Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 225, komentářů celkem: 429541, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 280 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116461654
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Proč jsem byl a stále jsem pro restituce
Vloženo Pondělí, 26. listopad 2012 @ 15:32:13 CET Vložil: Olda

Žhavá témata poslal Nepřihlášený

Pokus o shrnutí hlavních argumentů evangelických zastánců nyní projednávaného "restitučního" zákona.



Jako poslanec synodu Českobratrské církve evangelické jsem měl před rokem příležitost hlasovat o tom, zda se naše církev (ČCE) připojí k navržené podobě "restitučního" zákona, který dnes prochází legislativním procesem. Hlasoval jsem tehdy pro (výsledek tehdy byl, jestli se nepletu: 64 pro, 4 proti, 4 se zdrželi).

I když se zdá být čím dál pravděpodobnější, že daný zákon legislativním procesem úspěšně neprojde [publikováno 27.9.2012], cítím potřebu připomenout alespoň některé argumenty na jeho podporu. Důvodem je především to, že mnou nejčastěji sdílený mediální prostor ovládli v posledních týdnech téměř výlučně evangeličtí odpůrci restitucí, což neodpovídá mnou vnímané realitě ve sborech, mezi farářstvem a v rozhodovacích grémiích církve.


Být třetím vzadu

V celé probíhající restituční "hře" je naše církev společně se všemi ostatními nekatolickými společenstvími součástí jakéhosi "křoví" v pozadí. Jejími klíčovými subjekty jsou totiž stát (zastoupený demokraticky zvolenou vládou) a Římskokatolická církev jako téměř výlučný vlastník restituovaného a finančně nahrazovaného majetku. Především od těchto dvou subjektů vyšel návrh zákona, který řeší zároveň dva klíčové problémy související se vztahem českého státu k jeho církvím: Vydání již dvacet let kvůli restitucím zablokovaného, ale stále zadržovaného církevního majetku, a přechod k samofinancování církví.

Navržené řešení jistě není ideální a zcela spravedlivé, je ovšem relativně dobře promyšlené a vyargumentované a vlastně jediné v současnosti možné. Došlo se k němu cestou postupného hledání kompromisu mezi všemi třemi zainteresovanými stranami (za třetí stranu považuji právě přizvanou "koalici" všech ostatních církví).

Vzhledem k tomu, že k oběma zbývajícím subjektům (ke státu a Římskokatolické církvi) pociťuji jako součást onoho třetího subjektu nikoli nepodstatnou míru občanské, resp. spolukřesťanské loajality, jimi navržený společný postup bych odmítl pouze v případě, že by mě nutil k něčemu nemravnému či nekřesťanskému. K ničemu takovému nedošlo. Skutečnost, že shodou okolností se oběma těmto subjektům hodí zatáhnout nás do své hry jako ty, kteří na ni mohou relativně "vydělat" (dostaneme finanční náhradu za majetek, který nám nepatřil), není dostatečným důvodem pro odmítnutí. Případné restituční peníze pro naši církev mě neuplatí k falešné loajalitě vůči státu nebo Římskokatolické církvi. I nadále k nim zůstanu kriticky loajální.

Jiné rozumné alternativy chybí

Alternativou k současnému návrhu je pouze další odložení řešení obou výše zmíněných klíčových problémů. Mezitím vznikne ohromný zmatek, protože se církevní subjekty (po 20 letech dosavadního trpělivého čekání zcela pochopitelně!) rozhodnou o své majetky hlásit a soudit jednotlivě. Tato alternativa je pro celou věc podle mě mnohem nebezpečnější a nevýhodnější než možné nespravedlnosti vzniklé po případném přijetí současně navržené podoby zákona.

