Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Bohumil.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 12, článků celkem: 16227, komentáře < 7 dní: 442, komentářů celkem: 399356, adminů: 60, uživatelů: 5085  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 23 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

gregorios777
cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
109611455
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Restituční zákon schválen, otázky zůstávají
Vloženo Čtvrtek, 11. červenec 2013 @ 10:45:49 CEST Vložil: Olda

Církevní restituce poslal Nepřihlášený

1. Církve se v debatě o opodstatněnosti restitučního nároku rády pasují do role okradených. Aniž bychom jakkoli bagatelizovali zabavování a především následnou barbarskou devastaci jednotlivých památek i celých architektonických, vzdělávacích, kulturních či hospodářských komplexů (o křesťanském dědictví zvláště platilo „kam komunisti šlápnou, tráva neroste“), nelze se tvářit, že na komunistickém postátnění církví prostřednictvím zákona z r. 1949 křesťané a představitelé církví též z rozmanitých důvodů nespolupracovali. U protestantů nelze pominout ideovou a přesvědčovací roli J. L. Hromádky. Ale své poví i detail: když byl evangelický církevní rada Valeš vyzván předložit svůj projev při schvalování církevních zákonů v r. 1949, úředník, jenž mu ho za komunistický církevní úřad proškrtal a doplnil do „správné“ podoby, tu působil jako aktivní člen československé církve. A dokladů o pozdějším průběžném posvěcování komunistické politiky (včetně pošlapávání nezávislých kritických postojů) církevními autoritami lze celkem snadno dohledat víc než než dost.

2. Mezi křesťany kritickými ke komunistickému režimu se – alespoň před převratem – s restitucemi v současném rozsahu do značné míry nepočítalo. Jak by asi současný zákon a způsob jeho prosazování komentoval Augustin Navrátil (iniciátor nejmasovější předpřevratové petice za svobodu křesťanů, včetně odluky), Bonaventura Bouše nebo Josef Zvěřina? Značný „restituční tah“ projevovaly zato po převratu různé typy „starých církevních struktur“: křesťané konformní povahy a tradicionalistického založení napříč konfesemi vzali listopadový převrat jako příležitost vrátit stav „církev – společnost“ před r. 1948/49. Není přijatý zákon především završením jejich tahu na branku?

3. Odpor vůči zákonu, který ve společnost panuje, vysvětlují církevní představitelé jako důsledky letité proticírkevní komunistické propagandy a současnou předvolební propagandu levice. Nezapadá však negativní předporozumění zákonu ze strany zdejšího občanstva spíš do „příběhu“, v němž se po převratu křesťanům dařilo svou rigidností, konzervativností ba jistou xenofobií odcizit se očekávání české společnosti? Namátkou: zakazování obrazů Martina Velíška (Ježíšek Franta), Scorceseho filmu Poslední pokušení, démonizace návštěv dalajlámy, Mráčkův „dějepisný předpis“ z Piťhova ministerstva školství, křesťanská homofobie, svatováclavské nadbíhání klerofašismu…

4. Nepřehlížíme v církvích, že zdejší antiklerikální étos není jen „komunistický“, ale také např. „havlíčko-masarykovský“? Nemáme spíš usilovat o to být „antiklerikálům antiklerikály“? Nikoli jako ti, kdo nadbíhají svému okolí, nýbrž ve smyslu apoštolského „židům žid a helénům helén“ – a navázat na jistý rys biblické „antiklerikální“ tradice? Není chyba představitelů církví, že razí svou představu fungování církve a představám české společnosti nechtějí rozumět?

5. Je pohoršení, jež přijímání zákona vyvolalo, kompatibilní s pohoršením pro kříž Kristův? Neměli bychom si „vyvolávání pohoršení“ v zdejším milieu rezervovat spíš pro kritiku českého a moravského anticiganismu, maloměšťácky postkomunistického zahledění na vlastní píseček a zájmy či varování před „krysaři“, osobami s nejasnou minulostí, jež populisticky slibují rázně vyřešit bolavé problémy této společnosti?

