Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Patricie.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16173, komentáře < 7 dní: 307, komentářů celkem: 395980, adminů: 60, uživatelů: 5073  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 163 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

rosmano
ivanp
JirkaB

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108513370
přístupů od 17. 10. 2001

Tvorba: Kazatelova slova s mým vlastním rozborem
Vloženo Neděle, 11. listopad 2012 @ 20:11:57 CET Vložil: Olda

Zamyšlení poslal malesrdce

{ Zaujala mě slova Kazatele ( Kazatel 12.1. ) a v tomto článku se pokusím
o jejich rozbor na základě mého vlastního poznání. }


"Pamatuj na svého Stvořitele,
dokud jsi ještě mlád,
dříve než přijdou zlé dny a roky,
o kterých řekneš: Nemám je rád!"

"Dřív než ti slunce zhasne
tak jako světlo měsíce a hvězd
a než se obloha znovu
temnými mraky zatáhne."

Když jsme ještě mladí, plní síly a zdraví, nemáme důvod myslet na něco takového jako je pomíjivost lidského života. Vždyť v sobě cítíme tak mohutný tok energie až se nám někdy může zdát, že je nevyčerpatelný, i přesto, že potkáváme staré lidi, kteří byli také kdysi plní entuziazmu, i v nich dřímal mohutný oheň energie. Jenže u lidí tato hmotná energie není nevyčerpatelná. Postupně se spotřebovává, až se jednoho dne spotřebuje nadobro. Když jsme mladí, tak si tyto věci ani neuvědomujeme. Řekl bych, že žijeme v dočasné iluzi, že jsme nesmrtelní. Prostě tak se cítíme a vůbec nepředpokládáme, že by se to mohlo změnit. Proto tato slova z Kazatele, která říkají něco v tom smyslu, že máme hledat to, co je důležité a co není jen pouhou mlhou, která se rozplyne do ztracena. Máme hledat toho, který nám dává život, máme hledat Pravdu a Světlo v čase, kdy té energie, o které jsem hovořil výše, máme ještě dostatečnou zásobu. Vnitřní hledání je především boj se sebou samým a na tento boj budeme potřebovat mnoho své vnitřní energie. Když budeme otálet z toho důvodu, že budeme patřit více tělu než duchu, svou energii spotřebujeme na nicotné záležitosti a když se rozhodneme pro to podstatné a nesmrtelné, může se stát, že nám bude chybět zdraví nebo energie. Tehdy to půjde velmi těžko. Daleko hůř než když jsme mladí a plní síly.

"Strážcové domu se tehdy rozechvějí,
udatní mužové se přikrčí,
prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely,
ty, jež vyhlížely z oken, se do tmy ponoří."

Co nám říkají tato poetická a tajuplná slova? Dlouho jsem rozjímal nad tím kdo jsou to ti strážcové domu. Ale opravdu nevím. Kdyby tam nebylo to množné číslo, tak bych si myslel, že tím strážcem je lidská duše, ale ve smyslu toho množného čísla se domnívám, že těmi strážci je nejen duše člověka, leč také hlas svědomí, intuice, duchovní srdce, naše nadvědomí apod. Toto vše stráží náš dům, tedy lidské smrtelné tělo. (Poznámka malého srdce: Nejsem si jistý, kdo jsou to ti strážcové domu, proto uvítám váš názor, který by mi to pomohl objasnit, děkuji.)Mlýnkem může být myšlen pozemský život a vůbec vše, co k lidskému životu patří. Jak život ubíhá, člověk postupně vyčerpává svou životní energii a chřadne - udatní mužové se přikrčí. Hlas svědomí je stále neústupnější, duchovní srdce nám jde explodovat, celé naše tělo jako by hořelo v jednom ohni. Jak hořící plamen vyměřeného času stravuje stále více a více vosku života, stále neústupněji slyšíme hlas naší duše, který k nám promlouvá. Lidé okolo nás každým okamžikem umírají. Přátelé, které jsme znali a milovali, se nám ztrácejí z dohledu - prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely.

Ty, jež vyhlížely z oken, se do tmy ponoří... Ti, kteří ještě před malou chvílí patřili životu, jsou nyní zahaleni temnotou smrti a dočasného zapomnění.

"Tehdy se zavřou dveře do ulice
a mlýnek zvolna umlkne,
budeš se probouzet šveholením ptáků,
všechny písně však budou zastřené."