Gesto zřeknutí se majetku nebo finanční náhrady se může jevit jako reálná alternativa jen při velmi povrchním nahlížení věci. Ukážu to na příkladu vlastního sboru: Libeňský evangelický sbor vlastní činžovní dům, který shodou okolností komunisté nezabavili. Kdyby ho ovšem zabavili, považoval bych za občanskou i křesťanskou povinnost usilovat o jeho navrácení nebo o přiměřenou finanční náhradu. Byl totiž financován zcela konkrétními jednotlivci a skupinami, které jeho stavbu podpořili právě proto, aby s ním libeňský evangelický sbor mohl podnikat a z výnosu této činnosti podporovat svou hlavní činnost. Větší část zabaveného římskokatolického majetku (který má být restituován, příp. finančně nahrazen) je podobně zcela průhledně a čistě nabytá a nikdo nemá morální nebo křesťanské právo žádat po jednotlivých subjektech - původních majitelích –, aby se ho zřekly kvůli dřívější komunistické zlovůli.

Korumpující několikamiliardová hromada peněz?

Necelé tři miliardy, které ČCE mají připadnout jako součet po dobu 30 let postupně vypláceného „restitučního podílu“ a postupně se snižujícího státního příspěvku na financování církve (po dobu 17 let), vypadají na první pohled jako ohromná hromada peněz s korumpujícím potenciálem rozložit naši malou církev zevnitř. Ve skutečnosti je tomu úplně jinak.

Důležité je především to, že vyplácení této částky bude rozloženo do 30 let a v těchto 30 letech bude naší církvi nakonec vyplaceno celkem asi jen 40 příspěvků, které stát platí i dnes (a které bude nadále platit, nebude-li zákon přijat). V prvních třech nejhojnějších letech tedy dostaneme od státu dvakrát tolik jako doposud, pak se to bude postupně po dobu 17 let snižovat přibližně k současné výši. Tu pak budeme dostávat i v dalším období 18. - 30. roku. Po uplynutí 30 letech už nedostaneme nic a budeme se muset financovat již zcela sami bez státního příspěvku.

Kam s ní?

Protože státní příspěvek nyní tvoří asi jen 50 procent současného celkového rozpočtu církve, tento rozpočet by se v nejbohatších porestitučních letech zvýšil přibližně o polovinu. A tak jako by např. rozumně hospodařící rodina zřejmě zvládla bez větších problémů dočasný nárůst rozpočtu z 25.000 Kč na 37.000 Kč měsíčně, tak by dočasný nárůst rozpočtu např. ze 160.000.000 Kč na 240.000.000 Kč ročně podle mne zvládla bez větších problémů i naše církev. Částku "navíc" by „neprojedla“, ale zřejmě rozložila na více hromádek: A. na vytvoření "polštáře" k změkčení pozdějšího přechodu na samofinancování B. na vytvoření charitativních, diakonických, misijních nebo obdobných fondů.

V církevním prostředí se pohybuji na nejrůznějších úrovních již 20 let, především v relativně velkých a bohatých sborech a seniorátech. Měl jsem tedy dostatek příležitostí nahlédnout i negativní stránky církevního hospodaření. Přes velkou "aféru Prokop" a dílčí nedostatky patří podle mne církevní sbory všech stupňů (sbor / seniorát / ústředí) k slušným a solidním hospodářům. Ve srovnání se státem a politiky, kteří ho řídí, je církev excelentním hospodářem.

Odpůrci restitucí

Kritiky restitučního zákona rozlišuji. Společné mají ovšem to, že nikdo z nich nepřináší alternativní návrhy, alespoň z desetiny tak promyšlené a vyargumentované jako je ten současný, ač jistě není dokonalým.

Část české společnosti, především ta více sekularizovaná a méně vzdělaná, je a zůstane proticírkevní ze své podstaty dané tradicí českého antikatolictví a vzklíčenou setbou komunistické propagandy. Je mi to upřímně líto, ale proběhlé či neproběhlé restituce na tom příliš nezmění.

Kritiku ze strany současné české levice považuji za zcela pokryteckou. U KSČM to netřeba dále komentovat, u ČSSD pak především proto, že byli sami dlouhou dobu u vlády a mohli navrhnout jiné, jim bližší způsoby řešení. Církevní přestavitelé byli ochotni o nich jednat. Ze zcela populistických důvodů tehdy nebylo nic navrženo.

