Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vojtěch.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15949, komentáře < 7 dní: 299, komentářů celkem: 380006, adminů: 60, uživatelů: 4956  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 135 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Prezident Jižních baptistù zveøejnil na Facebooku fotografii ze svého oèkování
·Beth Moore se omluvila za podporu teologie komplementarismu
·Nový zákon s poznámkami - pøeložil Petr Pavlíèek
·Poprvé v historii se hlásí k náboženské pøíslušnosti ménì než polovina Amerièann
·Kvùli pandemii se loni v katolické církvi konalo o ètvrtinu ménì køtù
·Velikonoèní sèítání lidu
·Informace z jednání Výkonné výboru BJB dne 17. bøezna 2021
·Prosba Sboru BJB v Praze - Církev XXI. století
·Televizní bohoslužba Bratrské jednoty baptistù 18.4.2021 na ÈT2
·Diáø za èasù korony

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104430705
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Kázání o Bybylónu
Vloženo Pondělí, 13. leden 2014 @ 19:55:19 CET Vložil: Stepan

Kázání poslal lutrik

První čtení: Genesis 11,1 - 9: „Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli." I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.“

 Čtení ke kázání: Zjevení Janovo 18,1 - 5: „Potom jsem viděl jiného anděla, jak s velikou mocí sestupuje z nebe; a země byla ozářena jeho slávou. Zvolal mohutným hlasem: "Padl, padl veliký Babylón a stal se doupětem démonů, skrýší všech nečistých duchů a každého zlověstného a nenáviděného ptáka; neboť vínem Božího hněvu pro smilství té nevěstky byly opojeny všecky národy, králové světa s ní smilnili a bohatí kupci země bohatli z její rozmařilosti a přepychu." A slyšel jsem jiný hlas z nebe: "Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy. Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny.“
Kázání:
Milé sestry a drazí bratři,
dnešní kázání se bude týkat Babylóna. Kniha Zjevení přináší závažnou výzvu, aby křesťané vyšli z Babylóna. Proč? Aby neměli účast na jeho hříších a aby je nestihly jeho pohromy. Neboť na Babylón dopadnou tvrdé Boží soudy. V jediném dni dopadnou na něj pohromy: smrt i žal a hlad, a bude zničeno ohněm, jak se uvádí dále v Knize Zjevení (Zj 18,8). A tak pro křesťany se stává klíčovou otázkou, co je myšlenou oním Babylónem, který bude zničen. Původně byl Babylón hlavním městem říše, označované v knize Genesis jako Šineár (Gn 10,10 a 11,2 či Iz 11,11), v pozdějších knihách Starého zákona jako země Kaldejců nebo kaldejská země (Jr 24,5 a 25,12 či Ez 12,13). Babylón se v akadštině nazýval Bab-ilu čili brána Boží. Podle Gn 10,6 - 10 město založil Nimrod, vnuk Chámův. Město velmi vzrůstalo, bylo však při povstání proti Asýrii roku 683 před našim letopočtem úplně zničeno. Teprve Nabuchodonozor (605 - 562 před našim letopočtem) jej ve velkých rozměrech a s velkou nádherou znovu vybudoval na obou březích řeky Eufrat jakožto centrum novobabylónské neboli kaldejské říše. V Babylóně, severně od královského paláce se nacházel chrám boha Baala (později Marduka), považovány za jeden ze sedmi divů světa. Tento chrám bývá ztotožňován s babylonskou věží, o které jsme slyšeli v našem prvním čtení. Izraelité považovali Babylón za východisko rozptýlení národů po potopě. Současně byl Babylón pro ně symbolem lidské pýchy a domýšlivosti, jak ukazuje známý příběh o babylónské věži. Co bylo vlastně špatného na společném rozhodnutí lidí vybudovat si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi? Co bylo špatného na tom, že chtěli zůstat pospolu, že nechtěli být rozptýlení po celém zemi? Špatné bylo to, že lidé tak jednali v rozporu s Boží vůlí. Podle Boží vůle lidé se měli po potopě rozptýlit po zemi, naplnit ji a hemžit se na ni, jak čteme v knize Genesis: „Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní.“ (Gn 9,7). Lidé se však rozhodli jednat jinak. Chtěli zůstat pohromadě, chtěli si udělat jméno a chtěli dosáhnout nebe vlastními silami, nezávisle na Bohu. Chtěli žít po svém, chtěli být nezávislí na Bohu. Mysleli si, že nebe mohou dosáhnout bez Boží pomoci, že vlastními silami mohou dosáhnout spasení. Toto odpadnutí od Boha nemůže končit dobře a tak Bůh musí zasáhnout. Sestupuje z nebe a mate lidem jazyky, aby si nerozuměli a skončili s budováním babylónské věže. Lidé jsou nuceni ukončit budování města a věže a rozptýlit se po celé zemi. Přesně podle Boží vůle vyjádřené po potopě. Název města a věže, které lidé stavěli, se pak stal slovní hříčkou: z Bab-ilu čili brány Boží se stal Bábel čili Zmatek. Jak již víme, Babylón se časem stal centrem novobabylónské (kaldejské) říše. Bylo to zvrácené město a zkažená říše, světové centrum modloslužby. Tento národ vyplenil Jeruzalém a odvedl Judejce do zajetí (2 Kr 24 či 2 Pa 36). Není divu, že Babylón se stal symbolem lidské vzpoury a lidského nepřátelství vůči Bohu. Podobně jako Babylón byl hlavním nepřítelem Židů, tak byla Římská říše hlavním nepřítelem prvních křesťanů. Proto v knize Zjevení je Babylón symbolické jméno pro starověký Řím. Jde zřejmě o navázání na starozákonní proroctví. Jméno samo znamenalo pro starozákonní proroky protibožskou moc, typ Bohu nepřátelské, svět ovládající moci, jejíž lokalizace podle okolností může být různá. Babylón stejně jako Řím je typ všeho, co oslňuje lidi svou velikostí, slávou a mocí a co by chtělo vždy znova nahradit světu Boha a Krista. Je symbolem veškeré lidské kultury, která se pozdvihla nad Boha, přestala brát ohled na bližního a zatvrdila se proti Beránkovi. Všechny charakteristiky starověkého Babylónu či Říma jako např. falešná jednota, náboženství vynucované státní mocí, nedůvěra v Boží slovo, zbožštění vůdců, snaha dosáhnout spasení vlastními silami, nezávislost na pravém Bohu, se projeví i v Babylónu doby konce, o kterém se hovoří v knize Zjevení. Řada rysů současného vývoje ukazuje na to, že proces formování tohoto Babylóna doby konce dnes již značně pokročil. Jakožto křesťané bychom se na tomto procesu neměli v žádném případě podílet. Proto je pro nás tak důležité na základě Písma rozpoznat znaky Babylóna a jeho ducha, které postupně pronikají do naší kultury a civilizace. Začneme textem obsaženým v Listě Římanům: „Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.