Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Milena.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 16092, komentáře < 7 dní: 558, komentářů celkem: 390438, adminů: 60, uživatelů: 5032  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 204 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

martino
LD
JirkaB
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Informace z jednání VV BJB dne 22. listopadu 2021
·Seznam vypuštìných novozákonních veršù v Pøekladu Nového svìta
·Pastoral brothers – kde konèí vtipnost?
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106986565
přístupů od 17. 10. 2001

Z internetu: Odluka české církve od Boží Milosti?
Vloženo Neděle, 18. listopad 2012 @ 16:16:12 CET Vložil: Olda

Žhavá témata poslal demagog

Jsou peníze, které církev nemůže přijat, protože tím popírá svůj úkol zde na zemi. Například peníze z výnosů prostituce, z hazardu, ze zločineckého spiknutí. Protože s nimi není spojeno Boží požehnání.  Peníze v církvi jsou vlastně podobné krvi: Roznášejí živiny po celém těle. Jestliže však roznáší jed, pak otráví celé tělo. Proto musíme zkoumat, jestli peníze, které přicházejí do církve, přicházejí od Boha nebo od ďábla.

Bible popisuje zajímavý problém: Jsme hříšní a potřebujeme být spaseni. Co s tím teď? Bible popisuje dva způsoby spásy člověka: První spočívá v tom, že spravedlivý soudce zhodnotí lidský život, sečte plusy a odečte mínusy a na základě toho, co mu vyjde, člověka pošle buď do pekla, nebo do ráje. Člověk, když jedná dobře, získá právní nárok na to, aby byl spasen a poslední soud pak v podstatě pouze tento nárok uzná, protože mu nezbývá na výběr. Člověk zkončil v plusu, tak prostě musí jít do ráje. Toto je první způsob, pracovně jej nazveme "spasení ze skutků Zákona."

Druhý způsob spočívá v tom, že člověk nemá nejmenší šanci u posledního soudu uspět. Jeho vina je tak veliká, že nemá žádný právní nárok. Zákon jej neosvobozuje, ale naopak, usvědčuje a odsuzuje k smrti. A tehdy se dá spása přijmout pouze jako dar: Když někdo druhý zaplatí tvůj dluh, tvé viny, za tebe. Nazvěme tuto spásu "spásou z Milosti." Jedná se o dar, na který není žádného právního nároku - kdyby zde byl právní nárok, nejednalo by se o Milost, ale o Zásluhu.

Je velký rozdíl mezi právním postavením k Bohu toho, kdo je pod Zákonem, a toho, kdo je pod Milostí.  A toto rozdílné právní postavení se pak odráží na životě člověka, na jeho denodenní praxi. Tento rozdíl popisuje kázání na Hoře. Tam Kristus dává do protikladu život pod Zákonem (to co bylo řečeno otcům), s životem pod Milostí (to, co Kristus říká Těm, kdo jej "slyší.") Jak jedni, tak druzí, jsou volání k tomu, aby se byli obrazem Boží, právě podle právního postavení k Bohu. Ti, kdo jsou pod Zákonem, byli volání k tomu, aby byli obrazem Božího soudu (důraz je kladen na "oko za oko, zub za zub"), ti, kdo jsou pod Milostí, jsou zase volání k tomu, aby tuto Milost zobrazovali ve svém životě, a tím ji předávali dále (důraz na nastavení druhé tváře).

