Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Hana.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 16193, komentáře < 7 dní: 245, komentářů celkem: 397201, adminů: 60, uživatelů: 5077  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 274 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

gregorios777
Lolik
oko
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
109048770
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Co je vlastně lidské srdce.
Vloženo Pátek, 25. říjen 2013 @ 19:42:29 CEST Vložil: Olda

Studijní materiály poslal oko

Je možno lidské srdce doslova vyměnit za jiné, aby i tak zůstala totožnost člověka pořád stejná?

Ve skutečnosti existují v našem reálném světě pouze konkrétní lidé a konkrétní lidská srdce.

Přirovnání, které by osvětlilo toto tvrzení, bychom nalezli v lidské tváři, která je vždy konkrétní, individuální, neopakovatelná, jedinečná.

Nelze člověku vyměnit jeho tvář za jinou, lze však tvář zkřivenou bolestí zla hříchu uzdravit, projasnit, rozzářit do úsměvu.


Někteří zde podléháte mylnému dojmu, že když vám Bůh "vyměnil" srdce, je už pak nemožné od Boha odpadnout, protože nové srdce radostně souhlasí s Božím zákonem. Namlouváte si, že vám prý Bůh dal nové srdce, ze kterého vychází věčný život a ten život hřích vytlačuje pryč, čistí život člověka. Tak to ale vůbec ve skutečném životě nefunguje!

Srdce zůstává i nadále místem vnitřních bojů, místem rozhodování mezi dobrem a zlem. K čemu by nám jinak byla Boží zbroj, o které hovoří apoštol Pavel?

(Ef 6,10-18)
Závěrem, bratři moji, posilněte se v Pánu a v moci jeho síly.

Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit proti ďáblovým úkladům.
Vždyť náš boj není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti mocnostem, proti světovládcům temnoty tohoto věku, proti duchovním silám zla v nebesích.
Proto si vezměte celou Boží zbroj, abyste mohli odolat ve zlý den, všechno vykonat a zůstat stát.
Stůjte tedy přepásáni na bedrech pravdou a oblečeni pancířem spravedlnosti;
nohy mějte obuté připraveností kázat evangelium pokoje.
Nade všechno si pak vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého.
Vezměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo,
a v každý čas se každou modlitbou a prosbou modlete v Duchu, a právě proto bděte ve vší vytrvalosti a prošení za všechny svaté.
 
Bylo by pro vaše vystřízlivění jistě velmi užitečné, kdybyste se vrátili třeba k případu krále Saula, kterému také doslova "proměnil mu Bůh srdce v jiné" (1 Sam 9,9) - Přesto netrvalo dlouho a k Saulovi se dostalo další slovo od Hospodina: Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále (1 Sam 15,23).

Srdce se jednoznačné definici vymyká podobně, jako se vyčerpávající definici vymyká tajemství lidské osoby.
Podle K Rahnera platí, že srdce je "praslovo", vyjadřující základní lidskou zkušenost prožívání vlastní vnitřní jednoty a hlubiny vlastní existence. Tuto tajuplnou zkušenost, která je z antropologického hlediska tak původní, že dokonce předchází rozlišování těla a duše, však člověk nikdy nedokáže pojmově plně uchopit. Člověk tak jako obraz tajemného Boha zůstává i pro sebe samého tajemstvím.


Obecně platí, že k tajemství se dostáváme v první řadě tak, že stanovíme, čím toto tajemství není.
Totéž pravidlo budeme aplikovat i na tajemství srdce. Pomůže nám k tomu zcela prostinká otázka: Má krokodýl srdce? Pokud budeme výrazem "srdce" mínit onen sval, který rozhání v těle živočicha krev, pak krokodýl srdce má.
Když však běžně užíváme výrazu srdce, pak obvykle nemíváme na mysli centrum oběhového systému a zcela spontánně myslíme na lásku a na schopnost prožívat určitým způsobem meziosobní vztahy. Stačí uvést rčení: milovat celým srdcem; darovat druhému své srdce; nosit někoho v srdci.

Když je někdo necitelný, neschopný empatie, říkáme, že nemá srdce. Když se nás něco hluboce dotýká, hovoříme o srdceryvném pláči, o zlomeném či rozdrásaném srdci. Když je někdo srdečný, znamená to, že je otevřený, komunikativní. V tomto smyslu však srdce podvědomě přisuzujeme pouze osobám, nikoli rozumem neobdařeným tvorům. Pumpu, která rozhání v našem těle krev, jistě nikdo z nás nebude považovat za skutečné zřídlo lásky a za základní předpoklad meziosobních vztahů.

Shodneme se tedy celkem snadno na tom, že:

srdce je úzce spojeno s individuální osobou a že ho vnímáme v první řadě jako určité duchovní jádro, které lidskou bytost vnitřně sjednocuje a které je zároveň podmínkou meziosobní vztahovosti.

Srdce z masa, onen sval rozhánějící v těle krev, je pak výhradně u člověka symbolem duchovního či metafyzického srdce - hlubiny či jádru lidské bytosti.

U krokodýla nemůže srdeční sval být symbolem onoho duchovního jádra bytosti, protože krokodýl není osobou a nenosí v sobě ani tu hlubinu, kterou v sobě zakouší v tomto viditelném světě výhradně jenom člověk.

Biblická antropologie výše uvedené plně potvrzuje: Pouze asi 20% výskytů slova srdce (hebrejsky leb, lebab,) ve Starém zákoně označuje anatomický orgán našeho těla a zhruba v 80% výskytů se jedná o metaforické označení tajemného jádra lidské bytosti, lidského nitra (hebrejsky gereb).

Je tedy zřejmé, že nemůže být člověkem spáchán žádný hřích, který by byl jakýmkoli způsobem mimo lidské srdce, který by se netýkal tohoto samotného jádra lidského nitra.

Schopnosti lidského srdce.

Srdce v první řadě poznává, či spíše má schopnost pochopení, porozumění, vhledu, a to vše je velmi úzce vázáno na zvláštní Boží dar a na konkrétní vztah k poznávanému či prožívanému.

(Dt 29,2-4)
Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Sami jste v egyptské zemi viděli vše, co Hospodin před vašima očima udělal s faraonem, se všemi jeho služebníky a s celou jeho zemí.
Na vlastní oči jsi viděl veliké zkoušky, znamení a ty veliké divy.
Až do dnešního dne vám však Hospodin nedal srdce k porozumění, oči k vidění, ani uši k slyšení...

Zde se nejedná o poznání abstraktní, nezúčastněné, teoretické, vědecké, nýbrž o poznání bytostně lidské, konkrétní, o zkušenost, zážitek a především o schopnost pronikat za jevy, k jádru událostí či zkušeností. Jedná se tedy o poznání a porozumění bytostně existenciální, které však nezůstává pouze u fenoménu, a proto dokáže pronikat jaksi "za něj" a "do něho". Jenom jádro, tajemný střed lidské existence je s to vskutku vhlížet do "nitra" konkrétních věcí, událostí, osob. Srdce se tedy projevuje jako schopnost od konkrétnosti neodtrženého "metafyzického" poznání v prapůvodním, antropologickém slova smyslu.

To, k čemu v posledním důsledku míří poznání srdce, však nejsou věci, ale osoba či osoby. Proto je srdce výsostným místem poznání - zakoušení Hospodina ("Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já jim budu Bohem, neboť se ke mně navrátí celým srdcem". - Jer 24,7).

Další schopností srdce je paměť (např. Dt 4,39).

Nejedná se o uchování abstraktních poznatků, pouček, o vypočítavé zmocňování se údajů, nýbrž o památku konkrétních událostí i jejich prožitků jak na intelektuální, tak na hodnotové či emotivní rovině (Jeho matka pak uchovávala všechna ta slova ve svém srdci.  - Lk 2,51). Izrael si přesně takovým způsobem připomínal a uchovával ve svém srdci vysvobození z Egypta i ostatní velkolepé Boží činy v dějinách spásy.

Srdce je také sídlem rozhodování, ale i konkrétních citů, vznětů, tužeb, chtění - to znamená i lásky.

(Dt 6,4-6)
Slyš, Izraeli: Hospodin, náš Bůh, Hospodin je jeden!
Proto budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.
Ať tato slova, jež ti dnes přikazuji, zůstanou ve tvém srdci.

Dlužno upozornit, že se opět nejedná o abstraktní pojem lásky, ale o konkrétně prožívaný vztah k Bohu jako k osobnosti. Srdce je tudíž onou hlubinou bytí, kde se člověk rozhoduje pro Boha, nebo proti němu. "Touhu poznat pravdu a nakonec Boha samého vložil totiž do lidského srdce Bůh, aby člověk tím, že pozná a bude milovat Boha, mohl dosáhnout také plné pravdy o sobě samém" (Jan Pavel II.)

Milování Boha z celého srdce je spojeno s našim vědomým rozhodnutím, má - li ale být úplné, musí se ale stát naší novou přirozeností.

