Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Evžen.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 7, článků celkem: 16859, komentáře < 7 dní: 398, komentářů celkem: 444808, adminů: 60, uživatelů: 5271  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 297 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

martino
ivanp
rosmano
Akuzativ

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
123080970
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Nápravná věznice a zpovědní drogy.
Vloženo Sobota, 30. leden 2016 @ 09:04:52 CET Vložil: Tomas

Zkušenosti poslal myslivec

Nad tímto tématem jsem dlouho váhal. Jelikož reakce na tyto zkušenosti jsou většinou dvojího druhu. Ti kteří si tímto vězením prošli a jsou díky Pánu vysvobození většinou bez výhrad souhlasí. Žel ti co jsou stále vězni tohoto antikristova "odpouštějícího" systému budou potrefeně vykřikovat z okna své věznice. Potrefeně proto, protože k jejich škodě neznají žádný jiný duchovní svět boží milosti a odpuštění, než ten ve kterém je odmalička vychovali. A myslí si, že jejich nápravná věznice je jediným místem k odpouštění.  


Není snadné z tohoto vězení vyjít do světla boží pravdy. Temné stěny této věznice jsou vyrobené z cihel pravdy i lži. A cesta ven je možná jen když ve světle pravdy Ducha dokážeme v temnotě naší cely rozlišit zdivo ze lži a zdivo z pravdy. Pak stačí jeden pořádný kopanec do míst ze lží, a ve zdi věznice zeje otvor jako vrata. A vzhůru za pravdou Ducha, vzhůru za Pánem, pryč odtud, kde se nás někdo snažil spoutat tím nejlepším co nám Bůh dal a dává. Spoutat parodováním boží milosti!

První zpověď byla překrásná, kolik mi mohlo být 8-9 let? Bylo jaro, a když jsem vyšel z kostela příjemně svítilo sluníčko a kolem byl krásný májový den. Připadal jsem si lehký jako ptáček, jenom vzlétnout. Naučili mne vyznávat hřích před Bohem ve zpovědnici. A já to pak dělal po celý další svůj život, motivovaný překrásným zážitkem ze zpovědi první. Byl to první okamžik mého usmíření s Bohem. Usmíření s lidmi jsem pro svůj nízký věk tehdy ještě nepotřeboval.

Přišli další životní zkušenosti ze zpovědí, však ty již tak dobré nebyly, a časem když jsem dospěl, jsem si víc a víc uvědomoval, že zpověď očišťuje od hříchu proti Bohu, však vůbec nijak neočišťuje od hříchům spáchaných vůči lidem.

Když jsem se s touto pochybností svěřil několika zpovědníkům, byla ode všech odpověď stejně podrážděná. Odpověď ve smyslu, že zpověď funguje, že nesmím pochybovat, že musím čekat a být trpělivý, že mám mít naději. Dnes již vím proč reagovali tak podrážděně. Oni to věděli. Každý farář totiž časem zjistí, že zpověď neusmiřuje mezilidské hříchy.

Roky ubíhaly a já marně čekal, kdy že to zpovědní odpuštění začne fungovat i mezi lidmi. Do toho jsem slyšel i nepříjemné a pohrdavé řeči od  nekatolíků, ve stylu "vy můžete hřešit kolik chcete, vy se z toho vyzpovídáte". A byla to nepříjemná pravda. Každý farář ve zpovědi u kterého jsem za ty dlouhé roky byl, za pár naučených modliteb "odpustí" běžně hříchy, které jsou ke smrti. Zcela samozřejmě se tak odpouští hříchy které jsou porušením božího zákona. Odpouští se hříchy, které jsme spáchali vůči někomu jinému. A nás pak tyto "odpuštěné" neodpuštěné hříchy za vraty kostela rychle doženou, opojný pocit ze zpovědi je rázem pryč. Realita života je šupem zpátky, a my potřebujeme novou dávku opojné zpovědní drogy. Drogy která náš mozek časem vymyje natolik, že ztratíme veškerou soudnost, a kontakt s duchovní realitou.

Pak došla nešťastná doba rozvodů, a do našeho společenství začali přicházet lidé pro pomoc, hledajíce zde záchranu vztahu se svým partnerem. Většinou to byli mladí muži. Dodnes mám před očima jejich úpornou snahu zachránit své manželství tím, že doslova pronásledovali faráře a vyhledávali každou jeho chvilku kdy měl čas na zpověď, na čemž dlouho klečeli v modlitbách před oltářem. Za ty roky jsem nepoznal ani jednoho, kterému by to pomohlo. Ti nešťastníci upínali všechny svoje síly k tomu co jim pomoci nemohlo. Jejich zklamání v Bohu bylo totální. Nikdy jsem pak žádného z nich již neviděl přijít. A o to asi jde. Slibovat plané odpuštění, a vyvolávat zklamání v Bohu.