Největší pochopení mám pro spíše levicově zaměřené křesťanské kritiky, kteří se sdružili kolem petic jako "Křesťané proti zákonu o církevním majetku" nebo "Zákon o církevním majetku je protiústavní". Vím, že jednají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a podle něho se snaží hledat nejlepší cestu pro svou církev. Jejich postoje však nesdílím.

Z výše uvedených důvodů se nedomnívám, že bychom se připojením k současné „restituční hře“ zpronevěřovali Ježíšovu evangeliu. Nedomnívám se, že finanční částka nám přidělená má reálný potenciál nás zkorumpovat nebo jinak svést na zcestí. Nedomnívám se, že někdo je v naší české společnosti schopen v brzké době předložit lepší alternativní návrhy řešící restituce a přechod k samofinancování církví. Nedomnívám se, že máme morální či křesťanské právo vyžadovat na katolících zřeknutí se jim zabaveného majetku. Naopak se domnívám, že navržené řešení je v rámci současných možnosti pro stát i církve spravedlivé a užitečné.

Hospodin dal? Hospodin vzal?

Faráři i laici, kteří podobně jako já podpořili současné restituce, mají od celé věci obvykle střízlivý odstup. Jde o lidi, kteří uměli být služebníky Krista a své církve v časech před současným bojem o restituce, a zůstanou jimi, ať už zákon projde či neprojde.

Tedy: Projdou-li restituce, díky Bohu za to a chtějme být hospodáři dobře spravující nám svěřené nové "bohatství". Neprojdou-li restituce, díky Bohu za to, půjdeme dál svou cestou za Kristem i v dosavadní "chudobě". Jen nám bude ještě více líto, že česká společnost s sebou dále vleče ohromný balvan dvou nevyřešených problémů, které po řešení křičí již 20 let…

Roman Mazur, farář ČCE v Praze-Libni a senior Pražského seniorátu

Zdroj: http://www.evangnet.cz/blog/roman_mazur/19-proc_jsem_byl_a_stale_jsem_pro

"Proč jsem byl a stále jsem pro restituce" | Přihlásit/Vytvořit účet | 68 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Proč jsem byl a stále jsem pro restituce (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Pondělí, 26. listopad 2012 @ 19:10:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
...myslel som, že kresťania ochotne znášajú keď im niekto berie majetok a tým podávajú svedectvo o Kristu...že by už dnes neplatili nasledujúce slová?:

Židom 1034

SEVP  Veď ste spolutrpeli s väzňami a ochotne ste znášali, keď vás olupovali o majetok, lebo ste vedeli, že vy sami máte lepší, trvanlivý.

CEP  Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.

KR  Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.

NBK  Zakusili jste přece spolu se mnou i vězení a s radostí jste přijali uloupení svého majetku s vědomím, že máte pro sebe lepší a trvalé vlastnictví v nebesích.

KMS  Vždyť jste měli soucit s vězni a uloupení svého majetku jste přijali s radostí, vědouce, že máte v nebi vlastnictví lepší a trvalé.

ROH  Lebo aj v mojich putách ste spolu súcitili i rozchvátanie svojho majetku ste prijali s radosťou, vediac, že máte v sebe lepšie imanie, a trvalé.

ivanp



Re: Proč jsem byl a stále jsem pro restituce (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 27. listopad 2012 @ 10:20:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pro nebo proti církevním restitucím? Co na tom záleží. Záleží hlavně na pravdě.
A pravda tolikrát historicky ověřená?
Čím větší majetek- tím větší světská moc.
Čím větší světská moc- tím větší diktatura.
Čím větší diktatura- tím větší odklon od duchovních hodnot.
Čím větší odklon od duchovních hodnot- tím temnější doba.



