Grano Salis - „Svaté války“ Izraele

poslal unshaken

Všechno, co bylo v městě, vyhubili ostřím meče jako klaté, muže i ženy, mladíky i starce, též skot a brav i osly (Jozue 6:21). Toto je biblická zpráva popisující dobytí Jericha, při kterém padly hradby vůlí Hospodinovou, když Izraelité konali zvláštní bohoslužbu pochodem kolem opevněného města. Naživu ponechali pouze nevěstku Rachab a její rodinu. O Rachabě vykladači dokonce soudí, že to byla kultická prostitutka, chrámová kněžka. Jak známe z pozdějších písem, hrála i ona důležitou roli v rodokmenu Ježíše Krista.

Tyto „svaté války“ při dobývání zaslíbené země jsou nedílnou součástí židovských svatých knih. Křesťany byly knihy převzaty tak jak jsou. Což nezůstalo bez následků. Bojovným duchem „svatých válek“ se řídili mnozí křesťané. Jozue byl tedy nejen podporou pro odbojové jednání vůči římské nadvládě, jak ji můžeme zachytit z historického pozadí v době Ježíšova působení. Pro křesťany byl Jozue vzorem, podle kterého se prováděla dobyvatelská tažení. Ani husité nebyli z vlivu Jozueho vyjmuti, ačkoliv učení Mistra Jana Husa bylo veskrze mírumilovné a jako u všech obrácených ani Jan Hus na krvavé násilí nepomýšlel. Horší to již bylo s převzetím Jozueho odkazu u otrokářů či dobyvatelů indiánských území. Tam nikdo nemůže být napochybách o zneužití biblického odkazu. A podle toho, jak jsem slyšel několik nynějších izraelských písní, tak duch Jozueho jako vítězného dobyvatele a přemožitele zakořenil až dodnes. Dokonce tak, že se jím ospravedlňují nejrůznější způsoby vraždění, vydávajíc se podle Jozueho příkladu za spravedlivou válku nebo odplatu. A možná je přitom dost lidí přesvědčeno, že dokonce Bohem posvěcenou.

Nesoulad Jozue (Ježíše) a Ježíše Nazaretského

Nesoulad mezi učením Ježíše z Nazaretu a násilím popsaným ve Starém zákoně je starý jako křesťanstvo samo. Jistě jste zaslechli o Marcionovi (asi 100 až 160), který proto odmítl „zlého Boha“ Starého zákona a přijal pouze toho „dobrého“ představovaného Ježíšem Kristem. Tudy však cesta nevede, to poznala již prvotní církev a označila (oprávněně) Marcionovo učení za herezi. Pokusme se najít cestu a vysvětlit, proč jsou ve Starém zákoně zaznamenány tak kruté události, z nichž se nám naše duše bouří, neboť jsme poznali milost a lásku našeho Pána.

Rozum a poznání Božích zákonů – cesta k hledání Božích pravd

Máme kolem sebe většinou jen špatné zprávy, přestože svět je tak technicky vyspělý a společnosti bohaté, že bychom zde mohli mít ráj na zemi. Alespoň materiálně. Dobrou zprávou však je, že poznání, které se lidstvu dostalo díky technickému pokroku, má také své lepší stránky. Z ní vybírám, že rozsáhlé historické průzkumy nám otevírají poznatky z těch dávných dob. A nejrůznější sofistikované analýzy nám dokáží docela dobře odhadnout, co se skrývá za tím nebo kterým biblickým záznamem. Nemáme totiž jinou možnost, než tyto lidské znalosti použít, neboť autor či autoři biblických knih již nežijí a tak nám nemohou sami říci, co svými výroky mysleli. Ale můžeme se pokusit jejich myšlení a úmysly odvodit, neboť jsme lidé jako byli oni a naše smysly, vnímání a rozum pracují na stejných principech a řídí se stejnými Božími zákonitostmi.

