Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 258, komentářů celkem: 429593, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 435 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Mikim
Danny42
ivanp
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116502229
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Omyly a zklamání v ŘKC
Vloženo Sobota, 28. březen 2015 @ 08:08:14 CET Vložil: Tomas

Žhavá témata poslal brusle7

Omyly a zklamání v ŘKC:

1/ Naivita a idealizace (počáteční snaha vidět dobro a nevidět zlo)


2/ Při postupném poznávání zla v ŘKC snaha to zlo odstranit, církev reformovat (místo okamžitého odchodu s nepřímým spolupodílení se na praktikách v ŘKC)

3/ Neuvědomění si znaků sekty dříve (nepoznání autoritativního vedení k "jednotě" a označování vlastních názorů některých jedinců jako neposlušnost a nepoddajnost Bohu)

4/ Podléhání vedení církve a veřejné působení v ní s nepřímou podporou zla v propagaci navenek tohoto systému (byť jsem se ho snažila neúspěšně měnit)

5/ Podléhání některým nesmyslným příkazům církevních autorit

6/ Později malá důraznost v prosazování pravdy a jiných názorů "proti proudu" (střídání strachu a odvahy jít a pojmenovávat i hodně nepohodlné věci "proti proudu", podávat více usvědčující svědectví nekřesťanského chování a systému)

7/ Celková životní chyba být v ŘKC jako v prostředí k hledání víry a Krista se závěrem, že ŘKC už téměř nepovažuji za úd Kristovy církve (i když úplně malé ojedinělé a vzácné oázy víry i v tomto prostředí připouštím, zpravidla v mlčení a snášení pronásledování pro skutečnou víru v Ježíše Krista)

8/ Opožděné mluvení o této situaci jako důsledek vzpamatovávání se z toho šoku "probuzení", mluvení postupné, nesystematické, s hledáním výrazů ke skutečnému pojmenování situace (jako svědectví i jako varování druhých)



Milí přátelé, pokud jste podobné chyby na cestě též zažili, budu ráda za jejich sdílení. 



"Omyly a zklamání v ŘKC" | Přihlásit/Vytvořit účet | 71 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Omyly a zklamání v ŘKC (Skóre: 1)
Vložil: Shaloman v Sobota, 28. březen 2015 @ 08:35:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Přeji krásný den.Myslím, že jste to vystihla dobře. Jako miminko jsem byl pokřtěn v katolické církvi, zkusím přidat jeden postřeh. Adorace. Jistě to znáte. Hostie se umístí za sklíčko a vystaví. Lidé si kleknou, zbožně na něj hledí a modlí se. Modlil jsem se i já. A po dvaceti minutách si uvědomil, že tam onen "výstav" vůbec nepotřebuji. Vlastně mi tam překážel. Je to úplně mimo. Troufám si říct, že ten Zlý musí mít z této "chleboslužby" radost. Můžeme mít různé názory na pojetí Večeře Páně. Ať je pro nás v té chvíli chleba "skutečným tělem" nebo "symbolem", je to prostě Večeře Páně. Činíme to na Jeho památku. Ale vzít kousek a vystavit... To je odporné. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, měl jsem pocit, že jsem nebyl sám, kdo to vnímal s rozpaky. Mrkání na hodinky, kolik ještě zbývá do konce oné dvacetiminutovky, usazení se do lavice a pak zase rychlý poklek, když se adorace blížila ke konci a bylo jasné, že se pan farář brzy otočí... Věříme, že Pán Bůh je všude. Že ho můžeme oslovit všude... ale vystavuje se za sklíčkem... Myslím, že až Ježíš znovu přijde, někteří se budou moc divit. Hlavně ti zodpovědní hodnostáři, obtěžkaní masivními kříži na řetězech. Nakonec zmíním papeže. Nemyslím teď konkrétně Františka. Ano, on je zřejmě dobrý člověk a také má dobře zmáknutý marketing. O jeho předchůdci si lidé přečetli, že si zakládá na svých červených botách, o současném papeži čteme, že jezdí v obyčejném autě, že "klidně jede s ostatními biskupy autobusem". A lidé se rozplývají, že je vlastně takový normální... OK. Jde mi ale o instituci papeže. Opravdu lze považovat Petra za prvního papeže? Opravdu od něj vede linka až k současnému papeži? Opravdu to takhle Ježíš chtěl? Pokud ne, římsko-katolická církev se zbortí jako domeček z karet.



Zoufalá brusle opět neúspěšně útočí... (Skóre: 1)
Vložil: martino v Sobota, 28. březen 2015 @ 12:28:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Za několik hodin nám v liturgii vstoupí Kristus do Jeruzaléma a bude vítán jako Král. Za pár hodin vstoupíme do liturgie Svatého týdne, abychom s Krsitem prožili Křížovou cestu, Ukřižování a Slavné Vzkříšení. 

Jsem vděčný, že nám několik místních odpadlíků od Církve, veřejně ukazuje své komedianství a zatvrzelé křesťanství. Mnohokrát jsem si kladl otázku, proč fantická a zlá brusle zde opakovaně bleje na Církev a proč odmítla Církev a Krista a raději přijala službu ve společenství Satana. Ta nešťastnice nemůže ze své vůle vůbec nic. Nemůže žádného praktikujícího katolíka obrátit jen stejně smýšlející v Staneském společenství posilnit. 

Jsem vděčný, že právě v tomto vrcholícím následném týdnu máme před očima trpícího a umírajícího Krista s jeho s slavným Vzkříšení na jedné straně a marnou snahu společenství fanatiků, včetně vyhořelé a zkrachovalé brusle, která se právě v této době snaží ještě v posledním okamžiku poplivat Krista. V tomto okamžiku si nenechám již narušit vnitřní klid, pro následující dny služebníky Satana, kteří jsou již na úplném dně nejen duchovních a náboženských hodnot křesťanů, ale jsou i morálně tak ubozí, že nerespektují ani náboženské cítění katolíků a proto do Vzkříšení nebudu již jako katolík zde reagovat na žádné komentáře, ať ještě více může vyniknout TMA a ZLO fanatiků. 



Re: Omyly a zklamání v ŘKC (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 28. březen 2015 @ 13:21:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milá Brusličko, co k tomu více dodat?

Snad že ti tam schází ještě poslední bod 9.

9) Po uvědomění si bodů 1-8 nalezení Boha. Nalezení úplně mimo toho co hlásá padlá římská církev.



Re: Omyly a zklamání v ŘKC (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 29. březen 2015 @ 14:03:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  No, já jsem zrovna tyhle omyly a chyby nezažil, 
ale zase jsem zažil jiné ;-)

  1/ Už osmý den mi udělili svátost křtu a od malička 
jsem vyrůstal v ŘKC. Už v kočárku mně vozili na mše 
a když jsem se tehdy projevoval, byly to snad jediné 
mé projevy, se kterými by mohli mít pánové faráři problém. 
Rodiče se o nás hezky starali a v mnohém nás dobře vychovávali. 
Měli jsme dobrého kněze, jen si chudák nevšiml 
II vatikánského koncilu, že jsou už věci "ponovu" 
a žil ještě "v myšlení středověku".

  2/ Sjezdili jsme kdejaké poutní místo od Tadeáška 
v Praze po Turzovku na Slovensku, co se tenkrát v tom 
našem ráji pracujícího lidu smělo. Četli jsme si všechna 
ta zjevení, poslouchali zjevení z ciziny a chtěli podle nich žít.

  3/ V roce 85 jsem byl na Velehradě, kde jsem viděl těch 
čtvrt milionu lidí, kteří vypískali církevního tajemníka 
a to mne utvrdilo v katolické víře. Někdy krátce poté 
na prahu dospělosti jsem se po hlasu a vedení těch zjevení 
jednomu z nich zasvětil a ono přišlo do mého života 
spolu s "duchovním" projevem a darem. Po tom 
zasvěcení jsem více a více do hloubky zažíval 

  4/ V té době jsme se dostali do "podzemní církve" a k Saleziánům, 
kde jsme se věnovali práci s mládeží. S p. Zvěřinou jsme studovali teologii, 
připravovali se na biřmování. Biřmovaný jsem byl v 19 letech. 
Svoji zkušenost s biřmováním a svátostmi jsem popsal 
a desítek dalších lidí, se kterými jsem hovořil na dané téma.

  5/ V "podzemní cirkvi" jsme pracovali v samizdatové tiskárně, 
kterou jsme měli u souseda ve sklepě a později u nás v podkroví. 
To mně bavilo, podrývat komunistický režim a pomáhat ŘKC. Taky se nám díky 
tomu dostala do ruky všelijaká nová literatura, kterou jsme tiskli 
pro teologické semináře, což jsem četl, hltal a neměl proti tomu výhrady. 
Taky jsme se dostali na další teologické semináře s "top" 
obsazením podzemní církve, nevzpomínám si, že bych s něčím
nesouhlasil nebo měl potřebu někoho napravovat či že by někdo 
napravoval mě.

