Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 247, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 527 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Ivanp
rosmano
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116484654
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Miluj sám sebe
Vloženo Neděle, 29. prosinec 2013 @ 16:57:01 CET Vložil: Stepan

Kritika bludů poslal momonka

Už jsem se tady nedávno někde zmínila o pořadu TWR Zrcadlo a tématu, které se tam zrovna probírá. A to téma zní Miluj sám sebe a je to vlastně takový výtah z knihy německého pastora W. Trobische. Myslím, že by stálo za to, si o tom popovídat i tady.


Moderátor pořadu v úvodu předeslal, že jakkoliv zní název děsivě, není třeba se bát. Mé obavy z nejhoršího se ale přesto naplnily. Pořad se, mírně řečeno, nepovedl. O co jde?

Autor se nám snaží nabulíkovat, že pokud nebudeme milovat sami sebe, nemůžeme milovat bližní. Aby to bylo stravitelnější (milovat sebe přeci jen vyvolává negativní asociace), používá obrat přijímat sebe sama. Takže abych byla vůbec schopna předávat lásku svým bližním, musím napřed přijmout samu sebe, takovou jaká jsem, se všemi svými negativními i pozitivními vlastnostmi. Dále se musím naučit i milovat své tělo, neboť, dámy, ruku na srdce, která se sama sobě líbíte? Kolik z vás je se sebou (s tím, jak vypadáte) spokojených? Díváte se na sebe rády do zrcadla, nebo se mu vyhýbáte širokým obloukem? Milovat sám sebe nám podle autora jaksi není dáno, a tudíž se tomu teprve musíme učit. Prý obzvláště v dnešní době žije velká spousta lidí, kteří nemají lásku k sobě samým... A co z toho má vyplývat? Světe div se, ale má z toho vyplývat skutečnost, že jsou sobci! Ano, čtete dobře - kdo nemá sebelásku, je sobec. Logicky uvažující člověk by řekl, že si to neodporuje. Podle mne je to jen trapná hra se slovy, ale pojďme dál. Teprve člověk, který skutečně miluje/přijímá sám sebe, se může obětovat pro druhé. Kristus, protože miloval sám sebe tím správným způsobem, mohl přinést oběť za lidstvo... A tak dále.

Ptáte se, jak je možné k něčemu takovému vůbec dospět? Učí to snad Písmo? Ale ano, jistě že učí! Písmem se totiž dá dokázat ledacos. Písmem se dá i posvětit ledajakou (nešlechetnou) myšlenku.

„Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Na tomto Kristově výroku se dají postavit myšlenkové konstrukce, ze kterých člověku přechází zrak. (Už jsem slyšela i výklad, že máš milovat bližního úplně stejně jako sám sebe, čili ne méně, ovšem pozor - ani ne více! Trošku alibistické, řekla bych.) No nic, pan Trobisch tady zřejmě nevypochopil, že Kristus tím chtěl říci, že láska člověka k sobě samému jaksi vyplývá z jeho přirozenosti, a tak (alespoň) stejnou láskou by měl milovat i toho bližního, když už nic. Zkrátka chovat se k němu jako by to byl on sám. Jinými slovy se dá říci: „Jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim.“

Je mi jasné, že tady někdo může vyrukovat s případy, kdy se lidi sami sebe štítí, mají spousty mindráků a v těžkých případech i svá těla poškozují. Patologické stavy ale nechme, prosím, stranou. Kristus se tady bavil s rozumnými lidmi, tak říkajíc elitou izraelského národa.

Další výrok, který údajně dokonale zapadá do této absurdní představy, je Pavlův výrok v listu Efezským 5:28: „Kdo miluje svou manželku, miluje sám sebe.“ Voilà! Vždyť to tu máme černé na bílém! Čtenáři rozuměj – co je důkazem toho, že muž miluje svou ženu? No přece fakt, že miluje sám sebe! Muž, který sám sebe nemiluje, nemůže milovat ani svou ženu. Působivé. Jen do chvíle, než si otevřete Bibli, pročtete si celý kontext a zjistíte, že muž a žena jsou Pavlem chápáni jako jedno tělo, tudíž je nemožně, aby člověk, muž (či žena) miloval/a své tělo a manželku (či manžela), která/ý s ním tvoří onu tajemnou jednotu, přitom vynechal/a. A zase, světské lidi, kteří sice žiji spolu, ale ve skutečnosti každý zvlášť, neboť nechtějí být omezováni jeden druhým, a o tomto nemají páru, laskavě vynechte. Nepochybuji však o tom, že v této otázce panuje i neproniknutelná tma mezi některými křesťany.