Jednoho dne člověk ztratí všechnu svou životní sílu, životní energie se vyčerpá a člověk, který byl kdysi plný sil, již nebude schopný vyjít z domu, bude upoután na smrtelné lůžko, kde začne skládat sám sobě účty ze svého právě prožitého života. Pomalu, ale jistě se bude vzdalovat tomuto smrtelnému životu, jeho smysly budou zastřené.

"Tehdy se člověk začne bát výšek
a každá cesta hrozbu znamená,
mandloň rozkvete bílým květem,
příliš těžká je i kobylka
a všechna chuť se ztratila."

"Člověk odchází do věčného domu,
ulicí krouží truchlící."

Tyto verše jsou víceméně jasné. Říkají nám, že smrtelného člověka zachvacuje strach ze smrti a z nepoznaného. Najednou vše, co se nám zdálo být kdysi tak důležité, se ve smyslu našeho postupného umírání zdá být naprosto malicherné a úplně bezvýznamné. ( Marnost nad marnost. Všechno je jen marnost. )Najednou to, co jsme nebyli schopní určit v průběhu tolika promarněných let ( například životní hodnoty, které jsme vyznávali apod. ), jsme nyní schopni v jediném okamžiku a ve světle toho, co se s námi děje, přehodnotit. Člověk odchází do věčného domu, ulicí krouží truchlící... Odcházíme tam, odkud jsme přišli. Duch duchu, prach prachu. Naše postupné, ale stále více zřejmé odpoutávání se od svého těla, ruší jen naši příbuzní a přátelé, truchlící v nevědomosti.

"Pamatuj na svého Stvořitele,
dřív než se přetrhne stříbrná šňůra
a zlatá mísa než se rozbije,
dřív než se roztříští džbán nad pramenem
a kolo u studny se rozláme,
než se prach vrátí do země, kde býval,
a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval."

Tím, jak se stále více odpoutáváme od světských záležitostí a od svého těla, upíráme svůj vnitřní zrak ke světlu Pravdy, kterou intuitivně cítíme. Sami jsme najednou úplně ochromení a bezmocní a proto hledáme sílu, která by nás podepřela. Tu hraje významnou roli to, jak jsme svůj právě prožitý život žili. Co bylo pro nás opravdu prioritní a v čem jsme nacházeli smysl. Ten, pro kterého bylo smyslem celý život pátrat po tom, kdo je a proč tu je či kam směřuje, je určitě lépe připraven na odchod z pozemského života než ten, který si celý život jen užíval v pozemských radovánkách a tím promarňoval svůj život a znesvěcoval dar lidského života, který mu byl propůjčen.

...dřív než se přetrhne stříbrná šňůra... Tak jako je plod spojený s matkou pupeční šňůrou, kterou je i vyživováno, stejně tak je i fyzické tělo za života spojené s tělem astrálním tzv. "stříbrnou šňůrou" tj. duchovní pupeční šňůrou. Tato duchovní pupeční šňůra je tvořena shlukem molekul, které vibrují velikou rychlostí. Tyto vibrace se vzdáleně podobají těm, které se dostavují ve chvíli, kdy se astrální tělo odpoutává od těla fyzického, s tím rozdílem, že na rozdíl od vibrací duchovní pupeční šňůry, jsou tyto daleko, daleko pomalejší, ale které jsou na druhé straně, daleko rychlejší než vibrace samotného fyzického těla. Je naprosto úžasné aspoň jednou tyto vibrace zažít, což je nepopsatelný a naprosto vzrušující zážitek, i když vás krátce potom, kdy se dostaví, s velkou pravděpodobností ochromí strach, stejně tak, jako to bylo i u mě. Je to zkrátka strach z neznámého. Bohužel je to právě tento strach, který je hlavní překážkou v celém tom vědomém procesu oddělování astrálního těla od fyzického. Takže, když člověk definitivně zemře, jeho stříbrná šňůra se přetrhne. Tehdy je už návrat do svého těla nemožný.

"Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost."

Až, když žijeme v pravdě poznáváme opravdovost těchto Kazatelových slov a spolu s ním shledáváme, že všechno pomíjivé a dočasné je jen marností tohoto světa. Jen to, co je nesmrtelné a co dává věčný život je skutečné, živoucí a opravdové.

malé srdce,
vlastním jménem Zdeněk Kopřiva

"Kazatelova slova s mým vlastním rozborem" | Přihlásit/Vytvořit účet | 99 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Kazatelova slova s mým vlastním rozborem (Skóre: 1)
Vložil: rive v Neděle, 11. listopad 2012 @ 20:56:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)





Re: Kazatelova slova s mým vlastním rozborem (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 12. listopad 2012 @ 09:37:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Astrální tělo ?????



