Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

...a bude tam pláč a skřípění zubů.


Jsou to asi 2 roky zpátky. Bylo to na jaře, na Velikonoce. Jistě si někteří vzpomenou, jak tenkrát napadlo pár čísel sněhu. V dubnu! Byli jsme sbalení a nachystaní na cestu. Jako obvykle jsme měli namířeno k mým rodičům, kteří bydlí od nás přes celou Moravu. Ten osudný den ráno jsme zklamaně hleděli oknem na zasněženou ulici. Hm, tak asi nikam nepojedem... smůla. Volám mamce ve snaze zjistit pozitivní informace, že tam u nich je to lepší... Není. Nevzdáváme to, nicméně odkládáme odjezd na odpoledne. Sice pořád sněží, ale je teplo, takže to odtává - svitla nám naděje. Pouštíme si zprávy, snad se něco dovíme o situaci na dálnici. Ostrava hlásí husté sněžení... Říkáme si, že to holt postupuje na sever a než tam dojedem, tak to přestane i tam. Mezitím mi volá brácha, že ať nejezdíme, že to nevypadá dobře. Že by to bylo velmi riskantní - zůstat pak trčet někde na dálnici v rozbitém autě... Toto varování, chcete-li strašení, se mi ale vůbec nelíbilo, vždyť jsme už skoro hotoví vyrazit, děcka se těší, lednička je prázdná. Zas čekat do druhého dne? Ach jo. Manžel vešel do obýváku převlečený a že jedem. Říkám mu, že zrovna volal brácha a že máme počkat do zítřka. Ani manželovi se to nelíbilo. Už jsme byli rozhodnuti, tak prostě pojedem. Tečka. To zvládnem. Když tak pojedeme pomalu. Na dálnici bude určitě sníh rozježděný - manžel vidí každou situaci optimisticky.
A jak to celé dopadlo? Bylo to k vzteku, ale brácha měl pravdu. Před Ostravou nás chytla sněhová bouře, takže jsme jeli v koloně 50 km/h. Nějaké auto několik metrů před námi z nějakých nám dosud neznámých příčin začalo brzdit a udělalo hodiny... Manžel v reakci na to brzdil taky a skončili jsme ve svodidlech kolmo na silnici. Během pár vteřin do nás narazilo další auto. No, nikomu se nic nestalo, ale zážitek děsný. Děti vyděšeně plakaly, všichni v šoku. Díky Bohu byly zmačkané jen přední dveře, takže jsme mohli pokračovat v jízdě. Ale těch dalších 30 kilometrů zasněženou Ostravou při rychlosti 30 km/h to bylo o nervy. Stačilo malinko přibrzdit na červenou a s celým autem to házelo na všechny strany. Od té doby už ve sněhu nikam nejezdíme. Mohli jsme se tomu zcela vyhnout, neboť ten následující den svítilo slunce a sníh byl z cest hned pryč. Ale jelikož jsme si umínili jet, tak jsme na svou svévoli takto doplatili.

Tak a teď k tomu "strašení" peklem. Proč mají lidé dojem, že křesťané někoho straší peklem nebo dokonce prý vyhrožují peklem? Na základě oné mé zkušenosti to vidím takto: když je člověk bytostně o něčem přesvedčen, že dělá správně, pak jen tuze nerad slyší nějakou kritiku. Vnímá ji jako zlomyslnost. Jako že mi někdo chce zkazit radost. Když mi volal bratr, neměla jsem dojem, že mi chce zkazit radost, myslel to jen s námi dobře, přesto mě to tak trochu naštvalo, protože mi bylo jasné, že to pře/pokazí náš plán. Přece když si o něčem rozhodnu JÁ, tak to musí vyjít, protože to JÁ. A špatné okolnosti? Na to člověk v tu chvíli nemyslí. To se nějak vyřeší samo, protože JÁ chci, JÁ se rozhodl, JÁ to vidím nejlépe. Třebaže někdo vidí za svým oknem chumelenici, tak proč si dělat starosti, když u mne je jasno?
Ježíš také často "strašil" a "vyhrožoval" peklem. Byly Jeho motivy proto nečestné? Byl jen zlomyslný a mstivý, nebo to myslel vážně a upřímně? Byl milující a staroslivý, anebo jen prudil a léčil si nějaké mindráky? No jistě, že ne. Je mi jasné, že u lidí je tomu jinak, že jejich motivy mohou být různé, ale ať už s obavami varují nebo jen vyhrožují, jedno je jisté - každému je dáno umřít a pak bude soud. Pakliže nebude - nevaž se, odvaž se, pakliže bude, co potom? Je to 50:50. Asi tak jako s tou naší cestou - kdyby nezpanikařil řidič před námi, mohli jsme možná dojet bez nehody, ale to jsou jen "kdyby". Skutečnost byla však taková, že došlo i na ten pláč a skřípění zubů. Mnohem jistější bylo poslechnout staršího bráchu a nikam nejezdit. Kdo si nepřizná svou chybu, udělá další. Přes to všechno to byla určitá zkušenost. Díky Bohu za ni.

Momon