Neboť lidské poznání je založeno na pozorování. Racionální myšlení nám říká, že když jsme poznali přírodní zákonitosti, mezi něž patří i rotace Země kolem slunce a vůbec i další vesmírné zákonitosti, že se takové děje jen tak bez příčiny nemohou změnit. A protože se nezměnily po tisíce let pozorování, oprávněně předpokládáme, že se nebudou měnit ani v letech dalších a dokonce, že se neměnily ani v miliónech let předchozích.
Cože jsme to poznali pozorováním? Odpověď zní: Přírodní zákonitosti. Jinak řečeno, poznali jsme zákony Boží.
Když jsme se takto navrátili k Božím zákonům, tak mezi ty nejzákladnější patří princip kauzality, což je učený výraz pro skutečnost, že každá příčina vyvolá následek. Tedy síla působící na Zemi ji uvede do pohybu. Příčinou je síla, následkem je pohyb zeměkoule. Pokud bychom chtěli vyvolat zpětnou rotaci Země, musela by být příčinou pěkně velká síla opačného směru. A protože Písmo praví, že za dnů Jozueho a Chizkijáše se rotace Země odchýlila od Božích zákonů z příčiny zákonodárcovy, tedy Boha, tak musíme dospět k těmto závěrům: Buď Bohu věříme, že to udělat mohl a věříme i Jeho Slovu zapsanému v Písmu, nebo tyto biblické zprávy považujeme za nemožné nesmysly, které pro zdůraznění svého významu nebo pro posílení víry ve všemocného Boha zapsali lidé. Teď se nám však takové snahy horlivých pisatelů jeví jako kontraproduktivní, neboť Boží neměnné zákony jsme dopodrobna prokoukli.
Opět se vraťme k otázce, zda věříme Bohu. V minulých článcích o rozporech v Bibli (
1,
2,
3,
4) jsme si o tom něco řekli. A došli přísně racionálním myšlením k závěru, že pokud Bohu věříme, musíme jako základ přijmout i Jeho vyjádření dané nám v Písmu. A to včetně skutečností, že v něm nalezneme rozpory. Jako tento rozpor: Bůh ustanovil zákony, tedy i přírodní zákony, které nám říkají, že Země se točí s pravidelností kolem své osy. A říkají též, že pokud by se Země zastavila nebo dokonce začala otáčet nazpět, že tato příčina vyvolá nezměrné následky. V Bibli však žádné drastické následky popsány nejsou.
Princip, že příčina má vždy následek, platí také u jiných Božích zákonů. Například: Spácháš-li hřích, zemřeš. Vstoupíš-li do zavřených dveří, nejspíš si na hlavě uděláš bouli. Zestručním to: Zákony Boží platily a platí stále, včetně principu kauzality.
Jak to tedy vlastně je? Čteme přece, že Země se najednou zastavila, dokonce obrátila svou rotaci a mělo to vliv pouze na stín. To se stalo. Spácháš-li hřích nezemřeš, pokud přijmeš milost. To se stalo a stále děje. A Ježíš vstoupil zavřenými dveřmi do místnosti. Najednou tady principy kauzality neplatí.
Všimněme si nesmírně důležitých poznatků, které přemýšlením nalezneme v Písmu:
Na jedné straně Bůh vyhlásil zákony jejichž dodržování přísně vyžaduje. Dokonce zaúkoloval živly, aby stále vykonávaly jím uloženou práci. Klenba aby oddělovala vody od vod (
do určité doby), zeleň aby se zelenala, světla aby svítila, živočichové aby se hemžili, a tak dále. Na druhé straně sám Stvořitel tyto zákony porušil a porušuje, aby to některým lidem vyhovovalo. A z Písma je zjevné, že tak činil v zájmu svého lidu.
Můžeme z toho odvodit další důležitý princip:
Bůh dal zákony proto, aby je svou vůlí měnil pro svůj lid a ty nezměněné aby dal jako projev a jistotu svého řádu. Jinak řečeno, zákonictví změnil a mění svou vůlí na potřeby lidí. Řečeno ještě přesněji –
zákonictví měnil, mění a změní na potřeby stvoření.
Nejsou to úžasná zaslíbení, když nebudou platit zákony? Bude platit úžasná svoboda od zákonů a tedy i od zákonictví. Dnes můžeme ochutnat alespoň závdavek neplatnosti ke smrti vedoucích zákonů.
Když tak o tom člověk přemýšlí, tak co by si vybral: Aby Bible byla racionálně zákonická a racionálně logická a v souladu se všemi pozorovatelnými zákony? A přísně dodržovala princip kauzality? Nebo naopak aby byla v rozporu s racionálním myšlením, zato plná milostivé Boží vůle k Jeho lidu. Zkusme přemýšlet, zda opravdu chceme obdržet bouli, když porušíme zákon, nebo zemřít, když se zákonům protivíme, tedy když nedodržujeme zřetelně danou Boží vůli.
Neboť naše nejvyšší poznání musí vždy vyústit v závěr:
Jistotou je jen jeden princip kauzality. Ten praví, že absolutní a nekonečnou příčinou je Bůh (jak podobně řekl kdysi Giordano Bruno, podle některých heretik spravedlivě upálený za zneuctění Krista).
A kde je příčina, tam je i následek: Milost bez zákonictví nebo smrt se zákonem.
Pokud jsi nás doposud, náš Bože, svou milostí neobdařil, prosím učiň tak. Nechť se stane Tvá vůle, byť ji většinou nechápeme. A stále se pozastavujeme nad místy Tvého slova v Písmu, když je nemůžeme sladit s naším racionálním uvažováním. A nechápeme, že Ty jsi nám vždy ochoten přispěchat ku pomoci a své zákony obrátit v náš prospěch. A tento Tvůj záměr jsi dal zapsat, aby se prolínal celým Písmem a my ho měli neustále na očích. Amen.
Poznámka: Popsané jevy ve změně polohy slunce a posun stínu v protisměru lze také objasnit změnou lomu světla. Na podstatě článku to však nic nezmění.