  6/ Ještě po revoluci jsem nadšeně vítal papeže na Letné. 
Zachytil jsem mírně i trend "multikultivšichnibratři" proud 
a pomáhal v týmu při setkání Taize budhistům, protestantům, 
komunistům a animistům v tom, aby se mohli v klidu modlit 
k jednomu našemu společnému bohu.

  7/ Za celou tu dobu jsem jedinkrát nenarazil na nějaký vážný 
problém s knězi či s ŘKC a ani ŘKC se mnou. Nikoho jsem nenapomínal, 
ani by mne to nenapadlo. Snad se vším, co dělala ŘKC jsem souhlasil 
(kromě Pacem in Terris, to byli ještě tehdy naši nepřátelé). 
Měl jsem dost starostí se sebou, natož abych napomínal druhé. 
Můj tehdejší postoj k napomínání druhých cituji od některých 

  8/ Na konci svého účinkování v ŘKC jsem se setkal s evangeliem
Ve chvíli, kdy ta Nepokvrněná temnota a prázdnota, pro kterou jsem žil, 
uslyšela jméno "Ježíš", prchla z mého života i se svým "darem" a už se nevrátila. 
To evangelium, které přišlo v moci mne osvobodilo k tomu, 
abych vůbec mohl slyšet Boží slovo. Tomu slovu jsem pak začal věřit 
(i když už jsem tu psal, že jsem za to moc nemohl, to slovo způsobilo víru). 


  Když jsem krátce nato přijal Ježíše, neměl jsem už vůbec potřebu 
řešit druhé v ŘKC, měl jsem od ŘKC okamžit svobodu. 
Několik měsíců mne zajímala faktická situace ŘKC 
vzhledem ke křesťanství, takže jsem obešel několik různých ŘKC 
společenství a kněží a to mi k poznání reality stačilo. 

  Bůh mne nepovolal zvěstovat evangelium slepým a hluchým
a napravovat jejich život, za což jsem moc rád.

  Toník



Re: Omyly a zklamání v ŘKC (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 30. březen 2015 @ 11:16:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mohl bych toho napsat spoustu o jednotlivých bodech (což možná časem udělám) ale rád bych se pozastavil spíš nad celkem. Pokud někde čtu nebo slyším něco takového tak prostě nemohu věřit že ten člověk který to takto popisuje někdy viděl kostel zevnitř. Vzhledem k tomu že se v kostele často vůbec neznáme když nechceme  a to ani třeba po dvaceti nebo po padesáti letech. Lidé které neznáme jménem také často předčítají z Písma, čtou naše společné přímluvy, nosí k oltáři obětní dary, předříkávají společné modlitby a představte si – také vybírají finanční příspěvky. Dospělí i malé děti. V drtivé většině případů nemáme kostelníka a tudíž uklízí ten kdo chce. Nosí květiny, kupované nebo ze zahrádky, stará se o svíčky, pere oltářní prádlo. Ty svíčky a jiné potřeby také často kupuje potají ze svého, tak aby to ostatní neviděli. Z nejrůznějších doporučení církevních otců si často s odpuštěním děláme dobrý den, nebo je ani nevnímáme a ještě si připadáme svatí. Nařizují toho opravdu moc málo a nikdo to nekontroluje a pokud ano tak z vlastní iniciativy a ještě jsem neslyšel že by s tím někdo uspěl. Že by někdo z otců jednal na základě informací nějakého žalobníčka. Všechno je ponecháno na naší vůli a svědomí. Věřím že by to bez pomoci Ducha Svatého nikdy nemohlo fungovat.



Re: Omyly a zklamání v ŘKC (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 30. březen 2015 @ 11:25:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pokud máme nějaké (zpravidla neoprávněné) výhrady vůči lidem v kostele kam chodíme tak není problém chodit kamkoliv jinam. Jestliže je nám přitom alespoň trochu trapné nechodit tam kam patříme tak v takovém případě chodíme na mše ke svému děkanovi, biskupovi a nebo do nějakého řeholního kostela.



Stránka vygenerována za: 0.48 sekundy