Na tomto místě si dovolím upozornit na velmi zajímavý aspekt: pravá láska znamená, že milovaný přebývá v srdci milujícího a opačně. Srdce je schopno pronikat druhým srdcem a nechat se druhým pronikat, je tajemstvím v tajemství. Symbolem tohoto vzájemného přebývání v druhém je na obecné antropologické rovině vzájemné objetí.

Lidské srdce je tedy také schopno perichoreze (vzájemného prostupování osob) o kterém hovoří trinitární teologie.
Plnost perichoreze je jedině v Bohu, kde osoby Trojice přebývají vzájemně jedna v druhých dvou a druhé dvě v oné třetí.
Právě na tomto základě Ježíš říká: "... já jsem v Otci a Otec ve mě". (J 14,10)
Ježíš zde hovoří nejen o tajemství věčné Trojice, ale také o tajemství svého lidského srdce.

Pokud se jedná o vzájemný vztah mezi křesťanem a Kristem, Ježíš neváhá tvrdit: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm". (J 6,56)

Krásně to potom vyjádřil apoštol Pavel: Nežiji už já, ale žije ve mě Kristus.
Toto vzájemné přebývání je právě díky schopnosti lidského srdce přebývat v druhém a hostit v sobě druhého evidentně tajemstvím srdce.

Jestliže ideálem církve je, aby všichni pokřtění měli "jedno srdce" a "jednu duši" (Sk 4,32), pak se opět jedná o tajemnou schopnost srdce týkající se perichoreze.

A v tom také tkví pravá podstata církve jakožto ikony Trojice. Církev má být tajuplnou jednotou srdce v mnohosti osob a mnohostí osob v jednotě srdce.

Stejně jako eucharistie, tak i církev tedy zůstává mimo oblast teologie srdce zcela neproniknutelným tajemstvím.
Možná si teď budeme umět dát do nových souvislostí to, že církev se zrodila z Kristova probodeného boku, z jeho probodeného srdce.

Výše uvedené příklady prolínání antropologie a trinitologie ukazují na skutečnost, že právě lidské srdce je díky schopnosti perichoreze, kterou smíme v tomto životě zakoušet prozatím jen částečně a odstupňovaně, vpravdě "zbožštitelné".
Díky schopnosti perichoreze je srdce s to nechat se prostoupit tajemstvím a uchovávat ho v sobě přítomné a živé, je schopno obdivuhodné zpřítomňující, řekli bychom liturgické, paměti. Jestliže srdce poznává, chápe - pamatuje si, zpřítomňuje - miluje, proniká druhým a je schopno se jím nechat pronikat, pak je zcela na místě položit otázku, v jakém poměru je lidské srdce k lidskému duchu (ruach, pneuma, spiritus) a k lidské mysli (nús, mens).

V Bibli se relativně často můžeme setkat s jistým paralelismem mezi výrazy leb, lebab na straně jedné a ruach na straně druhé.
Všeobecně známý je text" Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mě ducha vytrvalosti. (Žl 51,12)

Velmi výmluvný je výrok, s nímž se setkáváme v knize proroka Ezechiela, kde mluví Hospodin, dávající příslib: "A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha (Ez 36,26).

Jak srdce tak duch budou "nové" - totiž v perichorezi (v objetí Božím) proniknuty, proměněny, uzdravovány Duchem Božím.

Srdce z masa znamená citlivost a rozhodně není protikladem ducha, který je stejně Božím darem jako nové srdce.

Vztah mezi lidským srdcem a Duchem svatým odráží velmi zřetelně Pavlova slova: A naděje nezklame, neboť Boží láska je vylita do našeho srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Ř 5,5; srv. 2 Kor 1,22; Gal 4,6).

Zvlášť Gal 4,6 nám dává pochopit pravý význam toho, proč Hospodin v důsledku naší perichozeze s Bohem (která začala obléknutím Krista ve křtu) pojmenovává naše srdce i našeho ducha jako "nové" - (novost ve smyslu Ř 6,3-4).

A protože jste synové, Bůh poslal do vašich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: "Abba, Otče!

Přebývá - li Boží Duch v srdci člověka, pak se jedná o onu tajemnou perichorezi lásky, o ono vzájemné pronikání srdcí. Úzká vazba mezi srdcem a duchem a Duchem svatým nás proto vede přímo k závěru, že nejvlastnějším symbolem Ducha svatého by mělo být srdce.

Můžeme uzavřít, že pojmy srdce a lidský duch jsou si velmi blízké, ba mohou se dokonce překrývat a označovat jedno a totéž tajemství.