“ (Ř 1,26 - 32). Projevem Babylóna je tedy mezi jinými schvalování a praktikování homosexuálních styků, které jsou v Písmu zakázány: „Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost.“ (Lv 18,22). Obdobně: „Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.“ (Lv 20,13). Dále je projevem Babylóna nepravost, podlost, lakota, špatnosti, závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, nadutost, zpupnost, chlubivost, pomluvy, donášectví, neposlouchání rodičů, nerozumnost a neláska. Tento seznam nectností je dále zpřesněn v Listě Galatským, kde stojí psáno: „Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.“ (Ga 5,19 - 21). Nově jako projevy Babylóna zde najdeme například necudnost, nečistu, modlářství, čarodějství, žárlivost, opilství či nestřídmost.
S dalšími projevy Babylóna se setkáme v Prvním listě Timoteovi: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou.“ (1 Tm 4,1 - 5). Jde tedy o bludné nauky, požadující celibát, vegetariánství či veganství. Do Babylóna patří rovněž touha po zbohatnutí a láska k penězům: „Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby, Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.“ (1 Tm 6,9 - 10). Projevem babylónského ducha je i falešná zbožnost, jak se dočteme v Druhém listě Timoteovi: „Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.“ (2 Tm 3,1 - 5). K falešné zbožnosti patří také vyhledávání falešných učitelů: „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.“ (2 Tm 4,3 - 4). Na lživé učitele a falešné proroky dokonce v rámci křesťanství upozorňuje i apoštol Petr: „V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu. A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení.“ (2 P 2,1 - 2). Popřena bude i víra v Ježíšův druhý příchod: „Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření."“ (2 P 3,3 - 4). O posměvačích čteme též v Listě Judově: „Ale vy, milovaní, pamatujte na to, co předpověděli apoštolové Pána našeho Ježíše Krista,  neboť vám říkali, že v posledním čase přijdou posměvači, žijící bezbožně podle svých vášní. To jsou ti původci roztržek; jsou pudoví a nemají Ducha Božího.“ (Ju 1,17 - 19). O bludařích píše podrobněji apoštol Jan: „Dítky, nastala poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přijde antikrist, tak se nyní vyskytlo mnoho antikristů; podle toho víme, že nastala poslední hodina. Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi. Vy však máte zasvěcení od Svatého a znáte všechno. Nepsal jsem vám proto, že neznáte pravdu, ale protože ji znáte a víte, že žádná lež není z pravdy. Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci. A to je zaslíbení, které on nám dal: život věčný.Toto jsem vám napsal o těch, kteří vás matou.“ (1 J 2,18 - 26). Vidíme tedy, že duch Babylóna je všudypřítomný v současné kultuře a civilizaci a že proniká i do našich rodin, církví či sborů. A Boží rada zní, že máme vyjít z tohoto Babylóna. Co to konkrétně dnes znamená? Předně nepodílet se na skutcích tmy, nazývat je pravým jménem a jasně distancovat se od nich. A tak v Druhém listě Korintským čteme toto: „Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: `Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.´ A proto `vyjděte z jejich středu a oddělte se´, praví Hospodina `ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu´ a `budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů´.“ (2 K 6,14 - 19). V Listě Efezkým pak stojí toto: „Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde.“ (Ef 5,11 - 13). To ale nestačí, naše „vyjítí“, náš nesouhlas je třeba dát najevo nejen slovy, ale především odlišným způsobem života, jak je psáno např. v Listě Titovi: „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“ (Tt 2,11 - 13). Apoštol Jan v tomto kontextu vyzdvihuje ono zřeknutí se světských vášní: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.“ (1 J 2,15 - 17). Apoštol Pavel to pak shrnuje následovně: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,1 - 2). Pak nebudeme součástí zvráceného systému Babylóna, ale naopak budeme mít naději se stát obyvateli nového Jeruzaléma. Amen.
Modlitba po kázání:
Náš nebeský Otče,
děkujeme Ti, že ve svém Písmu nás tak důrazně varuješ před Babylónem a jeho duchem, který čím dál více proniká do naší kultury a civilizace. A to tak masívně, že my sami často přijímáme názory a postoje, které spíše odpovídají Babylónu než Tvoji vůli.
Odpusť nám to, náš nebeský Otče, a daruj nám dostatek milosti, moudrosti, lásky, síly, rozvahy a odvahy, abychom byli schopni vyjít z Babylóna. Abychom se nepodíleli se na neužitečných skutcích tmy, nazývali je pravým jménem a jasně se od nich distancovali. Abychom svůj nesouhlas dali otevřeně najevo, a to odlišným způsobem života, vyznačujícím se aktivní láskou, čistým životem a pravou vírou. Ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.
                                                                                           Stanislav Heczko