Otázkou zůstává, odkud se tento nápad vzal. Kde se tato (nekřesťanská) myšlenka vůbec zrodila? Napřed se nauč milovat/přijímat sám sebe, abys mohl bez překážek milovat své bližní. V dnešní době jsou lidé sobečtí proto, že neumějí milovat/přijímat sami sebe. A tak dále. Koneckonců si to můžete poslechnout sami, všechny díly jsou k mání v archívu TWR. Mám za to, že v tom prostě jen dominuje snaha skloubit výplody humanistické psychologie s vírou v Ježíše Krista. Dva neslučitelné fenomény. Proč? Protože humanistická psychologie, která je v podstatě ateistická či deistická, to je už celkem fuk, vychází z premisy, že člověk se rodí ve své podstatě dobrý. No a když jsem „od přírody“ dobrý člověk, tak je nabíledni, že bych se měl mít rád. Anebo jsem prostě jen takový, jaký jsem, tak mi nezbývá, než se takový přijímat a mít se rád. Bůh mě holt takovou stvořil a tak se nebudu přeci vzpírat Jeho dílu, že. Jsou to sice ryze moje spekulace, jak mohl Trobisch dospět k tomu, k čemu dospěl, ale jedno je mi nad slunce jasné – v Bibli to nevyčetl. První byla myšlenka, teprve pak přišla na řadu Bible, v níž se hledalo tak dlouho, až se našlo a blud obhájilo...

Boží Slovo totiž tvrdí opak.

Boží Slovo říká, že je člověk ve své podstatě zlý. Pavel si to uvědomoval až moc dobře, když napsal: „Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá nic dobrého.“ (Ř 7:18) Člověk je hříšník a už se jako hříšník rodí. Jak říká i Žalm 51:5: „Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.“ Nestává se jím postupně (vlivem špatné výchovy, prostředí, genů atd.), hřích je v něm odjakživa a bude jej soužit, až dokud nespočine v hrobě. Není potřeba učit člověka hněvu, nenávisti, vzdoru – tohle všecko on bravurně ovládá automaticky – má to vrozené, co si budem povídat. Jak nesnadný úkol je, naučit děti poslouchat nebo říci: omlouvám se, mrzí mě to atd. Veškeré ty ideologie, ty snahy o eliminaci zločinu, ta fantaskní představa, že jednou bude ráj na Zemi, žádné války, utrpení, násilí, kriminalita... pramení buď z příšerné naivity, nebo vzpoury vůči Bohu aneb my si to, Otče, uděláme hezké i bez tebe... a sami se za vlasy zvedneme do nebe:-) Bůh nepřijímá člověka takového, jaký je – nakaženého hříchem. Bůh sice člověka miluje coby hříšníka, ale jako hříšníka jej nepřijímá! Copak patří shnilé ovoce na stůl královský? Netuším, jak dalece si pan Trobisch svůj hřích uvědomuje a do jaké míry hřích tvoří mezi ním a Bohem překážku... A taky - či jej chápe jako něco, s čím se musí naučit žít, smířit se s ním, naučit se ho přijímat...

Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké někdy je milovat svého bližního. Co teprv nepřítele? Jedno však vím bez jakýchkoliv pochybností – agapé pramení pouze a jen z Boha. Tento druh lásky žádný člověk ze sebe nevykřeše, byť by se miloval a přijímal sebevíc. „V našich srdcích je rozlita Boží láska skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ (Ř 5:5) Jedině tato Boží láska – agapé – nám umožňuje bez jakýchkoliv zábran nezištně milovat bližní i nepřátelé, pokud jí ovšem do cesty nestavíme neprodyšné hráze. „Milovaní, milujme jedni druhé; neboť láska je z Boha a každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je láska.“ (1J 4:7,8) Kdo nemiluje, nemiluje zkrátka proto, že nepoznal Boha! Nikoliv však proto, že nemiluje sám sebe!!! Vidíme, jakými bludy jsou pastýři schopni krmit své ovečky. A ty jen tiše papkají a slastně si při tom mlaskají. Učení, které nám pan Trobisch uklohnil, je otrávené a není z Boha.

