Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vavřinec.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16185, komentáře < 7 dní: 229, komentářů celkem: 397007, adminů: 60, uživatelů: 5076  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 218 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108978299
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Stanovisko Ekumenické zrady církví ke společné jednotě
Vloženo Pondělí, 10. listopad 2014 @ 09:33:18 CET Vložil: Tomas

Humor poslal Nepřihlášený

Z pohledu na současnou společnost, která opět vytváří příkopy a bariéry, reflektující partikulární zájmy, a která je akcelerována současným mezinárodním napětím, jsme se my, představitelé protestantských církví, sjednocených pod hlavičkou Ekumenické zrady církví, ve společném diskursu, vyúsťujícím v jednotné stanovisko, rozhodli učinit následující prohlášení:

Chceme být prorockým hlasem společnostiCírkev dnes ztrácí svůj prorocký hlas a není schopna být svědomím a morální autoritou této společnosti. Stejně jako můžeme vidět partikularismus a nejednotu v našem politickém spektru, dokladem čehož jsou různá vyhraněná politická uskupení, tak i církev resp. její protestantská část, je rozdělena ohledně vyostřených teologických i etických problémů. Ačkoli měla reformace na sklonku středověku jistě svoji nezastupitelnou úlohu například v ideovém národním sebeuvědomění, zejména v novověku jsme rovněž svědky vzniku více než třiceti tisíc různých denominací a sekt, které otupují a rozmělňují, až negují ostrost evangelijní zvěsti, kterou jsou všichni křesťané zavázáni nést světu. Jsme totiž přesvědčeni, že jen zvěst evangelia je v principu nadějí, která může být smysluplným východiskem.Již samo judeo-křesťanské pojetí dějin ukazuje na dialektiku časové podmíněnosti, která směřuje od počátku k eschatologické konečnosti, uvozující nadcházející mesiášký eon vykoupeného lidstva. Dějiny tudíž nejsou manifestací cyklické strnulosti, ale dynamikou universa, směřující k vykoupení. Tato dynamika je vidět již u svatopisců, popisujících narození, zrání a vykoupení Izraele resp. putujícího Božího lidu. Tak vidíme překonání putování v usídlení či nahrazení zákona milostí. Stejně tak se vyvíjí i celý lidský rod. Od patriarchů ke kmenům, později královstvím a říším až po státní útvary a demokratická uskupení. Jsme přesvědčeni, že proces středověké katarze formou diverzifikace nyní směřuje ke sjednocování, ať už duchovnímu či politickému. Bylo by naivní se domnívat, že tento proces nepotřebuje ideu, která by se stala jeho nosníkem i mezníkem. Historické křesťanství zde sehrálo nezastupitelnou úlohu. Nicméně úzce pojatý konfesionalismus není schopen překonat svůj stín a nabídnout něco, co sám nenese ve své podstatě. Pokud tedy chceme změnu, je třeba začít především u sebe.Chceme naplnit příkaz jednotyVyznáváme proto hřích nejednoty mezi sebou, oslabující sílu zvěstovaného poselství. Činíme pokání z duchovní nadřazenosti, kdy jsme se domnívali, že se můžeme oddělovat na základě svého poznání, aniž bychom důsledně promýšleli a aplikovali slova, že poznáváme jen z částky. Byli a jsme tak podobní křesťanům v Korintu, kteří se hlásili jednou k Pavlovi, jednou k Petrovi, Apollovi či ke Kristu. Podobně i my máme své Luthery, Kalvíny a Wesleye, případně pohrdáme organizovaným křesťanstvím a privilegisticky se hlásíme „pouze“ ke Kristu. Zároveň jsme si nedokázali uvědomit, rozpoznat a docenit bohatství, historickou a věroučnou kontinuitu obecné církve, kterou brány pekel nepřemohou a začínali jsme takřka na zelené louce, často bez této duchovní návaznosti a posloupnosti. Postupně jsme tak odvrhli snad jakoukoliv duchovní intronizaci, imatrikulaci či chcete-li institut kontinuálního a svátostného uvádění do úřadu, což bylo pro první reformátory nemyslitelné, a proto hledali svěcení svých kněží například u východních církví. Důsledkem je, že snad nejradikálnější stoupenci separatismu probuzeneckých hnutí se dnes navracejí k bohatství liturgie a dogmatiky, jak jsme toho nedávno mohli být svědky u vedoucího hnutí Word of Life v Uppsale. I my si uvědomujeme, jak nám chybí bohatství plnosti obecné a historické církve tím, že jsme se rozhodli vytnout část společných kořenů. Naši teologové nejsou důslední ve studiu dogmatu a bohatství první církve, málo znají teologii apoštolských otců, apologetů a církevních otců i samotných reformátorů a často novotvaří.Jsme překvapeni i zahanbeni probuzením v římskokatolické církvi, často se skrytou závistí sledujeme morální sílu a osobní integritu papeže Františka i etickou neměnnost římskokatolického dogmatu v pohledu na tradiční hodnoty, jako je rodina. Je to zřejmě tím, že jsme opustili svátostné pojetí institutu manželství jako nerozlučného svazku muže a ženy. Sledujeme, jakému sluchu se ve světě dostává českým katolickým učencům, zatímco my se často utápíme v partikulárních střetech. Jsme si jistě vědomi, že církev je směsí obilí a koukolu, a proto žádné i Boží a lidské společenství není prosto chyb, omylů a hříchů. Ale nejsme to my, kdo v duchu přísloví o trámu ve vlastním oku mají tahat třísky z očí druhých, zejména římskokatolických věřících.Chceme činit pokání skutkemProto jsme se rozhodli činit pokání a navrhnout svým společenstvím, aby přijaly otevřenou náruč papeže Františka a v duchu Rahnerova modelu usmířené církve, radostně a dobrovolně se poddaly pod morální a integrující autoritu historického institutu římského biskupa. Činíme tak v poslušnosti přikázání, aby „všichni byli jedno“ a zavazuje nás k tomu odpovědnost za tíhu světa v naší neschopnosti předat evangelium celé společnosti. Zároveň chceme, na duchovní a tím i politické rovině, usilovat o oslabení partikulárních zájmů politických stran a prosazováním integrujících a morálních osobností do politického života. Je totiž paradoxem, že osobnosti, kterým se dostává mezinárodního přijetí a věhlasu, jsou u nás tak málo přijímány, zatímco dochází k celebraci lokálních osobností, které se ve světě těší takřka všeobecnému despektu. To je selháním klasického modelu demokracie, ve kterém mají nepoučení lidé stejná volební práva. Chceme proto zároveň usilovat o prohlubující se integraci Evropské unie v duchu křesťanského politika Roberta Schumanna. V současném modelu je správné, že zde mají větší díl odpovědnosti zralejší a osvícené osobnosti, o jejichž kompetencích nerozhodují jen nepoučení voliči, ale stejně tak kvalitní lidé. Zároveň se chceme nechat pozitivně inspirovat sjednocením Německa s přihlédnutím na jeho způsob vlády a historický precedent při integraci Evropy v její křesťanské minulosti.Předsednictvo Ekumenické zrady církví.K výročí bity na Bílé hoře: 8. 11. 2017www.apologet.cz


