Klášter v Želivě „sloužil“ po vítězném únoru  jako koncentrační tábor pro kněze a řeholníky, částečně likvidační. Vyslýchali je a mučili, vysmívali se jim (čehož součástí byla internace v klášteře) a mnozí z nich podmínky nepřežili. Později byl vykraden, rozbit a zničen. Poprvé jsem tam byl v době psychiatrické léčebny, kdy komunisti zpřístupnili malou část pro turisty. Léčebna vykazovala dost nelidské podmínky. Stavební zásahy byly provedeny zcela v duchu doby. Pak jsem tam byl ještě asi dvakrát po revoluci. Náš stát vrátil řádu kostel a klášter které dokázali mniši s neuvěřitelným úsilím a s pomocí Boha a mnoha dobrých lidí opravit. Co ale stát nevrátil a nechal dál chátrat bez užitku bylo veškeré hospodářské zázemí. Přímo na místě i jinde. Vrátil jen to co mělo sloužit náboženským účelům. Turisti procházeli přímo okolo padajících trosek stodol, dílen a jiných hospodářských budov, ohrazených aby někdo nepřišel k úrazu. Bavili jsme  se s bratrem který tam provázel. Tou dobou byla konjunktura, v kraji bylo plno nezaměstnaných a někteří měli zájem o práci nebo pronájem. Nebylo kde ani za co. Nevím jak to tam vypadá dneska, jestli to spadlo a nebo jestli tam někdo provozuje nějaké zbytečné centrum obecního blaha, závislé na dotacích. Nebo jestli jsou tam pořád ještě trosky. Možná se to změní díky restitucím, pomůže-li  Pánbůh. Jestli ty pozemky nešly odcizit.

Myslím si že nestoudnost  tohoto článku volá do Nebe. Tak jako každý útok proti církvím.

V klášteře v Želivě se odehrál v době perzekuce církve jeden zajímavý příběh.  Zavřeli tam jednoho mladého mnicha, silného a zdravého. Po nějaké době internace  se změnil k nepoznání a vězeňský lékař ho prohlásil za mrtvého. Svlékli ho téměř do naha, na sobě měl jen cáry nemocniční košile a hodili do ledové márnice. Zdálo se mu o Ježíši Kristu a najednou se probudil živý a zjistil že žije a že se mu vrátila síla. Tak jak byl vyrazil polonahý na chodbu, kde potkal skupinu bachařů. Dali se na útěk se strašlivým řevem, křičeli  že mrtvý vstal a přišel se pomstít. Vedení tábora ho okamžitě propustilo na svobodu, nebyli zatvrzelí tak jako Egypťani ale prozíraví jako Pelištejci. Dostal se na západ a dožil se návratu po revoluci. Ještě se podílel na obnově kláštera z trosek. V tom táboře také mimo jiné používali kněze a mnichy k testování léků.  Někteří na to zemřeli.

Tento pán je naprosto mimo. Diskutoval jsem s ním v diskusi viz. LN. Je to popleta a informačně neznalý myslivec, který jen hodně křičí, jinak kecá jako Sbejbl...