Před několika týdny se rozhodla malá skupina členů našich sborů vystoupit z Církve adventistů sedmého dne. Jak sami uvádějí, vedly je k tomu věroučné důvody. Své postoje komunikovali nejen v soukromé korespondenci, ale také je široce medializovali na internetu. Mnohé tak podnítili k přemýšlení a hlubšímu studiu Písma. Některé otázky nepřekvapují, jiné mohou znepokojovat. Požádali jsme vedení Teologického semináře Církve adventistů sedmého dne v Sázavě o stručné vyjádření ke zveřejněným argumentům. Možná při četbě následujících řádků někoho napadne, že svět Písma (studium Bible a teologie) je daleko barevnější, než si dosud myslel. Přesto Vám přejeme, abyste z následujících řádků měli užitek. Stále totiž zůstáváme na cestě. Při vědomí vděčnosti za to, jaké světlo jsme dosud obdrželi, si uvědomujeme, že tu pravou plnost teprve čekáme. I proto jsme přece adventisté.

Vaši bratři z Českého sdružení
Pavel Zvolánek, Jiří Tomášek, Zdeněk Martasek

Úvodem

Teologický seminář byl požádán o odezvu na postoje, shrnuté na stránkách byvaliadventiste.cz. Tato naše odezva si klade za cíl pouze základní věcný dialog o těchto tématech. Protože víme, že autoři vyvěsili tato témata pouze ve shrnující stručnosti, pokusíme se zde o podobnou stručnost s vědomím, že naše věrouka je v detailu plně dostupná v publikacích, jako Adventisté sedmého dne věří. Naším cílem není konfrontace s autory. Kdykoli někdo opouští naše společenství, je to bolestné. Tuto svobodu však musíme plně respektovat. I v této situaci bychom si přáli zachování co nejlepších vztahů.

Vyšetřující soud a přítomné spasení

Autoři zde polemizují s pojetím vyšetřujícího soudu, který by mohl zpochybnit přítomné ospravedlnění (spasení) věřícího. Jedná se o starší koncept, s kterým naše současná systematická teologie již nepracuje. "Ratifikační pojetí" vnímá předadventní soud jako proces, kterým Bůh otvírá svůj úradek ohledně "malého rohu" (Antikrista) a spasených všem nebeským bytostem, aby tak jeho spravedlivé soudy vyšly najevo a všechny otázky byly zodpovězeny.

Apokalyptika představuje v Písmu interpretačně nejnáročnější texty, jejichž detailní složitost, narážky na jiné texty, metaforická poezie a "strategie zahalení" se jeví jako záměrné. Opakované vize, které stojí v neujasněných vzájemných vztazích s mnoha detailními paralelami, patří v knihách Daniel a Zjevení mezi tyto literární strategie. Proto nelze odmítnout naši tradiční interpetaci na základě tak zjednodušujících argumentů, jako je počet zvířat v 8. kapitole (tyto variace mezi vizemi jsou naopak typické) či naprosté vyčerpání metafory "malého rohu" Antiochem IV. Je to podobné, jako bychom metaforický výrok "Hospodin je můj pastýř" výkladem přiřadili jediné konkrétní SZ osobě a tím by byl "vyčerpán". Opakované téma Hospodinova nepřítele (v NZ Antikrista), které se vynořuje za konkrétními popisy Písma (livjátan a behemót, starý Babylon, Egypt, Novobabylonská říše, týrský král, Góg, malý roh, apod.) ukazuje, že takto jednoduše toto téma "přečíst" nelze. Janovo shrnující převzetí těchto výrazných (nejen) Danielovských obrazů např. ve Zj 12 a 13 rovněž ukazuje, že nebyly vyčerpány v minulosti (tedy před Kristem).

Výklad, směřující k roku 1844, jistě není nekritizovatelný. Potřeba exegetického čtení, výrazný pokrok ve výzkumu apokalyptické literatury během posledních dekád, potřeba nového promýšlení a nových odpovědí – to vše zde stojí jako legitimní výzvy. Odpovědi však musí být přiměřené jednak povaze a náročnosti textů, odkud jsou čerpány, jednak významu těchto témat v našem hnutí, a také odpovědnosti k dosavadnímu pochopení.

Zákon

Úloha Tóry po Kristově kříži představuje téma, které vydá na knihy.(1) Zdá se navíc, že tato polemika je víc ovlivněna luterským stereotypem v pojetí Zákona, nežli pojetím adventistickým. V evangelikálním prostředí se rozvíjí svěží pohled na toto téma pod hlavičkou The New Perspective on Paul and the Law. Nejpřesvědčivější verzí tohoto pohledu je patrně pojetí Jamese D. G. Dunna. Tento způsob čtení Pavlovy polemiky s judaismem ohledně Tóry narušuje onen luterský stereotyp odsunutí Zákona do pozadí (a domnělého prostého "zákonictví skutků" na straně tehdejšího judaismu) natolik, že se pochopitelně ocitá pod těžkou kritikou. Jeho exegetický základ, rozšířený o přezkoumání nejstarších dostupných rabínských textů (Sanders), však není snadné zcela oddiskutovat. Výsledná teologie Zákona u apoštola Pavla je i v našem pohledu velmi zajímavá.