Re: Kazatelova slova s mým vlastním rozborem (Skóre: 1)
Vložil: Katz3 v Pondělí, 12. listopad 2012 @ 11:23:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
hele, Zdendo, co je to astrální tělo u křesťana???? to používaj buddhisti a newageáci, tak to vypadá, že ses zařadil mezi ně:-(((



Re: Kazatelova slova s mým vlastním rozborem (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 12. listopad 2012 @ 18:29:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na rozdíl od obecného přesvědčení, že je vždy dost času pamatovat na Boha, přikazuje Kazatel: pamatovat na něj už v mládí, nežli nastanou zlé dny a léta, jež se člověku nebudou líbit - totiž stáří.



Jako v přírodě přijde období, kdy mraky zastíní ve dne slunce a v noci měsíc a hvězdy, tak přijde na člověka doba stáří, kdy se mu nad životem stmívá.
Ztrácející se světlo slunce, měsíce a hvězd (srv. Iz 60,19) však činí místo Hospodinu jako Světlu a Slunci (Zj 21,23)
.



Za zatměním slunce a měsíce lze vycítit také náznak soudu dne Hospodinova, dne temnosti a mračna (srv. Am 5,18).
Podobné narážky zaznívají i z dalšího líčení: roztřesenost strážců, zkřivenost zdatných, motiv mletí (Dvě budou mlít mlýnským kamenem, jedna bude vzata a druhá zanechána. - Mt 24,41), strach, zděšení, kobylka, pláč.
Nejde tu však ještě o líčení dne soudu: stáří samo svým úbytkem sil ukazuje k věcem posledním.




Při líčení lidského stáří Kazatel ne náhodou uvádí příznaky stáří slovy "v ten den", což má blízko k časovému označení dne soudu (srv. Am 2,16).



Třesoucí se "strážci domu"  - jsou paže, jenž se chvějí starobou,

"křivící se zdatní mužové"  - jsou zchromlé nohy starce - jež kdysi zdatně pochodovaly a nyní jsou unaveny.

"prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely"  - jsou  zuby starce, pokud vůbec ještě zbyly.

"postavy vyhlížející z oken" -  jsou zesláblé oči.

"Dveře do ulice" - špatně slyšící uši při současné vyšeptanosti řeči (hlas mlýnku).

...dřív než se přetrhne stříbrná šňůra... a rozbije se mísa zlatá. - básnické líčení přicházející smrti.

Stříbro tu jako kov chladného měsíce představuje stáří, zlato jako kov slunce představuje život. Tyto prvky jsou zapojeny do obrazu čerpání vody a jsou představeny jako pomíjivé. To platí i o roztříštěném džbánu a prasklém okovu i o zlámaném kolu studny.
Přestala se čerpat voda nutná pro život - nastala smrt.



Re: Kazatelova slova s mým vlastním rozborem (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 12. listopad 2012 @ 23:18:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Veškeré tělo je jako tráva a všechna jeho oddanost jako polní květ.

Tráva usychá, květ vadne, když na něj zavane Hospodinův dech. Jistě, lid je jen tráva. Tráva usychá, květ vadne, ale slovo našeho Boha obstojí navěky. Hle, Panovník Hospodin přichází s mocí a jeho paže pro něj vládne. Hle, jeho mzda s ním a jeho odměna před ním. Bude pást své stádo jako pastýř, svou paží shromáždí jehňata a v náruči je ponese, březí povede pomalu.

Cožpak jsi neslyšel, že věčný Bůh, Hospodin, stvořitel končin země, neochabne ani se neunaví? Jeho rozumnost je nevyzpytatelná. Unavenému dává sílu a bezmocného zahrnuje zdatností.

Chlapci ochabnou a unaví se a mládenci vyčerpáním padají, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se na křídlech jako orli; běží, a neunaví se, chodí, a neochabnou.



Re: Kazatelova slova s mým vlastním rozborem (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Neděle, 18. listopad 2012 @ 11:29:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Při čtení knihy Kazatel je naprosto zásadní - a bohužel většina bratrů a sester o tom není zpravena -, že Kazatel, až na výjimky, hovoří z pohledu moudrosti člověka pod sluncem:

>>[Kazatel 1:12-14]
Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.
Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje. Úmornou lopotu vložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí. Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
<<

Kazatelovy výroky jsou tedy poznáním z perspektivy člověka nacházejícího se pod sluncem, resp. pod nebem.

Není to tedy pohled bytosti nacházející se v nebi, tedy našeho Pána a Boha, ani člověka, který se stal nebeským občanem v Jeho království.