6. Dle Ústavního soudu je zákon legální, neukazuje se však, že nemá legitimitu? Opodstatnění v širším společenském souhlasu? Restituce měly zásadní opodstatnění v popřevratovém kontextu, pomohly vybudovat zdejší střední třídu. Zůstalo však mnoho okradených vlastníků, kteří restituovat nemohli a nebudou (např. SVÚ Mánes svou slavnou budovu, zchátralou mimochodem i kvůli „nerestituci“ v posledních dvaceti letech). Patří se, aby se zrovna církev dostala do společnosti těch, kdo jsou poctěni náhradou za utrpěnou majetkovou újmu, když tu pořád zbývají jiní o majetky připravení?

7. Pavel Rychetský se vyjádřil při zdůvodnění svého nesouhlasu se zákonem, že schvalování zákona provází podezření z korupce tří rezignujících poslanců. V posledních dnech tato poznámka dostala nečekané obrysy. Pokud se prokáže obvinění policie, zákon o církevním majetku byl schválen díky korupčnímu jednání. Tady už nejde jen o legitimitu. Na jakou symbolickou pozici se zdejší církev ve světle těchto událostí dostává?

8. Jak se „demokraticky“ vyrovnat s tím, že v této zemi existují církevní společenství, jichž se restitučně-odlukový zákon netýká, a která jsou jím fakticky diskriminována, protože žádnou náhradu nedostanou – některá společenství (Svědkové Jehovovi) přesto, že utrpěla nemalou hospodářskou a především lidskou újmu?

9. Co přinesou restituce a vyplácení náhrad v éře „monetarizace všeho“ – kdy se různé typy veřejné služby (zdravotnictví, pošty, sociální služby, penzijní pojištění) přestávají hodnotit podle přínosu společnosti a pouze se počítá „kolik to stojí“, případně „kolik to hodí“ – těm, kdo se na privatizované instance, instituce a státní aktivity umějí přisát či se na nich přiživit?

10. Jestliže přijatý zákon (a na jeho základě uzavřené smlouvy) splácal dohromady vyrovnání křivd a státní příspěvek na cestu k odluce, nenasměroval už tím církve k tomu, aby si s klidným svědomím použily většinu peněz pro sebe – tj. převážně na svůj vnitrocírkevní provoz?

Tomáš Trusina

Zdroj: časopis Protestant 2013/6


"Restituční zákon schválen, otázky zůstávají" | Přihlásit/Vytvořit účet | 9 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Restituční zákon schválen, otázky zůstávají (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Čtvrtek, 11. červenec 2013 @ 11:52:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myslím že můžeme mluvit o štěstí že lidé jako byl například Mojžíš, svatý Eliáš nebo svatý Pavel nečekali na celospolečenský souhlas a nepovažovali ho za základ legitimity. Kromě toho i vyloženě  proticírkevně zaměřené průzkumy mlčky připouštějí že přibližně 1/3 populace není proti církevním restitucím. Víc než tři miliony spravedlivých je docela slušný počet. V Sodomě jich nebylo ani 10.



Re: Restituční zákon schválen, otázky zůstávají (Skóre: 1)
Vložil: Pohan v Úterý, 23. červenec 2013 @ 12:28:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Protože všichni víme, že církevní restituce byly schváleny za pomoci nekalých praktik a odsouzených kriminálníků (viz ten odsouzený poslanec z Kolína), ptám se: Mají ještě církve, které přijaly majetek takto získaný právo vyučovat a poučovat o morálce? Navíc, z dnešního pohledu získali církve svůj majetek porušováním lidských práv svých poddaných stejně jako šlechta. ( tím narážím na výrok pana knížete trautenberka o prezidentu Benešovi v prezidentské kampani). Má ještě církev krom farizejství, které Ježíš tolik nenáviděl, národu co nabídnout?



Stránka vygenerována za: 0.15 sekundy