Zpověď je pastí i vězením. Můžeme v ní zažít odpuštění hříchu proti Bohu, ale nezažijeme v ní usmíření hříchů mezilidských. Usmíření s Bohem nás do zpovědní pasti přitahuje, a my v této pasti marně očekáváme usmíření mezilidské. A tak v plané naději na mezilidské usmíření čekáme dlouhé roky. Neusmířené mezilidské hříchy na nás pak v našem životě doléhají ze všech stran stále víc a víc,  jsou těžší a těžší, až se časem pro nás stanou neúnosné.

Chceme nést Krista z kostela jiným, a tato naše snaha ztroskotá vždy na neusmířených mezilidských hříších. Jsme zaseknutí kdesi na půli cesty ke Kristu a nemůžeme pokročit dál. Všechno v našem životě je napůl. Poloviční odpuštění, poloviční Kristus bez vína, poloviční vztahy, poloviční poznání pravdy. Nic nežijeme naplno.
Těm co plnohodnotné vztahy s Bohem a lidmi mají a žijí je naplno, to závidíme, pomlouváme je, a čekáme jako supi na jejich zakolísání. To nemluvím nyní jen za sebe kdysi, to mluvím o tom, co jsem ve společenství řk poznal a zažil u všech co na tom byli stejně jako já kdysi, a někteří jsou na tom žel stejně doposud. 
 
A čím je tento blok delší, tím je tato zvyková železná košile těžší. Až jednou tuto tíhu člověk nedokáže unést, a nepříjemné životní pravdy, neusmířené mezilidské hříchy člověka dotlačí až na samé dno. V tom okamžiku nastává útěk do nereálné sféry náboženského fanatismu, ve kterém si začneme vytvářet nepravdivou svatouškovskou představu o nás samých. Opojnou představu živenou zpovědní drogou, zcela přitom odtržení od duchovní reality života.

Pro velké množství neusmířených mezilidských hříchů je fanatici přestanou vnímat, a jejich svět se ztenčí na jejich bytost, faráře a kostel, ve kterém by nejraději bydleli. Náboženskými úkony před zraky všech se snaží sebe očišťovat, čímž kolem sebe šíří falešnou auru svatosti, kterému neřekne nikdo jinak než svatouškovství. Tento svatouškovský projev bývá natolik pokrytecký, že lidi kteří mohou se začnou fanatika stranit, a bližní kteří jsou nucení se svatouškem žít s ním zažívají ve svém životě hotové peklo. Falešná aura svatosti u náboženských fanatiků vždy vyvolává nevraživost. V každé obci se o těchto náboženských fanaticích ví, a doposud jsem nepoznal faráře, který by se tímto závažným problémem zabýval. A proč taky? Vždyť fanatici jsou početnou osádkou na každé mši a zodpovědně přijímají všechny svátosti. Kterého faráře pak zajímá jejich skutečný život doma? Kterého faráře zajímá jaké je ovoce jeho "odpuštění" ve zpovědnici? Žádného to nezajímá, a nikdy je nezajímalo zlo, které svým parodickým odpuštěním páchají. Nezajímají je v Bohu zklamaní lidé, kteří jim naletěli a nechali se od nich oklamat falešnou boží milostí. Nezajímají je náboženským fanatismem rozhárané rodiny. A když jsou do těchto rodin fanatikem pozvaní na oběd, nesmí se nikdy podávat moc alkoholu. Ne proto že se to před farářem nehodí, to proto, že jinak hrozí, že se farář dozví nepříjemnou pravdu od těch co mají fanatika plné zuby, a pravdu o tom co si myslí o něm.

A to ještě není konec. Oklamaní fanatici opojení zpovědní drogou snadno propadají modloslužbě ve které se jejich fanatické vize ještě více umocňují, a nic už pak nestojí v cestě tomu aby si antikrist takového člověka pojistili nějakým svým zjevením. Kandidáti na toto zjevení antikrista jsou všichni kteří se dlouze modlí před nějakým obrazem či sochou na kterou upínají svůj zrak čekajíce odpověď. A když toto zjevení nedej Bůh přijde, je opojení ze zpovědi jenom slabým odvarem. Nastupuje opojení ze zjevení. A to je hodně tvrdá duchovní droga. Satan nedokáže tím co člověku dává uspokojit lidské srdce, a musí své úsilí neustále stupňovat, a to rychle dokud má na to čas, který každému člověku Bůh ke spáse vymezil.
 Zde v končím. Dál již psát nemohu, některým lidem by to mohlo ublížit..




