diskusi v komentářích. Nejinak tomu bylo 13. 11. v komentářích k článku "Boj o potraty", který sepsal pastor Křesťanských společenství Dan Drápal. Přestože názory v diskusi byly tentokrát docela podnětné, vlastní článek mne nenadchl - především absencí pokorného přístupu k tak citlivému tématu.
Pan Drápal vystrkuje svou korouhev vysoko, ochotně se zapojuje do bitvy (ovšemže na té správné straně) a využívá všech svých zbraní: povýšeného mravokaratelství, ironických štulců, odváž-ných interpretací faktů i podsouvání zlých úmyslů protivníkům. Jenže - dokud neodtroubíme příměří, nikdy se v diskusi, ve které bychom se měli pokoušet hledat společný přístup k interrupcím, neposune-me dál. Citlivé problémy vyžadují subtilní nástroje.
Nejprve se ptejme, čeho chtějí obě znesvářené skupiny dosáhnout. Stupidní otázka? Vydržte.
Odpůrci potratů (OP) chtějí zákaz umělých potratů, zastánci potratů (ZP) jejich úplnou legalizaci, to je jasné. Proč mají tak odlišná stanoviska? OP jsou lidé,pro něž je lidský život nedotknutelnou hodnotou, a ten se snaží chránit od početí do smrti. Buď jsou přesvědčeni, že lidský život začíná oplodněním vajíčka nebo tvrdí, že nedokážeme přesně definovat, v kterém okamžiku vzniká lidská bytost, a ochranu plodu žádají z preventivních důvodů: Nevíme-li jistě, že "to" není člověk, nemůžeme "to" zabít. Rádi argu-mentují nejnovějšími objevy z prenatálního vývoje člověka.
ZP považují za nejvyšší hodnotu svobodu. Protože není jasně definováno (nebo alespoň neexis-tuje všeobecná shoda), co je lidství, kdy je člověk člověkem, nechávají rozhodnutí i odpovědnost za ně úplně na ženě. OP často podezírají ZP, že považují interrupce za morálně indiferentní, nezávadné. ZP však většinou potraty vadí také a rozhodně je nepovažují za alternativu k antikoncepci. Jejich úcta ke svobodě jim ale velí nehodnotit interrupci z morálního hlediska a nebrat ženě rozhodnutí, které je zcela v její kompetenci (případně ještě v kompetenci jejího partnera). Pokud by bylo možné ženě plod ode-jmout, nechat jej vyrůst mimo její tělo a pak je předat třeba k adopci, byli by tito ZP nejspokojenější: Svoboda ženy dítě donosit (nebo ne) by byla zachována a plod by byl zachráněn.
Tedy lidský život versus lidská svoboda. Obě hodnoty stojí velmi vysoko na společenském žeb-říčku hodnot. Avšak zatímco lidský život je legislativně poměrně dobře chráněn (až právě na období před narozením a pak ještě před smrtí - dalším "hitem" podobných diskusí bývá euthanasie), svobodu máme legislativně omezenu poměrně dost a příliš o tom nediskutujeme. Bez těchto omezení by se mohla stát libovůlí nebo dokonce zvůlí (např. zákaz rušení nočního klidu, zákaz zaměstnávat děti; povinnost poskytnout první pomoc). V případě válečného konfliktu jsme povinni poskytnout státu veškerou po-moc včetně majetku i zdraví a dokonce života.
Jestliže tedy ctíme výše lidský život, přinutíme ženu 9 měsíců být těhotná (se všemi následky, které to může přinést - zdravotní komplikace, změna postavy…), omezíme její svobodu, zabráníme usmrcení plodu a může se narodit dítě. Jestliže ctíme výše svobodu, nebudeme jí bránit plod usmrtit. A nebudeme zkoumat její důvody. Pokud však chceme nenarozené dítě zachránit, musíme ženu motivovat tak, aby svobodně rozhodla dítě donosit. Jak? Finančně? Jak jinak, když má mateřství tak nízkou spole-čenskou hodnotu, jak správně píše Dan Drápal. Jenže se mýlí v odhadu příčin tohoto stavu.
Jako křesťan tvrdím, že i křesťanství se negativně podepsalo na tom, že žena (a potažmo mateř-ství) nebyla v minulosti a dodnes není společensky doceněna. Ano, před 100-200 lety rozvody téměř neexistovaly a potraty také ne. Ale důvody, které držely manžele pohromadě nebyly nijak vznešené: Žena bývala natolik závislá na muži, že nebylo možné, aby uvažovala o rovném postavení a o stejných právech, natož o odchodu z manželství. Žádný div, že dnes - ve svobodné společnosti - chtějí některé ženy sdružené ve feministických organizacích odstranit i ty poslední zbytky diskriminace a vymanit se ze svého nedůstojného postavení.A jak to souvisí s prestiží mateřství a s potraty? Je dobře pochopitelné, že jakmile ženy dosáhly lepšího společenského postavení, velmi nelibě snášejí jakékoli omezení své svobo-dy. Nesnášejí, chtějí-li z nich OP udělat zase jen "stroj na rození dětí". Tím přece v minulosti už byly a mají takového ponížení po krk.
Dan Drápal se mýlí i v názoru, že národy, které akceptují potraty, upadají a vymírají právě z tohoto důvodu. Prvotní příčinou je zmiňované postavení žen v minulosti. Svobodná společnost při-nesla svobodu i ženám a s ní velké množství možností seberealizace. A mateřství je bohužel tou všeo-becně nejméně ceněnou. Divíme se, že na ně tak často rezignují, mají-li možnost získat vysoké spole-čenské ocenění jako významné osobnosti v kultuře, ve své profesi nebo prostě "jen" jako spolehlivé pracovnice v jakémkoli oboru? Jsem přesvědčen, že to je pravý důvod vymírání svobodných společnos-tí. Jde o fenomén, jehož řešení nebude snadné.
Povýšená dikce mravokárce, který tuší souvislost mezi kulturou uctívání sexu a neplodností pa-nu Drápalovi také mnoho sympatizantů z opačného tábora nepřivede. O výchovném působení platných zákonů jako jakési "normy" společenské přijatelnosti určitého chování však nelze pochybovat a je třeba dát autorovi za pravdu. Mravní klima společnosti má rozhodující vliv na formulaci podobných zákonů ale platné zákony zpětně "pomáhají" utvářet mravní klima jako jakýsi společenský konsensus, co se smí a co se nesmí, co je tolerováno a co ne.
Co tedy s těmi potraty? Přiznám se, že je mi líto každého zmařeného nenarozeného života. Při-znám se, že jsem rozhodným odpůrcem potratů, ale cestu ze současného stavu nevidím ve změně záko-nů, ale spíše ve změně společenského mravního klimatu. Určitě to není záležitost jen na několik let.
Přimlouvám se však za všeobecné příměří v této bitvě, méně agresivity na obou stranách a více naslouchání. Označím-li někoho na začátku diskuse za vraha případně za náboženského fanatika, nemo-hu očekávat, že bude věnovat pozornost mým názorům.
Přeji všem pěkný den!Miroslav Hodeček
Neviditelný pes