Lidské srdce, lidská mysl, lidský duch je také "místem", kde se do člověka výsostným způsobem vtiskuje Boží obraz. Srdce je tajuplným a každé analytické definici se vymykajícím "místem", kde tajemství člověka ústí do tajemství samotného Boha. Je tedy jakousi svatyní, či dokonce velesvatyní v nitru člověka.

Je to srdce, které pociťuje Boha, a nikoli rozum. Hle tedy, co je víra: Bůh pociťovaný srdcem, nikoli rozumem (B. Pascal).

Zpracováno volně s pomocí následující literatury:
Nová Bible Kralická.
Novotný: "Biblický slovník".
Pospíšil: "Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel".

"Co je vlastně lidské srdce." | Přihlásit/Vytvořit účet | 156 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Pavell v Pátek, 25. říjen 2013 @ 20:59:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
"Srdce zůstává i nadále místem vnitřních bojů, místem rozhodování mezi dobrem a zlem. K čemu by nám jinak byla Boží zbroj, o které hovoří apoštol Pavel?"

Pane Oko, prosím neurazte se, ale takovou větu může pronést jen někdo kdo proměnu srdce ještě nezažil. Proč tak proti proměně srdce tolik brojíte? Znovuzrodíme se v Duchu svatém, On nám dává nové srdce. To nové srdce již není místem vnitřních bojů, to bylo to staré srdce. Nové srdce není místem pro rozhodování mezi dobrem a zlem. Nové srdce je od Boha a je Bohu zcela oddané. Nové srdce se rozhodlo výhradně pro Boha, lásku a dobro. Nové srdce nás varuje před hříchem a hřích ho tíží. Víte mě to tak připadá jakoby jste ustrnul přesně na hranici při výměně srdce starého za nové. Jakoby ve Vás probíhal boj mezi srdcem starým a novým. Moc bych vám přál aby vaše nové srdce zvítězilo. K tomu Vám pomáhej Bůh.



Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Pátek, 25. říjen 2013 @ 21:00:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobré shrnutí biblického pojmu "srdce". Opravdu dobré, oko. Všechno dobře do sebe zapadá. Vírou přicházíme k Bohu i rozumově. Věřit v Boha je čistě rozumová záležitost, neboť je nerozumné popírat něco, o čem se můžeme pozorováním skutečností (například pozorováním stvoření) sami přesvědčit. Věřit Bohu je také rozumovou skutečností (i když obtížnější), neboť se o Božích pravdách a divech můžeme sami přesvědčit, případně přijmout přesvědčení jiných, kteří nám podají své svědectví.

Ale milovat Boha - nebo jak je v posledních dobách zvykem, pojmenovat to jako láskyplný "vztah s Bohem"- to již je jedině srdeční záležitostí. Přičemž jako sídlo vztahu můžeme přijmout podle starých zvyklostí srdce, či podle novějších poznání mozek. Na tom však vůbec nezáleží.

Mně osobně více vrtá hlavou, že milování Boha je věc emocí. A emoce jsou zrádné, většinou mimo naši vůli. Takže tu správnou lásku, byť je to láska plná emocí, lze za správnou považovat jen tehdy, když naše emoce ovládá Pán, který tím pádem musí být v nás samotných. Jinak to nemůže správně fungovat.



Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Bylina v Pátek, 25. říjen 2013 @ 21:05:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko, dokud si budeš plést srdce s duší a mezi ducha a duši budeš klást rovnítko, budeš stále dokola psát takovéto články svědčící o tom, že nemáš zjevení a poznání od Boha, ale pouze z knížek od autorů, kteří na tom s Bohem byli stejně jako Ty - zaměnili duchovní zjevení pravdy za rozumové, duševní poznání. Ale protože Tobě duch a duše jedno jsou, tak nejsi schopen pochopit ten rozdíl a předpokládám, že mě zase zahrneš svými teoriemi, nebo teoriemi nějakých teologů.




Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Bylina v Pátek, 25. říjen 2013 @ 21:14:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Obecně platí, že k tajemství se dostáváme v první řadě tak, že stanovíme, čím toto tajemství není.

Takto se k poznání tajemství snaží dostat lidský rozum. Boží tajemství zjevuje Duch Boží. A co je to srdce člověka je Boží tajemství a svým rozumovým mudrováním ho Oko nepoznáš. Stejně tak, jako jsi nepochopil tajemství znovuzrození a stále jako kolovrátek opakuješ svou mantru, že znovuzrozeni jsme ve křtu.




Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Ferra v Pátek, 25. říjen 2013 @ 22:42:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko, díky i za tvůj pohled na to, jak se snažíš ZMĚNIT své  lidské srdce SVOU snahou suplující Boží nadpřirozený akt VÝMĚNY.
Musí to být pro tebe frustrující stavět se na místo Boha, navíc  s nejistým výsledkem.




Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 25. říjen 2013 @ 23:10:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Stando, díky za článek. Už se hodně blížíš jádru křes´tanství, tomu, co je opravdu důležité. 

  Ano, "srdce" a "duch" člověka "jsou si velmi blízké, ba mohou se dokonce překrývat 
a označovat jedno a totéž tajemství" jak jsi hezky napsal. Pro mne "srdce" člověka 
a "duch" člověka je tentýž pojem. Pojem "duch" člověka jsem přestal používat kvůli tobě, 
aby tě to neiritovalo a nemátlo a nezačal jsi zase s tou svou "duchovou duší". 

  Myslím, že tři čtvrtě těch slovních kliček v článku se dalo docela vynechat, 
jsou jen ukázkou toho, jak jde udělat docela jednoduchá věc složitou.

  Někteří lidé mají dobré srdce a někteří mají zlé srdce. Do nebe se pak nedostane 
člověk za to, co udělal (natožpak za to, co neudělal!), ale dostane se tam proto, 
jaký je. Člověk, který má zlé a zkažené srdce v nebi nebude. Proto taky v nebi 
nebude hřích ani bolest ani nic takového.


Někteří zde podléháte mylnému dojmu, že když vám Bůh "vyměnil" srdce, je už pak nemožné od Boha odpadnout, protože nové srdce radostně souhlasí s Božím zákonem. 

  Docela by mne zajímalo, o kom v této větě píšeš a ještě vykáš. Podle příspěvků co čtu 
je jediný, kdo tomuto mylnému dojmu podlehl, jakýsi člověk píšící pod nickem "oko" a jménem Standa. 
Od nikoho jiného jsem tuto věc nečetl ani neslyšel. 

  Ale je možné, že jsem to přehlédl.



  V této věci už je tvá vzpoura a opozice na správném místě a je zjevné, že podle stavu 
svého srdce si asi myslíš, že lidé, kteří zažili tu vnitřní proměnu srdce podle Božího slova
si něco vymýšlí nebo namlouvají a nepíší pravdu.

  Tak věz, že takto to skutečně funguje. To, co Bůh dává je pevné, trvalé.
"Stav srdce" není něco "okamžitého" jako barva chameleona. 
Když Bůh vymění srdce a dá člověku věčný život, tak to není na pět minut. 

  To nové srdce, ten nový duch, kterého Bůh dá dovnitř člověka je právě ten prostředek,
kterým Bůh působí, že člověk dodržuje Boží zákony.


Je možno lidské srdce doslova vyměnit za jiné, aby i tak zůstala totožnost člověka pořád stejná?

  Z těchto tvých otázek mi připadá, že jsi snad opravdu pochopil jádro křesťanství.

  Ne, není to možné a pochopil jsi to správně. Výměnou srdce se mění identita člověka. 


  Jaké je srdce člověka, takový je člověk. 

  Když má člověk zlé a zkažené srdce, je to zlý a zkažený člověk.

  Když má člověk dobré a citlivé srdce, je to dobrý a citlivý člověk.

  Proto také jako křesťané mluvíme o "starém člověku" a o "novém člověku"

  Jádrem křesťanství je právě tahle výměna identity. "Nový člověk" je ten dar od Boha 
a ten "Starý člověk" je pohřben, aby už nikdy nevstal. 

  To je to nové srdce citlivé, ze kterého jde život a to staré, kamenné, plné hříchu.





Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 26. říjen 2013 @ 01:32:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Srdce zůstává i nadále místem vnitřních bojů, místem rozhodování mezi dobrem a zlem. K čemu by nám jinak byla Boží zbroj, o které hovoří apoštol Pavel?

  Stando, to je řečnická otázka, aby sis sám sobě něco dokázal, nebo tě zajímá odpověď?

  Chtěl bys vědět, k čemu je Boží zbroj, když už člověk nemusí bojovat proti tomu, co vychází z jeho vlastního srdce?



Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Pavell v Neděle, 27. říjen 2013 @ 10:12:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Říká se, že po bitvě je každý generál, a nejinak tomu bude asi u toho, kdo si procesem vlastního znovuzrození prošel. Znovuzrozený člověk neztrácí paměť a dobře si pamatuje jakou neplechu v něm staré srdce tropilo. Dovolte mi vážení diskutující tuto neplechu nyní popsat, a snad se přidají i jiní s podobnou životní zkušeností. To všechno píšu ku pomoci všem hledajícím nového srdce. 
Byla doba kdy jsem si myslel, že musím čekat než mi Pán dá nové srdce, toto čekání jsem vyplňoval prosebnou modlitbou. Byl jsem nervózní, toužil jsem po novém srdci a stále nic. Přiznávám se k tomu, že jsem tenkrát znovuzrozené lidi napadal, stálo za tím moje staré srdce, které jim jejich znovuzrození nevěřilo, závidělo, špinilo, osočovalo a já nevím co ještě, ale dobré to nebylo. 
Dnes vím, že to dlouhé a marné čekání na nové srdce byl můj velký omyl. Kristus rychle plní prosby ohledně daru nového srdce. Dává nové srdce hned. Já ho však neuměl od Něho přijmout a dělal jsem velkou chybu v tom, že jsem se snažil starým srdcem naslouchat tomu novému, a to nejde. Nedělejte prosím stejnou chybu jako já. To staré srdce v nás musí napřed zemřít, protože novému srdci zaclání a přehlušuje ho. Až smrtí starého srdce se mi otevřel pohled na srdce nové. Smrt srdce není snadná, dohnali mě k ní životní okolnosti, něco se při tom v člověku láme, spousta niterně neřešitelných věcí nadobro odchází, připadal jsem si jak prázdná křehká ulita. A v té mojí bytostné prázdnotě jsem naráz uviděl to, co zde vždy bylo, jenom jsem tomu nepřikládal žádný význam. Bylo to krásné, čisté, průzračné, svobodné. Začal jsem tomu naslouchat a posléze pochopil, že se jedná o to vytoužené nové srdce, které mne spojuje s Bohem v radosti i bolesti, proměňuje mne k lepšímu, indikuje svou bolestí hřích, ale hlavně indikuje boží lásku.
Přeji všem boží lásku, naberte si jí kolik chcete, neubývá a stále dává sílu k naší duchovní proměně.




Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: timg v Pondělí, 28. říjen 2013 @ 18:02:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lidské srdce je nejlstivější, nejúskočnější , ze všeho nejpřevracenější.

 



Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 29. říjen 2013 @ 10:13:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Možná, že nás všechny ovlivňuje fakt, zda je možná výměna srdce či není. Ale ono nejde ani tak o výměnu srdce, jako spíše o to, abychom byli stále ve spojení s Tím, kdo srdce očisťuje, kdo na nás pracuje a mění nás. Důležité než nové srdce je spojení  s Bohem. Bez spojení s Bohem jakékoliv srdce chřadne a ztrácí sílu. Spojení s Bohem pak znamená, že na Boha myslíme, že se k Němu obracíme, modlíme, radíme se s ním a necháme si poradit.  A také se  Bohem radujeme, děkujeme a vděčíme Mu za všechno.On zasahuje i do našeho svědomí. Spojení s Bohem je základ.Jinak bych si nedovedl vysvětlit , proč někteří věřící, kteří údajně prožili obrácení, nakonec poleví  ve víře a nechovají se dobře. A přitom projevovali kdysi takové nadšení.  A nakonec to člověk poznává sám na sobě, že mu chybí ten duchovní chléb. Nakonec památka Páně spojená s obřadem přijímání chleba a vína je právě jedna z těch duchovních sil, která působí na lidské srdce a dává mu sílu. Není to jediný způsob, jak člověk nabíjí srdce Duchem. Velkou moc má přece modlitba v soukromí. Tam můžeme sdělit Bohu úplně vše.Možná tomu moc nerozumím, nevím, ale takhle to cítím. Dohadovali se tu někteří ohledně katolické památky Páně. Duchovní sílu nevnímáme přece chuťovými a zrakovými smysly, a pak je jedno jakou formu má chléb a víno, ale důležité je vnímání Ducha Krista. Nikdy jsem se se žádným katolíkem nebavil, co se mu při památce vybavuje, ale vnímat fyzické Kristovo tělo a opravdovou krev našimi smyslovými orgány je nějak podivné. Navíc v době, kdy Pán Ježíš památku stanovil, ještě žil, takže učedníci vnímali něco jiného.

Ale nemá cenu se o tom s katolíky přít, protože důležitý je výsledek Památky, a tou je duchovní pokrm a duchovní posila. Kdyby naše srdce bylo tak dokonalé a nové, tak bychom možná žádnou památku Páně a ani jiné duchovní způsoby nepotřebovali, ale my stále potřebujeme sílu od Boha. A Bůh ji dává. Srdce se celý náš pozemský život léčí Duchem Božím.




Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 29. říjen 2013 @ 21:33:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando.