Potom tedy, truchlivé a deprimující Kazatelovy výroky "všechno je marnost", "marnost nad marnost a všechno marnost" jsou pohledem člověka, nerespektujícího pohled Boží. 

Sám Kazatel svůj pohled na závěr opravil na pohled synů lidských, avšak respektujících naději z Boží pespektivy. A to dokonce udává jako jediné nadějné východisko pro každého člověka:

>>[Kazatel 12:13]
 
Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.
<< 

P.S. Děkuji tímto velkému rozhlasovému misionáři Johnu Vernonu McGee, že nám předal toto poznání a nenechal nás tápat v beznaději Knihy Kazatel. Jeho výklady lze slyšet a stáhnout z http://www.twr.cz/zvukovy-archiv (jsou v cyklu "Světem bible"), kde shodou okolností vysílají v posledních týdnech i výklady Knihy Kazatel. Pokud tento link kliknete v jinou dobu a kniha Kazatel již v archivu nebude, lze si o zaslání audia do TWR napsat.



Re: Kazatelova slova s mým vlastním rozborem (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 01. prosinec 2012 @ 10:25:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
..."svojí víru Ježíšovým slovům jsem nikdy nemusel revidovat."...

během těch následujících dnů změnilo
mnohé z mého smýšlení, mnohé smýšlení o Bohu, mnohé z toho, čemu jsem věřil.
Ale některé věci se změnily až po několika letech ....



Jak je možné, že v tomto pořád nevidíš ten rozpor, který tam je?



  Ahoj Stando.

  Pokud v těch mých slovech (která jsem tu mnohokrát podrobně vysvětlil) vidíš nějaký rozpor,
mohl bys prosím vysvětlit ten rozpor, který vidíš? Myslím si, tvoje rozpory bys měl spíše vysvětlovat
ty, samotného by mne zajímaly pochody, kterými dojdeš k rozporu v těch dvou výrocích.

  Pokud tě zajímá něco blíže k tomu, co jsem k danému tématu zažil a napsal, rád ti to napíšu.


  Mohu ti dát příklad abys mi lépe porozuměl.

  My jsme například o bohu věřili, že náš bůh lidi vychovává tak, že na ně sesílá nemoci a bolesti
a svoje ovečky vychovává tak, že jim zpřeláme nožičky, když chtějí utéct. Tímhle zvráceným
pohledem jsem se díval i na Boha stvořitele, ta zvrácená démonická představa se promítala
i do mého vztahu s Bohem.

  Když jsem přijal Ježíše a stal se Božím dítětem, byla tahle strašlivá představa jedna z prvních,
která šla pryč. A stačil k tomu první Boží výchovní zákrok, abych pochopil, že skutečný Bůh
není převrácený sadista, ale že skutečný Bůh vychovává své děti jako docela normální otec.

  To, že bůh je sadista s rakovinou jsem neměl z Božího slova. Ani to nebyl výmysl lidí.
To byla životní zkušenost lidí, kteří pod takovým bohem skutečně reálně žijí.

  Takových informací "o bohu" jsem za život ve světě posbíral mnoho a musel je přehodnotit.


  Když si třeba vezmu Boží slova na dané téma:

Hle, to jsem já. Vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Jako věnuje pastýř péči svému stádu
v den, kdy je uprostřed svých roztroušených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím
je ze všech míst, na která byly rozptýleny v den mračna a husté temnoty.

Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám život věčný; nezahynou
na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky. 29Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny
a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce.

  Tomu Božímu slovu jsem uvěřil a nikdy jsem to nemusel revidovat. Naopak jsem se na svém životě
osobně a prakticky prakticky přesvědčil, že Bůh to slovo myslel vážně, že je právdivé a je na to slovo
spolehnutí. A vidím to slovo živé i v životech mnoha lidí okolo sebe.

 





Re: Kazatelova slova s mým vlastním rozborem (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 01. prosinec 2012 @ 10:29:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
A touto šablonou je také představa, že vezmeš napsané Boží slovo a rozumíš mu právě tak, jak je napsané. Že ty Písmo nevykládáš, ale čteš a žiješ podle něho.  Ale jak víš, že jsi správně pochopil Ježíšova slova? Že žiješ skutečně právě to, co je napsané? Bez výkladu není porozumění, bez výkladu se prostě neobejdeš.

  Stando, o tomhle už jsme se bavili mnohokrát. To, že jsem správně pochopil Ježíšova slova
poznám celkem snadno: Ta slova ožijí v mém životě, žiji je. Když je to slovo jen mrtvá prázdná
litera které nejsem schopen rozumět, míjející můj život, nepochopil jsem Ježíšova slova správně.