Podobná témata

Kázání

"Kázání o Bybylónu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 54 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Kázání o Bybylónu (Skóre: 1)
Vložil: MilanH v Pondělí, 13. leden 2014 @ 22:21:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
hele Stando, nezapomeň, že každý z nás si nosí (též) "svůj Bybylon" pěkně v sobě...  i své aštorety a baály... svůj "nebeský zástup" a "své idoly"... a své "telátko zlaťoučké bankovkami šustící"...
Tak to je Stando...



Re: Kázání o Bybylónu (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Úterý, 14. leden 2014 @ 07:54:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Souhlas, až na ten celibát. Ten je o něčem jiném, ne o tom že někdo nemá partnera a žije jako starý mládenec nebo stará panna. Nebo žije s partnerem ve „volném svazku“, což je také způsob kterým se slova svatého Písma naplňují. Nevím jestli bude někdo v poslední době před začátkem světa zakazovat lidem sňatky proto aby žili v čistotě. Aby se vzdali manželství pro přicházející Kristovo Království. Aby žili celibát doporučený svatým Pavlem a samotným Ježíšem. Řekl bych že spíš ne.
Měli bychom pamatovat také na biblický příslib jednoho ovčince.






Re: Kázání o Bybylónu (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Úterý, 14. leden 2014 @ 17:30:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vyjití z Babylóna je ten základ, který nám náš Pán a Bůh umožnil. Problém je však v tom, že my všichni jsme obyvateli superměsta Babylón, nemáme kam z něho vyjít a pokud dokonce žijeme v nějakém babylónském chrámu, tak jsme každodenně kontaktováni s babylónským modlářstvím. Jsme jako Daniel a jeho druhové, uprostřed svodů a lákadel. Přitom máme držet svou víru, když při jejímž projevu nám hrozí rozpálená pec. Nikoliv skutečná pec, ale podstatně sofistikovanější. Satan již dávno přišel na to, že "blouznivce a blázny" je dobré buď izolovat, nebo což je symptomem postmoderny, prostě ignorovat. "Ať si šmoulají jak chtějí, my na ně kašlem." Myslím, že tato skutečnost v kázání chybí.



Stránka vygenerována za: 0.67 sekundy