Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Písmo říká: " Kdo ví, co má činit, a neřídí se podle toho, má hřích"   Kolikrát jsem takto zhřešil? Nečinil jsem dobro a věděl jsem, že kolem mně se páchá zlo,  a já jsem mlčel. Nechci sem plést politiku, ale stačí všední životní situace. A tak vzpomínám na jednu, při jejíž vzpomínce i po mnoha letech pociťuji lítost nad sebou a mojí zbabělostí a cítím radost nad tím je  Bůh milostivý a moudrý.

Je tomu už více než třicet roků. Nastoupil jsem do práce do jednoho zařízení, kde byl stálý nedostatek lidí. Ale zase to mělo tu výhodu, že jsem mohl jezdit do křesťanského shromáždění a nebyl nikomu svojí vírou nápadný. Asi by mne jinak  z práce vyhodili. Pracoval jsme v pedagogickém zařízení pro mládež s poruchami chování. Šlo o starší děti s mentálním i psychiatrickým postižením ze sociálně slabých rodin. Vzal jsem tu práci, protože jsem potřeboval uživit rodinu a získat i státní byt. Nechci popisovat metody a způsob práce. Něco bylo dobré a potřebné a něco až zbytečně kruté. Za tuto krutost jsme považoval trest ostříhání i po krátkém útěku ze zařízení. Jednoho prosincového dne během dopoledne utekla z naší ústavní školy asi patnáctiletá dívenka. Byl jsem dokonce její třídní a ještě jsem ani neznal podrobně její osobní materiály a důvody k nařízení tak zvané ústavní výchovy. Dívka utekla velice snadno, protože tehdy se škola nezamykala a dozor si toho hned nevšimnul. Měla jen lehké přezůvky, svetříček a venku byl sníh a mráz. Po půlhodině zastavilo u školy osobní auto a starší manžele nám tuto zmrzlou a třesoucí se dívenku předávali, protože ji spatřili na cestě a tak jí zastavili a pochopili , že je patrně z našeho zařízení. Vedoucí tehdy nařídil ostříhání a útěkářský oblek. Seděl jsem ve sborovně, protože jsem zrovna měl volnou hodinu. Jeden kolega dostal za úkol splnit příkaz nadřízeného. Zhostil se toho úkolu velice pečlivě. Dívku posadil na židli  a vzal nůžky a stříhal její krásné vlasy. Sice ne dohola, ale i tak jsem to považoval za ponižující a krutý úkon. Vše ve mně vřelo a nejraději bych tomu kolegovi z plných plic něco řekl. Na druhé straně jsme měl strach. Vyhodí mne z práce? Co budu pak dělat. Když dotyčný skončil, zakřičel na dívku, aby si vlasy zametla. To už jsme nevydržel. Nechte ji, vždyť se  chudinka se celá třese. Vzal jsem lopatku a smetáček a hromádku vlasů jsem zametl. Dívka se na mne dívala smutně a mně jí bylo strašně líto.  Pak další hodinu, kdy jsem učil, jsem byl na ni obzvlášť hodný a pochválil ji za to, jak ji šla matematika. Cítil jsem, že ve mně vidí osobu, která je jí sympatická. Po hodině jsem si půjčil její osobní složku  a  četl. Každá řádka jejího osudu mne bodala do srdce. Matka měla několik děti s několika muži. Vlastní otec dívky se s matkou záhy rozešel. Matka se o dceru nestarala. V péči ji zastupovala babička. Prošla několika psychiatrickými  pobyty. Je uzavřená, těžko navazuje  hovor  s ostatními, bázlivá a přecitlivělá, pohlavně zneužívána jedním z partnerů matky, utíkala  z domova, potulovala se, ve zvláštní škole časté absence, ale přesto dobrý prospěch, pravděpodobně do zvláštní školy zařazena nesprávně, krátce pobývala i v dětském domově. Ústavní výchova nařízená na žádost matky a sociální péče pro nezvládnutí její výchovy.   Tak takhle je to  a já zbabělec jsem nezasáhl. Přišel jsem k večeru domů  z práce a před manželkou jsem se málem rozbrečel. Tekly mi slzy  a manželka se divila, co se mi stalo. Dnes jsem se zachoval jako zbabělec a vyprávěl jsem, co jsem zažil a co mne trápí. Pak jsem odešel do pokojíku  a tam se modlil. Prosil jsem Boha, aby mi odpustil moji zbabělost a té dívce pomohl a slíbil jsem Bohu, že budu na ni moc hodný. Uplynuly asi dva měsíce a do ústavu přijel s manželkou a svými dcerami její vlastní otec, který ji neviděl mnoho let. Slušný  a pracovitý člověk. Když slyšel, co se s jeho dcerou stalo, slíbil, že ji vše vynahradí. Začaly jarní prázdniny a dívka je konečně prožila v rodinném prostředí, kde konečně pocítila lásku domova.   Další tři měsíce utekly jako voda. Otec požádal o zrušení ústavní výchovy, změnil své dceři příjmení, které měla po matce, na příjmení po sobě. Na konci školního roku jsem se se svojí žákyní loučil a měl radost, že moje modlitby Pán Bůh vyslyšel. Po třech letech jsem se dozvěděl, že dívka se vyučila úspěšně kuchařkou a bylo jí nabídnuto další vzdělávání. S rodiči vychází prý velice dobře.   A tak moje zbabělost v dané chvíli byla  pro mne užitečná. Pomohla i mně poznat, že Bůh nás má rád, vychovává nás  a na některé naše modlitby slyší  a reaguje. Díky.