Pěkně to jde vidět na dvou příkladech v Bibli: První z nich je případ "cizoložné ženy." Farizeové a zákoníci přivedli ženu chycenou při cizoložství, aby Krista "vyzkoušeli." Svým jednáním naplňují úkol zosobrazovat bytí pod Zákonem. Ono se sice říká, že nenaplnili zákon, protože tam nebyl ten chlap, ale to není tak docela pravda. Ano, Zákon vyžadoval, aby zemřeli oba, ale nikde nevyžadoval, aby zemřeli v jeden a ten samý okamžik. Pro odsouzení ženy přítomnost jejího milého nebyla nezbytně nutná, nutní byli svědci. A tak, přesně podle zákona, žádali Krista, aby posvětil kamenování, které by začali ti připravení svědci. Kristus však řekl něco překvapivého: Kdo jsi bez hříchu, hoď po ní první svým kamenem. Zobrazovat bytí pod Zákonem totiž znamená být ve svých soudech stejně spravedlivý, jako je Bůh. Neboť je člověk spasen tím, že je spravedlivě souzen, pak je jeho poviností i spravedlivě soudit. A ta žena si smrt ukamoneováním podle Zákona zasluhovala. Avšak spása z Milosti vede k něčemu jinému: K vědomí, že sám jsem odsouzen k smrti. A tedy: Když druhé odsuzuji k smrti, tak tím vlastně odsuzuji i sám sebe. Podle zobrazení bytí pod Zákona, svědek, kterýá by začal házet kamení, by dal v sázku svoji spravedlnost a pravdivost: On viděl, že ta žena cizoložila, na vlastní oči, a když by svědčil křivě, začal by házet sám k sobě odsouzení. Kristus však tento postoj posouvá: Nespasí tě tvá Spravedlnost, ale Milost, na kterou není právní nárok. Jsi-li sám odsouzen k smrti pro svůj hřích, tak i když svědčíš pravdivě, házíš sám k sobě k odsouzení, protože Milost, kterou jsi přijal pro sebe, nepředává dále.

Druhé podobenství je o nemilosrdném služebníku. Ten také má ze zákona právo na to, aby mu jeho dlužník uhradil dluh. Právo bylo na jeho straně a on jednal v souladu s ním, když svého dlužníka nechal uvrhnout do vězení. Jednal podle práva, chtěl jenom to, co mu patří. A přesto odschází usvědčen: Protože před králem byl v jiném právním postavení: Sám přijal nezaslouženou milost, když mu Král jeho dluh odpustil. Ale jeho srdce a v jeho jednání se to neprojevilo. Dále stavěl na svých právech - a tím pohrdl spásou z Milosti. A tím ztratil spásu z Milosti. spoléhal na svou obřízku, na svá práva ze zákona, a zapomněl, že samotného ho totéž právo, na které se odkazuje, odsuzuje.

Jsou peníze, které církev nemůže přijat, protože tím popírá svůj úkol zde na zemi. Například peníze z výnosů prostituce, z hazardu, ze zločineckého spiknutí. Protože s nimi není spojeno Boží požehnání.  Peníze v církvi jsou vlastně podobné krvi: Roznášejí živiny po celém těle. Jestliže však roznáší jed, pak otráví celé tělo. Proto musíme zkoumat, jestli peníze, které přicházejí do církve, přicházejí od Boha nebo od ďábla.

Ony restituce a náhrady, je něco, na co má církev právo. Jenomže: Právo církev odsuzuje k smrti. Církev si musí vybrat, na co spoléhá: Jestli na své právní nároky, anebo na Milost, na které není právní nárok. Jestli chce společnosti kázat, rozdávat, evangelium spásy za skutků Zákona, nebo z nepodmíněné Milosti. Nemůže učit obojí. Nemůže něco jiného kázat a něco jiného činit. Církev se však možná rozhodne trvat na svých právech. Kdyby Bůh trval na svých právech, my bychom nebyli spaseni. My jsme spaseni proto, že Bůh v Kristu uhradil náš dluh za nás. My jsme v podstatě spaseni skrze strpěnou křivdu: Spravedlivý zemřel na místě nespravedlivých, to je přece křivda. Kristus strpěl křivdu, abychom my byli spaseni. A tato milost, tato strpěná křivda, předchází pokání a způsobuje je. První je milost a až jako odpověď na tuto milost přichází pokání. Ne naopak. Kdyby Bůh řekl: Odmítám nést křivdu, odmítám tvůj dluh zaplatit za tebe, my bychom nebyli spasenu. Církev však jde opačnou cestou: První zaplať a až pak my milostivě ti, společnosti, odpustíme.

Příspěvky na plat je něco, co stát dává ze své vlastní "dobré vůle." Není povinen to dělat. Komunistický režim si to uzákonil "milostivě," aby ukázal, jak je zachovávána "svoboda vyznání." Prakticky minulý režim uvěznil církve do vězení a dával ji vězeňskou stravu. Vzít tuto vězenskou stravu není nebiblické - jednal tak ve vězení i apoštol Pavel. Náhrady a restituce je však něco, na co má církev "nárok." O co se hlasitě hlásí.