Píši tento zdlouhavý úvod proto, abych čtenáře přivedl na myšlenku, že um darovaný člověku Bohem lze použít i tak, že nám to zboří zažité představy. Neboť naše názory a přesvědčení mohou být zaplaveny nánosy obsaženými v církevních výkladech biblických textů, někdy dokonce podpořených dogmaty, o kterých se nepřemýšlí, ale věří se jim. Je to ale jen víra ve vlastní víru, nikoliv víra ve zjevení, které nám předkládá Pánbůh v Písmu a při setkání se vzkříšeným Kristem. A ještě navíc - kdo věří Bohu, musí přijmout, že Bůh se zjevuje i těm kteří ho nehledali (například některým vědcům) a je zvláště milosrdným dárcem těm, kteří ho hledají a chtějí poznat Jeho spravedlnost, pravdu a lásku.

Dal jsem odpověď těm, kdo se neptali, dal jsem se nalézt těm, kdo mě nehledali. Řekl jsem: „Hle, tady jsem, jsem tady,“ pronárodu, který nevzýval mé jméno. (Izajáš 65:1)

Nicméně, komu je milejší věřit doslovnému znění Písma aniž by analyzoval dobový kontext, věroučné pozadí a autorský záměr a tak odhalil smysl biblického textu, ten nechť si ponechá své představy a tento článek raději dále nečte. Já sám bych jim však doporučil, aby se vžili do těch lidí formujících kdysi písemné záznamy. A klidně je vyzvu přijmout ony archaické biblické obrazy, třeba ten o ploché zemi postavené na sloupech. A o sedmivrstvém nebi, které zmiňuje i apoštol Pavel.

Když hloubáme ve starozákonních písmech, tak si především musíme uvědomit, že obraz Boží byl sotva zřetelný. Ke spravedlnosti patřilo bránit se nepříteli, a to do samotného základu, tedy včetně vyhubení všech generací. Jinak řečeno – dělat to tak, jak bylo obvyklé v té době.

Křesťané se jakž takž dokáží ubránit Darwinově teorii o vývoji druhů. Ale na jeho další dílo, pojednávající o přirozeném výběru, nedokáží vůbec reagovat. Alespoň já jsem zaznamenal spíš mlčení, než poukaz na příčinu, kterou je pokles lidstva na úroveň nebo dokonce pod úroveň dravé zvěře v důsledku odklonu od Božích cest. Přitom křesťané s důvěrou přijímají potvrzení Darwina, popisované právě v biblických textech zobrazujících násilí ve jménu Boha. Přitom křesťanství vytvořilo základ pro úplné popření darwinismu, neboť Kristus se svým horoucím srdcem nám zjevuje co je pravda, spravedlnost a láska. Když pátrali badatelé v etymologii slova „víra“ ve staré hebrejštině, tak zjistili, že víra je totéž co Bůh sám a samotné slovo víra vnímá Boha jako pravdu. Takže neexistuje otázka „co je pravda“, nebo „co je spravedlnost“, když máme jasno o skutečné Pravdě a Spravedlnosti. A právě osoba těchto pojmů s velkými písmeny nám jasně zjevuje, že násilí ve jménu Boha je navýsost chybné porozumění Božích cest. To však lze poznat jenom srdcem planoucím Kristovým ohněm.

Svaté války

Předesílám, že tento článek má základ a byl inspirován výkladem Písma zveřejněném v archivu TWR (zde) v pořadu „Ke kořenům“, odvysílaném 20.6.2014. Ještě několik týdnů po zveřejnění tohoto článku bude v archivu k dispozici, poté si lze o něj napsat do redakce TWR.

Ve stručnosti popíši, o co jde: Badatelé zjistili, že starozákonní kniha Jozue a některé další (Soudců, Samuelovy, Královské, Jeremiáš a možná několik jiných) byly vytvořeny v rámci tak zvané deuteronomistické teologie, podle některých deuteronomistické ideologie. Ta vznikla za doby krále Jošijáše, jehož známe jako horlivého náboženského reformátora (roky -640 až 609), pokračovala za doby babylónského zajetí a v době návratu exulantů.