"Nápravná věznice a zpovědní drogy." | Přihlásit/Vytvořit účet | 54 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Neděle, 21. únor 2016 @ 17:39:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Myslivce.
Samotna zpoved neocistuje.
Ocistuje litost, zmena smysleni, odpor ke spachanemu zlu, plac nad sebou, co oskliveho jsme spachali. 
Uzdraveni je proces, kde je nutny ten odpor a vyvadi z te bolesti Buh...



Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Skóre: 1)
Vložil: Tetra v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 13:57:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko, jsem Bohu velmi vděčný za to, že jsem v pravdě Ducha pochopil skutečnou podstatu zpovědi, a ještě vděčnější jsem za to, že Pán ve mně obnovil tu krásnou a čistou dětskou víru, kterou jsem díky svátostným praktikám v řkc ztratil.

Pod tohle se mohu podepsat...i když dodneška nevím, jestli příčinou mého selhání byly špatné svátostné praktiky řkc nebo spíš mé špatné pochopení svátostných praktik v řkc. 
Snad nikoho nepohorším, když tu napíšu svou zkušenost. Má zkušenost je jiná hlavně proto, že já v žádné církvi nevyrostla, jsem z ateistického prostředí a uvěřila jsem na hranici dospělosti. V euforii z objevení Krista a úplně pohlcená novým pohledem na svět jsem hledala křesťany a dostala se ke katolíkům a přípravě na křest. Katechumenát byl nádherné období, nechávala jsem se hýčkat Písmem, od kterého se nedalo utrhnout a chválila Pána ve velkém...vyznávala své hříchy přímo Bohu s vírou, že mě podle svého slova očišťuje od každé nepravosti. Byla to radost a zároveň pokoj pramenící z důvěry. Po křtinách se situace prudce změnila. Teď jsi křesťan, teď už musíš dodržovat pravidla. Pokud se neočistíš ve zpovědi, nemůžeš k příjímání, byla by to svatokrádež... Jsem plachý typ a tohle byl maximální šok. Jako když vás polejou studenou vodou. Snažila jsem se překonat a po dostatečné přípravě ke zpovědi jít...no byl to boj. Najednou osobní vyznávání hříchů Bohu mělo trhliny, nestačí to - je potřeba se jít vyzpovídat, jinak máš stále hřích a co horší smrtelný.... Uvízla jsem i v rozlišování hříchů...lehký hřích, smrtelný hřích...uf a teď se v tom vyznej. Časem se hříchy pochopitelně nabalovaly a zpověď byla čím dál větším strašákem. Já si začala připadala absolutně nehodná Boha oslovit v soukromé modlitbě, ovládl mě strach. Břemeno začalo být těžší a těžší až jsem nakonec padla a utekla zpátky do světa. Tak jsem se pak plácala ve světě a to dlouhých 10 let než jsem to dopracovala do takového stavu, že už nezbývalo, než se vrátit zpátky k Bohu (ne do církve) a zavolat...no dopadlo to stejně jako v příběhu o marnotratném synovi:) Od té doby si dávám velký pozor na nutnosti, povinnosti a pravidla, která by se mohla stát břemenem a překážkou ve osobním vztahu k Bohu. 

Myslivče díky za tvůj článek:) 



Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 03. únor 2016 @ 20:54:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Oko, pro velké množství komentářů v článku o očistci, jsem nit začal ztrácet. Přenáším to sem.




Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Skóre: 1)
Vložil: Studentbible v Úterý, 02. únor 2016 @ 23:07:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdo znáte film; Bláznivá komedie - první scénku, svatba v kostele, jak mu ulítl mikrofon do zpovědní  budky? Tak doporučuji pro evangelikály scénku v Alpách!



Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 02. únor 2016 @ 12:27:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak nevím, jestli má cenu zde na to vůbec reagovat, protože ve skutečnosti ohledně zpovědi je všechno úplně jinak.

Nikoli náhodou zde o své zkušenosti hovoří bývalí katolíci.
Podle mého skromného mínění je tomu tak proto, že oni vlastně nikdy nepochopili skutečnou podstatu této svátosti pokání - a to je také jeden z důvodů, že dneska do společenství římskokatolické církve už nepatří.
Když dospěli, podrželi si podobu své dětské víry, nedozráli ve své víře k dospělosti - a protože je jejich dětské představy logicky nijak nenaplňovaly a byly pro život nedostatečné, tak takovou víru pochopitelně odložili.
Zaskouží si moji úctu a respekt alepoň v tom, že našli odvahu cosi takového v životě vůbec udělat. Přiznat si, že jsem na tom špatně a rozhodnout se pro opravdovost (i když z mého pohledu stejně zvolili život zase v jiných v omylech). Přesto každý takový člověk, který se rozhodne žít s Bohem, tak Bůh mu toto umožní. V křesťanství je naprosto podstatný vztah - příslušnost k nějakému společenství je až na druhém místě. To si myslím já.

Je totiž spousta jiných "takykatolíků!, kteří jsou na tom dost podobně a z pohodlnosti či z nedostatku odvahy se jen  pasívně "vezou" kvůli svému okolí - víra jim nic nedává a oni žijí jen v zajetí jakýchsi tradic, kterým nerozumí a ani rozumět netouží. Žijí neplodně bez opravdového vztahu.


Podstatné nepochopení života křesťana ve společenství církve čiší ze všech těchto komentářů.
Ohledně svátosti pkání:
Pokud nám někdo ublíží, máme mu odpustit vždycky - tak, jako i nám Bůh hříchy odpouští, když se z nich kajeme.
Toto ovšem není svátost pokání!
Není ani v naší moci komukoli jeho hřích před Bohem nějak zadržet.


Svátost pokání je zvláštní služba církve Kristem ustanovená - však pouze pro údy Kristova těla!

Ustanovená v síle a moci Ducha svatého úplně poprvé jen jedenácti učedníkům a předávaná dále v církvi skrze vkládání rukou.
Chce to od vás více pokory a respektu k Božímu slovu:
(J 20,21-23)
Ježíš jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“    Po těchto slovech na dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého.   Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. “   Tomáš zvaný Didymos, jeden z Dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel.



Vysvětluji to tu ale pořád dokola!
Dokonalé odpuštění hříchu má několik různých rovin:
1.) Hříchem ubližujeme svým bližním - součástí pokání tedy je náprava hříchem pokřivených vztahů s bližními.
2.) Hříchem urážíme Boha - součástí pokání je náprava našeho vztahu s Bohem.
3.) Hříchem ubližujeme církvi (Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Vezmu tedy údy Kristovy a učiním je údy nevěstky? To ať se nestane! - 1 Kor 6,15)
4.) Hříchem ubližujeme také sami sobě - součástí pokání je také opravdové předsevzetí hřích už neopakovat a také "dostiučinění" - učinit reálné kroky k tomu, abychom svému předsevzetí dostáli.


Z tohoto výčtu je zjevné, že pouhým soukromým osobním pokáním v rovině mezi hříšníkem a Bohem neobsáhneme všechny tyto roviny potřebné k dokonalé likvidaci našich hříchů.
Rozhřešením - ústy zpovědníka - se k našim hříchům vyjadřuje v moci této služby Ducha svatého sám Bůh, těmito samými ústy se k našim hříchům vyjadřuje také církev. Ta samá ústa hovoří také v moci Ducha  jménem všech našich bližních, které jsme hříchem poškodili - a často si to ani neuvědomujeme - a se kterými jsme se z různých důvodů osobně usmířit už nemohli.
Ta samá ústa zpovědníka jsou také v moci Ducha našim osobním duchovním vedením: Podobně jako trenét přikazující sportovci, jaké cviky a v jakém množství má dělat, aby prospíval k dokonalosti. To je ono: "Za pokání se pomodli ... To není žádná "platba za hříchy", to je skutek zbožnosti (na pokyn "trenéra") jako naplňování nedílné součásti pokání - "dostiučinění". Je to praktický počátek nápravy života po pokání, je to start života v obrácení se k Bohu.

Člověk sice může dosáhnout jisté "dokonalosti" v čemkoli i soukromě a sám. Ale pokud se zde máme bavit o té nejvyšší "lize" (i v duchovní oblasti), všichni výkonní sportovci přece cvičí pod dohledem trenéra. To je reálný život!



Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. únor 2016 @ 07:31:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Myslivče.

  Dobře a realisticky napsané, mám podobnou zkušenost. 

  Vzpomínám na trauma z dětství z toho prostředí: Že člověk něco udělá a už to nepůjde nikdy napravit, protože nikde není moc, která by pohnula lidmi. 

  Vzpomínám na dva sousedy, které jsme potkávali, když jsme šli do kostela a na hřbitov. Dva příbuzné z rozděleného hospodářství, co měli chalupy hned vedle sebe. Byli to ti "nej" katolíci, jeden zpíval na kůru hlavní hlas, oba chodili ke svátostem. Když jsme šli na ten hřbitov, potkávali se tam. Jejich cesta na hřbitov a ze hřbitova vypadala jako cesta lanovek na Petřín: Na výhybce mezi kostelem a hřbitovem se míjeli v uctivé vzdálenosti. Pohádali se totiž někdy po válce kvůli nějaké blbosti a čtyřicet let spolu nemluvili. A ani poslední pomázání jim nepomohlo: Vzali si svou hádku po padesáti letech až do hrobu.


  V drobných detailech mám zkušenost jinou.

Přišli další životní zkušenosti ze zpovědí, však ty již tak dobré nebyly, a časem když jsem dospěl, jsem si víc a víc uvědomoval, že zpověď očišťuje od hříchu proti Bohu, však vůbec nijak neočišťuje od hříchům spáchaných vůči lidem.

  Namám takovou zkušenost. Nikdy jsem nic takového nezažil.

  K účinkům svátostí, tak jak jsem je poznal, jsem napsal článek "Čím víc pruhů tím víc adidas". Náboženské snažení má určitý vliv na duši, na pocity, ale je to vliv krátkodobý, prchavý, v řádu hodin, maximálně dnů a to ještě ve chvíli, kdy člověk neřeší nic moc vážného. Nezažil jsem za mnoho a mnoho zpovědí, že by mne nějaká zpověď očistila od hříchu proti Bohu. Naopak: Čím víc jsem chodil ke zpovědím a k přijímání, tím víc jsem si uvědomoval, že tato činnost a stav ve kterém jsem, neodpovídá tomu, co popisují křesťané o životě s Bohem v písmu svatém. Svátost ale nedokáže udělat nic se srdcem, s nitrem člověka, s tím, jaký člověk je a s tím, co žije. Nedokáže nic udělat se stavem, ve kterém se člověk nachází. A pokud ano, tak jsem o tom za mnoho let pobytu v ŘKC neslyšel a u nikoho to neviděl.

  Zato jsem viděl kněze, kterého poslouchání věcí při svátosti, věcí, co by cizí člověk neměl nikdy slyšet, dovedlo až k cizoložství a rozdělení rodiny, zvláštnímu cynismu a tvrdosti.


  V tomto podstatném se svátosti liší od křesťanství, kde Pán Ježíš pracuje právě s nitrem člověka a dává trvalé věci, které proměňují život a nevyprchají do rána, které řeší vztahy a dávají sílu i na odpuštění mezi lidmi, nápravu věcí už tady na zemi.

  Toník



Myslivec (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pondělí, 01. únor 2016 @ 14:28:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nějak ti to tu netáhne,  i když jsi to vlepil do hlavního menu celé. 



Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Skóre: 1)
Vložil: rastan (rastander@seznam.cz) v Pondělí, 01. únor 2016 @ 18:49:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Obávám se, že zpověď byla dobrým nástrojem, jak přijít k informacím na své bližní. Je paradoxem, že farizejové chtěli kamenovat Ježíše, že si dovolil říci:"Lukáš 5:19  A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem uprostřed před Ježíše.
20  Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.
21  Tedy počali přemyšlovati zákoníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, jenž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?"
a katoličtí kněží "vesele" rozdávají odpuštění jak na běžícím páse. Dalším paradoxem je, že modlitba slouží jako "pokuta" za hřích, přitom by měla sloužit jako oslava Pána a ne jako trest. Nu což "jiný kraj, jiný mrav".
rastan




Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Neděle, 31. leden 2016 @ 11:59:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Výborně :) Šlo by to prosím poslat na e-mail ? ludekvostry@seznam.cz



Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Sobota, 30. leden 2016 @ 17:35:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobře a pravdivě jsi to napsal, Myslivče.
Tak to dopadne s každým, kdo náboženství a vnější skutky upřednostní před vztahy lásky. O nic hlubšího a přednějšího totiž v živé víře nejde.



Stránka vygenerována za: 0.56 sekundy