Avšak o co se hlásí? Bible učí lásku, která nepočítá křivdy, my jsme své křivdy spočítali na padesát miliard korun, když jsme ještě milostivě slevili ze sedmdesáti miliard z před několika lety, a ještě ze sto miliard z doby ještě dřívější. Církev učí se modlit k Bohu: Odpust nám, jako i my odpouštíme našim viníkům, ale kde je to odpuštění naším viníkům? Když už dvacet let trváme na svých právech? Copak chceme, aby tím samým způsobem odpouštěl Bůh nám? Pouze slovy a né skutky? Ano, odpouštím ti, ale svůj dluh vůči mně přesto zaplať? Osobně věřím tomu, že křesťan je volán k tomu odpouštět aktivně, slovy i skutky. I když třeba pasivně nejde  k soudu vymáhat své pohledávky a přesto žije v neodpuštění, není to nic platné. A  církev na společnost tlačí.  Jednak ji k tomu pomáhá onen blokační paragraf, jednak nejrůznější prohlášení čelních církevních hodnostářů,  skrze různé hrození různými soudními žalobami a hlavně srkze aktivní neodpuštění.

Pokání se nedá přikázat parlamentním zákonem, to je záležitost obráceného srdce a práce Ducha Svatého v nás. Křivdy se  nedají zmírnit či vymazat soudnímí spory, ale pouze bezpodmíněčným odpuštěním. Nedovedu si osobně představit Krista, jak v parlamentu obhajuje zákon o církevních restitucích - to je něco, co je v přímém protikladu např. s učením na Hoře. Nedovedu si představit Pavla, který byl jó opatrný, aby kázání evangeliu nepředložil nějaký kámen úrazu, jak by na tiskové konferenci vítal schválení tohoto zákona. Hus by se obrátil v hrobě, kdyby nějaký měl a Chelčický by nás hnal snad s holí.

Onen nemilosrdný služebník přišel o Milost, když trval na svých právech. Z tohoto příběhu bychom měli pocítit bázeň před Bohem. Ale my jednáme tak, jako by se nám už nemohlo nic stát, jakobychom všechno měli v kapse. Může církev Kristova zakopnout? Ano, když zapomene na Krista, na tu Milost, kterou byla spasena, když popře Ducha Kristova,  kterému se má podřizovat. Jestliže by církev nemohla padnout, proč by Pavel psal tak ostrý spis Galaťanům? Proč by je varoval, že jim Kristus nic neprospěje? Že vše, co prožili, se může prožít úplně zbytečně, úplně nadarmo?

Víte, přijetí obřízky znamená v podstatě přijetí spásy ze skutků Zákona. Avšak Pavel mluví nekompromisně: Zákon nikoho spasit nedokáže. Spoléhat na právní nároky znamená spoléhat se na chiméry. To, co nám teď předkládá parlament, je v podstatě to samé co obřízka: Jedná se o návrat ke spáse z právních nároků. Rozhodnutí, před kterým stojíme, je nevratné: Jestliže jednou ty peníze přijmeme a použijeme, tak už je nikdy nebudeme schopni vrátit zpět. Ty peníze, jako otrávená krev, dříve či později otráví celou českou církev, neboť nepůjde rozlišit mezi penězmi a penězmi.
  Církev stojí před rozhodnutím, které, ať už bude k tomuto zákonu  kladné, či záporné, nepůjde vzít zpět. Přijetím restitucí bychom svými skutky nekázali evangelium milosti a odpuštění, ale evangelium skutků, evangelium "vraťte, co jste nakradli" (Mt 18,28), evangelium "vykupte se penězmi ze svého hříchu". Ano, Bible vyzívá zloděje, aby vrátil lup a nahradil škodu, ale ten zloděj to sám musí chtít a musí to vycházet z jeho proměněného srdce (Mt 5,38-43) - a to naše společnost, která v osmdesáti procentech restituce odmítá, nesplňuje. Pokání se nedá vynutit skrze parlamentem přikázané zákony, pokání přichází pouze jako Dílo Ducha Svatého. A stejně tak i křivdy, ty se nedají zmírnit či vymazat soudními spory (Mt 5,18-25). Nový zákon zná jinou cestu: Cestu odpuštění (Mt 6,12) a milosti, která se nedá zaplatit penězmi (Mt 10,8b). Jestliže nechceme, aby jiní popírali křivdy spáchané po roce 1948, nesmíme ani my popírat křivdy, které těmto křivdám předcházeli (Jan 8,7). Musíme přiznat i svůj díl viny na událostech roku 1948 pro dějinná období, která těmto událostem předcházela, zvlášť za období středověku a raného novověku, která si svou zločinností nijak nezadala s komunistickým režimem.


