Pánové a dámy, raději už toho nechejme!!! Nevěřící návštěvník tohoto webu si o nás křesťanech nepomyslí nic dobrého. Nebylo by lepší sejít se v hospodě u vína a dobrého jídla ???

Píšu z vlastní zkušenosti, že je strašné, když se člověk nase… a pak nevím , kdy přestat. Navrhoval bych tuhle debatu ukončit a nejlepší by bylo jí zmazat. Dejme si každý panáka a šlofíka!!!

Já o katolické církvi z vlastní zkušenosti nic nevím. Byl jsem sice automaticky po narození pokřtěn, ale vyrůstal jsem v rodině, kde se do kostela nechodilo. A moji kmotři se také o to nezajímali. Šlo tedy je o formální zapsání do církve, které jsem potřeboval až tehdy, když jsme se  svojí dívkou se chtěli vzít a mít svatbu v katolickém  kostele na přání její maminky. A to v poutním kostelíčku, který si v době studií oblíbila moje dívka. Z farnosti, kde jsem byl pokřtěn, jsem obdržel    list neboli výpis o křtu z matriky v děkanském kostele a pak jsem absolvovali asi dva pohovory s panem farářem a  pak byla skromná malá svatba. Tajně druhý den po obřadu na radnici, když jsme panu faráři předložili oddací list. Tehdy pan farář mohl oddávat až po úředním obřadu. Byl to jinak moc hodný stařičký farář, který žil pro svůj poutní kostelíček a trochu si stěžoval na své církevní nadřízené, kteří byli poplatní režimu. Za pár let jsme nechali u něj pokřtít i naše děti. Brzy na to pan farář zemřel. Nedávno jsme  se byli poklonit u jeho hrobu u zdi kostela. Ale proč to píšu? Rozhodně ne na obranu katolické církve. Spíše chci tím vyjádřit, že lidé hledají Boha všude a není jen v katolické církvi. A všude jsou nějaké špatnosti, které do církve nepatří a nesluší křesťanům. Po roce 89, kdy lidé už jasně deklarovali, k jaké církvi patří, jsem zjistil, že lidé, kteří jsou v nějaké církvi a dávají to najevo, se chovají hůře, než ti, kteří do žádné církvi nechodí a o tom jsme se přesvědčil pak i na pracovišti. Nejfalešnější a nejméně charakterní bohužel byli lidé známí tím, že chodí do katolického kostela  či někam jinam.Vůbec  jsem jim nemohl věřit.  A to je zklamání.

 

 

Vzpomínám také ještě na jednu událost z doby studií. Bylo asi dva roky po sovětské okupaci a já   ještě s jedním studentem, jehož otec byl baptistický kazatel, vydal do tajného shromáždění v katolickém chrámu našeho města. Byla to v jedné části chrámu veliká místnost, kde bylo plno mladých lidí ve věku středoškoláků. My dva dvacetiletí jsme si tam připadali nejstarší. Nějaký farář tam četl něco o různých církvích a sektách a pak dal slovo staršímu faráři. A jeho slova nám vyrazila dech. Zval přítomné lidi na setkání do jednoho místa v horách  s poznámkou. A neberte si sebou rodiče. Uděláme si tak pěkný náboženský čurbes. To poslední slovo nás překvapilo. Už jsem tam nikdy nešli a shodli jsme se v tom, že tam těžko byl Duch Boží.

 

Prostě všude je něco. Žádná církev není dokonalá a ta pravá. Pokud je jedna církev, pak to jsou všichni, kteří upřímně věří a drží se Bible. Urážky, arogance zde přítomného Martina jasně dokazují, že katolická církev není ta nejdokonalejší a nejdůležitější. Má se ještě co učit. Chybí ji pokora, pokání i láska.

 

To, že Brusle přechází k jiné církvi, je způsobeno touhou najít tam to, co jí původní církev není schopna dát. Já ten problém neměl, protože jsme tuto církev ani neznal a kdo na mne zapůsobil, byli věřící, kteří měli lásku ke mně a Boží Slovo a byli mi blízcí tak, jako asi bývali blízcí hledajícím pohanům prvotní církevní sbory. Neměly žádný majetek a moc, ale měly Ducha Božího. V tom je ta síla.