Re: Proč jsem byl a stále jsem pro restituce (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 27. listopad 2012 @ 15:07:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To, co napíšu, tím asi mnohé naštvu. Ale i já nakonec souhlasím s restitucemi. Ať už je jednou pokoj. A říkám si, co když s těmi penězi naloží opravdu dobře  a užitečně pro nás pro všechny.

Uvedu takový zážitek.


Jednou jsem služebně jel s jednou klientkou navštívit jejího smrtelně nemocného přítele do hospice. Nikdy jsem v takovém zařízení nebyl a tak jsem měl i strach z toho, jak to budu snášet.  Hospic byla nádherná, nová budova, kde se vedle stavěl i kostel určený i pro město, obřady , ale také  koncerty vážné a duchovní  hudby. Uvítala nás asi recepční, která byla velice milá a mladý chlapec, který je ošetřovatel. Všichni nesmírně milí, vlídní. Všude úžasně čisto a ticho. Na pokoji na speciálním lůžku ležel ten těžce nemocný člověk, který v peřinách vypadal jak hromádka kůže. Jen ty velké oči byly výrazné. Podal jsem mu ruku. Měl ji lehkou jakoby bez života. Rozhlédl jsem se po pokoji. Naproti lůžku byla veliká plazmová televize a na posteli měl svůj notebook, vedle mobil. V místnosti byl ještě gauč pro přespání osob, kdyby s ním chtěli být i v noci. Nechal jsem je oba o samotě a počkal na chodbě. Tam jsem zjistil, že dole je dokonce menší restaurace, aby návštěvníci, kteří ta zůstanu déle, si mohli koupit něco k jídlu. Prostě na všechno bylo pamatováno.Vzpomněl jsem si na dědu, který umíral ve státní LDN, měl noční stolek schválně daleko od sebe, aby na něj nedosáhl,  a podobně i zvonění. Když jsme mu chtěli dát stolek blíže, měl strach, že mu zřízenec vynadá. Byl i hladový, protože ho nikdo nenakrmil a on nebyl schopen sám jíst. Jednu plenu na celý den. Babička odcházela  s pláčem. Jak bychom rádi připlatili za lepší péči??!!! Za dva týdny děda umřel a babička si stále vyčítá, že nemohla být s ním.


Ten mladý muž po naší návštěvě zemřel asi za měsíc.


Ale jaký rozdíl mezi zařízením, kde zřizovatelem je kapitalistická obchodní společnost s cílem mít zisk za každou cenu, a církevním zařízením, kde je na prvním místě péče a láska. I když to také nemůže být zadarmo. Ale ten rozdíl!!!!


A já na to vzpomínám z toho důvodu, že kdyby ty restituce pomohly k tomu, aby církve mohly vykonávat mimo jiné i takovou záslužnou činnost, kterou z části platí pojištovna, z části i pacienti či jejich příbuzní, pak to nejsou vyhozené prostředky.

Paláce a kostely se zlatými sochami nejsou třeba, ale služba lidem. To by prospělo i evangelizaci.


Ať to k tomu hlavně slouží ???  A díky Bohu.




Re: Proč jsem byl a stále jsem pro restituce (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 01. prosinec 2012 @ 09:48:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
1)Klaus je kámoš s Dukou.(kde se vzali, tu se vzali, jsou tu církevní restituce, další tunel na majetek ČR)
2)Klaus restituce nepodepsal, ale ani nevetoval.(těžký alibismus u hlavy státu neakceptovatelný)
3)Naprostá většina majetku připadne ŘKC.
4)Nejvyším šéfem ŘKC je papež
5)Sudeťáci se po dlouhá léta snaží prolomit Benešovi dekrety.
6)Papež je Němec a byla zde doba kdy jeho žehnající ruka hajlovala.
7)http://stop-cirkevnim-restitucim.cz/images/komiks.jpg


Po celá staletí nás německý národ utlačoval a doslova vykrádal. Po celá staletí je český národ natolik hloupý, že si to nechá líbit.
Nic se nezměnilo. Církevní restituce prolomí Benešovi dekrety.



Stránka vygenerována za: 0.52 sekundy