Nejsme volání k tomu, abychom vychovávali společnost, abychom vnuky trestali za hříchy jejich dědů a pradědů (Iz 43,18n). Jsme volání k tomu, abychom kázali evangelium - to je náš podstatný úkol na tomto světě. Evangelium však nekážeme pouze svými slovy, ale i svými skutky. Církevní restituce učiní naše kázání "prázdným a falešným," protože jde proti Duchu Kristova, proti Duchu odpuštění a nezasloužené milosti (Řím 8,9b).  Jedná se o cestu ospravedlnění způsobem Zákona Starého (Mt 5,38), ne způsobem smlouvy Nové (Jan 3,18, Mt 7,1; Řím 8,1). Jistě, cesta bez náhrad vyplácených třicet let státem by byla těžší a bolestivější, ale ne vždy ta jednoduší a příjemnější cesta je od Boha (Mt 7,13n). A musíme si dát pozor, aby odluka církve od státu nebyla také odlukou od Boží milosti, aby se nezávislost na státu získána skrze tyto peníze nestala nezávislostí na Bohu a na nutnosti důvěřovat Mu každý den.


Raději dělat méně s Božím požehnáním, než více bez něho. Neboť účel nesvětí prostředky. Jsou peníze, které církev přijmout nemůže, nechce-li ztratit Boží požehnání, svou tvář, své poslání na tomto světě. Myslím si, že tyto peníze z církevních restitucí jsou jedni z nich. Protože skrze ně hlásáme falešné evangelium: Evangelium spásy z právních nároků, evangelium počitání křivd, evangelium neodpuštění, evangelium "zaplať svůj dluh do posledního haléře."

Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/32521-odluka-ceske-cirkve-od-bozi-milosti.html


"Odluka české církve od Boží Milosti?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 54 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Odluka české církve od Boží Milosti? (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Neděle, 18. listopad 2012 @ 18:02:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobře demagogu, že jsi ten článek předal. Jsme obohaceni (alespoň já určitě) o další myšlenku, a to myšlenky velmi důležitou, která vyplývá z tohoto textu (citace):

"Ony restituce a náhrady, je něco, na co má církev právo. Jenomže: Právo církev odsuzuje k smrti. Církev si musí vybrat, na co spoléhá: Jestli na své právní nároky, anebo na Milost, na které není právní nárok."

Bohužel, většina církví již si vybrala. Aniž by také pohlédly na slova Ježíšova "chce-li někdo košili, dej mu i plášť". Vybraly si zákon a pohrdly milostí.




Výzva... (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz, http://www.bohu-a.svetu.cz/) v Neděle, 18. listopad 2012 @ 20:13:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) http://www.bohu-a.svetu.cz/
Po volbách v roce 2006 podepsal pan Kalousek koaliční smlouvu s panem Paroubkem o vládě, která by stála na tiché podpoře komunistů. Záměr však přetrhla členská základna KDU-ČSL.

Tato událost nechť je příkladem pro nás. Osobně bych rád vyzval všechny křesťany s postižených denonimací, kteří nesouhlasí s restitucemi: Nemluvme o tom pouze na internetu. Komunikujme s našimi staršovstvy, pastory, kazateli, chtějme to řešit na členských shromážděních, dopisujme si s našimi biskupy, arcibiskupy a kardinály. Sdílejme se o obavách, pochybnostech a léčkách, které v nás probouzí tento zákon. Osobně jsem přesvědčen, že vedle pádu vlády a konce světa pouze iniciativa zdola v rámci jednotlivých církví může zabránit církevním restitucím. Osobně věřím tomu, že se jedná o jednání v souladu s Boží vůli ve Jménu Kristově.



Re: Odluka české církve od Boží Milosti? (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Neděle, 18. listopad 2012 @ 21:29:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdysi jsem četl takový příběh: Jeden misionář měl zahrádku a místní domorodci mu z ni kradli z toho, co vypěstoval. Dokud jím kázal , že se to nesmi, neboť neni spravedlivé krást, nikdy nikoho z domorodců nepřesvědčil, že mají věřit v Boha a evangeliu. Až po mnoha modlitbách k Pánu dostal slovo, ať nekáže spravedlnost a Zákon. nějakou dobu mu trvalo, než toto slovo od Pána přijel. A přestal domorodcům vyčítat, že mu kradou. Už si přesně nevzpomínám na slova. Ale až tento obrat způsobil, že domorodci začali poslouchat co říká a mnozí uvěřili.
Takže závěr je tento: Církve, které se odvolávají na spravedlnost a činí si tak nárok na navrácení majetků sice zbohatnou, ale přitom ztrácejí svědectví o Boží milosti. A jsou odsouzeny k nezdaru a postupnému zániku.