To jediné, o co se od chvíle svého obrácení snažím, je, pohřbít onu zatracenou sebelásku, která jen ničí můj vztah k mým nejbližším. Jen kvůli ní marním čas činnostmi, které uspokojují výhradně mne, zatímco mě třeba potřebují děti či manžel... Sebeláska nikomu nepomůže, neprospěje, neučiní jeho ducha šťastným. Sebeláska je destruktivní. Třeba tato terapie zabírá u zamindrákovaných lidí s pocitem méněcennosti, kteří se tímto dostanou ven z jakési ulity a poznají krásy tohoto světa... To je klidně možné, ale k Bohu - Léčiteli ztrápených duší - je to nepřiblíží ani o píď. Jaký dopad má ale na osoby znovuzrozené? No, to nechám k posouzení na každém z vás. Mnoho lidí včetně těch znovuzrozených si nese s sebou z dětství nějaké křivdy, traumata, které dětská dušička neuměla zpracovat, a to všechno v sobě dusí, dokud se pak v dospělosti nenajde slabší bytost, na které si bude svoji frustraci vybíjet. Obvykle to schytají opět děti, na nichž je pak podle zažitých stereotypů uplatňován stejně vadný princip výchovy. Řetězová reakce. Jiní se pro změnu utápějí v alkoholu či v depresích. Zachrání je z toho sebeláska? Podle pana Trobische prý ano. Avšak podle apoštola Pavla (mimochodem mého spolehlivého "osobního psychologa") naprosto ne. „Žijete-li totiž podle těla, zemřete; jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít.“ (Ř 8:13) „A ti, kdo jsou Kristovi, ukřižovali své tělo s vášněmi a žádostmi.“ (Ga 5:24) Coto? Ukřižovali své tělo?? UKŘIŽOVALI. Čtete správně, sebeláskaři – ukřižovali.


Podobná témata

Kritika bludů

"Miluj sám sebe" | Přihlásit/Vytvořit účet | 41 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Miluj sám sebe (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Neděle, 29. prosinec 2013 @ 17:52:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pořad, na který dáváš odkaz, jsem si ještě neposlechl. Ale o tématu "miluj sám sebe" jsem již něco slyšel. Samozřejmě, hned nám na mysl přijde vtíravá myšlenka, zda nejde jen o sebelásku, tedy o čistý egoismus.

Je to však složitější. Ne, že bych se dobral jednoznačné nebo jednoduché odpovědi, to ne. Ale něco závažného se v tom přikázání skrývá. Vem si například, že někdo se nemiluje. Když se nemiluje, tak se musí nenávidět, neboť mezi láskou a nenávistí není žádný stupeň. Pokud tedy pomineme naprostou netečnost, tedy ani ryba, ani rak, což pro nejednoznačnost není kristovské ("ano - ne", "s námi - proti nám" -> nic mezi). Pokud se někdo nemiluje, projeví se to tak, že své tělo začíná například trýznit, uřeže si ucho, vyvolává si duchovní utrpení. To určitě není správná volba. Kdyby se miloval, tak by něco podobného neudělal, ale péčí o sebe by překonal svůj odpor a své tělo, svou duši a dary ducha by věnoval službě Bohu. Tedy i službě bližnímu.

A máme to. Rozumíš, co tím autor má zřejmě na mysli?

Dále - vztah žena & muž: Pokud se nemiluji, nemiluji ani svou ženu. Nemohu milovat, když neumím milovat sám sebe. Pokud se miluji, nemám na sebe ohled, nezabývám se tudíž sám sebou, neutápím se v nenávisti vůči sobě a tím zprostředkovaně vůči celému stvoření. Ale zabývám se na prvním místě svou ženou. Tohle je zatraceně správný životní poznatek.



Re: Miluj sám sebe (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Neděle, 29. prosinec 2013 @ 17:53:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mít rád sebe, v tom je přece i kus pudu sebezáchovy. Copak si schválně vybíráme utrpení  a bolesti  a odříkání? Copak se svým způsobem i nebojíme určitých bolestí  a nepříjemností a nepřejeme si klid, poznání lásky  a krásy ? Jistě, že mít rád sebe musí mít určitou míru. Všeho moc škodí.

Walter Trobisch byl dobrý psycholog. Za  totality v době mých osmnáctin jsem dostal k vánocům od věřících přátel jeho knihu" Měl jsem rád jedno děvče" Nádherná kniha. Tam bylo vysvětleno, co znamená nesprávně pochopeno mít rád děvče, ale přitom myslet hlavně na sebe a mít rád hlavně sebe. Já byl touto knihou nadšen. A když jsem za totality suploval občanskou nauku, klidně jsem  z ní citoval. A děti za mnou pak chodily a chtěly opsat celé citáty z této knihy.

 

Neslyšel jsem ten pořad a možná si autoři pořadu  pojem mít rád sebe nesprávně vyložili.

 Ale na druhé straně člověk, který nemá k sobě určitou míru úcty a lásky, těžko pak pochopí druhé. Krutí lidé bývají takoví i k sobě. Ostatně například v Hitlerjugend  byli mladí lidé právě vedeni k tomu, aby byli i k sobě krutí, protože pak budou umět být krutí i ostatním. Když budu necitlivý k sobě, budu takový i ostatním. To Pán Bůh přece nechce. A tak láska je k sobě i ke svým bližním. Co nechci, aby druzí nedělali mně, to nedělám pak i druhým.

 

Důležité je, aby láska k sobě nepřerostla v pýchu. Tomu nám zase brání láska k Bohu a Boží Slovo před tím také varuje.

 

Takže i láska k sobě při správné míře má svůj nenahraditelný význam.

Hodně Božího požehnání  a zdraví v novém roce 2014




Re: Miluj sám sebe (Skóre: 1)
Vložil: Bumerang v Neděle, 29. prosinec 2013 @ 21:37:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Momonko, Kristus řekl, že nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Láska se dává, a to je její největší přednost. Lásku dáváme jiným a od jiných chceme lásku dostávat. Hřeje nás láska od někoho jiného, láska k sobě samému je studená. Kecy o potřebě milovat sám sebe jsou iniciovány nedostatkem lásky a potřebou lásky. Když lásku nedostáváme, máme snahu používat placebo. Lásku k sobě samým. To možná krátce funguje, ale pak se to zvrtne do sobectví. S tvým článkem v podstatě souhlasím. Náboženské kecy o potřebě lásky sám k sobě jsem již několikrát slyšel z jiných zdrojů. Dokonce kecy ve spojitosti lásky sám k sobě a odpuštění samého sobě. Jednou jsem slyšet žvanit katolického kněze o tom, že když nemilujeme sebe a neumíme odpustit sobě samým, tak nám neodpustí ani Bůh. 



Re: Miluj sám sebe (Skóre: 1)
Vložil: rakato v Neděle, 29. prosinec 2013 @ 21:41:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Souhlas s tímto článkem, nesouhlas s Trobischem a celou touto nebiblickou ideologií. Děkuji za zveřejnění těchto myšlenek, není moc co dodat. 



Re: Miluj sám sebe (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Pondělí, 30. prosinec 2013 @ 16:40:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Učení, které nám pan Trobisch uklohnil, je otrávené a není z Boha.

Potvrdzuje to aj následovný výrok:

Lukáš 14:26  Ak ide niekto ku mne a nemá v nenávisti svojho otca i matere, ženy i detí, bratov i sestier, ba ešte len aj svojej vlastnej duše, nemôže byť mojím učeníkom.

Každý kto sa pozrie objektivne na svoju neschopnosť žiť podľa božej vôle 
musí nutne samého seba nenávidieť a nie milovať.

Pán Trobisch je poslušný iluminátsky lokaj, ktorý týmto diabolským učením rozkladá kresťanské církve z vnútra
podľa príkazu Adama Weishaupta.
Adam Weishaupt, zakladatel  iluminátu , kdysi řekl: 'Křesťanství může být zničeno jedině prostřednictvím těch, kteří ho mají udržovat, totiž samotnými duchovními, těmi, kteří mají zodpovědnost.



Re: Miluj sám sebe (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Pondělí, 30. prosinec 2013 @ 20:17:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Problém v chápání biblických výroků nabádajících k milování (bližních, bratrů, manželky)  je v tom, že neznalý čtenář si neuvědomí význam slova "láska". Nejspíš proto, že Boží lásku nepoznal.

Boží láska je totiž ta láska, kterou dává Bůh. A Bůh dává lásku, kterou nelze uzurpovat sám pro sebe, vlastnit ji jako nějaký majetek, mít ji sám pro sebe. Neboť jde o lásku, kterou lze pouze předávat. Bohu, bližnímu. To je vlastnost Boží lásky.

Pokud někdo hovoří o sebelásce, nehovoří o lásce Boží. Pokud někdo napíše, že "miluj bližního jako sám sebe" znamená pro mne nelásku k sobě, vůbec nepochopil ten Boží dar lásky. Miluji sebe, jako Bůh miluje mne. Byl jsem obdarován láskou Boží, kterou nemohu mít jen sám pro sebe, tu mohu jen předávat jiným. Jako ji předává Bůh. To je samotná podstata Boží milosti.

Jde o lásku bez důvodu, agapé.



Re: Miluj sám sebe (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 01. leden 2014 @ 09:55:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Díky. Hezky napsané.

  Jeden z nejškodlivějších úletů, které jsem u některých lidí zažil byla teologie ve stylu "bůh tě stvořil a přijímá tě takového jaký jsi, přijímej se taky tak a miluj se". Velmi destruktivní záležitost, když si člověk uvědomí, že celý svět a všechno tělo je narušené hříchem, že stvoření je pokažené hříchem a lidé téhle teologie jí myslí docela vážně. Dobře to šimrá ouška a funguje to pro mnohé jako dobrá omluva pro nestřídmost, neochotu se učit, hloupost a nevzdělání, pro lennost, nepořádek a další podobné ovoce hříchu. 


  Proti tomu píší apoštolové dost jasně:

Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech.

Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj. Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou.

nebo:

Odkud jsou boje a hádky mezi vámi? Zdali ne odtud - z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech? Dychtíte, ale nemáte. Zabijíte a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte. Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše.

Bratři, všichni spolu mě napodobujte. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal, a nyní to pravím s pláčem, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem je břicho a jejich sláva je v jejich hanebnosti; ti myslí na to, co je pozemské. Vždyť naše občanství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše Krista, který přetvoří tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy působením, kterým je mocen si také všecko podmanit.

Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu. A když se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete ve slávě. Umrtvěte tedy své údy, které jsou na zemi: smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádost a lakomství, které je modloslužbou.

Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení. Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo. Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.

atd.

  Jsou věci  v životě a hlavně v těle, které v žádném případě nemáme přijímat a milovat, ale jednoznačně odmítnout a jít proti nim. Kdo přijímá hřích a jeho ovoce, které jsou v těle, a žije podle něj, skutečnou lásku nepoznal. Základ křesťanství je právě v tom, že jde proti věcem, které nejsou v pořádku či které chybí, nesmiřuje se s nimi, ale přináší moc k jejich řešení, přináší východisko.

  Toník



Re: Miluj sám sebe (Skóre: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 02. leden 2014 @ 18:33:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Miluj sám sebe …

 

Ano, jak ubohý jsem člověk! Vždyť sám sebe miluji a proto se rád nemám!

Oč více svůj život v tomto světě nenávidím, o to více sobě prospívám!

 

Proč chci být zachráněn Kristem? Proč Jeho o odpuštění prosím?

Proč toužím být Jím proměněn? Ne-li proto, že se miluji a na sebe myslím?

Vždyť čím je má láska k sobě? Ne-li ztrátou mého života v tomto světě?

A čím má nenávist sebe? Ne-li mou záchranou v Kristu pro spasení věčné?

 

Řeknu-li si: Miluj svůj život, člověče a čiň vše, co jen se tobě líbí!

Tehdy láskou k sobě zatratím svou vlastní duši a láska má mě nenávidí!

Řeknu-li si pak: Člověče, měj v nenávisti i tu vlastní duši svou!

Tehdy právě tou nenávistí činím svou duši Kristem milovanou!

 

Jak se mám tedy nenávidět, abych sebe sama neměl rád?

A jak sebe sama mám mít rád a sebou samým nepohrdat?

A jak druhé mám mít rád, abych sama sebe nemiloval?

A sama sebe nenávidět, abych si láskou druhé zamiloval?

 

I kdybych druhé od smrtil uchránil, život jim tím nemohu dát,

leč by jej oni sami v světě nechtěli ztratit a Kristu odevzdat.

Jak mám tedy druhé milovat a sama sebe nemít rád?

Vždyť nemohu jinak, než ty druhé jako sebe sama milovat!

 

Každý člověk sebe miluje a sám sebe má rád,

proto činí sobě dobře, a za sebe samého chtěl by vše i svůj život dát.

Kdo však miluje druhé, více nežli sebe musí je mít rád,

zadarmo rozdávat to, co od Krista dostal a chtěl by brát.

 

Proto nikdo nemůže mít větší lásky nežli té,

která se pro druhé rozdá a za milované svůj život obětuje.

Jako Kristus k smrti nás miloval a život svůj nám dal,

tak ten, kdo od Něj život vzal, povinen je, aby jej za jiné pokládal.

 

Vaše zmatené divné fialové tele. :o)

 

 

 




Re: Miluj sám sebe (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Čtvrtek, 02. leden 2014 @ 21:11:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Poslechl jsem si 5 dostupných dílů z TWR zmíněného díla "Miluj sám sebe".


Hned v prvním dílu jsem narazil ma problém, jehož nepostřehnutí a nevyřešení dokáže obrátit dobré myšlenky v jejich pravý opak. Já sám jsem v dřívějším komentáři tuto terminologickou chybu dělal, aniž jsem si ji uvědomil, naštěstí bez následků na výsledek.

W. Trobisch totiž ve svém díle činí rozdíl mezi slovem "sebeláska", což je podle jeho definice ona pozitivní láska známá z přikázání "miluj bližního jako sám sebe", a slovem "sobectví", což není zapotřebí vysvětlovat.

Chápeš ten rozdíl také, momonko?

Trobischovo dílo předkládá mnohé myšlenky, které rozdíly mezi těmito pojmy lásky k sobě a sobectvím objasňují a vysvětlují příčinu. Například tyto trochu parafrázované myšlenky:

"Miluji se, proto jsem schopen milovat jiné. Pokud se nemiluji, nejsem ani schopen jiné milovat."

"Nemůžu bý současně beroucím a dávajícím."

"Ježíšovo mytí nohou podle evangelia: Ježíš sám sebe přijal (sebepřijetí), poznal kdo je on sám. Teprve poté byl schopen pro jiné sebezapření a nakonec se jim vydat jako oběť."

"Můžeme milovat, jen když jsme sami milováni. A Bůh učinil první krok."

"Bůh mě přijímá takového jaký jsem a dává mi svou lásku. Jeho láska má tu vlastnost, že mě proměňuje, pokud ji přijmu."

"Nedostatek sebelásky se projevuje také enormní snahou činit něco pro druhé. Jenže vzniká vztah, při kterém takový ošetřovatel potřebuje ošetřovaného víc než sebe."




Re: Miluj sám sebe (Skóre: 1)
Vložil: Vacant v Sobota, 04. leden 2014 @ 15:05:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Souhlasím s tebou a nechápu proč někdo vymýšlí takové hovadiny. Proč komplikuje tak jednoduchý fakt že máme bližního milovat jako sami sebe a proč se  snaží předepisovat druhým jak to mají prožívat. Když s tím má potíže sám.



Re: Miluj sám sebe (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 06. leden 2014 @ 08:37:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdybych měl o sobě říct že se nemám rád tak by mi to přišlo jako kdybych říkal že jsem bez hříchu.




Stránka vygenerována za: 0.34 sekundy