Dobový kontext za krále Jošijáše musíme chápat jako snahu o sjednocení Izraele včetně snahy o expanzi. V této době se otevírá davidovská tradice, která, jak je nám známo, je založena na násilném ovládání a vítězných bojích. Je nutné upozornit, že války nejsou vedeny jako boj Izraele, ale jako boj Hospodinův. Takže v knize Jozue se objevuje obsazení zaslíbené země pod vedením Hospodinovým, včetně instrukcí o vyhlazování původních obyvatel.

Zde si musíme uvědomit, v jakém kontextu byly „svaté války“ popisovány. Města byla v té době vypalována, obyvatelé zotročeni nebo zabiti, území ničeno do základů. Po asyrském tažení zůstávala jen spálená země a zmrzačené, pobité nebo zotročené obyvatelstvo. Vše se odehrávalo za nevýslovných krutostí. Svatá válka Izraelitů však měla zásadní omezení, takže pohledem té doby se jednalo o velký zlom ve vedení války.

Jenže z našeho křesťanského zorného úhlu to nic nemění na nelítostné krutosti, která se vymyká obrazu Božímu, jak nám byl zjeven v Kristu.

Jak najít pravdu? Hledejme Boha

Pokusme se najít pravdu. Nebo lépe - hledejme toho skutečného Boha, který je sám zosobněním pravdy.

Když uvěříme doslovnému znění Písma a uvěříme, že Pánbůh jednal ve starozákonních dobách sice krutě, ale věděl, proč to udělal, tak jsme obstáli ve zkoušce víry v Hospodina. Neboť kdo jsme my, abychom soudili Hospodinovy úradky? Kdo jsme my, abychom posuzovali Hospodinovy cesty nebo se dokonce pasovali za jeho poradce?

Když však nedokážeme přijmout popisované krutosti, neboť se nás dotklo hořící srdce Kristovo plné lásky a odpuštění, tak nám pomůže výše zmíněný výklad. Kniha Jozue a jiné ze Starého zákona byly napsány účelově, aby chránily Boží lid před přesilou nepřátel, před náboženskou devastací, plíživým vlivem pohanských kultů a před odklonem od pravého Boha. Na obsahu a vážnosti Písma to však nic nemění, neboť Bohu věříme, že nám poskytl popis „svatých válek“ proto, aby nás k něčemu přivedl. K čemu, to je u každého trochu jiné. Třeba k tomu, abych v nich viděl pravý opak projevů Boží lásky. Nebo naopak jako příklad toho, jak Bůh naloží se zarputilými nepřáteli, aby ochránil a zachoval svůj vyvolený lid.

Jak dál

Následovat Jozueho příkladu, nebo ne? Odpověď je jednoduchá: Hospodin se tenkrát lidu zjevoval jen ústy proroků. Málokdo byl obdařen silou Svatého ducha, málokdo byl takto Bohem veden. Vše se odehrávalo na úrovni učení zákona, které, jak víme, nebylo dáno k záchraně, ale k obviňování z hříchu. My však žijeme v době, kdy je nám zjevení Hospodinovo známo v obrazu Božím, hmatatelně a přesně zaznamenaném v evangeliích. To je náš obraz, nikoliv obraz viděný bojovníkem Jozuem.

Vzpomeňme si však na Jozueho vítězná tažení, až budeme napadeni nepřáteli. Vzpomeňme si na něj jako husité, když Čechy byly přepadeny křižáckými žoldáky naverbovanými papežem. Když lidé zapálení Kristovým ohněm měli hájit Pravdu a nevzdat se jí. A ještě k tomu hájit své životy a životy svých bratrů a sester proti zvůli nepřátel Boží pravdy.

Vzpomeňme si na Jozueho, až přepadnou naši manželku nebo zneužijí či dokonce zabijí naše dítě. Tam se projeví tvé rozhodování, křesťane, ne při ronění slz při čtení v pohodlném křesle o krutostí Hospodinova vojska! Což nebudeš ani potom žádat spravedlnost?

„... a ochraňuj nás od zlého.“ Amen

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace