Rozpory?       Zjišťujeme, že podle biblického náhledu představuje člověk jednotu těla, duše a ducha a od přírody není na něm nic nesmrtelného.  Jeho celá naděje spočívá v příslibu Stvořitele, že v den Kristova návratu bude vzkříšení z mrtvých. Tato pravda je podepřena řadou míst v Bibli. Přesto jsou vždy znovu uváděny verše, aby byl dokazován opak, další život nesmrtelné duše. Často je v této souvislosti citováno slovo apoštola Pavla: "Táhne mne to na obě strany. Toužím odejít a být s Kristem, což je ¨jistě mnohem lepší, ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás." (Filipenským 1,23.24). Někdo se domnívá, že Pavel počítal s tím, že bezprostředně po své smrti přijde ke Kristu do nebe. A to by bylo možné jen, kdyby věřil, že má nesmrtelnou duši.  Avšak právě apoštol Pavel to je, který nejpodrobněji popisuje vzkříšení z mrtvých v poslední den (srovnej 1. Korintským 15. Kapitolu) a nový život očekává až při návratu svého Pána. Změnil snad Pavel své mínění? K tomu neexistuje nejmenší důvod, zvláště když stejným dechem vysvětluje: "…abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání." (Filipenským 3,10.11). Proč by si Pavel přál, dosáhnout vzkříšení z mrtvých, když hned po svém odloučení jako duše by mohl být s Kristem? Rozporné výroky vznikají jen tím, že do textu vnášíme Bibli cizí představy.       V první kapitole dopisu Filipenským hovoří Pavel ne o stavu po smrti, nýbrž o své touze být s Kristem v jeho slávě. Dobu mezi smrtí a vzkříšením ponechává naprosto bez povšimnutí. To je pochopitelné, neboť mrtvý nemá žádné vědomí ani vnímání času. Věřící bude bezprostředně po své smrti vnímat volání svého Pána ke vzkříšení. Přitom nehraje žádnou rolu, zda mezi smrtí a vzkříšením uplynulo jen několik dnů nebo tisíce let, i když nepřihlížíme k tomu, že Pavel očekával příchod Pána Ježíše v blízké budoucnosti. Pavlovi se jednalo o to, být u svého Pána, kterého nade vše miloval, a kterému obětavě sloužil. Proto - jak vysvětlil o dvě kapitoly dál - si toužebně přál být při vzkříšení těch, kteří budou probuzeni z mrtvých k věčnému životu (viz POZN. II).       Mnozí jsou přesvědčeni, že věřící, který zemře, přijde hned po své smrti do ráje, protože Ježíš to přislíbil jednoznačně lotru po pravici. S Pánem Ježíšem byli ukřižováni dva zločinci. Jeden z nich se obrátil v poslední hodině ke Kristu:  "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království. Ježíš mu odpověděl: Amen, pravím ti , dnes budeš se mnou v ráji." (Lukáš 23,42.43). Kdo chce pochybovat o tomto jasném textu? Nepřišel lotr s Kristem ještě v den svého ukřižování jako nesmrtelná bytost do nebe?       Tento náhled je nemožný, protože je v rozporu s pochopením základů Písma svatého, a také protože to odporuje Ježíšovým slovům. Třikrát oznámil Pán Ježíš svým učedníkům své utrpení a smrt. Doslova řekl, že bude zabit, ale třetího dne vstane z mrtvých (Matouš 16,21; 17,23; 20,19). On neřekl, že bude zabito jen jeho tělo, které bude vzkříšené třetího dne! Bylo otřesné, že Boží Syn, Stvořitel a Dárce života byl mrtev! Pohanské označení smrti jako osvobozující proměny duše bere Kristově oběti na kříži vážnost a hloubku. Kristovo nádherné proměnění se stalo až třetího dne spolu se vzkříšením! Když se pak zjevil Marii Magdaleně, protože neutišitelně plakala u prázdného hrobu, nedovolil , aby se jej dotkla: "Ježíš jí řekl: Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil   k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu, a k Bohu svému i Bohu vašemu (Jan 20,17).  Jestliže Ježíš ráno v den vzkříšení ještě nebyl u svého Otce v nebesích, jak mohl být již v den svého ukřižování se zločincem v ráji? Jak potom  máme rozumět verši u Lukáše 23,43? Rozpor je ihned odstraněn, jestliže v odpovědi, kterou Ježíš dal tomuto muži na jeho prosbu posuneme čárku:  "Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji." Ježíš zřejmě chtěl říci: "Dnes, kdy visím opuštěn a znevážen na kříži, ujišťuji tě, ty budeš se mnou v ráji! A to tehdy, až  Kristus jako král nebeské říše přijde a mrtví budou vzkříšeni. Lze tímto způsobem zasáhnout do textu a měnit smysl tím,že posuneme čárku ve větě?  Ano, to smíme učinit, jestliže to odpovídá smyslu. Interpunkce totiž nepatří k původnímu textu Bible. Ta byla zavedena až v 15. Století učeným tiskařem Manutiusem v Benátkách.  Apoštolové neznali ani dvojtečku, ani čárku, ani otazník. Podle původního textu se slov "dnes" může vztahovat stejně jako k druhé části věty i k první části věty. Oboje je možné. Překladatel se musí řídit celkovým svědectvím Písma svatého, aby jeho překlad nebyl v rozporu s jinými výroky Bible. To vzal v úvahu například L. Reinhardt ve svém překladu Nového zákona, když verš Lukáš 23,42343 přeložil takto: "A on řekl Ježíši: Vzpomeň si na mne, až přijdeš ve své královské moci. A Ježíš mu řekl: Vpravdě , říkám ti dnes, ty budeš se mnou v ráji."  Ve stejném smyslu překládá Vilém Michaelis.