  Napsal jsem ti na to téma přece i článek Je možné rozumět písmu?

  I tebe jsem se mnohokrát ptal: Pokud ty nerozumíš písmu a dokonce mu ani nejsi schopen rozumět,
jak si můžeš věřit, že porozumíš správně nějakému výkladu, byť by byl třeba i správný?

  Jak se taková věc stane?

  Má snad výklad slova větší moc ve tvém životě než slovo samotné?

  Nebo jaká je příčina toho, že výkladu porozumíš správně a výklad je ti blízký kdežto Božímu
slovu rozumět správně nemůžeš?



Kdyby to bylo s Písmem tak jednoduché, tak nám Kristus mohl zanechat knihu dostačující ke spasení a nemusel se trápit s náladovými malověrnými apoštoly, nemusel zakládat žádnou církev a dávat jí učitele a hlasatele evangelia.

Už z toho bys mohl poznat, že tvá jednoduchá představa o tvém porozumění Božímu slovu stojí na vratkých nohách.

  Stando, o tom už jsme si psali také mockrát. To není jednoduchá představa. Se mnou tvá
představa nemá nic společného. Je to tvoje představa, ty sis jí vymyslel, stále dokola jí opakuješ
a sám jí také srdnatě a statečně oponuješ.

  Moje zkušenost je opačná, než sis ty vymyslel: Ta kniha samotná mi bez křesťanské církve
a bez života který je v ní byla platná asi jako mrtvému zimník. A psal jsem to tu mnohokrát.





Re: Kazatelova slova s mým vlastním rozborem (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 01. prosinec 2012 @ 10:52:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Mě ale nemůže stačit jen "upozornit", ale musíš také umět přesvědčit, umět dokázat v čem spočívá můj omyl.

Bez toho svůj názor vytvořený logickou cestou změnit opravdu nemůžu.


Ahoj Stando.

I to, v čem spočívá tvůj omyl jsem ti podrobně vysvětlil v článku o hříchu, smrti a duchu života
a v mnoha jiných příspěvcích

1. Máš pro svou logiku špatné podklady.

Pokud z výroku "jsem spasen" dojdeš k závěru "už nemá smysl za nic bojovat" tak někde něco
hodně radikálně míjíš.

A ten radikální omyl je to, že míjíš to spasení, neznáš ho, takže si děláš závěry z toho, co žiješ.
A v tom, co žiješ, platí: nehřeším, abych byl spasen. Bojuju, abych byl spasen.

Něco za něco.

Až se budeš alespoň blížit spáse, pochopíš, že je něco víc než jen to "" a že křesťansví
není o "já" a o tom, co "já" vydrží a vytrvá, o tom, co vše "já" vyřeší, že by na "já" byl spoleh,
ale křesťanství je tom, že se "já" vystrojí slavný, důstojný a radostný pohřeb.

Církevní, samozřejmě.


2. Nevíš co je logika.

Pokud z výroku "Kdo vytrvá až do konce, bude spasen" vyvodíš "Kdo nevytrvá do konce nebude spasen"
tak se prostě musíš vrátit zpátky do středosškolských let a zopakovat si výrokovou logiku, implikaci,
ekvivalenci, pravdivost a podobné kategorie.



  Pokud jsi tedy svou logikou o mne došel k závěru že "ležím na posteli", "nemám už o co bojovat",
"mohu si hřešit jak chci", "stavím na svém spoléhání", "spoléhám na svou víru" či co vše jsi ještě
o mne svou logikou vyvodil, tak jsi někde ve své logice udělal chybu, protože všechny podobné
tvoje výroky o mne byly nepravdivé.

  Dokazovat ti, že tvé výroky jsou nepravdivé nebudu: Buď věříš mému slovu o mně, nebo věříš lži,
kterou sis vyvodil špatnou logikou ze špatných závěrů. Pokud mi nevěříš, těžko se bavit.


  Já tobě věřím, pokud o sobě píšeš (až na drobné vyjímky jako když napíšeš že neznáš některá zjevení
a pod.). Nemám důvod ti nevěřit a dovozovat si o tobě nepravdivé závěry. Pokud ti nerozumím, snažím
se ptát abych tě pochopil a budu rád, když mi na otázky ohledně tebe, tvého života a uvažování budeš
odpovídat.

  Myslím, že lepší diskuze je když ty píšeš a odpovídáš o sobě, třeba i podrobně a já se ptám na tebe
abych ti porozuměl a já zas píšu o sobě a svém životě a odpovídám na tvé otázky o mne.





Stránka vygenerována za: 0.70 sekundy