Osobní vztah jednotlivce k Ježíši Kristu stejně jako v  ŘKC je suplován podřízeností vůči kléru a praktikováním rituálů.  

Tohle jsou jen mé obecné postřehy získané skoro před 50 lety návštěvou pravoslavných bohoslužeb v Moskvě. 

Neznám a  netroufám si hodnotit dnešní stav, zda i tam nedochází k nějakým změnám. 

  V pravoslaví uvěřil jeden můj příbuzný a z toho, co říkal, tak je velmi podobné římskému katolictví, příliš se neliší. Pravoslavní sice považují Západ za odpadlíky (Řím se kdysi odloučil od institucionální církve a pak se dále štěpil a štěpil a štěpí až dodnes, na což pravoslaví samozřejmě "kouká svrchu"). Taky pravoslaví příliš nekvituje různé novoty v učení jako je transsubstanciace či ex opere operato a není příliš nakloněno těmto všelijakým lidským spekulacím a rozpitvávání svatých věcí "na kousky" jak si zvykl západ a hádáním se nad těmi kousky. Radši řekne: "To je tajina a tečka".

  Také, pokud jsem dobře pochopil, mají jinou definici "modly", kdy zobrazení posvátna rozlišují na 2D a 3D. 3D zobrazení rozšířené na Západě je pro pravoslaví modlářství.

  

  Ten můj příbuzný uvěřil pravoslaví, ale Boží život tam nepotkal, pravoslaví nezaplnilo prázdnotu jeho života. V tom je tedy podobné tomu, co jsme žili v náboženství my.

  Když jsem byl v Itálii a Řecku, tak jsem nějaké rozdíly poznával. 

  Třeba v Benátkách je v katedrále "poklad": Stovky a stovky kousků rozporcovaných těl mrtvých lidí (prstů, zápěstí, kolen, srdcí, jazyků...), zasazených do zlata, se kterými se (kdysi?) kšeftovalo a Benátčané je za obrovské peníze ve svém bohatství poskupovali. "Atmosféra", "Duch" té místnosti je něco, co je temnota na temnotu. A takové místo tam není jediné, nebyl to vyjímečný "zážitek".

  Tohle jsem třeba v Řecku nepotkal. Naopak: V klášteře pod Olympem (teda ve zbytcích toho klátera, které zbyly po tom, co si lidé s "got mit uns" na opasku udělali z kláštera střelnici) jsme zažili naprosto opačnou atmosféru, velmi vyjímečnou, vzácnou, posvátnou atmosféru Boží přítomnosti. 

  Připadá mi, že v pravoslaví bude toho Božího života trochu více. Ale když si čtu zprávy od křesťanů z míst, kde má pravoslaví politickou moc (Ukrajina, Rusko) o moc svobodněji než ve středověku na Západě se jim nežije. V tomhle je pravoslaví také podobné tomu, co jsme žili.

  Toník

Jejich církevní otcové jsou i mými otci, jejich svátosti mými svátostmi, jejich ikony a chrámy jsou mými ikonami a chrámy. K tomu mi nyní i po zbytek mého života pomáhej Bůh, Panna Maria i všichni andělé a svatí.

zdá se, že hledáš tu pravou, ideální církev. Mohu Tě ujistit, že ta pravá církevní organizace neexistuje. To, co Ježíš v NZ nazývá církví, je shromáždění určité množiny lidí v určitém místě. Jsou to společenství lidí, kteří přijali Ježíše jako svého spasitele a v poslušnosti jej následují, přijali od něj duchovní dary a jimi si navzájem slouží. Zároveň dál šíří evangelium. Pokud patříš Pánu Ježíši, přijal jsi jeho Ducha a necháš se jím v poslušnosti vést, pak vyhledej stejně smýšlející a žijící bratry v kterékoliv církevní organizaci, nebo mimo ni, a začni s nimi žít. Pak budeš v té správné církvi. To pravé společenství nesouvisí s církevní náboženskou organizací, ale se způsobem života lidí v tom společenství. Pravé společenství tvoří lidé, kteří pohřbili svůj hříšný život ve křtu a přijali od Ježíše jeho nový život skrze přijetí Ducha svatého a chodí v té novotě života poslušni Ježíšových a apoštolských slov. S takovými lidmi budeš v té pravé církvi. To ostatní - sochy, ikony, ceremonie, formy bohoslužeb,........ to je jen náboženské smetí nepotřebné ke zbožnému životu. Ježíš nás povolal k čistému životu s nepředstíranou láskou a ne k obřadům. Přečti si Skutky apoštolské, tam se dozvíš, jak žili první církve. Žádné to náboženské smetí k životu nepotřebovali. Živili se Božím slovem a uváděli ho ve svém životě ve skutek. To je to jediné, co po nás Bůh chce. Přeji Ti, aby jsi našel to pravé společenství, které by Ti pomáhalo žít opravdový zbožný život.