  Zajímala by mne jedna věc. Opsal jsi:

  Totéž pravidlo budeme aplikovat i na tajemství srdce. Pomůže nám k tomu zcela prostinká otázka: Má krokodýl srdce? ... V tomto smyslu však srdce podvědomě přisuzujeme pouze osobám, nikoli rozumem neobdařeným tvorům.

  Souhlasíš s tím, co jsi opsal? Přisuzuješ zvířatům "srdce"?


  Dále jsi napsal:

Můžeme uzavřít, že pojmy srdce a lidský duch jsou si velmi blízké, ba mohou se dokonce překrývat a označovat jedno a totéž tajemství.

  Souhlasíš s tím, že pojem "srdce" a "lidský duch" jsou si velmi blízké a označují jedno a totéž tajemství?

  Pokud ano, pak mám na tebe celkem jednoduchou otázku: 


  Mají podle tebe zvířata duši?





Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: timg v Středa, 30. říjen 2013 @ 09:26:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je to srdce, které pociťuje Boha, a nikoli rozum. Hle tedy, co je víra: Bůh pociťovaný srdcem, nikoli rozumem (B. Pascal).

Ten výrok ovšem nezapadá do okovy "analitické definice" a tak si  protiřečí.

Mám za to že bez Boží moudrosti a rozumu, srdce nemůže pociťovat nádheru Boha . Natož chápat co je Boží vůle . ( V.Timgad )




Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 30. říjen 2013 @ 21:46:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando.


  Píšeš, že máš v srdci hřích a že v srdci prožíváš vnitřní boje se hříchem a že ve chvíli, kdy se rozhodneš pro hřích, hřích ze tvého srdce vyjde. 

  Pochopil jsem tě dobře?

  Pak jsi psal něco v tom smyslu, že na zlepšení svého srdce spolupracuješ s bohem. 

  Pochopil jsem tě dobře?

  Pokud ano, tak mám otázky k této tvé spolupráci

Jak dlouho spolupracuješ s bohem na proměně svého srdce? Deset let, dvacet let?

Jak se ta spolupráce daří? Když se ohlédneš zpátky, máš teď po své usilovné práci na změně vlastního srdce lepší srdce, než když ti bylo patnáct let? 

Vychází z toho tvou spoluprací vylepšeného srdce méně lži, méně závisti, méně smilstva, méně zloby, méně krádeží než v patnácti letech? 

Vychází z toho tvou snahou a spoluprací vylepšeného srdce více lásky, více pokoje, více radosti, více vděčnosti, než dříve?





Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 31. říjen 2013 @ 17:21:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Oko,

Tvůj článek se mi moc líbí. Málokdy si v poslední době s chutí přečtu něco z místní produkce. Tento článek je jednou z výjimek.



Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 01. listopad 2013 @ 06:18:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Obecně platí, že k tajemství se dostáváme v první řadě tak, že stanovíme, čím toto tajemství není.

  Ahoj Stando.

  No, tímto postupem by ses k tajemství dostával fakt hooodně dlouho. Ale zkusíme to. 


  Cituješ tento citát:

Je to srdce, které pociťuje Boha, a nikoli rozum. Hle tedy, co je víra: Bůh pociťovaný srdcem, nikoli rozumem (B. Pascal).

  Když ho cituješ, tak s ním souhlasíš a na to se snad nemusím ptát.


  Zkusíme si tedy stanovit, čím to "srdce" není.

  Je podle tebe "rozum" součást toho, čemu říkáš "srdce" a nebo je podle tebe "rozum" něco jiného, než "srdce"?

  Toník




Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 05. listopad 2013 @ 06:19:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando.

  Napsal jsi hezký článek, který se blíží k jádru věci. 
Píšeš: "Rozum, vůle, city jsou podstatnou součástí 
lidského srdce, přesto lidské srdce nedefinují, neurčují.
  To opravdu neurčují. Jsou to totiž povrchní věci. 
Zkus z té povrchnosti rozumu a vůle "zajet na hlubinu", 
a podívat se na to, co je ještě hlouběji v člověku 
pod rozumem, pocity a vůlí. Protože to, co je v nitru člověka, 
určuje co s člověkem bude. To, co je ještě hloub v člověku,
nakonec zvítězí i nad rozumem a vůlí.
  Jestli je hluboko v člověku hřích, zvítězí vždy hřích.
Je-li tam život, zvítězí život. 


  Píšeš, že "Vděčnost ovšem žádného z vás nijak nechrání 
před omyly, před mylným vyhodnocením životních situací". 

  To máte ovšem fakt blbé, že vás vděčnost nechrání. 
My to máme naopak: Vděčnost mne často zachraňuje
od mylného vyhodnocení situace v materiálních věcech
a ve věcech světa, v politice, v ekonomice, v rodině.