Prosté tvrzení, že Zákon s Kristem "skončil",(2) není odpovědné vůči Písmu, a to ani na úrovni některých výslovných textů (např. Ř 7:12; 8:3; 13:9; 1 Kor 7:19; Zj 12:17 a 14:12). Detailní odpověď vyžaduje více prostoru a formu studie. Je pravdou, že v této věci máme co domýšlet a že výsledný obraz je o něco složitější, nežli náš obraz tradiční. Úlohu Zákona ve světle evangelia je však třeba studovat po několika liniích: funkce "přidání do doby, než přišla víra" (Gal 3:19), je pouze jednou z nich. Zákon sám (s jeho skutky) však nikoho neospravedlňuje (Ř 3:19-26; Ef 2:1-10; Gal 3).

Sobota

Téma tak významné a odvíjející se od teologie Zákona po Kristově díle smíření opět nelze odpovědně "vyřešit" na několika řádcích. Např. dizertace br. Samuele Bacchiocchiho o přechodu od svěcení soboty k neděli v raném křesťanství,(3) obhájená na Gregoriánské pontifikální univerzitě v Římě, stále dobře ilustruje šíři a biblickou i historickou podporu tohoto tématu.

Ellen White

Toto téma představuje v adventismu samostatnou kapitolu. Rozsah, dobový kontext, specifický význam, a také způsob výkladu vzhledem k stárnutí tohoto psaného díla, to vše v úhrnu přináší legitimní otázky. Na straně druhé, autoři jako Alden Thompson (průřez postupným rozvojem důležitých témat v teologii EGW) (4) a George Knight (osoba, doba a svět autorky, vykladačské principy) (5) již zpřístupnili velmi zásadní pomůcky pro odpovědné pochopení i výklad tohoto materiálu. Skutečně, po vydání knihy Setkání s Ellen Whiteovou (v originále 4 samostatné tematické svazky) zbývá jen málo, co lze v tomto smyslu aktuálně dopovědět.

To, co v našem prostředí schází, je širší osvojení těchto pohledů, které souvisí s otevřenou diskuzí o úloze tohoto rozsáhlého materiálu v církvi dnes. Atmosféra obav o zachování jednoty v celosvětové církvi a odlišná pojetí, která jsou spojena jednak s tradičními proudy v adventismu, jednak s rozdílným "duchovním věkem" adventismu v různých kulturách, tomuto nepřeje. Proto se stále potýkáme se stereotypy a zjednodušeními, které nejsou žádoucí a působí značné potíže.

Pokud jde o otázku plagiátorství, v této věci jsme se zhruba od sedmdesátých let 20. století výrazně pozitivně posunuli právě na základě velmi kritických podnětů na toto téma – viz např. církví sponzorovaný výzkum pod názvem "The Desire of Ages Project", jehož detailní výsledky byly zveřejněny a diskutovány v časopise Ministry,(6) nebo velmi přínosná studie Dona McMahona,(7) srovnávající zdravotní principy EGW a ostatních zdravotních reformátorů její doby a jejich lékařskou ověřitelnost. V tomto ohlédnutí se zdá, že nejzásadnější problémy kritiků vyplývaly z příliš úzkého a rigidního pojetí "inerantní"(8) inspirace. Je zajímavé, že současníci EGW, kteří k ní měli geograficky i osobně blízko (jako její syn William Clarence White, Arthur Daniells, a další), typicky zastávali velmi umírněné pojetí inspirace, zatímco lidé "z dálky" (jako br. Haskell) již tehdy pro její dílo radikálně vyžadovali detailní bezchybnost a nepřiměřenou ("finální") autoritu.(9) Diskuze posledních dekád 20. století tak v lecčems pouze opakovaly diskuze, které se odehrávaly již mezi těmito skupinami průkopníků adventismu.

O zmíněném "vidění z Camdenu" pak oficiální stránky Institutu EGW výslovně uvádějí, že se jeho obsah v manuskriptech díla EGW nenachází a jediným jeho vystopovatelným zdrojem jsou zmínky jejích kritiků. Víme tolik, že se manželé Whiteovi v Camdenu (N.Y.) nacházeli v zimě 1849-50 a Ellen White tam měla vidění, napomínající adresně jednu konkrétní místní osobu (nezachovalo se). Vidění z 21. června 1851, opět v Camdenu, se týkalo času a bylo zveřejněno. Domnělé vidění o "zavřených dveřích" pak bývá datováno na 29. červen 1851, kdy se Ellen White v Camdenu nenacházela.(10)

Čisté a nečisté

Ano, zde máme co domýšlet. "Nečistota" v jídelníčku je jen malou součástí systému nečistot v Tóře.(11) K lepšímu pochopení toho, co s námi pokračuje i po Kristově kříži a proč, je opět nutná dobře založená teologie Zákona u apoštola Pavla. Nový Zákon v tomto ohledu také přináší zajímavý důraz na čistotu toho, co "z člověka vychází", tedy na čistotu vztahovou a morální.

Na straně druhé, skutečnost, že jsme zatím nahmátli jen některé části obrazu, nemusí být vnímána dramaticky. Horším problémem je jistě přetěžování těchto prvků praktického křesťanského života, kdy v našem prostředí opakovaně dochází k extrémům v teorii i v praxi.

Desátek

Toto praktické téma by snad samo o sobě málokomu zavdávalo příčinu k rozchodu s vlastním společenstvím víry. Rozhodovat se v praktických otázkách a nechat se přitom inspirovat minulými motivy Písma, to snad vždy bude patřit k tomu, co církev činit musí. Praktická zkušenost je zde navíc zatím nadmíru dobrá a měnící se podmínky v přístupu našeho státu k církvím to patrně ještě výrazně zviditelní. Zároveň však praktické otázky jistě zůstávají "věcmi, které stojí za diskuzi", domýšlení a hledání jejich přiměřenosti.

Kontextové jevy: fundamentalismus, stereotypy a krajnosti, stárnutí tradičních odpovědí

Tato rovina je patrně nejzávažnější. Žel, pro každé z výše uvedených témat platí, že se s nimi v našem prostředí opakovaně zacházelo nesprávně, fundamentalisticky, netolerantně, extrémně. Nehovoříme přitom pouze o minulosti. Ano, fundamentalismus (se svou snahou o zachování mentality a jazyka první poloviny 19. století) je v adventismu ve významné míře přítomen a v našem prostředí se nadále vyskytují výrazné krajnosti. Vedle toho některé teologické odpovědi stárnou a přestávají postačovat. Kladení zásadnějších otázek a hledání odpovědí bývá v prostředí církve příliš často vnímáno dramaticky a negativně, prostor pro šíři a diskuzi není vždy adekvátní. To vše v úhrnu vytváří značný tlak. Domníváme se, že kořeny nesrozumění a rozchodů se příliš často nacházejí právě zde: v oblasti vzájemných vztahů, tolerance v odlišnosti, prostoru pro otázky, změnu a růst – a snad i pro lidskou nedokonalost, slabost a chybu.

Roman Mach, M.A.
Odborná konzultace: Mgr. Luděk Svrček, Daniel Horničár, Ph.D.
Teologický seminář v Sázavě, 6. 2. 2013

Poznámky:

1. Viz např. Badenas, Roberto: Viac než zákon: Úloha zákona v teológii milosti, Advent-Orion Vrútky, 1999.
2. Výrok v Ř 10:4 v původním znění tvrdí, že Kristus je "vrcholem, cílem, završením" (telos) Zákona ve smyslu ospravedlnění (spasení) z víry.
3. Bacchiocchi, S.: Od soboty k neděli: historická studie nástupu svěcení neděle v raném křesťanství, publikováno v roce 1977 (v angličtině).
4. Thompson, Alden: "From Sinai to Golgotha, Part 5. The Theology of Ellen White: The Great Controversy Story", Adventist Review, December 31, 1981.
5. Knight, George R.: Setkání s Ellen Whiteovou. Praha: Advent-Orion, 2001. Viz také Gordon, Paul A.: My Dear Brother M.... Why Ellen White wrote the letters in Testimonies for the Church, Pacific Press, 1997; Land, Gary: The World of Ellen G. White, Review and Herald, 1987.
6. Veltman, Fred: "The Desire of Ages Project: The Data", Ministry, October 1990; "The Conclusions", Ministry, December 1990; Olsonova diskuze výsledků (tamtéž); Morgan, Kevin L.: "Was Ellen White a Plagiarist?" Ministry, December 2007.
7. McMahon, Don S.: Acquired or Inspired, Victoria (Australia): Signs Publishing Company, 2005 (autor je chirurg; době vydání vyučoval na Avondale College).
8. Tedy bezchybné v každém detailu (včetně historie, kontextových podrobností, formulací) textu, který by v tomto pohledu měl být vždy pouze originální. Někdy se spolu s tím předpokládala i bezchybnost v životě autorky ve smyslu "inspirováno je buďto všechno, nebo nic" (např. Rea, Walter: The White Lie, 1982).
9. Viz např. Knight, George R.: “The Case of the Overlooked Postscript: A Footnote on Inspiration”. Ministry, August 1997, 9-11.
10. Zdroje: www.whiteestate.org/books/egwhc/EGWHCaxA.html#sth58 a www.whiteestate.org/books/egwhc/EGWHCc14.html#sth24.
11. Viz např. dizertace J. Moskaly The laws of clean and unclean animals in Leviticus 11 : their nature, theology, and rationale : an intertextual study, Berrien Springs : Adventist Theological Society, 2000.