Všem paličům

Zastánci učení Johna  Wiclefa tvrdili že by se měla Církev podřídit světské moci. Což v podstatě znamená že bychom měli  dávat císaři nebo králi i to co patří Bohu. Že by se měla rozdělit podle národů. I to je zvláštní představa. Že by byl Bůh rozdělený podle národů. Že by byl třeba Čech, Němec, Rus nebo Američan a že by jedněm prospíval na úkor druhých. Tak jako to děláme my jako falešní vlastenci. Dále pak také tvrdili že nemusíme poslouchat  „špatnou“ vrchnost. Že nemá právo nám vládnout. Církevní ani světskou. Což by v důsledku znamenalo že byl Vyvolený národ po většinu své existence bez králů i bez kněží, bez právoplatné vlády. Pokud by někdo neuznal každého kdo se dopustil hříchu. Znamenalo by to že oběti nebyly před Bohem platné. Vdova která přispěla do chrámové pokladnice by se dopustila hříchu, stejně jako každý kdo by jakkoliv obětoval

Srovnejme si to každý sám s tím co říkal o vrchnosti a o poslušnosti náš Pán Ježíš Kristus, jak se sám choval a jak jí ctil. V době kdy by se nám mohlo stát že už to skoro nestálo ani za to a římská i židovská vrchnost byla silně problematická.

Tahleta otázka také padla na koncilu v Kostnici. Proč by se měla církev podřídit zrovna Václavu IV., co si od toho kdo slibuje. Který byl považován za jednoho z nejnevhodnějších králů vůbec.  Který byl oficiálně sesazen z říšského trůnu pro nezbednost, neřádnost a celkovou pasivitu, který byl očividně duševně postižený a údajně vůbec nepil vodu, žízeň hasil výhradně vínem.   Každou chvíli byl v zajetí vlastní šlechty, která se ho pokoušela okrást.  Na církevní úřady se pokoušel dosazovat své vlastní kumpány bez jakýchkoliv předpokladů a svěcení. Vlastní rukou umučil svatého Jana Nepomuckého, zpovědníka své ženy, kamarádil se s katem jehož dětem  byl za kmotra, měl ho pořád při sobě  a občas nechal někoho v záchvatu zuřivosti popravit. Stejně jako mladíky kteří mluvili proti odpustkům, ze kterých měl značný podíl. Jeho královna byla roztrhána za podivných okolností ve vlastní ložnici loveckým ohařem, byl věčně bez peněz a bez moci. Bylo toho ještě hodně co se mu dalo vytknout, Pánbůh mu odpusť. Do značné míry se na tom podepsali i lidé kteří chtěli ožebračit a rozkrást Karlovy Čechy, světské i duchovní.

Koncilní otcové se ptali  z jakého důvodu by měl neomezeně vládnout církvi zrovna on. Všemu co vybudoval jeho otec.  Proč tuhle myšlenku podporuje zrovna univerzita.

Cizinec tady nedávno upozornil na dopisy mistra Jana Husa, které jsou přístupné na internetu a které podle něho vyvracejí kult osobnosti, který prý byl okolo mistra Jana Husa vytvořen. Varoval stoupence české reformace před ztrátou iluzí.

Za sebe mohu říct že jsem iluze neztratil.  Spíš naopak. Možná by stálo za to se zamyslet nad tím kdo, kdy a proč tento kult vytvořil. Myslím že se v tom dost podepsala  „vlastenecká“ politika 19. i 20. století. Řekl bych že se měl mistr Jan Hus stát jednou z protikřesťanských pohádkových bytostí nebo dokonce strašidel. Společně s několika vybranými katolickými světci jako je třeba svatý  Ivan, Václav nebo Prokop. Společně s roztomilými hastrmany, čerty a oficiálním národním zlodějem Rumcajsem, který měl ideologicky působit na děti.  S Přemyslem, smyšleným pěvcem Lumírem  a emancipovanou černokněžnou Vlastou. Kteří měli všichni společně „posvětit“ odklon od Boha, organizovaného náboženství a veškerých křesťanských hodnot, slušnosti, zdravého rozumu a morálky. Pokud měla být (zdánlivě) tolerována nějaká církev tak měla zcela podléhat a sloužit státnímu aparátu a měla se co nejvíc podobat politické straně. Dokud bude třeba a dokud je to nakonec  stejně neomrzí někam chodit.