  A ta vděčnost na tu záchranu není sama: Mnohem důležitější
je pokoj v srdci, protože když má člověk v srdci pokoj,
a jeho srdce ho neobviňuje, může směle předstoupit
před Boha a žádat pomoc v jakékoliv situaci.

  A před špatným vyhodnocením jakékoliv situace
chrání křesťany Bůh a jeho výchova, jeho starost o náš
život, jeho práce v našem životě.

  To je vlastnost každého křesťana. Nemusím si vyrábět
pokoj, radost, vděčnost, spravedlnost a cokoliv dalšího,
co je darem od Boha, z milosti a bez skutků.



  Píšeš že "Neustále je po nás logicky vyžadováno další rozhodnutí, 
potvrzení daného směru. Cožpak jsi takto nikdy nešel cestou k nějakému cíli?"

  Tak to musím říci, že šel, ale už je to dávno. Kdysi jsem byl také
mladý a nerozhodný, nevěděl jsem, jak se zachovat a jaký cíl si vybrat.

  Dneska, když jedu do Řecka, nerozhoduji se v Maďarsku jestli bych to třeba 
neotočil do Polska nebo do Itálie. A takové chování mi dnes nepřipadá
logické, ale hodně hloupé a nesmyslné. Už nejsem dítě.


  Nenech se tedy mýlit, Stando, že jsme ve stejné situaci: Nejsme.

  My jsme se rozhodli jít po té Cestě a nerozhodujeme se neustále, 
jestli po ní půjdeme, nebo ne. Už jsem ti vícekrát psal: Kdybych 
se na každé cestě znovu a znovu v každém okamžiku rozhodoval
jestli po ní půjdu nebo ne, mělo by to jednoduchý důsledek:
neměl bych čas na cestu samu a radost z ní, na život,
na pomoc druhým, na normální věci a asi bych se zbláznil,
takové nesmyslné rozhodování bych nevydržel. 

  Taková věc je určená právě pro lidi, kteří jsou v náboženství, aby se 
nečím zabavili, protože podobné rozhodování je jistě těžká 
a náročná práce nadosmrti, ať už je život jak chce dlouhý.


  Zkus se zamyslet, zajít trochu na hlubinu, od koho je po tobě
vyžadováno neustálé rozhodování, jestli půjdeš k cíli, 
nebo to otočíš jinam.
  Zda je takový způsob života darem od toho, který ti dal svobodu 
se rozhodnout, nebo je to "dar" od toho, kdo lidem svobodu
sebral a učinil je otroky hříchu.


  Od Boha takový způsob života není. Bůh ctí lidskou svobodu 
a lidské rozhodnutí, které je ve shodě s jeho vůlí, nevyžaduje
znovu a znovu, ale potvrzuje ho a drží, stojí za ním.



Re: Co je vlastně lidské srdce. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 05. listopad 2013 @ 20:23:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Stando, píšeš, že "lidské srdce od svojí přirozenosti zvrácené", 
že "lidské srdce je stále schopno vyprodukovat kdejakou špatnost". 
Bůh říká, že lidské srdce je lstivé nade vše, že je nevyléčitelné 
a že z lidského srdce vychází všeliká špatnost a hřích, smilstvo, 
krádeže, lež, závist a kdeco dalšího. 

  Přesně tak to je.

  Bůh také říká, že v nové smlouvě tohle srdce vezme, vyndá 
a dá místo něj nové srdce, čisté, které je zdrojem věčného života.
A že takový člověk je nové stvoření, vše je učiněno nové.
Jan o tom novém stvoření píše, že se z Boha narodilo a přemáhá svět,
že nemůže hřešit a světa se chrání.

  

  Představ si naší logiku asi tak.


  Když budu mít doma super hezké auto, třeba Ferrari, nebo Bentley,
tak se o něj budu starat, budu si ho hledět, strážit, aby se mu nic nestalo.
Nebudu chtít, aby se ani ušpinilo a nejspíš aby se k němu někdo zlý ani přiblížil.

  Když budu mít doma hnojiště, tak to strážit nebudu. I kdyby se ztratilo,
nebude mi scházet a nejspíš budu i rád. Nebude mi vadit, když se hnojiště 
zašpiní - to se totiž ani nepozná.


  To je tedy naše logika.

  Strážíme to nové srdce, které je od Boha, protože je nesmírně cenné. 
To staré srdce, plné hříchu, to pak nestrážíme, ale to staré srdce mrtvé 
v hříchu se pohřbí.

  Ve křtu.




Stránka vygenerována za: 1.02 sekundy