Protože zde asi vzniká mnoho nedorozumění v biblickém učení, pokusím se pozastavit nad těmito pojmy, které jsou implicitně obsaženy v NZ.

Objektivní zde bude znamenat "pohled ze strany hosta", tedy zvnějšku a subjektivní bude "pohled ze strany hostitele", tedy zevnitř. 

Jedna složka biblických Pravd je objektivní - to jsou všechna FAKTA Nové Smlouvy, které vydobyl Kristus na kříži. Na základě těchto objektivních Pravd se odvíjí naše POSTAVENÍ před Bohem v Kristu. Tedy to, jak nás vidí Bůh.

Příklad:

1Kor 1,30: Vy pak jste z něho v Kristu Ježíši, kterýž učiněn jest nám moudrost od Boha, i spravedlnost, i posvěcení, i vykoupení,«

Toto je objektivní Pravda - takto nás věřící vidí Bůh v Kristu. On vidí Krista, který je v nás. A nás vidí, jako bychom byli On. Proto je On naší spravedlností - jsme tedy před Bohem, jako bychom nikdy nezhřešili - přesně jako Kristus. Kristus JEDNOU obětí odstranil VŠECHNY naše hříchy - minulé, současné a budoucí! Prostě všechny. Proto jsme ospravedlněni. Před Bohem jsme bez hříchu. Jinak by jsme vůbec nemohli pobývat ve svatyni svatých... Navíc On sám osobně je naše  SPRAVEDLNOST. On je naším posvěcením - Bůh nás tedy v Něm vidí jako naprosto posvěcené. Jako Jeho samotného. Uvedu jen tento příklad, i když by toho mohlo být mnoho, co jsme v Kristu.

Druhou složkou je náš  SUBJEKTIVNÍ STAV - náš skutečný stav bez příkras. Ten má být skrze víru postupně uváděn do souladu s výše uvedenými objektivními pravdami. 

Tento náš subjektivní stav může být dvojího druhu:

Ř 7,18-19: Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.

Ř 7,24: Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

Snažím se sice žít svatě, ale čím více se snažím, tím je to horší. Roky jsem stále stejný a nezměnil jsem se. V podstatě jsem stále stejný, jako když jsem byl nevěřící. Je to proto, že stále žiji ve svém starém člověku. 

V tom případě nás víra přenáší z Ř 7. kap. do Ř 8. kap. a náš subjektivní stav, je v souladu s naším objektivním postavením v Kristu. Vírou realizujeme objektivní skutečnosti v Kristu. Kristus je nyní naší MOCÍ ke zbožnosti. Jako větev, bereme životodárnou mízu z něj, který je kmen. Již nejsme otroky hříchu, jsme vítězové v Kristu. Uvěřili jsme objektivním realitám z Ř 6. kap. Toto musí znát a věřit již včera obrácený věřící! Jinak jsme mu dali falešné, jiné evangelium. 

Ř 6,6: To vědouce, že starý člověk náš s ním spolu ukřižován jest, aby bylo umrtveno tělo hřícha, abychom již potom nesloužili hříchu.

A růst znamená neustálé dokonalejší se přibližování se k této Bohem učiněné objektivní Realitě - Pravdě a vrůstání do ní. Rosteme ve víře, v lásce, v milosti, v moci, v posvěcení a v poznání Boha a všeho dědictví, které nám odkázal svou smrtí. 

Tyto objektivní reality-pravdy, obsažené ve Slově, jsou nám již darovány jako vše, co potřebujeme k životu a ke zbožnosti. Jako všechna duchovní požehnání v nebeských věcech v Kristu. Kristův Život je v nás, On je naším Životem. To je Evangelium. Proto je psáno: Věřte Evangelium!