poslal Nepřihlášený Události posledních dnů kolem podpisu smluv o církevních restitucích,
vyvolaly mnoho otázek, které se ptají po dalším smyslu působení Bratrské jednoty
baptistů v Ekumenické radě církví. V prvé řadě to jsou závažné otázky po
směřování církví, které si ERC vytyčuje ve stěžejním dokumentu Charta oecumenica.
Z toho vyplývají i otázky týkající se vlivu římskokatolické církve (duchovního i
finančního) na toto zamýšlené směřování nekatolických církví. A v neposlední
řadě to jsou otázky, které se týkají podvazování svobodného rozhodování
jednotlivých církví v rámci Ekumenické rady církví.
Z katolické strany můžeme zřetelně pozorovat snahu o vytvoření
institucionální, resp. viditelné jednoty církví, kterou zesnulý papež Jan Pavel
II viděl v přijetí primátu římského biskupa ze strany nekatolických církví.
Profesor Filipi pak popisuje současnou katolickou snahu o vytvoření budoucí
institucionální jednoty z pera jezuitského teologa Rahnera: „všechny dílčí
církve uznají smysl a právo petrovské služby římského biskupa jako garanta
jednoty v pravdě a lásce, a na druhé straně se papež výslovně zaváže uznat a
respektovat samostatnost dílčích církví a své magisteriální autority bude užívat
pouze způsobem, jakým svá rozhodnutí učiní všeobecný koncil celé církve…“
Ekumenická rada církví proto usiluje o realizaci obsahu dokumentu Charta
oecumenica, ve které se konstatuje: „Viditelné jednotě ještě zabraňují
zásadní rozdíly. Existují rozdílná pojetí, především co se týče církve a její
jednoty, svátostí a úřadů. S tím se nemůžeme spokojit“ a proto je zde
obsažen i závazek: „budeme pracovat pro viditelnou jednotu církve Ježíše
Krista v jedné víře, která má své vyjádření ve vzájemně uznaném křtu a v
eucharistickém společenství.“ V bodě 5 se pak důraz na eucharistické
společenství opakuje: „Zvláště bolestným znamením rozštěpenosti mezi mnohými
křesťanskými církvemi je absence eucharistického společenství.“ a proto je
zde obsažen společný závazek: „jít vstříc cíli, kterým je eucharistické
společenství“.
Charta Oecumenica obsahuje také závazek „zkoumat, co je možné a nutné
prohlásit v závazné formě církevními autoritami za výsledky dialogu“. Tento
závazek tedy směřuje k závaznému vyhlašování výsledků takového „dialogu“
církevními autoritami, tj. k vyhlašování ve formě závazné pro členy církví.
Takové pojetí je ryze katolické a vyplývá z katolického pojetí víry jakožto
přijetí toho, co církevní autority vyhlásí jako závazné učení. V kontrastu s tím
je baptistické pojetí autority Písma, vyjádřené i v zásadě Sola Scriptura a
svobody svědomí. Tento závazek pro BJB přináší nebezpečí spočívající v tom, že
pro členy sborů by měly mít závaznost výsledky „dialogu“ mezi představiteli
katolické církve, protestantů a VV BJB.
Při vší úctě k ekumenickému dialogu, přátelství a respektu mezi jednotlivými
církevními představiteli, je nutné si uvědomit historickou skutečnost, že
rekatolizace protestantských církví pod heslem křesťanské jednoty, vždy byla
dávným cílem katolické církve. Stejně tomu je i s jednotou evropského kontinentu
pod duchovní autoritou papeže.
Z těchto principiálně rozdílných východisek pak pramení důvody, proč zvážit
další setrvání Bratrské jednoty baptistů v Ekumenické radě církví. Některé z
nich mohou být tyto:
1. Směřování k jednotě založené na eucharistickém společenství
2. Zavazování církví ke společnému konání a ekumeně, které nejsou výrazem
rovnoprávného vztahu rovnocenných církví.
3. Zavazování církví podporovat sjednocování evropského kontinentu
4. Zavazování církví k prohloubení společenství s židovstvím a k rozvíjení
vztahů s islámem
5. Vyhlašování výsledků ekumenického dialogu v závazné formě církevními
autoritami
6. Snaha o vytvoření viditelně jednotnou církev, prostou věroučných
divergencí a antagonismů, přivtělením k římskokatolické církvi
7. Podvazování svobodného rozhodování církví v rámci ERC
Tyto a další nepřijatelné cíle, které si Ekumenická rada církví vytyčila,
volají po smyslu dalšího setrvávání Bratrské jednoty baptistů v ERC. Otevírají
tak diskusi, která by měla umožnit BJB nalézt své místo ve společnosti a
zachovat si svoji identitu a svébytnost. Tato diskuse by měla probíhat s vědomím
vážnosti a důležitosti těchto otázek pro další směřování BJB. Měli bychom se
upřímně a s otevřeným srdcem navrátit k Písmu, ze kterého vycházejí baptistické
principy a zásady. A v něm hledat odpovědi na palčivé otázky, zda místo BJB je v
takovém společenství, v jehož cílech se naše baptistická identita může zcela
rozpustit.