Re: Odluka české církve od Boží Milosti? (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 19. listopad 2012 @ 10:36:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Přiznám se že bych spíš doporučil věřícím aby nenechali napadat svoje faráře, pastory a staršovstva a narušovat vzájemnou lásku a jednotu. Aby těm kteří to zkusí hned na místě předložili všechny složenky a účty a požadovali ať je zaplatí ze svého. Ať také předloží návrh na financování do budoucna. Popřípadě ať vysvětlí proč jezdí autem, bydlí v pěkně zařízeném bytě a mají se lépe než jejich staršovstvo, když mají tak rádi biblickou chudobu. Proč kážou vodu a popíjejí víno. Na to bych se ptal klidně i ateistů.  Kdy přijdu dát polovinu Církvi a polovinu chudým, jestli je tato část Bible tak oslovila a zaujala.
Jinak jestli Vám Církev až doteďka připadá od Boží milosti neodloučená tak bych do ní na Vašem místě vstoupil a modlil se ať Bůh rozhodne podle své vůle. Tak jako my. Kromě jsem si zatím nevšimnul že by se kterákoliv Církev o restituce nějak zvlášť rvala a drala. Navrhnul je stát a církve spíš zdrženlivě odpovídají  na útoky pro které jsou restituce jen záminkou.




Re: Odluka české církve od Boží Milosti? (Skóre: 1)
Vložil: betma (dagmara123@zoznam.sk) v Pondělí, 19. listopad 2012 @ 13:44:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
....a Chelčický by nás hnal snad s holí.

 v Biblii sa predsa hovori, ze z plnosti srdca hovoria usta, no a pokial viem, Pan Chelcicky bol velmi vulgarny clovek ,plny nenavisti voci Kristovej cirkvi.Vulgarneho cloveka si ja osobne nikdy neberiem za priklad,


Protože skrze ně hlásáme falešné evangelium: Evangelium spásy z právních nároků, evangelium počitání křivd, evangelium neodpuštění, evangelium "zaplať svůj dluh do posledního haléře."

Pripomina mi to slova pana Jezisa-nevyjde odtial, kym nezaplati do posledneho haliera.Ze by pan Jezis hlasal evanjelium pocitania krivd a neodpustenia?
Osobne si myslim, ze verejne krivdy treba napravat, aby ludia videli, ze je mozne uspesne branit pravdu.



Re: Odluka české církve od Boží Milosti? (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz, http://www.bohu-a.svetu.cz/) v Úterý, 20. listopad 2012 @ 18:19:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) http://www.bohu-a.svetu.cz/
Například Pavel píše: A stejně tak, i muži, zatímco opustili přirozený pohlavní styk ženy,  vzplanuli svou chtivostí do  vzájemné přitažlivosti, muži mužům pracují na nahotě, a přijímají odplatu za poblouznění, která se k tomu váže....

Při čemž slovo "nahota" má i vulgární možnosti překladu. Kdo ví, jestli zde Pavel nepoužil slovo, které tehdy znělo vulgárně...



Re: Odluka české církve od Boží Milosti? (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 23. listopad 2012 @ 10:37:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak pan prezident zákon schválil a jediná věc, která ho může změnit, je ústavní soud, na který se obrátila levice. Pochybují, že to změní samotné církve a že to odmítnou. Taková Apoštolská církev tak dostane velký dar, aniž si ho zaslouží. Vznikla až po roce 1989 a nikdo jí nic nevzal. Náš stát je asi bohatý a lidi to rádi zaplatí. Posílí se tím však odpor proti církvím, které ztrácejí na věrohodnosti a Božském původu. Už se nedivím, že existuje kniha Beránek, v níž se zcela popírá Ježíšovo Božství. A takových rafinovaných útoků bude přibývat. Je to prostě v hajzlu  a žádné požehnání z toho nevyplývá. Kostely ani sbory se tím nenaplní !!! Přibude nepřátel!!!!




Stránka vygenerována za: 0.40 sekundy