Ne boha, ale člověka. 

Jen jako takového ho můžeme následovat. Jeho vzor vztahu k lidem, k životu i ke světu. Ale nebude to následování slepé, nýbrž v souladu s naším filozofickým po­znáním a mravním vývojem. Odmítám Ježíše jakého nám vnucuje církev, vzpouzím se proti papežské neomylnosti a jestliže se církev snaží dělat trochu sociální politiky, tak to nikoho jenom trochu prozíravého ne­může oklamat. Církevní náboženství nabízí možnost spasení jednotlivce, bude-li ovšem poslušen příkazů církve. Ale jakápak je to láska k bližnímu, když se vrh­nu k oltáři a volám po věčném (hned po věčném!) spasení a je mi lhostej­no, bude-li spasen také druhý?Jak byl Starý zákon překonán Novým, tak překonáváme i Zákon Nový.Jenže krok od zjeveného boha k nezjevenému a od náboženství zjeve­ného k nezjevenému je mnohem těžší. 

Jenže krok od zjeveného boha k nezjevenému a od náboženství zjeve­ného k nezjevenému je mnohem těžší. Základem našeho úsilí musí být především snaha o vymanění se z vlivu církví. Usilujme o zrušení všeho aristokratického kněžství a církve ja­kožto instituce. Nelze nic očekávat od katolicismu. Od církve, která ne­byla založena ani Ježíšem, ani Petrem, ale cho­robným Pavlem. A dnes již dokážeme rozlišit ten obrovský rozdíl mezi náboženstvím Ježíšovým a Pavlovým. Mezi čistou mravností a láskou k bližnímu a mezi obhajobou poddanosti a nadřa­zenosti. Církevní hierarchie, moci a majetku, ná­silí a nesnášenlivosti.

http://slovhumanist.nazory.cz/masaryk.htm