Grano Salis - Apoštol Pavel aneb Jak Bůh umí učinit z nepřítele svého služebníka

Rád bych se zamyslil nad významným člověkem z Božího Slova. Jedním z nejvýznamnějších mužů NZ. Apoštolem Pavlem.

Kdo to byl vlastně Pavel?

Nechme ho samotného o sobě promluvit ve Skutcích 22.

A než přečtu jen tu malou část, tak bych upozornil na situaci, v níž děj probíhá.
To bylo taková zvláštní situace. Je zatčen. Židé ho chtějí zabít a Římané ho chrání. A on poprosí řecky stráže. Aby mu povolili promluvit k lidu, promluvit k těm, kteří ho pronásledují. A pán Bůh to tak krásně zařídí, že stojí na schodišti pevnosti, aby ho bylo dobře vidět i slyšet. Dav utichne a netroufne si dál nic dělat, protože se bojí těch Římanů. A Pavel má příležitost svědčit.

A zaposlouchejme se do první části jeho svědectví: Hovoří k nim hebrejsky, dav se proto utišil:

Já jsem Žid a narodil jsem se v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. V Gamalieově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni, a víru v Ježíše Krista jsem pronásledoval až na smrt, muže i ženy jsem dával spoutat a uvěznit, jak mi může dosvědčit velekněz a celý soubor starších. Od nich jsem dostal doručující dopisy pro židovské souvěrce v Damašku a vydal jsem se tam, abych tamější stoupence nové víry přivedl v poutech do Jeruzaléma a dal je potrestat.

První část. My se dozvídáme, kde se narodil. Tarsus. Město v dnešním Turecku, pár km od pobřeží Středozemního moře. Dnes je tam plno hotelů a je to rekreační a turistická oblast s obrovským množstvím hotelů. Můžete se tam snadno dostat i s cestovkou. Ale jak to bylo tenkrát na počátku našeho letopočtu? Tarsus bylo hlavní města oblasti zvané Cilicie. Důležité středisko obchodních cest, ale také město proslavené filosofickými a lékařskými školami. Dokonce tam byl chrám boha lékařství Aeskulapa, který byl vlastně nemocnicí a současně školou pro studenty. Pavel tedy leccos z toho znal a byl vychován podle tradičních židovských zásad. Naučil se znát Písmo a ovládat hebrejský jazyk, uměl také aramejsky, protože tak se údajně hovořilo doma, znal řecky ( dokladem toho je zde verš, kde Pavel obrátil na velitele řecky) a snad o trochu latinsky. A podle tehdejšího židovského zvyku byl i vyučen řemeslu, v jeho případě to byla zhotovování stanů. Ve 12 letech odešel do Jeruzaléma, aby zde studoval u známého učitele Zákona Gamaliela. A v Gal. 1,14 o sobě píše:

„ Vynikal jsem věrností k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců“

Pavel tedy miloval zákon a byl velice dobrým žákem. Patřil k sektě farizejů. ( pasarch znamená oddělit se ) To byli lidé, kteří se snažili oddělit od ostatních židů a snažili se zachovávat všechny příkazy psaného i tradovaného Zákona. Věřili v existenci andělů a duchů, v nesmrtelnost duše a ve vzkříšení těla. Konali obřadné modlitby a půsty, odváděli desátky, a v sobotu, jak víme z Písma, nedovolovali ani pomoc nemocnému a ani obstarat něco k jídlu. Zabývali se sami sebou a zkoumáním, zda jsou dostatečně poslušní Zákona a svou spravedlnost stavěli okázale na obdiv.

Dočetl jsem se, že:
Někteří se chovali velice extrémně. Například chlubením se dobrých skutků, jiní zavíráním očí, aby nemuseli pohledět na ženy, jiní skloněnými hlavami k zemi, abu neviděli žádné pokušení, jiní počítali své dobré skutky a porovnávali zda stačí převážit jejich poklesky aj.

Ale nesmíme všem křivdit. I mezi nimi byli ti, kteří nebyli pokrytci a byli čestní a upřímní. K nim patřil například Nikodém, který poctivě hledal pravdu u samotného Ježíše a nakonec spolu Josefem z Arimatie Pána Ježíše pohřbil. K těmto farizejům však v této době Pavel zvaný Saul ještě nepatřil

Až později, po svém zatčení řekl zajímavou věc.

Stojí před veleradou, kde jsou velekněží, farizeové i saduceové a tak mluví: Sk 23
Bratří,já jsem farizeus, syn farizeův. Jsem souzen pro naději z mrtvýchvstání,…

Jaké to bylo víra? Jaké to bylo mrtvýchvstání? To už byla víra v Ježíše.

Ve 26 kapitole, kdy se hájil před králem Agrippou takto:
_
Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že se smím dnes před tebou hájit proti všemu, z čeho mne Židé obviňují., zvláště proto, že dobře znáš všecky židovské obyčeje i sporné otázky. Prosím tedy, abys mne trpělivě vyslechl. Můj život od mládí znají všichni Židé, vědí, jak jsem od počátku žil mezi svým lidem, a to i v Jeruzalémě. Znají mne od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou dosvědčit, že jsem žil podle nejpřísnějšího směru našeho náboženství jako farizeus. Nyní stojím před soudem, protože trvám na zaslíbení, které dal Bůh našim otcům. Dvanáct kmenů našeho národa doufá, že tohoto zaslíbení dosáhne, a slouží horlivě Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději jsem, králi, obžalován od Židů, Což se vám zdá neuvěřitelné, že Bůh křísí mrtvé?
Také jsem se domníval, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského. A to jsem v Jeruzalemě vskutku dělal.. Když jsem k tomu dostal od velekněží plnou moc, dal jsem mnoho věřících uvěznit, když měli být usmrceni, schvaloval jsem to. Po všech synagogách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je v cizích městech. A tak jsem se vypravil s plnou mocí a pověřením od velekněží do Damašku

Ted za zamysleme nad jednu věcí. Jak je možné, že tento vzdělaný člověk se náhle takto změnil. Náhle se obrátil o 180 stupnů. Co se to stalo?

A tak se zaposlouchejme do tohoto svědectví dál:
Pavel králi pokračuje:

Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli za mnou a já uslyšel hlas, který ke mně promluvil hebrejsky. Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Marně vzpínáš proti bodcům. Já jsem se zapral. Kdo jsi Pane, A Pán řekl: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale zvedni se a povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil mým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám., abys otevřel jejich oči a oni sr odvrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu., a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a stali se posvěcenými.

Ano, to je Boží zázrak. Tak působí Bůh. Není k tomu třeba nějaké studium. Pavel byl až příliš vzdělaný a vystudovaný, ale přesto pro poznání Boží lásky, Boží milosti, mu to nebylo nic platné. K čemu mu byla znalost zákonů. Musel přijít zázrak. Pán Ježíš musel k němu přijít osobně A takovým způsobem, aby to nikdo nezpochybnil. A osobně proto, že z Pavla se měl stát nejvýznamnější posel evangelia.

A stalo se to takovým způsobem, že svědky byli i ostatní, kteří byli s ním. To světlo viděli všichni a všichni padli na zem. A jak to muselo být silné světlo, když je poledne a světlo je silnější než slunce. A všichni jsou toho svědky. Takže to nebyla halucinace ani nějaká Pavlova duševní nemoc. Zase to Bůh udělá tak, aby to mělo znaky objektivity a nedalo se zpochybnit, že se to Pavlovi jen zdálo. A hlas mluvil tak, že to slyšel nejen Pavel, ale i ostatní. Ti však slyšeli hlas a nerozuměli. Pavel rozuměl.

A ještě jedna věc je tady důležitá. Světlo. Světlo se mnohokrát vyskytuje v Bibli. V tom duchovním smyslu je to poznání a především poznání Boha. Já jsem světlo světa, říká pán Ježíš v Janovi. Se světlem jako fyz. jevem se potkal i Pavel v žaláři, kde k němu přistoupil anděl a osvobodil ho. Na duchovní světlo si však musíme dát pozor zvláště v dnešní době. 2K 11,14 je psáno, že satan se převléká za naděla světla a nese falešné evangelium.

A ještě jedna věc tu působila na Pavla. Svědomí. On si dobře pamatoval na Štěpána. On u toho osobně byl a schvaloval jeho smrt.. A viděl ho umírat.
A co to vlastně tenkrát při kamenování Štěpána viděl ?

Především slyšel jeho dlouhou a nádhernou řeč a pak viděl jeho smrt.
Čteme v 7,54

A on plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží a řekl: Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží. Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši, všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho ukamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, která se jmenoval Saul. Když Štěpána kamenovali, on se modlil. Pane Ježíši, přijmi mého ducha. Pak klesl na kolena a zvolal Pane odpusť jim tento hřích. To řekl a zemřel.

I dnes jsou si lidé trochu podobni. Když slyší Boží pravdu, ucpávají si uši. Byla doba, kdy za to upalovali. Ale vraťme se k Saulovi. On nekamenuje, ale souhlasí s tím. A tak na rozdíl od ostatních násilníků má dost času pozorovat Štěpána. Hledí k nebi. Nemá strach z bolesti, nenaříká, nepláče, trpí a vidí Ježíše, modlí se a nakonec dokonce zvolá ( ne pošeptá, ale zavolá) Co zvolá.? To musel být pro inteligentního Saula silný zážitek a plno otázek ? Co je to za víru a koho to ten Štěpán vlastně vidí ?

Tento obraz Štěpána hledícího k nebi, kde vidí Ježíše, to mu zůstalo pevně v paměti.

A nyní z nebe přichází oslepující světlo za poledne ( jak to muselo být silné světlo ?) a z nebe se ozve hlas určený Saulovi.
Saule, Saule, proč mne pronásleduješ ? Saul možná začal tušit, ale přesto otázka? Kdo jsi Pane? Klečí stále na zemi.

A jak se zachová Pán Ježíš?

My na jeho místě bychom byli plni pomsty a vyhrožování, řádili bychom, abychom vyvolali strach atd a pak tresty. Ale Pán Ježíš nic takového neudělá.