"Stanovisko Ekumenické zrady církví ke společné jednotě" | Přihlásit/Vytvořit účet | 19 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Stanovisko Ekumenické zrady církví ke společné jednotě (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 10. listopad 2014 @ 10:38:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Spojení ekumenická zrada církví zní poněkud nelogicky. Těžko se dá předpokládat že by někdo uznával církve a měl je rád a že by si zároveň přál aby zůstaly oddělené a nežily v jednotě v Kristu a ve Svatém Duchu. Aby nenaplnily svaté Písmo a nestaly se jediným ovčincem. O zradě obvykle nemluvíme tehdy když se oprostíme a osvobodíme od něčeho zlého.



Re: Stanovisko Ekumenické zrady církví ke společné jednotě (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 10. listopad 2014 @ 11:41:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
A stále vy neúnavní reformátoři nevidíte, že se pokoušíte napravovat to, co je Bohem určené k záhubě?! 
Stále nevidíte, že se pokoušíte napravovat to, s čím máte vést duchovní boj?!



Re: Stanovisko Ekumenické zrady církví ke společné jednotě (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Pondělí, 10. listopad 2014 @ 18:24:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Citace: " .... činit pokání a navrhnout svým společenstvím, aby přijaly otevřenou náruč papeže Františka a v duchu Rahnerova modelu usmířené církve, radostně a dobrovolně se poddaly pod morální a integrující autoritu historického institutu římského biskupa."

Láká nikoliv do náruče Kristovy. Pozor na něj!



Stránka vygenerována za: 0.22 sekundy