Zvedni se., povstaň a dá mu nabídku ke spolupráci. Učiním tě mým služebníkem a svědkem.

To je Boží jednání. On nám také nic nevyčítá, nehrozí, on nám nabízí nový život, on na nás chce, abychom byli také jeho svědky a služebníky. Cítíte tu obrovskou Boží lásku a zcela jiný přístup než míváme často my.

Pán Bůh dokáže udělá ze svého nepřítele, svého přítele. A vybere toho nejschopnějšího mezi lidmi v dané době. Nikdo neměl takové jazykové ale náboženské znalosti jako Pavel. Proto ho vybral.

I dnes dělá Pán Bůh zázraky, když lidi povolává k sobě. Nejsou tak okázalé ani objektivní, ale jsou, je to působení Ducha Božího. A důkazem je změna těch lidí. Ještě před tím, než učinil zázrak s Pavlem, tak čteme, jaký úspěch měl hned napoprvé Petr. A to nebyl studovaný člověk , aby znal Zákon. Vždyť to byl rybář, ale osobně poznal Pána Ježíše. A tak se stalo krátce po letnicích, že měl Petr první kázání hned se nechalo pokřtít na tři tisíce lidí. A jejich život se změnil o oni vytvořili nové společenství.

Čteme o nich:
Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se..

A verš 2/47 Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolal ke spáse.

Ale vratce ještě k Pavlovi.
On, který pronásledoval, je sám pronásledován, musí se hájit, je vězněn,a mnohokrát na svém životě pozná, že ho Bůh chrání. Nemá lehký život. Ale on jediný je schopen být věřícím rádcem, vysvětlit jim řadu pojmů a posilovat ve víře. A hlavně zanechá po sobě Písmo. Kdo jiný by byl schopen ho napsat ? Protože Pavel měl od Boha k tomu hřivny. Schopnost vykládat, kázat i psát.

A mne tady fascinuje to úžasné Boží jednání, které člověka obrátí správným směrem.

Pán Bůh totiž osloví, ale dá i sílu ke změně. Bez té síly by Pavel se neodvrátil od cesty do Damašku, nezměnil by svůj plán a své srdce. Možná by jinak Saul ještě více zanevřel a vyčítal Bohu, že mu poškodil zrak a že ho vydírá apd. Měl by stovky důvodů proti Bohu. Že se tak nestane je i tím, že Bůh nejen oslovuje, ale dává i sílu ke změně našich postojů, dává nám Ducha Svatého. Je to otcovská péče, to není znásilňování osobnosti, to je Boží záchrana našeho života. Vždyť co by jinak bylo s Pavlem. Zemřel by v nenávisti vůči Ježíši a nebyl by spasen, ačkoliv se o to jako farizeus tolik snažil a věřil, že toho dosáhne dodržování Zákona a svými skutky.
Na druhé straně Pavel obrácením nezískal nějaké viditelné výhody na tomto světě, byl pronásledován, vězněn, bit, ale poznal Boží přítomnost ve svém životě a věděl, že to je jeho běh životem, kdy vavřín vítězství ho čeká až v cíli, až dokoná svůj životní běh . A tím věncem vítězství je věčný život s Kristem.

A tak i životní zkoušky potkávají i věřící, ale oni na rozdíl od nevěřících žijí v naději, že Bůh je s nimi a bude s nimi až dokonce pozemského života v tomto těle a i v novém životě v novém těle a na nové zemi.

Dnes je jiná doba, než ta v níž žil Pavel. Dnes mnoho lidí nevěří v Boha smějí se tomu a věřící ponižují. Já jsem však na internetu našel několik příběhů mladých lidí, kteří se obrátili k Bohu. A byli to lidé , kteří se vydali cestou velice nebezpečnou. Cestou drog, okultismu, magie apod. A byli by skutečně zahynuli, kdy se nestal zázrak. Kdyby i k nim nějakým způsobem nepromluvil Bůh.

Ty příběhy jsou k dispozici na různých křesťanských stránkách.

Mají společné jedno. Je to Bůh, kdo zasáhne na poslední chvíli do jejich života a obrátí je 180 stupňů jako u Pavla.
A velkou roli tady mají modlitby a přítomnost někoho, kdo věří, kdo je Božím svědkem. Tak jako v případě Saula to byl umírající Štěpán a desítky či stovky věřících, kteří se řídili větou, kterou často nedokážeme pochopit, modlete se i za své nepřátele.
A vidíte nakonec se z nepřítele stal přítel. A Pán Bůh našel dobrého a věrného svědka i služebníka.

A tak my, kteří máme tu milost, že věříme v Ježíše, nepřestaňme se modlit za ty naše blízké, kteří tu pravdu ještě neznají. Buďme takovým svědky jako byl pro Pavla Štěpán. Pán Bůh naše modlitby vnímá, ví a on na modlitby, i když ne hned, odpoví. Díky Pane Bože.

Poznámka:
Zajímavé, že dokáži napsat kázání, ale nemám tu sílu modlit se za nepřátele, nemám schopnost pochopit násilí a války v Bibli, války a násilí v dějinách církve.....
S pozdravem všem František

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace